Yamaha YZF-R6R (2008)

Stalo se už takovou milou tradicí, že sezónu zahajujeme velikonočním ježděním v Italském Misanu. Vzhledem k nejistotě počasí, a poměrně značným nákladům na takovou akci ale většinou vyčkáváme s nákupem ježdění až na pár dní před akcí. Přeci jen ject se 1000 kilometrů podívat, jak v Itálii krásně prší není zrovna kratochvíle, kterou by chtěl člověk za dvacet tisíc korun českých provozovat.

I tak se stalo, že velikonoční ježdění v Misanu s Wildmotors/Actionbike bylo už dlouho dopředu beznadějně vyprodané, a mi se začali rozhlížet po alternativě. Kromě ježdění v Mostě, a na Maďarské Pannonce jsem objevil nabídku německých Speer-Racing na ježdění v Italském Mugellu.

Motorky jsme otestovali v pondělí před akcí na volných v Mostě, a dohodli se že předpověď počasí vypadá slušně, a tak v základní sestavě endurance teamu KOPYTA-RC, tedy já a Alobalista vyrazíme do Mugella. Sraz u mě ve středu večer po práci. Zahrát si 3D tetris do dodávky. Vyspat se a brzo ráno skočit do auta a vyrazit směr Itálie.



Cesta ubíhala příjemně a počasí vypadalo slušně dokonce i u nás a v Německu. Snad poprvé jsem viděl Alpy i na Rakouské straně. Normálně jsou totiž v mlze. Doprava byla velmi rozumná, a v Itálii dokonce na chvíli pouštíme klimatizaci. V autě panuje super nálada a příjemné očekáváni. V bratru šest odpoledne dojíždíme k obří helmě, která je strážní budkou u vjezdu na okruh Mugello.



Po hlášení že jedeme na SpeerRacing event jsme posláni na parkoviště u diváckého svahu. Do paddocku se ještě nesmí. Vyjedeme kus nahoru do svahu a odstavíme dodávku. Otevře se nám fantastický výhled na celý okruh, který je pod námi v ďolíku. Po dráze se s ohlušujícím řevem prohání několik ferrari. Jooo, to se dá i jako divák. Otevřeme si pivo, abychom spláchli prach z cest, a pozorujeme počínání na trati. Brzdy před zatáčkou rozžhavené do běla vypadají efektně a zvuk mají všechny Ferrari famózní. Bohužel pak jezdit přestanou. Do paddocku ale stále nesmíme. Trošku reptáme, rádi už bychom hledali místo kde se utábořit, a místo toho koukáme na prázdnou dráhu. No co se dá dělat, okruh Ferrari patří a zdá se že tu mají krapet protekci. Mrchy.



Nakonec nás do paddocku přeci jen pouští, a mi si jdeme najít nějaké klidné místo u plotu, abychom případně mohli natáhnout plachtu mezi plot a dodávku. Nacházíme super místo naprosto sami, s proudem (CAMPING REDUKCE S SEBOU !!!), vodou, kousek od záchodů a kousek od boxu #1 který okupuje pořádající agentura. Nafasujeme samolepky a transpondery, a připravíme vše na ježdění.

Bohužel než jsme se rozbalili, už padla tma, takže z plánované prohlídky trati nebylo nic. Nevadí, večeře ze zásob (místní kantýna/bar má nepochopitelně otevřeno jen do šesti do večera) a na kutě v očekávání zítřejšího ježdění.



Ráno se probouzíme. Venku je krapet mlha, ale je vidět že sluníčko uz prokukuje skrz, a za chvíli bude slušné teplo. Vyrážíme prvně na trať, a děje se naprosto neuvěřitelná věc. Bavíme se oba od prvního okruhu. Učíme se samozřejmě trať a časy jsou zatím úplně mimo, ale ta trať je neskutečně zábavná. Celá postavená jakoby na terasách povrchového lomu, po cílovce hodně do kopce, pak dvě šikany rovně, pak padák dolu ve dvou rychlých zatáčkách, pak naopak zase dvě rychlé pravé do brutálního kopce a přes horizont, a pak zase doprava, a doleva na cilovku brutálně z kopce. Mno a mino jiné nekonečná cílovka, kde občas škrtne omezovač přesto že brzdím ještě hodně brzo, a mám Slovakiaringový převod 15-46. Masakr. GPS mi na cílovce ukazuje 249 kmh.

Kromě jedné zrušené rozjířďky po explozi motoru jednoho BMW odjíždíme celý den bez problému, a postupně se zastavujeme na 2:15 (Já) respektive 2:13 (Alobalista). Stanovený cíl 2:13 před akcí je blízko. Po konci ježdění si jdeme v klidu projít trať, abychom měli čas přemýšlet trošku nad stopou a nad tím co kde jde a nejde.

