Stuntriding cup 2008

Sjela se zde prakticky celá česká stuntridingová špička, snad kromě Aleše Poláka, který svou účast na poslední chvíli z časových důvodů zrušil. (Máme se prý těšit na podzimní streetfighterovská klání..)


Celou organizaci si na sebe vzal tým okolo Máry Černýho, který úspěšně zvládl i první Stuntriding cup na podzim loňského roku, který se konal na stejném letišti.

A jelikož Mára byl zároveň i jezdec STUNTRIDING CUPu tak se dá říci, že hlavní organizátorkou pak byla Márovo přítelkyně Míša, které za to patří
 velký obdiv a zároveň velké DÍKY. 




Pod oficiálním názvem akce STUNTRIDING CUP II se nachází ještě menší nápis autotunning, z čehož plyne symbióza těchto dvou akcí pod patronací jednoho organizačního týmu. Pro úplné doplnění je třeba ještě zmínit motosprinty, které se však z časových důvodů konaly ve zkrácené podobě (12 jezdců v kubatuře do 1000 ccm ).
Vlastní plocha letiště a přilehlé plochy tak v sobotu hostily veliké množství parkujících automobilů a motocyklů návštěvníků, kterých bylo okolo 3000.
Vymazleným čtyřkolovým povozům v rámci autotunningu, kterých se sjelo okolo 60ti byla vyhrazena část plochy před hangárem a hned vedle autíček se uvelebila letecká sekce STUNTRIDING CUPu II, která představovala 2 letadla a jeden vrtulník. Oboje si mohli návštěvníci za příznivý poplatek vyzkoušet a prohlédnout si tak celou akci doslova „z ptačí perspektivy“. 
Sobotní ráno a dopoledne bylo věnováno převážně tréninkům přihlášených stuntriderů, kterých bylo nakonec 16 a pro diváky pořadatelé připravili zpestření v podobě autokaskadérů FILMKY, jejichž kousky rozhodně stojí za skouknutí. Osobně jsem např. poprvé viděl auto s bočním hydraulickým zdvihem, které tedy k jízdě po dvou (bočních ) kolech nepotřebuje nájezdovou rampu…dobrá vychytávka.
Při odpoledním vystoupení kluci kaskadérští potvrdili, že jejich jízda je opravdu na hranici možností, když došlo i k nechtěnému překlopení vozu na bok, naštěstí bez větších následků. 



Další raritkou, resp. pořadatelským bonbonkem bylo představení nejrychlejšího českého dragstera - HD s vidlicovým motorem a dobráckým jménem BARDOTKA, který přivezl tým Predators Dragster Team. Bardotka však prokázala, že jméno je pouze kamufláž, neboť ¼ míle umí propálit v časové hranici 7 vteřin, o čemž si sériově vyráběné motocykly mohou nechat pouze zdát. 

Celému dni vévodilo příznivé slunečné počasí a nic tak nebránilo, aby ve 14.30 hod. vypuklo finálové klání Stuntriderů, kteří se představili již v ranních rozjížďkách, které byly také mimochodem bodované. Kluci ve finálových jízdách vyjížděli ve stejném pořadí, jako dopoledne.

Vystoupení každého z jezdců bylo časově omezeno 8 minutami, kde první část tvořila předvedení "povinných prvků":

•   Stopie
•   po zadním do kola
•   gumování mezi kužely na čas
•   po zadním kole osmička mezi kužely
•   4 minuty freestylu

V druhém (odpoledním ) kole se jelo:
5-8 minut freestylu a z toho se hodnotilo:

•   freestyle
•   celkový dojem
•   náročnost prvků
•   zábavnost
•   sladění jezdce a moto

Pozn.: freestyle je v podstatě volná jízda, kde každý měl diváky a zejména porotu oslovit nejrůznějšími kaskadérskými kousky dle vlastní úvahy a schopností. 

16 účastníků poté v jednotlivých jízdách předváděli možné, i nemožné kousky, které asi lépe než-li popisovat je skouknout ve fotogalerii. Pokud Vás zajímají detaily jednotlivých strojů a jezdců, můžete se těšit na připravovaný rozhovor s Maďarským závodníkem a zároveň mistrem Evropy ve stuntridingu MOCUSEM, nebo s novým českým fenomenálním jezdcem Martinem Krátkým (MZ).

