Flareho Orange Day

Je sobota, půl šesté ráno a já se probouzím za jekotu budíku do krásného dne, v němž mne čeká velké množství zážitků. Jak jsem dopředu doufal a dlouho se těšil.

Flareho Orange Day
Od večera mám nazbrojíno, naloženou svou motorku, kámoše a úderem sedmé vyrážíme směr hotel Halda u Příbrami. Dorazili jsme jako první a vzápětí se začala sjíždět ostatní parta připravená vyorat „první jarní brázdu“ ve společnosti dalších stejně postižených.


Sluníčko svítilo, nálada byla báječná a 22 bikerů se pomalu začalo řadit k odjezdu do místních luhů a hájů. Rozděleni do dvou skupin na rychlejší, lehčí, případně méně bojácné a těžší, umírněnější nebo nezkušené. Vycházelo to fifty-fifty a za tohoto poměru jsme vyrazili vsříc novým dobrodružstvím.


Jaká byla trasa? V naprosté většině lesní a polní cesty, svádějící ke svižné jízdě. A vím co říkám, protože rozdíl na stovce najetých kilometrů můj tachometr ukazoval o 10 km víc než většině ostatních. Důvod? Mám čidlo na zadním kole, většina na předek a když řeknu, že mi ubylo půl drapáku, tak je jasný kde se těch deset kilometrů navíc vzalo. Zkrátka - pořád pod plynem, ve smyku nebo hrabaníčko. To bylo něco pro mě. Jsem sice zvyklý spíše na technické vyjížďky, blížící se charakterem trialu, ale ani rychlost mi není cizí a vzhledem k množství výletů do lesa v zatáčkách se to dostatečně potvrdilo.


A tak jsme se v „rychlém poklidu“ sunuli krajinou, v podstatě bez defektů, a nebýt drobných pádů - ovšem bez následků - dalo by se říci, bez ztráty květinky. Krajina vážně příjemná, okolí přehrady Orlík nepotřebuje komentář a počasí skvostné. Tak se dají charakterizovat dojmy z průběhu vyjížďky. Během focení u přehrady nás dojela druhá skupina, která se nás potom držela až k restauraci, kde jsme naplnili své útroby chutným jídlem. Po této „břicholibé“ činnosti se mi ani nechtělo zpět do sedla, nicméně ještě pár kilometrů bylo před námi a opět jsme tedy probudili své oře a za hřmotu výfuků se vydali mezi poli zpět k výchozímu stanovišti.


S přibývajícími kilometry se i tempo zvyšovalo a stoupal adrenalin. Ještě jsme navštívili jednu „motokrosovou“ trať, kde se část pelotonu pokoušela pochroumat své údy, případně motocykly a díky jednomu jedinci, který to s motorkou opravdu uměl, se mi při tom „podařilo“ několik fotek, jak přes mě skáče na svém KTM.


Po této „exhibici“ jsme opětovně vyskočili do sedel a pokračovali směr hotel Halda. Zde v posledních kilometrech bylo již tempo v pravdě ďábelské . A jelikož má všechno svůj konec, tak i FOD nám skončil. Rozcházeli jsme se utahaní, ale spokojení a rozhodně přesvědčení, že takovéto báječné akce se zúčastníme příště zase. Tímto patří poděkování Flaremu a jeho kamarádům, kteří s pečlivostí celou akci připravili a ta mohla proběhnout v pohodě a bez komplikací. Díky.


Po náročném dni toho ještě někteří neměli dost, a tak jsme se cestou necestou a tempem méně šíleným vydali směr Tábor na další společenskou akci. Já ve svém Patrolu, ostatní na motorkách.


Jak se Vám líbil tento článek?
Průměr: 0.00
Známkováno: 0x

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.


TOPlist