Restaurace na okruhu vynikající, jak snídaňové croassanty, tak oběd špička. 3 druhy těstovin, dva druhy masa, hranolky a nějaká zeleninová příloha, salátový bar, a nějaké připravené saláty. Jen ta zavíračka v šest ... takže na večerní zapečené pannini vždycky spěcháme hned po ježdění než zavřou.

Agentura vyvěšuje provizorní kvalifikační časy do nedělních závodů. Alobalista stojí v šestkách kterých je v paddocku jako šafránu na #14, já na #18 místě. Pivo, a spát na další den. Oba se těšíme a nadšeně si stále dokola sdělujeme jaká je ta dráha bomba. A jak nás procházka po trati dorazila.

Ranní budíček, croassant, zatopit motorky a NA TRAŤ. Hned ve druhé dvacce zajíždím znovu 2:15 ale nižších, a z jízdy za Alobalistou si uvědomuju, že strašně ztrácím na výjezdech, a tam kde on už zjevně jede plný plyn já musím ještě opatrně protože guma už klouže. No dalo se to čekat, nazul jsem na učení se nové trati nejstarší mrdku co se mi v garáži válela, a kterou jsem loni na slovakiaringu sundaval uprostřed endurance závodu protože už se to na ní nedalo. Odmakala si svoje, odjela den a půl, a tak v poledne přichází ke slovu nová Metzelera K2 180/60. Od vyššího profilu si slibuji že půjde převod ještě maličko do síly, a snad přestanu na cílovce lízat omezovač.



Vyjíždím po obědě, a jízda je úplně o něčem jiném. Guma drží jak židovská víra a hned z plného náklonu jde držet plný plyn. V první dvacce mě sice zdžuje partička kluků na litrech, ale hned ve druhé padá 2:12, a v poslední dvacce dokonce 2:10. Plán splněn a dokonce značně překročen. Mojí racechrono časomíru potvrzuje i výsledek z transponderu. Finální pozice na startu závodu #9 a Alobalista se taky zlepšil na 2:12 a stojí na #11. Oba se těšíme na závod.



Počasí udrželo stále skvělé, sice víc pod mrakem, ale alespoň nebylo horko. Odježděn celý den, všechny rozjížďky bez jediného problému. I se už méně padalo. Celý den to byla čirá zábava. Oba se spokojeně šklebíme, a užíváme si ty nejlepší velikonoce.

V noci prší, ale všechno je schované pod plachtou a mi v suchu, takže je to jedno. Ráno je sice mokro, ale hned se do toho opírá oskar, a začíná sušit. Je jasné že první dvacetiminutovka bude na mokré gumy, a i když je s sebou máme, kvuli jedné rozjížďce se nám přezouvat nechce. Druhou už sedáme na motorku a zkoušíme jak to půjde. Na pár místech trati jsou ještě mokré fleky, a já raději zatahuju do boxů. Teď se rozbít na nějakém fleku už se mi nechce. Alobalista zkušeně odkrouží celou dvacku, a čekáme na závod, který ukončí celý program.

Jdeme se podívat na systém letmého startu u litrařů. Jsou seřazeni vypuštěni z pitlane do zaváděcího kola za "peace motocyklem", který po objetí kola zajíždí do boxů a na cílové čáře se začíná závodit. Chci se chyťit motorek před sebou, a střelec na suzuki hned na prvních brzdách přebržďuje první zatáčku. Jdu pod něj, a snažím se držet dalšího, ale ještě v prvním kole mě předjede napřed on zpátky, a pak i zezadu Alobalista. Je na mě vidět že je to první ostré kolo ten den a nejsem rozjetý a nedaří se mi jich držet, Chvilku to zkouším, a pak vyhraje pud sebezáchovy, a ja ve stabilních kolech 2:13 odkroužím celý závod. Petr mi odjede o téměř celou cílovku, a za mnou je ještě větší propast. Od nejrychlejšího střelce z německého R6 CUPu, co to jel pod 2 minuty jsem kolo nedostal, a dal si neskutečně zábavné závěrečné svezení na okruhu.

Doježděno, jsme celí, a neskutečně nadšení. Stihnem to naložit, najíst se, skočit si pro pohárky za 7 a 8 místo (agentura rozdává ceny pro prvních 10), a ve tří odpoledne jsme už za okruhem, s natankovanou dodávkou, a začínáme ukrajovat kilometry po cestě zpátky. Oba zamačkáváme slzičku a uvniř cítíme, že sem se chceme ještě někdy podívat.

Rozhodně zodpovědná příprava na endurance sezónu.



Koho by zajímali náklady:

Startovné 720E (au, ale fakt to stálo za to !!!)
Cesta necelých 8000 (děleno dvěma)

A zbytek je okruhový standard, gumy, benál, přezouvání atd