Fotogalerie:

Vyjížďka: Španělsko 19.2. - 27.2. 2011 Albacete, Valencie a Aragorn - 28.02.2011

Dnešní den po práci mě čekala milá povinnost a to dojed k Davidovi, kde již na nás čekala připravená dodávka. Do ní jsme začali postupně skládat naše stroje a výbavu na chystaný výlet do teplých krajů na první letošní ježdění a to prvně na nových BMW 1000RR. Pomalu by nám největší dodávka na trhu nestačila, když jsme tam ládovali neskutečné množství gum. Když už jsme to měli vše poskládané a hotové, dorazil Michal Filla se strojem slovenského jezdce Vladimíra Kady. A tak nanovo celé přeskládat, jako profík toho měl jak my s Davidem dohromady .
Karavánek už byl připraven, o který se postarala Davidova Barunka l-), které za to moc děkujeme a doufáme, že takhle navoněný bude celou sezónu i přes náš neskutečný bordelismus

V sobotu ráno přijíždím po sněhu k Davidovi, kde jsem cestou na 15 cm sněhu dělal kraviny a skončil ve škarpě , ale nakonec jsem v pohodě vyskočil a dorazil na čas. Rovnou jsme přesedli do připravené dodávky a vyrazili na dlouho cestu. Na cestu nám navařila tentokrát Martinova Barča, které též moc děkujeme, a přišlo nám to cestou vhod . Jelikož nemám na tuhle skoro kamionovou soupravu řidičák, je celá cesta na Davidovi a já se jen v klidu vezu. V Plzni na posledním tankování jsme na benzince potkali našeho kamaráda a spoluparťáka Jirku, který zamáčkl slzu v oku a popřál nám hezké ježdění, že on mizí na lyže na hory a musí svoji vášeň udržet na uzdě až do Misana, kde nás již doprovodí. Cesta pak už probíhala v pohodě, jen jednou ve Francii nás policie pustila jako poslední auto a pak dálnici uzavřela. Stala se zde velká nehoda, kde museli přivolat nejeden vrtulník, na záchranu raněných, mezi kterými byli i děti. Ten pohled i nám otrlým bezmozkům, zůstal dlouho před očima, FUJJJ . Další kilometry už byly v klidu a na 1800 kilometru jsme zaparkovali náš konvoj na pumpě a ve 2 hodiny ráno (tedy již v neděli) šli spát. V neděli jsme měli před sebou ještě 550 km, které jsme zdolali a v pět hodin odpoledně dorážíme na vysněný okruh ALBACETE.
Celá cesta je sice dlouhá, ale jede se neustále po dálnici, kde ta nejhezčí je přes Francii. Když jsme projížděli Španělskem již za slunečného počasí a 16C, krásně se linuli podél cesty zhruba 300km dlouhý úsek, plantáží mandarinek a pomerančů. Prostě tenhle pohled u nás nenajdete .
Po příjezdu jsme připravili naše obvyklé zázemí. David uvařil vynikající večeři a čekali jsme na Fillouše a Bóžu s mechanikami a manažerem Honzou, kteří jeli celou cestu nonstop. Když dorazili, Michal nás vzal na procházku po trati, kde jako již znalý tohoto okruhu nám ukázal jeho úskalí a ideální stopu. To abychom byli hned první naše ježdění co nejrychlejší . Jak jsme následně poznali, jeho rady jsou nad zlato a opravdu se pod jeho vedením nádherně jezdí a porychluje. Pokud chcete něco dokázat, vyplatí se s Michalem domluvit, aby vám vytloukl z hlavy vaše špatné návyky a naučil využívat potenciál vašich strojů.

