Honda CB 600S Hornet (2002)

Poslední srpnovou sobotu opět hrozily přeháňky a to místy dost prudké.
Počasí docela na draka, ale po analýze stavu a hlavně dat z radaru a družic ČHMÚ sem se rozhodl vyrazit neboť už od rána mě to táhlo ven.

Vyrazil sem chvilku po třetí a úkol byl jasný : pro benzín, pořádná projížďka a na šestou být doma, bylo totiž v planu ještě nějaký šoférování v plechovce.

Už sem seděl na svém Sršni s motor točil, zahříval sem. A já přemýšlel co tedy, kudy kam. Začalo drobně pršet. Pohled na radar mě však uklidnil jak to jen šlo.
Nabral sem tedy směr na Hronov, že to vezmu přes Kostelec do Trutnova na OMV a pak směrem na Dvůr Králové a uvidíme.
Ujel sem asi dva kilometry a najednou sucho. Po dalších dvou sem už sklopil tmavé plexi - sluníčko
Za Úpici, vlastně už v Suchovršicích přestával mi motor táhnout, říkám si "do háje, nejbližší čerpačka asi pět kiláků!!!". Naštěstí pomohla rezerva, která, k mému udivu, byla vypnutá, takže zafungovala jak měla. Fajn, takže Trutnov, OMV Carrera 100 + Semtex Forte a hurá na Dvůr.
K obci Kocbeře sme to ale nevzal na Dvůr, ale na Jaroměř a za Choustníkovým Hradištěm to vzal ještě víc na východ, na Českou Skalici. Stavil sem se mrknout na letiště v Miskolezích a ony se tam jely nějaké sprinty, fajné, ale nic pro mě, mizím.
Projel sem si obchvat Skalice, Vysokovák a nad Náchodem to vzal na Nové Město nad Metují, pak Ohnišov s Bačetínem a najednou kopce, hory a Kounov. Musím říci, že úsek Kounov - Deštné 50°17'33.78"N, 16°15'58.757"E sem si oblíbil na poprvé. Klidný provoz, velmi povedený terén a hlavně slušný povrch skýtaly zajímavé svezení. Tak sem za to vzal a velmi krásně se provezl tímto zatáčkovitým úsekem a dorazil do Deštného.
V tuto chvíli bylo jasno, bez pokoření dalšího naší tisícovky na mém Sršni spokojený nebudu.
Projel sem kolem opuštěných, promočených sjezdovek, toho času podivné stáně bez života a za obcí to vzal nahoru na Šerlich.
Dobrý povrch a hodně ostré zatáčky, plus značné stoupání, to vše v pohodovém tempu slušně zahřálo můj stroj a ten mě velmi příjemně hřál a tím kompezoval klesající okolní teplotu. Kdo asi mohl na tomto místě v četných zatáčkách potkat dosti ojedinělý autobus ? Já. Naštětí na rovince i když ani tam to moc příjemné překvápko nebylo.
Tak super, sem na vrcholu, hledání GPS, potvrzení, chytání polského GSM signálu, jeden krátký telefonát o stavu unie, fotky a jede se dál. 50°19'23.848"N, 16°23'26.65"E
Prolétl sem ospalé a upršené Deštné (bez srážek však) a dal se na cestu směr Olešnice v Orlických Horách.
Již nad Sedloňovem kapku kapalo, ale nic zajímavého. Pak sem uviděl oblak co spouště dešťové ruce k zemi, však usoudil sem, že to jest v Polsku.
Víte, já nikdy neměl v podobných situacích moc štěstí na potřebný obhad.
Přijel sem do Olešnice a už regulárně pršelo. Nic moc extra pro večerní zprávy, ale vody bylo dost, tak sem raději ještě zvolnil tempo, leč pneu držely jako za sucha (tedy co sem mohl soudit).
Projel sem Olešnicí blíže k Novému Hrádku a tam to začalo. 50°22'8.619"N, 16°17'27.42"E
Jako když otočíš kohoutem na mě padla ruka deště a to pořádného, jenž se po pár stech metrech stal přívalovým a takto pomalu sem na moto mimo obec a na volné silnici ještě nejel. Není se čemu divit, když sem neviděl téměř nic. S prvním výdechem mi z celého, tou dobou již "tekutého hledí" zbyl prostor pro vidění a velikosti dvou 21W žárovek, což asi jak uznáte není moho a situace si dosti rychle žádala řešení.
Hlavní co sem potřeboval bylo srovnat teploty na obou stranách hledí. Tak sem otevřel a hned zavřel hledí. Fajn, opar z největší části zmizel a já viděl do deště a že sem kapku v háji.
Dojel sem do lesa a velmi rychle přemýtal, zda zastavit a čekat a nebo jet dál. Věděl sem, že jde o velmi lokální srážkovou činnost a tak sem jel, velmi, velmi opatně a snad ještě pomaleji než v motoškole. 50°21'56.844"N, 16°16'27.724"E
Dojel sem k staré škole na Dlouhé a pokračoval směr Jedle a tedy do značného kopce po značně rozflákané cestě snad nulté třídy, kdy proti mě se hrnuly proudy vody a najednou vidím z štěrku vystupující původní asfalt, krásný, tak aspoň deset čísel vysoký hrb, chudák Sršeň. Pak přišel ještě druhý, třetí až pátý hrb podobného rázu a byl sem nahoře, v lese u Jedle.
Zastavil sem na suchém místě. 50°22'28.193"N, 16°15'45.478"E Nepromokavá bunda se ukázala opravdu nepromokavou, stejně tak rukavice a boty. Kalhoty kevlarové, sic neměly moc vody vydržet tak neprotekly neboť je z jedné části chránilo tělo Sršně, dále jeho nádrž a nakonec i já, zalehnutý nad tím. Takže škody na tu bídu a situaci za mnou celkem směšné.
Z Sršně se kouřilo, jak voda mizela v jednom z jejich skupenství, krásně mě hřál a já si ohříval poměrně dost skřehlé ruce a i nohy. V hlavně sem přemýtal co dál.
No coby, dle výhledu z lesa za pár kilásků už neprší a je sucho snad.
Tak sem vyrazil, za Borovou už bez srážek a čím blíže k Náchodu tím více sucho.
Dorazil sem domů, zjistil že mám čas neb další akce se posunuly, tak sem ještě vyrazil oschnout.
Dal sem celkem v pohodě Petrovické zatáčky a už jen navlhlý dojel do finále, domů, po 206 kiláskách a nespočtu silných zážitků, zkušeností a adrenalinu.

Uf, příroda je mocná ...