Jawa 650 Style (2015)

Minulý víkend, tj 15. - 17. 5 se konalo na pomezí Krkonoš a Jizerských hor setkání majitelů motocyklů Jawa 650 a Jawa 660.

Tato každoročně pořádaná akce donutí většinu známých a organizovaných majitelů těchto strojů, aby zvedli zadky od televize a jali se přesunout blíže své adoptivní, Jawí rodině. I když to mám přes půl světa, tak jsem se nakonec rozhoupal a vyrazil. Celý časový harmonogram příprav, respektive kompletace motorky s tím tak nějak počítal. Motorka byla hotová zhruba týden před akcí a nastalo testování a postupné ladění detailů. Nakonec nebylo třeba víceméně nic předělávat. Upravila se akorát poloha stupačky, některé matice jsem vyměnil za samojistné a ty, kde to nebylo možné pojistil specielním lepidlem. Jediné, na čem jsem malinko stál byla jedna sw úprava jednotky, která se nakonec nejen, že povedla, ale vyústila v ještě větší ŕozšíření funkčnosti.

Nakonec jsem tedy vyrazil sám samotinký směr Valašské Meziříčí, Olomouc a na Svitavy, kde jsem se v Lačnově spojil s kamarádem a jeho modrou 660 Adenium a pokračovali jsme společně. Po malém kličkování v neznámých uzavírkách a objíždkách se nám podařilo dostat na místo.
Zde už byli jak zástupci organizátora Matesmoto tak první pár nadšenců, kteří dokonce přijeli už ve čtvrtek :) A to jsme si mysleli, že budeme první :)
Ubytovali jsme se na pokoji pro 4 osoby, takže jsme měli právo volby postelí.. potěšující zpráva na začátek.. Po velmi rychlém zaparkování se na pokoji nastal přesun ven a okukování prvních strojů. Je veli zajmavé, že snad 2/3 660 byly Matesmota, nebo jejich zaměstnanců/zákazníků/známých :) Původně jsem měl obavy, že z toho bude spíše předváděčka Matesmota - úplně původní plán byl takový, že celá akce bude probíhat jinde, než ubytování a spol, což nakonec shodou náhod padlo, a všechno se přesunulo do Něčeho mezi hospodou, hotelem a chatou se jménem Družba - předpokládám, že to původně byla nějaká podniková chata, nebo snad sídlo komunistů a spol..těžko říct.
V každém případě ubytování bylo v jednoduchém a přesto praktickém stylu, na každém pokoji nově rekonstruovaná koupelna se sprchou - na to není co říct, ale vraťme se zpět k akci.
Po ubytování jsme se tedy v rychlosti seznámili se stroji, které už byly přitomny a přesunuli se k obědu - vzhledem k mým trávícím potížím jsem jel na lačno, takže jakákoli strava bodla. To bylo dalším bodem malého zděšení - v tomto případě v pozitivním slova smyslu! Začalo to polévkou, kterou jsem bohužel nevyfotil - něco takového jsem v životě neviděl. Klasická polévka, alespoň taková, jakou znám já, se skládá z jistého tekutého podílu - toho je většina a menšího podílu masa, zemáků a různých jiných drobností. Zde to bylo přesně naopak, pro slabší nátury by znamenala polévka zcela jistě první a poslední jídlo toho dne. V podstatě se skládala z 80% "toho dobrého" ve stylu opravdových polovin zemáků, fláků masa a spol a nepatrné mezery mezi tím vyplňovala tekutá část. No to sem si dál do nosa, jak sa říká. Opravdu balada! Následoval výběr mezi řízkem, s už nevím čím a gulášem. Z toho jsem teda začal řízkem, s tím, že guláš posléze. Řízek se nesl v podobném stylu, na ničem se rozhodně nešetřilo. Mírné nasrání následovalo až v době, kdy jsem se dozvěděl, že piva je v ceně kolik hrdlo ráčí, nícméně podnik nedisponuje nealkem a jediné co bylo ke koupi byla nějaká atrapa kofoly, dvě deci za pouhých 40 korun. No neber to! :(

Po jídle následoval přesun ven a další seznamování s účastníky zájezdu a jejich stroji. Atmosféra se nesla ve velice příjemném ba rodinném stylu. Sám jsem neveřil tomu, že celá banda lidí okolo 650/660 jsou jako jedna velká rodina.. Takže se hodovalo a debatilo až do samého večera. Byli tací, kteří sušili jako já, a byli tací, kteří by potřebovali alespon čtyři ruce, aby dokázali držet všechny alkoholové pochutiny a bez přerušení je požívat. Postupně se trousili další účastníci a já poznával postavičky, které znám jenom virtuálně. Krom těch pár jedinců, které znám osobně.. Postupem času také připlouvaly informace o kuriózních cestách ostatních - například Olda, který je namísto Krušných hor v obci se stejným názvem v Jizerských horách a neví kudy dál, Radek, který si půjčil tovární novou motorku a po nedaleké cestě se mu roztrhnul!!! ano roztrhnul primární řetěz na 640 a jiné veselé příhody. Také jsme mei některé účastníky z Marsu / to jsem neřekl já! :) /, které zastupoval Štefan :) Posléze se nám na pokoj přidělil také Milan s Romanem. Bral jsem to jako jakési zadostiučinění, že když už nechlastám, tak dostanu na pokoj alespoň jedny z "nejklidnějších" účastíků.
To však nezměnilo nic na tom, že se ve dvě ráno začalo linout celým barákem hlasité zpívání asi desetičleného sboru, které muselo být slyšet alespoň dva kilometry daleko.. couž.
Večer následovalo promítání fotografií s Jardou Šímou - cestovatelem, která mimo jiné na Jawách objel kus světa.

