Honda CBR 1000RR Fireblade (2010)

Tak jsem dědka vyvezl!
"Mrkni, kde bys všude mohl zajezdit!", hecuju už léta tatíka a tentokrát se chlubím deníčkem z Bulharska, ve kterém ještě nestačil zaschnout inkoust.
Táta ale ne a ne se rozhoupat a pořídit si Báwo géesko, které by mu moc slušelo (a mně určitě občas taky) "Však zkus zatím Alpika, na něm se naučíš správně tahat." Motivuji ho malinko.
Táta zádumčivě hrabe v šuplíku, brblá cosi o nutnosti úklidu. "Hele - tady je! Věděl jsem, že jsem ho neodevzdal!" vytahuje vítězoslavně růžovou knížečku s nápisem "Řidičský průkaz - ČSSR" a s černobílou fotkou ušatýho kluka, který vypadá jako o trochu mladší já. "Tak jedem!", stahuje břicho a souká se do mých hader. Platnost svého řidičáku má zřejmě plně pod kontrolou. No tak jo, super, těším se na fotky, kde budou Alp i Repsolka spolu - vyrážíme!
Jedem na východ, ke druhé bábi, kde mezitím dovolenkuje má drahá polovička s prckama.
Trasuji přes Kokořínský Důl, Mimoň, Doksy, Máchův Kraj, Branžež, Hrubou skálu, Kozákov s rozhlednou, Novou a Starou Paku, Bělou, dál na Dvůr Králové, Jaroměř a Náchod.
Užíváme si zatáčky a vyhlídky - příjemná cesta - teda až na ten tankodrom v okolí Paky, kde se striktní padesátkou hrkáme z obce do obce a já už nevím, na kterou stranu mám položit kulky.
Stavíme proto poměrně často a odpočíváme kde se dá. Taky mi nedošlo, že tatík má proti mně poněkud kratší nožičky. S mírným mrazením v zádech ho několikrát pozoruji, jak šimrá špičkami bot šotolinku krajnice, hledaje pod nohama pevný bod pro bezpečné zastavení.
"Hele, kdybys náhodou padal, hlavně nenechej nohu pod stupačkou!", poskytuji dobře míněnou radu - nechci později řešit jeho zlámaný kotník či koleno.
A vida! Hned na další odpočinkové zastávce kousek před Kozákovem zjišťuji, že má rada nepřišla vniveč. Táta zastavuje kousek za mnou a odhazuje motku v dáli. V zrcátku jen bezmocně sleduji jak s Alpem u krajnice hodí učebnicového placáka!
"Nohy mám ale nahoře!", chlubí se hrdinně. Zvedám Alpika, snad ani škrábnutí - jen malinko hlíny na řadičce (prasklého zrcátka si všímám až o chvilku později), jinak jsou ale oba v cajku. Odpočinek a jedem dál.
U Dvora stavíme na přehradě Les Království - moc pěkné! A za Jaroměří se chceme stavit na historickou bitku - vojenskou přehlídku u pevnosti Josefov. Nakonec ale vidíme jen pár vojáků v dobových kostýmech osvěžujících se v místní putyce (je už pozdě). Jedeme do finále, teprve za Jaroměří plně využívám koníky a na chvíli zmizím tátovi z dohledu.

Před Náchodem jsme ale už zase spolu a závěr slavíme společně.
Moc příjemný den a táta dostane i zrcátko na památku!