V čem jezdí redakce: Integrální přilby

Jelikož je přileb hned několik druhů, od úplně nejjednodušších otevřených bonbónků po technologicky nejsložitější vyklápěčky, bude mít tento test hned několik dílů. Přineseme samostatný test vyklápěcích přileb, otevřených přileb a také těch terénních, kde se spolu s čistě crossovými objeví také integrálky s kšiltem pro populární cestovní endura. Začneme ale tou pravděpodobně nejběžnější, nejpoužívanější a svým způsobem i nejprestižnější třídou – integrálními přilbami. Proč jsou zrovna ony ty nejprestižnější? No protože v těchto přilbách jezdí jezdci MotoGP, který je, ať chcete nebo ne, tím nejvíc v motocyklovém sportovním světě. Může vás sport absolutně nezajímat, můžete žít jenom pro bláto, ale co se dostane do sportovní relace večer v televizi? Není to ale jenom o sportu, integrálky jsou také nejuniverzálnější. První přilba v autoškole bude pravděpodobně integrální, často je to první přilba na pionýra, můžete si ji vzít na skútr, dá se sehnat stylová integrálka na cafe racera, v nabídce jsou pohodlné cestovní integrální přilby na velké cesťáky, kdo jezdí se svým cestovním endurem převážně na silnici, dost často také sáhne po integrálce a nakonec tu máme samozřejmě jezdce na sportovních motorkách, ti těžko budou volit něco jiného. Samozřejmě, výjimky se najdou, v některých kategoriích se to překrývá s otevřenými přilbami a vyklápěcími, ale ty integrálky jsou prostě takový dobrý základ.

Ještě než se vrhneme na samotné přilby, připomeneme si, podle čeho přilbu vybrat. Prvním, co rozhoduje, je samozřejmě využití. Tady se láme chleba, jestli chci lehkou odvětranou terénní přilbu, nebo jen otevřenou stylovku. Další je samozřejmě cena. Ať chcete nebo ne, těžko budete sedmnáctiletému klučinovi, co sotva našetřil na olítanýho Japonce, radit, ať si koupí top model od japonského výrobce. Zároveň je ale potřeba myslet na bezpečnost. Všechny prodávané motocyklové přilby by měly plnit bezpečnostní normy, v Evropě se přilby schvalovaly podle ECE 22.05, kterou od roku 2022 nahradila přísnější ECE 22.06. Pokud tohle přilba plní, máte záruku, že bude plnit minimální bezpečnostní standardy. Můžete ale objevit i modely plnící víc norem současně, vedle evropské máme třeba americký DOT, a pak jsou tady nezávislé standardy a testování. Tam patří třeba SNELL nebo populární SHARP, který dává hvězdičky podobně jako u aut. Normy a testy, to je poměrně složitá problematika, do které teď nebudeme úplně zaplouvat, kdo chce, může si podrobnosti najít tady nebo něco málo také tady. Kdo se tím naopak nechce vůbec zatěžovat, pro toho platí jednoduché pravidlo – přilbu kupujte v seriózním motoobchodě od seriózního prodejce, který vám poradí, vše vysvětlí a třeba vám ukáže i štítky s homologací. Poměrně spolehlivé je také sáhnout po prověřeném výrobci. Motorsport je sice hodně o penězích a reklamě, ale když v nějaké značce jede půlka pole mistrovství světa, určitě nepůjde o pochybnou značku z chýše v horní dolní. Když nakonec ze všech vstupních požadavků umícháte kokteil a vyjde vám váš vysněný adept na novou přilbu, ještě nemáte vyhráno. Alfou a omegou všeho je, že vám přilba musí sedět. Špatná velikost znamená, že přilba nemusí plnit svou bezpečnostní funkci, o komfortu ani nemluvě. A není to jen o tom, že malá helma tlačí, špatná velikost nebo jenom tvar může mít za následek třeba to, že vám do přilby potáhne spodem, nevejde se vám do ní nos nebo z ní špatně uvidíte ven.