Další den následovalo probuzení plné očekávání - zdalipak vydrží počasí. Vydrželo. Den se pomalu probouzel a my postupně ožívali. Raní snídaně formou obložených stolů jistě uspokojila každého účastníka a výběr byl opravdu velký. Přibyl dokonce čaj a v nabídce baru se objevila mezi pivem zdarma také čistá voda s příchutí chlór, čepovaná z kohoutku hned vedle. V deset měla začínat část zvaná lidově "předváděčka", takže se všichni snažili probudit svoje mozkové buňky a přesunout ven. Většina účastníků byla na místě a ti, kteří nebyli postupně přijížděli. Posléze přijel p. Kraft - obchodní manažer z Jawy a na místě se instaloval malý stánek se dvěma 660 a jednou 125. Jaké to bylo potěšení oka zejména Milanova, protože rudá 660 byla jeho - zatím nezaplacená, nicméně jeho. Počasí se čím dál více lepšilo a tak venku bujela žhavá debata, obcházení strojů a výměna zkušeností, úprav oprav, ale i zkušeností z cest. Následoval oběd v o nic méně vydatných porcích po obědě se celá kolona vydala na vyjížďku. Ta byla naplánována do Krakonošova Motomuzea poblíž, kde bylo možné vidět krásné, ani né tak super historické, jako spíš zajmavé sortovní a jinak ceněné kousky. Bylo také možné si zakoupit různé upomínkové předměty ve stylu hrníčků a spol, čehož kopa lidí využila. Kolik jich bylo po cestě rozflákáno netuším. Z motomuzea jsme se přesunuli po ose na zlatý hřeb programu - po zakázané trase s patřičným povolením od KRNAPu směr kopec. A né jen tak ledajaký, doslova echtkopec s krásným výhledem. Nebýt toho oparu v dáli byly by to krásné panorámata. To by i Homolokovi jistě dosvědčili. Cestička byla úzká a kolem nás se motali chodci, kolisti a také kočárkáři. Ve zdraví to všichni přežili a my alespoň otestovali chlazení našich strojů, jelikož převýšení bylo opravdu velké a stroje maximálně na dvojku rychlostí chůze dostávaly zabrat. Stylka celou trasu profrčela bez zaváhání. Dokonce ani nedošlo k sepnutí větráku na chladiči, zato klasiky hučely jak turbíny. Nic to ale nezměnilo na hrásném výhledu na vrcholu. Co nás čekalo posléze bylo ještě zajmavéjší - každé stoupání má i stoji opačnou stinnou stránku - klesání.. Někteří pak dole obdivovali duhové barvy svých kotoučů, které změnily barvy do modra. Následoval rychlý přesun většiny na základnu a nás třech dobrodruhů na benzinku nabrat palivo a sehnat něco k pití - kofola se nakonec podařila splašit. Jediný kaz na kráse byl, že Jano z Košic nabral do motorky namísto benzínu naftu, ale očividně né tolik, akorát si pofrkal nádrž, když při zděšení co tam leje vyškubnul pistoli z nádrže.

Po návratu na základu nás čekaly grilované speciality a pokračování v nekonečných debatách. Do toho ještě pár nadšenců hypnotizovalo televizi vevnitř u hokeje či fobalu nebo co - nevím, sport jde mimo moji osobu, a když to někoho baví běhat za pukem či balónem, dobře mu tak. Zajmavé byly výkřiky goool , které se nesly nezávisle na sobě ze všech chat, i několik stovek metrů vzdálených.

Protože se večer začínalo počasí malinko kazit počasí, tak se pár nadšenců včetně mojí osoby snažilo nacpat motorky pod okap.. podařilo se i když plocha pod okapem byla dost omezená. Večer pokračoval slavnou aukcí. Aukcí, do níž každý něco donese a výtěžek putuje do společné kasy na pořádání dalšího ročníku. Dražila se kopa ptákovin včetně posledního načepovaného piva - to v průběhu dražby došlo.. dobře jim tak :) Nakonec ani to nebylo překážkou, a dovezl se další sud.. Společně se také zavolalo kamarádu Motexovi, který byl v tu dobu v posteli a nemocný..

Ráno se všichni postupně probouzeli, snídali a jali se oživovat své stroje. Počasí už nebylo nic extra, proto se každý snažil vymotat co nejdříve. Cesta zpět byla v poklidném duchu, místy rychlostí mezi 150-160 kmh. Zadní kolo v mé úpravě se pak osvědčilo na jedničku. Jediné co je třeba mírně upravit je zadní kryt řetězu,. Fígl který odhalila endurovložka je v tom, že řetěz samotný i bez krytu při většim propružení zadního kola drhne o trubku rámu za airboxem.. To je také důvodem toho, že v tom místě nepřežije prakticky žádný původní plastový kryt řetězu. Pokusím se v tom místě tedy namodelovat zářez a zbytek krytu pak zvednout výš.

Cesta domů tedy proběhla v pořádku, i když poslední třetina pod stálou hrozbou bouřky a deště,. Nakonec sem dojel těsně, a doma pokračoval za svojí drahou na slovensko, kde bylo naopak krásně.. Dál už snad ani nevím co napsat, originální galerie je zde http://hrnous.rajce...0_-_Jawa_660_-_2015/