Rieju Tango 125 (2008)

Tož dneska téměř 440 km.



Na 280. km mé trasy se mě pokusil zneškodnit pán v plechovce, když přes dva pruhy napříč zacouval a vletěl do cesty nejen kamionu, ale i mně... kdybych to neměla do kopce, což pomohlo při brzdění, prodávala bych se teď v Tesco konzervách. Jako odměnu jsem ho oslovila příslušným slovem na P, ale pane to nebylo. Nicméně se tvářil, že mu tak přátelé říkají často.

Na 380. km mé trasy mě začalo bodat v levém stehnu, asi mě najdete na rehabilitacích.

Na 50. km mé trasy jsem potkala super člověka (pravděpodobně ženskou) ve Fiatu. Dáme si kvíz. Když je kyvadlově řízená doprava na rychlém úseku, zastavím a čekám, až projedou auta naproti. Co udělá baba ve Fiatu, která situaci vidí asi 400 m dopředu?
a) vjede tam
b) vjede tam
c) vjede tam a zablokuje celý provoz.

Na 430. km mé trasy jsem potkala Renault Laguna. To je sice už tak hrozná zkušenost, ale aby měl někdo přivázaný výfuk provázkem, kterej má přiskřípnutej v kufru, jo to je síla.

Na 250. km mé trasy nějaký vtipálek přehodil směrové cedule Přerov a Prostějov.

Jo a Olomouc a Kroměříž mají sice milión směrových cedulí, ale žádná, opravdu žádná nevede tam, kam chcete vy.