Jelikož se do závodů přihlásili i „malé kubatury“ jako např. Jawky a MZty, vyhradili pořadatelé pro ně zvláštní kubaturu (do 550 ccm), neboť kdo si zkoušel nějaké triky na malé a velké motce, jistě sám nejlíp ví, v čem spočívá rozdíl v náročnosti prvků právě vzhledem k váze a výkonům strojů. 


Jednotlivé kategorie byly poté bodovány zvlášť a odlišnou metodou, proto byl bodový rozdíl i u vítězů jednotlivých kategorií.

Odbornou porotu, která hodnotila umění jezdců tvořili:
Jarda Janovský, Aleš Bělka, Michaela Klimentová, poradce poroty: Otakar Hrubeš

K celkovému výkonu závodníků těžko říkat něco jiného než-li slova obdivu. Je evidentní, že kvalita jezdců každým rokem stoupá a lze směle říci, že jezdci, kteří se umístili na předních místech jezdí stuntriding na Evropské úrovni.

Největší „ bitva „ se udála o první místo mezi vícenásobným mistrem republiky z let minulých – Markem Matouškem a také známým a uznávaným jezdcem Pavlem Korychem, která nakonec dle závěru poroty dopadl lépe pro Pavla Korycha, který se stal tak vítězem celého poháru. Jelikož však zákulisní, pozávodní šuškanda poněkud znevažovala výsledky poroty, dovolím si i já drobný subjektivní komentář, který však dle mého nemění nic na výsledku
 4 členné odborné poroty, s jejíhož bodování vyšel konečný vítěz.

Marek Matoušek předvedl tradičně perfektně zajeté vystoupení, plné náročných, spíše pomalých prvků, nechyběla ani jízda na čtyřkolce a své vystoupení Mára završil jízdou po zadním bez předního kola, která představuje jeden z nejnáročnějších jezdeckých prvků Stuntridingu, který u nás v republice zvládne jen pár jezdců a na Stuntriding cupu II. ho již předvedl v nižší kategorii pouze Martin Krátký. 
Oproti tomu Pavel Korych předvedl agresivnější vystoupení spíše s převažujícími rychlými prvky, kterým dominovaly dlouhé drifty zadního kola z vysokých rychlostí, které jsem v tomto dnu lépe zajeté neviděl a vzpomněl jsem na týden starý zážitek z Polska, kde v rámci polského SFD předváděl obdobné drifty mistr Evropy maďar Mocus.
Pavlovo vystoupení bylo velice dynamické a bylo vidět, jak Pavla jízda baví. 

Každá z těchto dvou finálových jízd byla specifická svým způsobem a pro mě osobně byly obě jízdy rovnocenné 




Třetí místo poté po zásluze obsadil Mára Černý, jehož skvělé vystoupení bych podtrhl faktem, že Mára jel s nepříjemným zraněním kotníku, které si způsobil při tréninku o 2 dny dříve. 


Z ostatních skvělých vystoupení mě zaujal Michal Holomek na SV650, zejména s ohledem na mou vlastní dlouhodobou zkušenost s tímto strojem, mě přišly jeho dlouhé jízdy po zadním na hrazdě řídítek jen těžko uvěřitelné…)). 



V „malé „ kubatuře, která nebyla silně jezdecky obsazena jednoznačně dominoval MZtář Martin Krátký, který má tyto východoněmecké stroje neuvěřitelně „ v ruce „ a můžeme se s očekáváním těšit na jeho vstup mezi dospělé stroje (více info v připravovaném samostatném interview). 


Jinak skvělá vystoupení předvedli i „Sporťáček“ na své jawce s USD vidlemi a Ivan Dudašiu na MZtě, který již vloni předvedl své triumfální číslo s jízdou na hrazdě (nezaměňovat s hrazdou řídítek…). 



Po celý den se z reproduktorů linula reprodukovaná hudba a moderovaný doprovod Davida Petříka, díky kterému měli všichni návštěvníci průběžný přehled o dění na bojišti.

Další atrakce pro diváky (kromě bohatého výběru poživatin, alko i nealko pití a různých pamlsků) byla možnost skoku – bungee jumping, přímo v areálu letiště z 32m vysokého ramene jeřábu a dále nácvik whellie (jízdy po zadním kole motocyklu) na trenažeru  tohoto kaskadérského prvku - - whellie power - , který se poprvé v Čechách představil v rámci výstavy MOTOCYKL 2008.

Informace o redaktorovi

Jan Sommer - (Odebírat články autora)

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE