Zweirad Union - ani spojení několika značek nevedlo k úspěchu

Vznik spojení Zweirad Union měl několik příčin. Jednou z nich bylo zpřísnění podmínek pro získání řidičského průkazu pro dvoukolová motorová vozidla, které přišlo v roce 1954. Také konkurence mezi jednotlivými výrobci byla v poválečných letech vysoká. Prodejní čísla dvoukolového oboru ale stále klesala, když naproti tomu stoupala výroba menších cenově dostupnějších osobních automobilů. Zdá se to být neuvěřitelné, ale do konce roku 1957 muselo dvoukolovou výrobu ukončit 63 firem. Přežití, to byl hlavní důvod spojení tří německých velkých a známých výrobců - DKW (Ingolstadt), Express (Neumarkt) a Victoria (Norimberk). Victoria přivedla svoje mopedy řady Vicky, Express svůj Radex a DKW své dobré jméno. Ve vedení společnosti ale neseděli žádní motocykloví fandové, a tak se vyrábělo jenom to, co se mohlo lépe prodávat. Nešlo už vlastně o klasickou motocyklovou firmu. Například Victoria v roce 1956 přišla ve spolupráci se společností Bayerische Autowerke GmbH v Traunreutu na trh s malým automobilem Spatz 200. To byl roadster s karosérií z plastických hmot, který bojoval proti poklesu odbytu motocyklů Victoria. Nejdříve měl Spatz motor Sachs 191 cm3 se čtyřstupňovou převodovkou, potom ventilátorem chlazený dvoudobý motor Victoria a ze skútrů Peggy a Swing podobné elektromagnetické řazení pětistupňové převodovky. Silnější verze měla jméno Victoria 250 a byla vyráběna v Norimberku.  Přestože měl sympatický tvar, našel malý automobil jen málo kupujících, takže byla jeho výroba v únoru 1958 zastavena. Celkem bylo vyrobeno 1588 Spatz 200 a Victoria 250.

Že nebyla situace firem tvořících Zweirad Union jednoduchá, si můžeme ukázat na potížích značky Express. V roce 1956 předal generální ředitel Victor Lenz ze zdravotních důvodů vedení firmy Georgu Gutmannovi. Finanční stav Express Werke byl špatný, když výhled v dřívějších dobách byl příliš optimistický. V roce 1957 musel Express zastavit platby a závod ztratil důvěryhodnost pro úvěrování. Hlavní akcionáři se snažili najít solventního investora. Jednali s Auto - Unionem v Ingolstadtu a s Victorií v Norimberku. V roce 1958 část osazenstva dostala výpověď, Georg Gutmann nerespektoval sanační plán nezávislé poradenské firmy a byl dozorčí radou Expressu s okamžitou platností zbaven funkce. Majoritním akcionářem se pak stala konkurenční Victoria. V o něco lepší situaci byla DKW, ale tam zase dělala potíže automobilová část DKW Auto - Union GmbH, které se dařilo celkem dobře, a tak neměla zájem na pokračování nejisté motocyklové výroby. V nejlepším stavu tak byla Victoria, která se tedy ještě před vznikem Zweirad Union stala de facto majitelem Expressu. Ale ani tak to nebyla žádná sláva. Dr. Odilo Burkart, generální ředitel části společnosti Maximillianshütte AG byl v té době považován za jejího zachránce. Burkart viděl šanci motocyklového průmyslu v tom, že to bude velký podnik a rozhodl se Victoria Werke AG pomoci. Victoria Werke AG se tak stala Zweirad Union AG s výrobními prostory v Norimberku. Koncem roku 1958 Hypo-Bank oznámila Burkartovi, že Express – Werke má kvůli špatnému vedení obrovské hospodářské ztráty a dostala se do platební neschopnosti. Po důkladné kontrole se Burkart rozhodl Express - Werke převzít také do Zweirad Union AG. Na počátku roku 1959 se DKW Auto-Union AG rozhodla zbavit se dvoukolové výroby a Burkart se rychle rozhodl spojit tři firmy Victoria, Express a DKW do jediné nazvané Zweirad Union AG.

Do poloviny roku 1960 Burkart drasticky zredukoval paletu vyráběných modelů a aby motivoval prodejce, dával jim u luxusních strojů rabat až 40%. Burkart chtěl především mladé zákazníky odradit od koupě malých automobilů a to se mu začalo dařit. Zpočátku se vyráběly modely Victorie Avanti, Preciosa, Vicky, modely Express, DKW RT 200 VS, DKW RT 175 VS a skútr DKW Hummel (čmelák), který ale u Zweirad Union silně změnil tvář. Výroba se stále více soustředila na malé stroje s motory 50 cm3. Celá výroba byla soustředěna do Norimberku, ale celý tento podnik byl ve skutečnosti mrtvě narozeným dítětem. Duch kdysi tak hrdých tří společností chyběl a dopravní prostředky, které vyráběly, byly s výjimkou posledního mopedu DKW zaměřeny na mládež. Tento trh byl ale již obsazen značkami Hercules, Zündapp, Kreidler, Rixe a dalšími. Spíše než boj s přicházející japonskou invazí, bojovaly německé značky samy mezi sebou v bratrovražedném boji. Japonská vláda navíc používala k ovládnutí evropského trhu dumpingovou praxi a další nehezké praktiky. Zkrátka použila stejnou nečestnou taktiku, jakou použila pro vytlačení Zündappu a Horexu z amerického trhu.

DKW Hummel a Victoria Avanti z roku 1960

Jak vypadaly některé z prvních vyráběných typů, převzatých ještě z výroby jednotlivých továren před vznikem Zweirad Union? Původní model továrny Victoria, moped Vicky III vyráběný od roku 1951, byl v Německu nesporně moderním mopedem, a tak byla jeho „Vicky-linie“ vzorem i pro jiné výrobce mopedů. Typický rám Victoria, jehož součástí byla nádrž, byl jedinečným řešením – zasluhuje tím větší uznání, protože se konstrukce musela podřídit tehdejším výrobním možnostem Victorie a byla tedy vlastně kompromisem. Ale nejen stroje Vicky byly tím, čím Victoria přispěla do výroby mopedů. Stejně tak to byl i výkonný motor, který právem patřil mezi nejrychlejší a přitom ještě spolehlivé a nenáročné mopedové motory. Pochoutka pro zákazníky přišla později – nebyla to jenom nutnost předělat zadní pérování, přišly další požadavky na zvětšení zdvihu pérování přední vidlice a módní sedlo s větší nádrží. Nebylo to pro lidi zodpovědné za další rozvoj mopedů Victorie vždy lehké spojit linie Vicky s novými požadavky a módou. Již samotné zvětšení nádrže přineslo výrazné starosti (pro zvětšení nebyly technické důvody, protože síť čerpacích stanic, které mohly vydávat palivo v malém množství, byla dostatečná). K tomu přibyly ještě potíže s výrobou a obavy, že požadavek na úpravu zadní části rámu by mohl mít neblahý účinek na jeho tuhost. Moped Vicky III poháněl monoblokový dvoudobý jednoválec Victoria objemu 47 cm3 o výkonu 1,8 koně při 4650 ot/min., s litinovým válcem a hlavou z lehké slitiny, kryty motoru byly leštěné do vysokého lesku. Příslušenství motoru tvořil karburátor Bing se sytičem, mokrý čistič vzduchu s tlumičem sání, normovaná spotřeba byla 1,4 litru na 100 km při rychlosti 30 km/h. V bloku motoru byla podle volby zákazníka třístupňová nebo čtyřstupňová převodovka s neutrálem a třílamelovou spojkou, řazení bylo klínové. Sekundární převod byl zajišťován zcela zakrytým řetězem, pedály opět byly podle volby zákazníka. Podvozek tvořil lisovaný rám s trubkovou přední vidlicí, přední i zadní pérování s dlouhým ramenem, pružící jednotky byly uložené v silentblocích. Celonábojové bubnové brzdy byly vpředu i vzadu, zadní náboj byl s vyjímatelným hřídelem kola, byla zde možnost seřizování brzdových čelistí a superbalonové pneumatiky 23 x 2.50 s bílými boky. K nim tu byl logicky hluboký přední blatník. Palivová nádrž měla objem 5,1 litru, který zajištoval akční rádius cca 350 km. Vlastní hmotnost stroje byla 60 kg, dovolená celková hmotnost 218 kg.

Moped Vicky v několika provedeních

Podobný byl i druhý model, který Victoria přinesla do vínku Zweirad Unionu. Avanti měl motor objemu jen 38 cm3 a lišil se také převodovkou. Ta mohla být podle přání dvoustupňová nebo třístupňová. Podvozek měl lisovaný rám se zadní kyvnou vidlicí, přední vidlice byla trubková systému Earles, brzdy byly bubnové.

Značka Express přispěla hlavně mopedy řady Radex a motocykly Radex 102 a Radex 255. Ten první měl dvoudobý jednoválec Fichtel & Sachs objemu 97 cm3 a třístupňovou převodovku s třílamelovou spojkou v olejové lázni. Primární převod měl řešený ozubenými koly. Větší Radex 255 měl dvoudobý jednoválec Ilo z Pinnebergu o objemu 244 cm3 se čtyřstupňovou převodovkou a spojkou stejného typu. Primární převod měl také řešený ozubenými koly. Oba tyto motocykly se vyráběly u Zweirad Union až do roku 1962.

Radex 102 a 255

Hlavním příspěvkem továrny DKW byly mopedy Hummel a Hummel Super s dvoudobými motory objemu 98 cm3 a také motocykl DKW RT 175 VS. Ten měl dvoudobý jednoválec objemu 174 cm3 o výkonu 9,6 koně, který mu dovolil maximální rychlost 96 km/h. Jeho válec dostal v odborné literatuře pro svůj tvar přezdívku Stachelschwein (dikobraz). Tento model se u Zweirad Union vyráběl do roku 1959.

Hummel a RT 175 VS

V roce 1961 poprvé vznikly nové modely (např. 151 a 155) a prodejní čísla začínala sice pomalu, ale zato nepřetržitě stoupat. Výroba se stále více soustředila na malé stroje s motory 50 cm3. Rychle se vyvíjely typy a značky velmi mnohotvárné. Zmíněné modely byly vyráběné na základě modelů DKW Hummel. Model 151 byl označován jako mokik (malý motocykl se startovací klikou a maximální rychlostí do 40 km/h). Jeho motor byl dvoudobý jednoválec 48 cm3 s výkonem 2 koně při 4950 ot/min. Motor měl vratné vyplachování s plochým pístem, válec i hlava byly z lehké slitiny, vzduchové chlazení zajišťoval větrák, zapalování měl řešené setrvačníkovou magnetkou, spojka byla třílamelová v olejové lázni a převodovka třístupňová s nožním řazením. Podvozek měl lisovaný ocelový rám s dlouhou kyvnou vidlicí systému Earles vpředu a kyvnou vidlicí se zesílenými pružinami vzadu, řídítka byla z plechových profilů. Vlastní váha stroje byla 74 kg, celková hmotnost 225 kg (později byla změněna na 235 kg). Kola paprsková, celonábojové bubnové brzdy se zalitou vložkou průměru 120 mm. Stroj byl vybaven reflektorem 15/15 W, tachometrem, dvojsedlem, zakrytým řetězem, zámkem řídítek a chromovanou nádrží. Jako zvláštní vybavení mohla být dodána ochrana a nosič zavazadel. Model s typovým číslem 155 se lišil jen v některých detailech. Byl to skutečný malý motocykl. Měl motor stejného typu, ale s udávaným výkonem 3,8 koně při 6500 ot/min., nebo 4,2 koně při 6000 ot/min. Motor měl větší karburátor Bing a vyšší kompresní poměr 8,5:1. Spojka v olejové lázni byla tentokrát čtyřlamelová a maximální rychlost byla v tomto případě 70 km/h. Oba modely vyráběla značka v letech 1961 až 1965. Aby nebyli fanoušci jednotlivých značek zkráceni na svých právech, prodávaly se tyto stroje pod čtyřmi různými jmény. DKW Hummel 115, Victoria 115, Express 115 a Express Kavalier 115, ty s výkonnějším motorem pochopitelně s označením 155. U majitelů i ostatních motoristů si však díky svému vzhledu vysloužily přezdívku Blechbanane (plechový banán).

V roce 1959 dala Zweirad Union na vědomí, že výroba bude z Neumarktu, kde se vyráběly Expressy, převedena do Norimberku. Část osazenstva, stejně jako výrobní zařízení převzala firma Metzenauer. Další část zaměstnanců dostala práci v Norimberku. V Neumarktu byly ještě chvíli stroje ze zbylých zásob Expressu kompletovány, 30. září 1959 pak byla výroba a prodej dvoukolových vozidel v Neumarktu definitivně zastavena. V roce 1965 se prodejní čísla opět dostala na minimum, Burkart rozhodl, že nové modely budou vybavovány jenom nakupovanými motory a zrušil svoje motorové oddělení. Novým dodavatelem motorů pro Zweirad Union se stala firma Fichtel & Sachs. A přišel rok 1966. Tady začíná vstupovat do historie Zweirad Union ještě další německá motocyklová značka – Hercules. V roce 1958 koupila Hercules od Maxe Grundiga firma Fichtel & Sachs, a protože motory Fichtel & Sachs používaly také konkurenční firmy, bylo začlenění Herculesu do koncernu Sachs utajováno až do roku 1962/63. Sachs byl v té době vůdčí firmou ve výrobě dvoudobých motorů a ovládl tak nabídku Zweirad Union. Tak se stalo, že v továrně na norimberské Nopitschstrasse 70 byly vyráběny především malé mopedy Hercules. V letech 1962 až 1966 byly v továrních halách vyráběny také motocykly Maico pro Bundeswehr a pro výrobce lehkých nákladních automobilů Faun se tu od roku 1961 vyráběly drobné součásti. Během neočekávaného hospodářského vývoje Burkart prodal balík akcií Faunu, takže v roce 1962 měl Faun většinu ve Zweirad Union, a tak se brzy v továrních halách vyráběl malý nákladní automobil Faun, čímž dvoukolová výroba zase utrpěla. V roce 1968 už nebyly vyráběny stroje s logem Express, o rok později zmizelo i logo Victorie. Pro zahraniční trhy na základě skvělé pověsti a známosti značky bylo používáno logo DKW. K jistému oživení došlo na přelomu šedesátých a sedmdesátých let. V roce 1967 vznikl malý motocykl Zweirad Union 159 TS. Měl dvoudobý jednoválec objemu 50 cm3 o výkonu 5,3 koně při 7400 ot/min., o rok později ho následovala sportovní verze Zweirad Union 159 TS Super se stejným motorem, ale s maximální rychlostí 80 km/h.

Model 159 TS

V roce 1971 se objevila větší verze Zweirad Union RT 125 s dvoudobým jednoválcem 124 cm3, který dával výkon 15 koní při 7400 ot/min. a dosahoval maximální rychlost 110 km/h s pětistupňovou převodovkou. Konečně roku 1972 přišel model Zweirad Union RT 125 E, také s motorem 124 cm3, ale s vyšším výkonem 17 koní při 4500 ot/min. Ten s šestistupňovou převodovkou dokázal jet maximální rychlostí 120 km/h. To už ale bylo všechno v době, kdy  Zweirad Union byla součástí firmy Fichtel & Sachs.

Na konec ještě jedna zajímavost. V roce 1962 vyvinula Zweirad Union jednu z prvních čtyřkolek, i když poněkud větší než jsou ty současné. Cílem měl být sektor zemědělství, lesnictví a civilní obrany. Tyto sektory nakonec o toto vozidlo zájem neměly, a tak je firma nabídla Bundeswehru. Ten v roce 1965 objednal 50 kusů pro zkoušky. Nakonec jich Bundeswehr odebral 862 kusů a používal je až do devadesátých let, kdy byly nahrazeny typem Mercedes - Benz Wolf. Původní prototyp měl paralelní dvoudobý dvouválec Glass Goggomobil 400 cm3 o výkonu cca 16 koní, v konečné verzi byl použit plochý dvouválec BMW typ 427 s výkonem sníženým na cca 26 koní. Tento stroj dostal jméno Kraka.

Informace o redaktorovi

Jaroslav Červený - (Odebírat články autora)