A konečně je tu pondělí ráno, do kterého se probouzíme celý natěšení. Hned po ránu je na teploměru 16C a lehký vánek a pár mráčků na obloze. To dávalo tušit skvělým zážitkům. Naše zázemí jsme opustily po nabídce od Michala, abychom se přesunuli k nim do boxu. Následně se to ukázalo jako výborné řešení, při dolaďování našich motorek k dokonalosti. O veškeré úpravy a ladění se nám plně věnoval Martin Janoušek, kterému za to patří naše veliké DÍK.
První jízda nás čekala v 10:00 hodin, při které jsme si nejprve projeli trať, abychom si jí zapamatovali a při tom si zvykli na úpravy, hlavně obrácené řazení, které jsme jeli prvně. Obavy z obráceného řazení, se nakonec nepotvrdily a za 3 rozjížďky už nám to připadalo jako bychom měli obrácené řazení odjakživa. K tomu nám dopomohl i nový motocykl BMW, který funguje s německou přesností a dokonalostí. Tahle volba přechodu k stroji BMW se ukázala jako velmi dobrý krok v našem snažení k co nejlepším časům. Odpoledne jsme s Davidem už začali zrychlovat a byli přesunuti do skupiny A PROFI, my amatéři .
Předposlední jízdu David zajel super čas a já byl o 1,5 vteřiny za ním. Do poslední jízdy David už nenastoupil, ale moje EGO mi nedovolilo to tak nechat a tak jsem do poslední jízdy najel sám. Všichni z českého ansáblu již šetřili síly na další ježdění, ale já měl v hlavě jen jedno, skončit den s lepším časem než zajel David. To bych se pak v klidu nevyspal a měl z toho hororové sny, takhle to přeci nemůžu nechat. A tak se koušu do rtu a tahám, co to dá. Nakonec moje snaha a vůle být lepší byla vyplněna a práskl jsem tam čas ještě o vteřinu lepší než zajel David. Sice guma po celém dni používání při každém výjezdu žvejkala , ale podvozek od pana Öhlinse si s ní poradil.
Když jsem již s klidnou dušičkou zajel do boxu, David již přezouval měkké gumy na druhý den. Já se rychle odstrojil a šel připravit a dodělat stroje na další den ježdění.
Večer byla slavnostní večeře, kde David podával lososa s čerstvým brambůrkem. K večeři byl přizván i Michal, se kterým jsme probírali celý den ježdění a vše možné, nejen o technice jízdy, ale i co se zlepšení nás a strojů týče.

Úterní ráno, se opět probouzíme do slunečného počasí a 18C. Naše první ranní sprška ve Španělských ne moc krásných koupelnách, kde nás čekala studená voda. Zdejší sprchy a WC jsou snad horší než na původním hlaváku v Praze, prostě buďme rádi za sprchy v Mostě či Brně .
Hned první jízdu vždy jezdíme volně a rozvážně na rozhýbání a zopakování tratě. Ale tentokrát tomu bylo jinak a moje pokoření Davida v něm zanechalo stopy a nabudilo ho to k ještě lepším výkonům. Vyjeli jsme tedy na trať a i mě se daří a na nových gumách zajíždím o další 2 vteřinky lepší čas, to už jsem si řekl, že pro zahřátí stačí a zajíždím do boxu a koukám jak David pokračuje v driftu na cílovku pod plným plynem. Jeho nabuzenost, na sebe nenechala dlouho čekat a když jsem měl motorku připravenou na další jízdu, byla na trati vyvěšena červená vlajka. To jsem ještě netušil, že byla vyvěšena právě kvůli Davidovi, který přehnal svoji snahu a hned v první jízdě okusil tvrdost zdejšího asfaltu. Co se stalo se dozvídám od Michala s Bóžou, kteří jdou z medical center s Davidovými věcmi. A následně si beru telefon a jdu se za ním podívat, co se stalo. David leží na kapačkách a hlásí lehce omámen, že má asi zlomenou klíční kost. Nakonec dostává 3 pytlíky do kapačky a odvážejí nás do zdejší nemocnice. David je již v overalu a já stále oblečen v závodnickém, docela komický pohled na nás dva . Jeho prvotní diagnóza se potvrdila a přidal se k tomu otřes mozku a dva zlomené prsty. Tím pro Davida ježdění v teplých krajích skončilo a pasoval se, sice v bolestech, na pozorovatele.
Já jsem po příjezdu z nemocnice pokračoval v ježdění, kde jsem se ještě zlepšil o další vteřinku a skončil jsem na 14 místě ze všech zúčastěných. Sice jsem zrychlil, ale ježdění bez Davida nebylo tak záživné, jako s ním. Po skončení ježdění, jsem naložil jak Davidovu, ne moc poničenou tak i mojí motorku a připravil vše na přesun do Valencie, kde jsme pokračovali (spíš pokračoval) v dalším ježdění. Cestu do Valencie zvládl ještě David za pomoci mého řazení . Do Valencie už s námi necestoval Filouš s Bóžou, kteří jeli testovat Pirelky do Cartageny. S nimi se uvidíme až v sobotu ráno v Aragonu, kam mířila naše další cesta z Valencie. Ještě před přesunem proběhla debata, kde jsem Davidovi navrhoval odjezd domů. O tom ale David nechtěl ani slyšet a tak po domluvě jsme vyrazili k přesunu abych pokračoval v ježdění.

Do Valencie dorážíme okolo jedenácté a tak ani nevybalujeme a jdeme rovnou spát. Ráno v sedm už nás budí Kada se svým mechanikem, který přilétl letadlem. A vyžaduje se své motorky a dalších svých věcí, které jsme mu vezli. Po tomhle odporném budíčku, jsem připravil naše zázemí a připravil se na moje jízdy. Proběhla ranní sprška již v kvalitním sociálním zařízení. Musel omýt i Davida! Připadal jsem si jako jeho chůva, jen zadek a pinďoura jsem mu nemyl, na to už jsem neměl , to musel zvládnout sám, abych z toho neměl celý den trauma . Nakonec to zvládnul i se zlomenými prsty, které měl na každé ruce po jednom.
Znovu jsem začínal jezdit ve druhé skupině a vůbec jsem nevěděl, kudy trať vede, jelikož večer už nebyl čas si jí projít. První jízda byla seznamovací, kde jsem vůbec netušil, kudy se trať motá a připadal si jako začátečník . Nakonec jsem si rychle trať osvojil a ve třetí jízdě začal konečně tahat za plyn. Odpoledne mě už zase přeřadili do skupiny pro profíky, mně amatéra z Čech . Trochu mi chybělo naše neustále pošťuchování s Davidem a chyběla motivace. Tu jsem nalezl u němce, který měl sebou krásnou ženskou a tak jsem musel ukázat, že Češi jsou lepší. Chytnul jsem se ho a nechal se od něj povodit a pochytit ideální stopu, jelikož bylo vidět, že zde není poprvé .
Jezdit za ním se mi vyplatilo a první den jsem skončil na 35 místě z 220 lidí. Ale němec byl stále malinko rychlejší. S němcem jsme nakonec večer prima poklábosili a domluvili se, že další den budeme jezdit společně. Což byla pro mě alespoň nějaká motivace, když David po svém pádu již nemohl jezdit a mě to sebralo trochu chuti do ježdění.
Druhý den byl ve stejném duchu, krásné počasí, kde teploměr ukazoval hned po ránu 20C a přes den 30C, takže nádhera. Domluva s němcem mě vlila novou krev do žil a motivaci ke zlepšení. Ještě večer jsem si připravil motorku a přezul na měkké pryže. Ježdění už bylo zábavnější a bylo to vidět na časech, se kterými jsem se posunul na 25 místo a němce se mi dokonce několikrát podařilo předjet na brzdách, ale stále byl o vteřinku na kolo rychlejší.
Valencie je velmi krásná, ale hrozně těžká trať. Hlavně pasáže, kde jedete naslepo do zatáček přes horizont a velmi náročná na brzdy. Co mě nejvíce překvapilo, že za celý den jsem nenašel v asfaltu jedinou dírku nebo spáru či hrbolek, jako je tomu jinde zvykem.
Večer jsme si vše v klidu připravili na přesun do Aragonu. Ještě než jsem motorky naložil, svoji jsem připravil a začal se věnovat opravě Davidovi motorky, kde bylo potřeba vše vyčistit, vyměnit řidítka, páčky a padák. Kapoty jsem jenom odstrojil, něco vyhodil a zbytek zabalil do auta. Motorka po kontrole dopadla v pohodě, téměř veškeré díly jsme měli náhradní a dnes , když to Ducínek píše je v lakovně.

