Projekt „Učme se přežít“ - Sosnová

Motorkáři jsou zcela jasně tou nejohroženější skupinou v silničním provozu… co s tím? V letech minulých se preferovala spíše metoda „dlouhého biče“, ale naštěstí se karta obrací a začíná se sázet na prevenci. Jednou z akcí, jejichž cílem je pomoci motorkářům v tom, aby vždy dorazili do svého cíle a jejich cesty byly provázeny pouze příjemnými zážitky a pozitivním adrenalinem, je projekt „Učme se přežít“.

Projekt „Učme se přežít“ - Sosnová

Kapitoly článku

Na projektu "Učme se přežít" se podílí jednak Tým silniční bezpečnosti, dále Ministerstvo dopravy svým oddělením BESIP a také Liberecký kraj. Přestože podobné kurzy probíhaly už v minulosti, tak s rozšířením podobných akcí ve větším počtu se uvažuje od příštího roku a tento srpnový kurz byl vnímán spíš jako pilotní, a jeho cílem bylo mimo jiné iniciovat další dotčené subjekty veřejné správy a soukromé subjekty k razantnější akci ve prospěch výuky motocyklistů. Protože mediálním partnerem projektu je web motorkari.cz, vyrazil jsem do Sosnové přesvědčit se na vlastní oči, jak se motto tohoto projektu daří naplňovat v praxi.
Důležitou věcí, kterou je nutné zmínit hned na začátku je to, že pro všechny účastníky byl tenhle kurz „grátis“. Nad tím sice někdo může mávnout rukou, ale určitě se díky tomu stává tahle akce přístupnější pro větší skupinu uživatelů, což je na jedné straně určitě příjemné, na druhé však také znamená to, že jich je v kurzu (a na trati) více a výuka se tak stává méně individuální. Na autodrom do Sosnové třetí srpnový pátek dorazilo bezmála šedesát motorkářů, kteří se nejprve rozdělili do tří skupinek podle typu motocyklů. Já jsem se coby veliký fanda roadracingu nominoval do partičky vedené Markem Červeným, toho času druhým pilotem průběžného pořadí seriálu IRRC a také Michalem Salačem, který jde na „přírodňácích“ v Markových šlépějích. Dalšími instruktory byl superbikeři Vladimír Mašek a Martin Polák, soutěžáci Miroslav Tichý, Jakub Fedorko a Milan Kysela, a profi trenéři bezpečné jízdy Petr Moc a Pavel Vindryš.
Po úvodních registračních procedurách se při technické přejímce nejprve musely „proklepnout“ mašiny - vždyť těžko se bude bezpečná jízda trénovat na motorkách, které nebrzdí, nevrací se jim plyn a k tomu, aby stály, nepotřebují stojan, ale bohatě jim postačí „rozkopnutá“ geometrie. Když už jsme byli u motorek, tak kromě jejich kontroly jsme rozebrali vše, co bychom měli vědět o nastavení motocyklu. Od věcí základních, jako je nastavení ovládacích prvků, či natažení řetězu až po záležitosti sofistikovanější - například přizpůsobení pérování konkrétním potřebám jezdce. Na akci s názvem „učme se přežít“ pochopitelně nemohlo chybět ani stanoviště, kde se vysvětlily prvky první pomoci. Byť si to spousta z nás stále nepřipouští, tak zubatá paní s kosou kolem nás stále našlapuje a můžeme to být právě my, kteří pomůžeme kamarádovi, jehož jsme na křižovatce uviděli svádět nerovný souboj s Oktávkou, která mu nedala přednost…