Vybrat už umíme, tak pojďme na samotné přilby. Sešlo se nám tu celkem sedm integrálních přileb, z toho jsou v rámci svých značek 3 nejvyšší racingové, jedna je těsně pod vrcholem a zbylé tři jsou řekněme civilní sportovní nebo sportovně cestovní, z toho jedna s integrovanou sluneční clonou. Čistě závodní kategorii reprezentují LS2 Thunder C Carbon, X-lite X-803 RS Ultra Carbon, Suomy SR-GP a HJC RPHA 11. Posledně jmenovanou se už ale vlastně dostáváme mezi ty v uvozovkách cestovnější, vrchol okruhové nabídky dnes u HJC zastává model RPHA 1. Sportovně-cestovní třídu zastupuje japonská dvojice Arai Quantic a Shoei NXR, nejcestovnější je model X-903 Ultra Carbon od X-Lite. Když pomineme poslední jmenovanou, jsou si přilby na papíře hodně podobné základní konstrukcí, výbavou i cenou. Všichni výrobci sází při výrobě na lehké kompozitní materiály s větším či menším podílem atraktivního karbonu s výjimkou Arai. Všude najdeme zmínky o propracované aerodynamice a ventilaci, všichni se chlubí velkým výhledem z přilby, vyjímatelným antibakteriálním interiérem s bezpečnostními trhacími lícnicemi a každý uvnitř používá svůj speciální materiál. V této třídě se trochu paradoxně skoro u všech přileb počítá s interkomem, a i když se tím X-803 RS a SR-GP přímo nechlubí, místo by se našlo i u nich. Problém není ani u jedné z přileb při používání brýlí. Cenově se pohybujeme od nějakých 10 000,-, to seženete jednobarevnou HJC RPHA 11, po cca 21 000,- za nejatraktivnější grafická provedení. Samozřejmě jsou výjimky, něco se dá sehnat v akci za o dost nižší cenu, třeba předváděcí RPHA 11 můžete najít už od nějakých 7 000,-. Velkou výjimkou je v našem sedmeru Shoei NXR, která už má nástupnický model NXR2. U něj je dost věcí jinak, každopádně i u něj platí podobná cenovka od 13 000 do 17 500,-.

	Arai Quantic	HJC RPHA 11	LS2 Thunder C Carbon	Suomy SR-GP	X-Lite X-803 RS Ultra Carbon	X-Lite X-903 Ultra Carbon	Shoei NXR
cena	od 16 140,-	od 9 990,-	od 12 590,-	od 13 941,-	od 17 420,-	od 17 420,-	doprodej
velikosti skořepiny	3	3	3	4	3	3	4
materiál skořepiny	PB e-cLc	P.I.M Plus	Carbon	Tricarboco	laminovaný kompozit	laminovaný kompozit	AIM
hmotnost	1 600 g (M)	1 300 g (M)	1 200 g (S)	1 350 g (M)	1 300 g (M)	1 300 g (M)	1 350 g (M)
interiér	broušený nylon	Multicool	X-Static se stříbrem	hypoalergenní	s aktivním uhlím	s aktivním uhlím	Quick-Dry
ventilace	7 vstupů 6 výstupů	6 vstupů 4 výstupy	6 vstupů neudává	5 vstupů 3 výstupy	6 vstupů neudává	2 vstupy 2 výstupy	4 vstupy 6 výstupů

V hmotnostech jsou rozdíly hlavně na papíře, pocitově takhle „na sucho“ není žádný výrazný rozdíl poznat, teda já nějakých 150 – 200 gramů nepoznám. Jednou mi přijde těžší tahle, potom zase ta druhá. Důležitější ale ve finále je vyvážení přilby, aerodynamika a to, jak se chová přilba v reálu. Tady musím všechny přilby pochválit, je vidět, že jsou to premiantky značek. Ani u jedné není problém, že by byla na hlavě pocitově těžká, někam táhla ve vysoké rychlosti nebo dělala jinou neplechu. Nicméně tím už se dostáváme k tomu opravdovému porovnání, kde musím začít trojicí LS2, Suomy a X-Lite. Ty jezdím já sám, takže mám to nejlepší porovnání. A jak jsou přilby podobné na papíře, tak v reálu jsou dost rozdílné. Co o to, aerodynamika funguje u všech výborně jak na naháčích, tak na kapotách i na okruhu ve vysokých rychlostech. Rozdíly jsou ale v celkovém pocitu z přilby, ve ventilaci, v ovládání a v dalších detailech.

Suomy SR-GP

Začnu tou nejoblíbenější, nejradikálnější a i nejrozporuplnější. SR-GP jezdím od podzimu 2019 a od začátku ji miluju kvůli tomu, jak mi padne na hlavu a jaký je z ní výhled. Skořepina je i opticky menší než u ostatních, má hodně tenoučkou EPS výstelku a díky tomu skvěle obejme hlavu a nijak z ní netrčí. Taky je jako jediná nabízená ve 4 velikostech skořepiny. Super je také „bezrámový“ výhled, nikde nevidím žádnou její hranu a celkově mám dojem, že na hlavě nic nemám. To všechno bohužel vyvažuje tragické ovládání, kdy veškerou ventilaci krom horních nádechů můžu ovládat jen bez rukavic. Větrání na čele má malinký výstupek na nehet, bradová ventilace se ovládá zevnitř a výstupek je tvarovaný zase tak, že k tomu potřebujete použít nehet. Navíc to ani nijak slavně nechodí, takže je tu riziko, že si ten nehet zlomíte. Podobné je to u mechanismu na výměnu plexi, tam to jde tak fest, že to je zralé na šroubovák. Aspoň to působí bytelně. Zámex plexi také není úplně intuitivní, zamyká se šoupnutím do strany a nikdy nevím, jakým směrem a jestli je to zaaretované nebo ne. Ve finále tak v 90% jezdím s nezamčeným, ale to vlastně ničemu nevadí, protože i tak plexi drží. Ventilace jako taková také není nijak hvězdná, hlavně vrchní průduchy moc vzduchu nepřivádí. Vyvažuje to ale průvan zespoda, tam je přilba hodně otevřená a táhne mi dovnitř kolem uší. To je celkem fajn v létě na okruhu, na jaře na silnici nic moc. I díky tomu je dobré mít špunty do uší, nehrozí, že vám do nich nafouká, navíc jako ve správné racingové přilbě slyšíte hodně věcí zvenku. Zajímavé je, že přitom má poměrně úzký vstup dovnitř. Polstrování je takové minimalistické, celkově je to docela tvrdá helma, přitom překvapivě pohodlná s příjemným interiérem, celý den v ní vydržím bez problémů. Co je také fajn, že i přes svůj italský původ, který je znát na špatně chodících ventilacích, ani po dvou a půl letech používání nenese moc známek používání.

X-Lite X-803 RS Ultra Carbon

X-Lite je na tom, co se kvality týče, podobně. Tedy hlavně ve smyslu, že při používání od roku 2020 také nenese žádné extra známky opotřebení. Maximálně ty bílé gumové lemy na spodku přilby trošku zežloutly a taky se mi povedlo ulomit jednu miniaturní packu z výměnného zadního křidélka. To je specialita verze RS, kterou dostanete v balení jednak s tmavým plexi, to se počítá, a také s dvojicí velký průhledný deflektor alá MotoGP a nastavitelné křidélko s malými deflektory. S velkou „lopatou“ je přilba připravená pro optimální použití s hrbem na kombinéze, s křidélkem na silniční ježdění s naháčem. Musím ale říct, že v běžném provozu rozdíl nepoznám, navíc to rozhodně nechcete měnit často. Je na to třeba takový speciální plastový plochý šroubováček, ten je taky v balení, a jak jsou ty packy malé a plastové, hrozí, že je brzy olámete. Jak už jsem ale psal, aerodynamicky přilba funguje hodně dobře v obou případech, tam je to spíš o stylu a o tom, jakou máte motorku.

Pocitově je tenhle italský zástupce pravý opak oproti Suomy. Z téhle přilby mám takový oldschool pocit, je poměrně robustní s relativně velkou skořepinou (jezdím S a snesl bych i XS), je v ní hodně EPS výstelky a hodně polstrování. Díky tomu je uvnitř hodně pohodlná, vnitřek je měkoučký a příjemný, ale v tomhle případě už vím, že na hlavě nějakou přilbu mám. Tím jak „odstává“, je to malinko znát hmotnostně a když koukám ven, vidím „rantly“. Lehce se to dá řešit LPC systémem, kdy jakoby posouváte výstelku vůči skořepině v podélné ose a tím ladíte usazení na hlavě, je to ale jen malý rozdíl. Fajnová je ventilace, je vážně poznat rozdíl mezi zavřeno/otevřeno, navíc se to bezproblémově ovládá v rukavicích, jen horní klapky jsou ve vyklopené pozici docela slyšet. Celkově je možná o fousek tišší než Suomy, ale pořád je to okruhová přilba, takže nečekejte zázraky. Relativně dobře se ovládá také plexi, výstupek na ovládání je ve středu, ale jeho zámek je na zvláštním místě - na levém boku u mechanizmu a má tři polohy. Prostřední je „neutrál“ na jednu stranu plexi zamknete zavřené, na druhou stranu je protimlžící „stopka“, kdy plexi úplně nedovřete. Na druhou stranu mi přijde, že by plexi mohlo přiléhat obecně přesvědčivěji, i když nemůžu říct, že by mi dovnitř táhlo. I proto používám přilbu v horším počasí a v sezóně jaro/podzim. Na čistého sportovce slušný univerzál.

LS2 Thunder C Carbon

Dalo by se říct, že přilba od čínsko-španělské LS2 je něco mezi oběma doposud zmíněnými zástupci. Na pocit není tolik bachratá, i když v tomhle je přece jen blíž k X-Lite. Oproti ní má ale o dost větší výhled, tím je zase blíž Suomy a vlastně je i to i v samotném tvaru skořepiny. X-Lite je taková klasická kulatá přilba, tady máme protáhlý aerodynamický tvar. Větrání u této přilby funguje slušně, rozhodně lépe než u Suomky, možná o chloupek hůř než u X-Lite, interiér je příjemný, do přilby nijak netáhne, aerodynamicky je zmáknutá taky dobře. Celkově je na ní vidět, že se značka posouvá dopředu a rozhodně se Thunder C Carbon dá doporučit. Jen jsou tu nějaké detaily, na kterých je trochu znát země původu. Na druhou stranu, když to porovnáte s Italy, je to dost podobné. U téhle přilby třeba najdete docela inovativní uchycení plexi s jednoduchou výměnou, ale samotný mechanizmus nevypadá úplně přesvědčivě, není to na pohled tak precizní práce. Také mi přes dva roky něco v přilbě malinko cinkalo, až jsem při tomhle testu přišel na to, co to je -  jeden malinko nedotažený šroubek právě v tom mechanizmu. Také mě trochu štve, že plexi má jen dvě pozice mezi úplně otevřenou a zavřenou. Při jízdě ve městě bych často chtěl mít plexi přesně v té mezipoloze, kde už není „zoubek“ a plexi tam drží jen díky tření. Naopak chválím centrální zámek, který plexi zamkne úplně nebo nechá pootevřené. Na závěr ještě jedna perlička. Přilbu jsem dostal téměř hned po uvedení na trh (rok 2021) s čirým plexi. Dal jsem na něj Pinlock fólii a čekal, až dojde tmavé. To došlo cca o půl roku později, ale Pinlock na něj dát nejde, protože má držáčky někde jinde. V téhle přilbě jsem toho najel zatím nejméně, ale ani u ní se zatím neprojevují nějaké neduhy způsobené užíváním a pozitivně hodnotím i to, že jde všechno v pohodě ovládat i v rukavicích.

HJC RPHA 11

Velká pravděpodobnost, že vám přilba sedne, je u RPHA 11. To je takový malý zázrak. Dá se sehnat za hodně zajímavé peníze a málokdy potkáte někoho, kdo je s ní nespokojený. Zázrak je to také v tom, že skoro každému skvěle padne na hlavu. U nás v ní jezdí Vláďa, Šeri, Jarda a na tom, že pěkně sedí, se shodují. Šeri zkoušel Arai, X-Lite, AGV, Shark a nakonec mu nejlépe sedlo HJC. Jarda ho také hodnotí jako nejlépe padnoucí integrálku co měl a sedí i Vláďovi. Dost možná bych v ní jezdil taky, protože i já v ní mám dobrý pocit, jen je hodně kulatá a nevejde se mi do ní pořádně nos. Jak to ti Korejci takhle dobře trefili, to je velká záhada. Přilba je už na první pohled také kvalitně poskládaná, všechny ovládací prvky jdou lehce ale přesvědčivě, a že to není jen dojem, dokládají nejen naše dlouholeté zkušenosti z provozu. Aby něco upadlo nebo se zlomilo, to už musí mít přilba za sebou hodně let a kilometrů. Ventilace je takový dobrý průměr, stejně jako výhled ven z přilby, hodně si kluci chválí zámek plexi uprostřed. HJC bylo jedno z prvních, kdo s tím přišel a evidentně se to osvědčilo. Možná jen zámek, který plexi zajistí zavřené, by nemusel být tak titěrný. U lidí tahle přilba boduje kromě sympatické cenovky také hromadou atraktivních designů. Samozřejmě najdete jednobarevné, pak už to jde od jednoduchých designů přes závodní repliky až k populárním „marvelovkám“. Dost lidí slyší i na tmavé plexi, které je součástí balení. Každopádně pokud patříte mezi ty, kterým skvěle sedne, dá se považovat za vítěze v poměru cena/výkon.

Arai Quantic

Kdo na peníze moc nehledí a spokojí se jen s tím nejlepším, ten zamíří k Japoncům. Potom už je to jen o sympatiích k té či oné značce a o tom, co vám lépe sedne. Honzis je typický příklad. Sedí mu, jak žádná jiná přilba, také proto v přilbách tohoto japonského výrobce jezdí už od roku 2000 a tahle konkrétní je jeho šestá Araika. Je to model Quantic, který je po čistě racingové RX-7V druhým nejvyšším modelem. Nosným prvkem Arai je bezpečnost. Dokládá to třeba fakt, že nepoužívá křehký karbon a radši nabídne těžší přilbu, která je ale perfektně vyvážená. Další věcí je dokonale kulatý tvar pro hladké klouzání, tomu přispívají i větráčky a všechny vnější prvky konstruované tak, aby při pádu uletěly a nebránily klouzání. Kvůli bezpečnosti Arai také nedává do svých přileb sluneční clonu, místo toho k cestovní přilbě nabízí zvláštní vnější vyklápěcí plexi. To prý není špatné, ale samozřejmě ve vyklopeném stavu nějaký hluk navíc udělá, navíc je zboku prý dost vyklopené a parazitní boční světlo dokáže být otravné.

Podle Honzise je Arai nejlépe větrající helma, jakou kdy zažil. To potvrzuji, kdysi jsem měl půjčenou testovací Araiku, a takový průvan na vrchu hlavy jsem nikdy předtím a ani potom nezažil. Quantic má proti předchůdci navíc čelní průduch pod logem, ten je prý hodně znát, naopak celkové ovládání větráčků bylo lepší u předchůdce. Bradový už není klasický vyklápěcí ale šoupací a dokáže se vzpříčit, horní sání je zase slyšet a větráním pod logem, i když je zavřené, v zimě maličko táhne. Specialitou Arai je sání v plexi, kudy jde vzduch do kanálů v interiéru. Jinou vychytávkou je systém uchycení plexi s bočnicemi. Chce to najít si správný grif, pak jde měnit snadno, výhodou nového Quanticu jsou méně vystouplé bočnice s nižším aerodynamickým hlukem, ale s těmi už přišel předchozí model. Celková hlučnost je takový standard sportovních přileb, nedělá specifický aerodynamický hluk, nepíská nebo tak něco, jen je slyšet hodně hluku zvenčí a i proto jezdí Honzis delší cesty se špunty. Arai se drží aretace plexi na boku, zámek je proti předchozí generaci lepší, jen chce jeho ovládání zase trochu zvyku. Nabídne ale hned dvě polohy. Velkou výhodou prémiové přilby je mimo jiné možnost jejího dopasování na hlavu. Arai nabízí individuální velikosti lícnic a čepičky, které se dají různě kombiovat. Quantic je pohodlná i při celodenním ježdění, nabídne bezpečnost bez kompromisů a kvalitu s bytelností, kterou vidíte na první pohled. Vše je do detailu dokonale zpracované a dle zkušeností to vydrží. Honzis mění nejdříve po pěti letech dá se říct denního užívání a přilby jsou pořád ve stavu 1A. Navíc, když to dnes porovnáme s konkurencí, nemusíte si za tu kvalitu zase tolik připlácet. Pokud tedy nechcete vrcholný závodní model.

Shoei NXR

Podobné superlativy můžeme říct i o japonské konkurenci. Také proto jsme přibrali do party NXR, kterou už nekoupíte, respektive možná seženete nějaké skladové zbytky a pak už jen jejího nástupce NXR2. Filipův příběh je podobný jako Honzisův. Cca před 10 lety jezdil Shoei Quest a i když ho potom vystřídaly různé jiné značky, vždycky sáhnul po staré Shoeice. Stejně jako Arai nemá sluneční clonu, ta totiž snižuje bezpečnost, stejně tak i tady jde doladit interiér na míru a také tady je skvěle funkční ventilace. Filip je navíc dle svých slov citlivý na hluk, proto chce co nejtišší přilbu a i tady mu NXR vyhovuje. Je tišší než zmíněný Quest, pravděpodobně i díky užšímu vstupu do přilby. S hlukem jen neladí bradové větrání, to dle jeho slov zvyšuje hluk natolik, že je pro něj nepoužitelné a trochu hůř se prý ovládají horní průduchy, jenže tohle už by na nástupci mělo být vyřešené. Já měl jednou na okruhu možnost vyzkoušet vyšší model X-Spirit III a můžu říct, že vlastně spojuje to nejlepší z mých 3 testovaných přileb plus ještě přidává nějakou porci čerstvého vzduchu navíc. I u Shoei navíc platí, že od pohledu vidíte špičkové zpracování a že vydrží, nicméně Filipova přilba není úplně nejlepší příklad. Jednak má evidentně těžký život, a pak je tady matná barevná kombinace. Zatímco ostatní lakované přilby vypadají pořád krásně, na matu se stáří projevuje rychleji. Takže malá rada – chcete-li opravdu pěknou přilbu, která bude pěkná i po 3 letech, nevybírejte matný design.

X-Lite X-903 Ultra Carbon

Na závěr si ukážeme, jak také může vypadat integrální přilba. X-903 Ultra Carbon je vyloženě cestovní integrální přilba, kde se mnohem víc hledí na komfort. Jezdím jí druhým rokem a je to vlastně taková cestovní mimosezónní záležitost. Když vím, že se často jezdí po setmění nebo v dešti bez slunce, často beru díky sluneční cloně právě devětsettrojku. Proti ostatním mým integrálkám je přilba tišší, interiér pohodlnější a také méně větrá. Tady skoro vůbec nepoznám, jestli je ventilace otevřená nebo zavřená. To platí hlavně pro vrchní ventilaci, spodní přivádí vzduch výhradně na plexi. Výhoda je to v zimě, kdy do přilby netáhne, nevýhoda samozřejmě v létě. Jako jediná přilba v testu má sluneční clonu a musím říct, že to je zatím první přilba, kde mi 100% vyhovuje. Má krokový mechanizmus, při spouštění mě nebouchá do nosu, zároveň mi nevadí její hrana ve výhledu a ani nijak nezkresluje obraz. Přilba je také dobře zmáknutá aerodynamicky, ani při cestování po dálnici nedělá žádný nepřiměřený hluk, nikam netáhne a veškeré prvky se dobře ovládají i v zimních tlustých rukavicích. Přilba má taky jednu zajímavou vychytávku, kterou je magnetický mechanizmus plexi.  Díky němu se při jeho nasazování nemusíte nikam dlouze trefovat, přilba si plexi jednoduše vezme a usadí sama. Trochu škoda je, že u tak drahé přilby se mi po dvou letech ne příliš intenzivního používání odloupává jeden spodní lem, protože jinak je přilba jako nová.

Tak to vidíte, něco jako vítěze v testu přileb označit nejde. Můžeme ale říct, že pokud se spokojíte jen s tím nejlepším, volte Japonsko. Připlatíte si, ale vše dostanete ve 100% kvalitě. Na druhou stranu, jak vidíte, i tady se můžou objevit drobné mušky. Něco je zkrátka fakt a něco je věc individuální, každému sedne něco jiného. Jestli ale zkoušíte přilbu, dáte do ní hlavu a víte, že to je to ono, že to je jako dát hlavu na polštář, pak se určitě s některými „banalitami“ naučíte žít.

Informace o redaktorovi

Honza Zajíček - (Odebírat články autora)
Jan Rameš - (Odebírat články autora)