V pátek jsme měli volno, a tak jsme s přesunem moc nepospíchali a to mělo za následek, že nás nakonec na okruh Aragorn v noci nepustili a mi přespali před ním na parkovišti. Po čtyřech dnech ježdění jsem byl tak unavený, že jsem se ráno probudil a jen si odskočil a zase usnul až do dvanácti . Konečně jsem se krásně vyspal, protože David od svého zranění musel spát na zádech a tak neskutečně chrápal, že ani špunty do uší to nestíhali pobrat . Odpoledne nás už pustili na okruh a s námi dorazili i další Češi, se kterými jsme dali řeč. Opět jsme si připravili zázemí a dali malou procházku po boxech, kde jsme potkali Lukáše Peška, který zde testoval za německý team s MOTO2 CEV. Pak dorazil Michal s Bóžou a klábosili jsme do půlnoci. A zase jsme vynechali procházku tratě. Pešek se nám divil, že na to kašlem a že až vyjedeme na trať, tak se z toho posereme. Trať je prý velmi náročná. Je tam zatáčka vývrtka alá Laguna Seca a opět zatáčky za horizonty, kam se najíždí zcela naslepo. A to jsem poznal hned první jízdu a říkal si, že ten kluk měl pravdu.
Do toho panoval na trati silný vítr. S motorkou to házelo metr mimo stopu. Byla to paráda se dívat na Michala s Bóžou, jak se honí za Peškem. Já jsem si stále načítal trať. Nakonec se mi to podařilo a tahle náročná trať se mi začala líbit. Bylo to velké zpestření celého výletu do teplých krajin. Kadovi , kterému jsme vezli motorku se nakonec odpoledne propálila hadice od oleje a v půli cílovky, když začal stříkat olej do všech stran, až do první zatáčky, kde to rozložil na prvočinitele, jelo za ním dalších pět jezdců, než stačili jízdu zastavit. Tahle událost a Davidova bolest nakonec rozhodly, že jsme zkrátili náš pobyt a odjeli o den dříve domů. Cestu domů jsem musel odřídit sám. David měl prblém sedět i jako spolujezdec. Celou cestu jsem měl hrůzu, aby nás někde nezastavili, jelikož na tuhle mega soupravu nemám dostatečné oprávnění. Celou cestu jsem si připravoval výmluvu, jak musím Davida dopravit do české nemocnice a tak se jedná o převoz osoby v ohrožení života .

Celý výlet do teplých krajů se mě MArtinovi velmi líbil, sice to bylo hodně náročné, ale poznal jsem nové okruhy a Davidovi moc díky za jeho obětavost a výdrž kterou při svém zranení měl.
Už se těším na další ježdění Martin

Vyjížďka: Španělsko 19.2. - 27.2. 2011 Aragon fotky - 26.02.2011

Martin na trati

Vyjížďka: Španělsko 19.2. - 27.2. 2011 Valencie fotky 2 - 24.02.2011

Oprava motorky po pádu

Vyjížďka: Španělsko 19.2. - 27.2. 2011 Valencie fotky 1 - 23.02.2011

Martin na dráze

Vyjížďka: Španělsko 19.2. - 27.2. 2011 Albacete fotky - 28.02.2011

Z nemocnince