Informace o značce

V roce 1932 existovala v místě současného motocyklového závodu dílna pro opravy a úpravy vojenských obrněných vozidel náležicích do Kyjevského armádního orkuhu. V červenci 1941, kdy byl SSSR přepaden Německem a jeho satelity, se Kyjev záhy ocitl nejdříve v těsném zápolí a zakrátko dokonce v první línii. Z toho důvodu se zde sídlící 8. obrněné opravárenská základna z Kyjeva evakuovala nejdříve do Charkova a později do Kazaně, když se i Charkov dostal do střelby Wermachtu. V listopadu 1941 se tato základna přetransformovala na 8. tankový závod, který vyzbrojoval pro frontu připravené tanky T34 a KV2. Zkušenosti se zpracování poctivého materiálu tu tedy byly. 

V souladu s usnesením Národního komisariátu SSSR rozhodl 26.září 1945 Národní komisař středního strojírenského průmyslu o vybudování otocyklového závodu na místě stávající tankové opravny č. 8 v Kyjevě. Prvním mírovým výtvorem tak byl jednoduchý motocykl K-1B Kijevljan, který se ještě v roce 1946 začal vyrábět s motorem dodávaným jinou továrnou. O rok později už v Kyjevě vyrobili i vlastní malé mtoory o výkonu 2,2 k, se kterými Kijevljany dosahovaly rychlosti 50 km/h. Současně s tím se v roce 1947 spustila výroba typu K-1V Vetěrannyj, což byla tříkolka s ručním ovládáním všech prvků pro invalidní veterány Velké vlastenecké války. Na stejném základu potom vznikl nákladní tricykl K-1G Gruzovyj. 

V roce 1951 už KMZ vyrobil 14400 jednostopých strojů a 7100 tříkolek. Celý závod se průběžně modernizoval a vybavoval poměrně moderními stroji. 
Už v roce 1949 byl z příkazu ministra automobilového a traktorového průmyslu SSSR likvidován Gorkovský motocyklový závod. Ten dodával komponenty Irbitskému motocyklovému závodu vyrábějícímu pro armádu vyztužené kopie BMW R71, neméně slavné M-72. Odbroníci z Gorkého byli převedeni do Kyjeva, kde už v roce 1950 začali připravovat výrobu motorů a převodovek pohonných jednotek třičtvrtělitrového boxeru SV s výkonem 22 koní. Tím začala v Kyjevě výroba armádních motocyklů. Irbitský závod mohl spustit výrobu pro civilní sektro a továra v Gorkém se už dále specializovala jenm na automobily GAZ.

V roce 1953, po osvojení konstrukce ruského těžkého motocyklu, začala skupina inženýra Pozdňakova připravoat náběh výroby jeho derivátu M-53. Zatím se ale v Kyjevě vyráběla vylepšená verze "Emky" M-72N, která na rozdíl od irbitského vzoru měla zadní i krátkou přední kyvnou vidlici, hliníkové náboje a brzdy s vyšší účinností. Úpravy se dotkly také zesíleného rámu, blatníků, převodovky a sedel i podvozku postranního vozíku, který neodyslitelně patřil k tehdejší produkci sovětských těžkých motocyklů. V roce 1956 byly připraveny prototypy M-53S a K-750SM, které slavily úspěch i na mezinárodních závodech. Zatímco projekt M-53 byl odložen k ledu, typová řada K-750 vycházející z M-72N dostala zelenou a v roce 1959 začala sériová výroba. Po technické stránce přineslo K-750 zlepšení starých bolestí M-53. Výkon stále spodového motoru vzrostl na 26 koní při spotřebě snížené o litr na 100 km. Motor měl účinnější chlazení hlav válců a přídavné žebrování na spodní části bloku. Přibyly nové tlumiče podvozku, nová přední teleskopická vidlice, jené tlumiče výfuků a nové pružné zavěšení prvků postranního vozíku. Důležitý byl vznik verze s pohonem kola sajdkáru a uzávěrkou diferenciálu, což bylo v sovětské motocyklové výrobě výrazným mezníkem. 

V roce 1960 byl vývojovým kolektivem inženýra Ovčarenka připraven první prototyp vrchového dvouválce 650 cm3, který se však zatím lišil od starých motorů jen soustavou ventilového rozvodu. K 50. výročí Říjnové revoluce bylo stanoveno předvedení konečné podoby nového modelu K-650 s oderním motorem MT-8. Ten s rozvodem OHV poskytoval výkon 32 koní a nejvyšší rychlost 100 km/h. V souvislosti s tímto typem se porpvé tyké objevuje jméno Dněpr.

V roce 1969 se naplno rozběhla výroba odelu K-650 Dněpr a výrobní zařízení závodu byla modernizována. Továrna byla za zásluhy v budování socialismu odměněna Diplomem prvního stupně udělovaným Prezidiem Nejvyššího Sovětu a na své medaile si přišli i jednotliví nejsnaživější konstruktéři závodu. Bohužel motocykly se neustále potýkaly s potížemi a kvalitou. 
V roce 1971 přišel do výroby modernizovaný Dněpr MT-9, který se od předchůdce MT-8 lišil modernějším systémem zapalování a drobnými úpravami podvozku. Současně s MT-9, který byl 3. listopadu 1971 půlmilióntým kyjevským motocyklem, sjížděla z výrobních linek KMZ i modernizovaná verze K-750/MV-750 určená převážně pro armádu, jež se v různých variantách udržela ve výrobě až do roku 1983. 

V roce 1974 se objevil prototyp Dněpru RD-501B s rotačním motorem o objemu 495 cm3 a výkonu 38 koní. Později se ještě objevily prototypy RD-515 a RD517 Rotor V chlazené kapalinou s výkonem 50 koní. I zde ale trápil wankelův motor nízká životnost a vysoká spotřeba oleje a benzínu.
V roce 1977 spatřily světlo světa nové modely MT-12 a MT-10-36. V první případě šlo o na obsluhu nenáročný motor K.750 v podvozku MT Dněpr s phonem kola sajdkáru, v druhém o výkonější variantu MT-10 s výkonem 36 koní. 26. ledna 1979 vyrobil KMZ svůj milióntý motocykl a další výroba rostla doslova brutálním tempem. V roce 1985 přišel do výroby typ MT-11, který už známe i z českých silnic. Z konstrukčního hlediska odlišoval vylepšením převodovky o poloautomatické vypínání spojky a nahrazením původního mokrého filtru za moderní plastový airbox s papírovou vložkou. V téže době se začal v Kyjevě vyrábět i dodnes dobře známý MT-16 což byl MT-12 s pohonem obou zadních kol a diferenciálem s motorem a příslušenstvím MT-11.

Po rozpadu SSSR v roce 1991 se Ukrajina stala nezávislou republikou. Pro KMZ to ovšem znamenalo ztrátu mnoha významných subdodavatelů a poalé umírání tradičních trhů. V této době dozrával projekt velkoobjemového endura inspirovaný opět slavnými výrobky BMW. Ukrajinská kopie BMW R 100 GS nesla mnoho moderních prvků převyšujících dokonce i samotný německý vzor, například čtveřici ventilů v každé hlavě nebo o 10 koní vyšší výkon litrového boxeru. Nakonec zůstalo u prototypů, z nichž jeden můžete dodnes vidět ve výstavní síni KMZ v Kyjevě. 

Objem výroby, která v celkové sumě v roce 1989 překročila dva milióny kusů, od roku 1991 jenom klesal a třištil se na množství nových typů, které měly uspět u domácího publika. Tak přišel na svět hrůzostrašný Moloděžnyj čoper KMZ 8.157-022 vycházející ze Sola. Ve výrobě naštěstí zůstaly základní kameny produkce MT-11 a MT-16, ke kterým ještě přibyla nákladní a osobní tříkolka Dněpr 303.