Na řadě byla další teorie, tentokrát už vztažená přímo k jízdě na mašině - kam směřovat při jízdě pohled, jak správně brzdit a řídit motorku pomocí přenášení váhy na stupačkách - věděli jste tohle před kurzem? Možná že jste věci dělali sice správě, byť spíše intuitivně, ale stejně tak je možné, že jste si pohledem vyhledávali překážky, na které vás to pak doslova přitahuje, nebo zatáčeli „lomcováním“ řidítky a pak se divili, že jezdíte jak sedláci. Po teoretických přednáškách jsme vyrazili na trať. Jako první bylo na řadě brzdění v přímém směru. Při něm se rozptýlily dohady o tom jak brzdit - taky rvete pouze za předek a oháníte se tím, že ten bere 80% brzdného účinku? Ale co těch zbylých dvacet? A co stabilizace jízdy pomocí zadní brzdy? Není nad to si to vyzkoušet v bezpečí autodromu… To samé samozřejmě platí i o brzdění v zatáčce, které patří k základním prvkům řešení rizikových situací. Na nácvik brždění krásně navazoval trénink výhybného manévru, při kterém jsme se po (více či méně) brutálních brzdách museli s mašinou ještě „myškou“ vyhnout nastaveným kuželům.
Chvíle na trati se vystřídaly s další teorií a s dopravní psycholožkou se rozebíraly okolnosti, které naši psychiku ovlivňují při řízení mašiny a řešení krizových situací. Na dalším stanovišti se řešily hlavní příčiny dopravních nehod: nepřizpůsobení jízdy stavu vozovky, jízda v protisměru a také nezvládnutí mašiny… Právě proto, aby nás mašina poslouchala líp, sloužil nácvik jízdy v nestabilním režimu - tedy cikcak slalom mezi kužely. Protože pokud zvládnete tohle kličkování, tak jednak nebudete vypadat při otáčení na parkovišti jak lojzové, kteří po asfaltu ťapkají nohou marně hledajíce balanc, ale smysl pro rovnováhu a lepší vnímání motorky vám pomohou i při pořádném fofru - v náklonech, při brzdění či řešení krizovek.
Po další pauze, při které se při nekončících debatách účastníků i instruktorů řešily radosti i strasti motorkářského života, přišly na řadu volné jízdy na trati - pro většinu účastníků to bylo logické vyvrcholení celého dne. Aby na trati nedocházelo k problémům spojeným s rozdílným tempem jednotlivých riderů, došlo k rozdělení na tři skupiny podle jejich výkonnosti a také podle typu motorek. Sebekriticky jsem se zařadil mezi do třetí grupy mezi „prasátka“ a spolu s instruktory a některými kurzisty jsme doslova chrochtali blahem - až nás Vláďa Mašek na okraji tratě prosil, jestli by to nešlo trošku pomaleji… ale ono to pomaleji prostě nešlo, Mazzdo!
Naštěstí vše proběhlo bez závažnějších problémů, na čemž mělo určitě svůj díl také skvělé počasí. Po závěrečných debatách o tom, v čem by se měl kurz pro příště upravit tak, aby ještě více vycházel víc „motorkářským“ potřebám jsme frčeli domů a určitě nejenom mě se v hlavě honily myšlenky o tom, jaká je škoda, že podobných akcí není víc. Sice nikde není psáno, že ani po podobném kurzu nás nemůže potkat nějaká ta „prekérka“ ale právě podobné akce nás učí tomu, jak těmto situacím předcházet či v nich reagovat. Žádný učený z nebe nespadl a nám nezbývá prostě nic jiného, nežli se postupně „vyjezdit“ a s přibývajícími zkušenostmi se v těchto situacích začít postupně orientovat. Ale věřte tomu, že podobná akce, kde se najezdí nějakých třicet kilometrů, vám dá víc, nežli měsíce ježdění v běžném provozu. Jednak dostanete cenné informace z úst nejpovolanějších a nemusíte je sbírat metodou pokusů a omylů, a také si možnosti a hranice své i svého motocyklu vyzkoušíte v bezpečí autodromu. Tam totiž po jejich překročení čekají bezpečné zóny namísto stromů či patníků a také lékař v případě, že jde opravdu do tuhého…
Aktuální informace o tomto projektu hledejte na jejich webových stránkách.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Průměr: 1.00
Známkováno: 3x

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.


TOPlist