Živá historie - můj koníček veteráni III aneb Hail to England!

Tak, jak jsem psal před časem v posledním článku, mou snahou bude ho trochu „nasměrovat“. Nejprve jsem ho vedl k plastikovým modelům, začít s broušením, lepením, tmelením, barvením a všechny ty srandy někam posunovat. Postavit si model, něco vytvořit vlastní šikovností a trpělivostí. Musí si přece trochu odpočinout od těch mobilů, tabletů a PC.  Dařilo se, dokonce vyhrál i ceny na soutěžích. Dobrá tedy, nastal čas přejít od modelu 1/72 či 1/35 k tomu správnýmu měřítku 1/1 a zároveň pokračovat ve hře. No na rovinu, vono je to taky trochu o mě :) dostal jsem ukrutnou chuť si ještě jednou něco historického postavit... Modely letadel 1/32 a techniky 1/35 jsou sice fajn, dokážu se s nimi zabavit, ale nikam na nich nejde jezdit. Posledních 10 let jsem měl navíc úplně jiné starosti a to po všech směrech, zdraví, bydlení, zaměstnání...

Juniora začalo bavit se motat kolem motorek, tak nějak obecně, ale vidím, že ta historie pro něho má prostě kouzlo. No nic, dobré je, že by mohl pokračovat v tom, co jsem já po tátovi nastartoval. Nakonec, při nějaké debatě, jsme zabrousily na téma renovace historické motorky. Rozhodl jsem se, zkusit mu ukázat a pokud možno předat, nějakou tu zkušenost s tímto řemeslem. Současně zkusím vyplodit zpověď z jedné renovace... Obsah i forma bude taková, jak žiju a vnímám život kolem sebe. Snad to neurazí konzervativněji smýšlející čtenáře... Jo a bude to fest o emocích, protože vovoo, votom to je:)

 Fáze 1.  hledání- výběr

Takže, máme jasno. Junior odhodlanej, budem stavět motorku. No jo, ale jakou?

Shrneme si tedy priority, takže:

1. Když motocykl, tak do roku výroby 1945.
2. Když motocykl, jedině a pouze vojenský model – bohužel já už jinej nebudu. (Zde malé odbočení ale tu hlášku sem prostě napsat musím. Kdysi dávno, když mi bylo 20, tak na střelnici, kde jsme byli s kamarády, co vyznávali vojenskou historii, trávili volný čas a měli tam vojenský motorky se sajdama, přijeli dva známí na kukačku na moderních motorkách. Pamatuju si, že jedna byla Yamaha V-max, druhá netuším. Majitel toho V-maxe nám říká s úsměvem něco ve smyslu, jak nám to jezdí a jestli furt opravujem. Nakonec se zeptá, co říkáme na jeho motorku. Jeden z kamarádů se na něj zadívá a řekne“ jako hele, máš to pěkný, ale motorka na kterou nejde přidělat kulomet, je úplně na pí.u“. Švejku i po těch letech seš hovado:)
3. Co válečná mocnost, to motocykl, nejlépe s uniformou a výzbrojí, to byl sen mých mladých let. Mladej může v budoucnu pokračovat, jak jsem mu řekl. „Když budeš chtít, máš na to celej život..“ Dobře, Německo máme z krku, takže Anglie, USA.? Představa britskýho jednobuchu mě začíná pomalu požírat. Opět z něco mezi nebem a zemí. Junior se mě ptá, na jaký motorce jsem kdy jel poprvé. Přemýšlím a říkám, no když mi bylo tak asi pět, tak mě soused, tátův známej, vozil od baráku k Orličanský školce na Arielu, na nádrži. Tak, to je asi první motorka, na který jsem kdy jel. Osobně si to pamatuju velmi mlhavě. Máma mi vzpomínku potvrzuje. Konec konců, dětem jsem to oplatil a na nádržích motorek se jich něco navozil.
4. Dobrá tedy, víme co chceme, bude to voják, Anglán WWII. Jen těsně mi uniká koupě Nortonu 16H, o dva dny volám pozdě - zuřím.. Přemýšlím, B.S.A., Matchless, Ariel, Royal Enfield, Triumph? Nakonec, po vychladnutí záchvatu:), se rozhoduji, že upřednostním vrchový motor 350 či 500 OHV. To bude to pravý ořechový. Teď, jen něco takovýho potkat...
5. Ha, náhle možnost ke koupi Ariel W/NG. Ty vole voják, s doklady, pojízdnej, telefon, volat, jedem. Kruh se uzavírá. Asi to tak mělo bejt.

Fáze  2. doklady, zkoušení, sehnání chybějících dílů, příprava renovace motocyklu Ariel W/NG 350 OHV

W/NG-éčko je doma, dušička má pokoj, doma panuje vynikající atmosféra, tatínek má novou hračku a už nezlobí.. (Fíku díky za transport)

Nejprve jsem začal řešit původ. Motocykl má zajímavou historii. Byl vyroben v roce 1940, patří do třetího výrobního bloku (kontraktu dle rámu winu), kdy ještě z původně civilní výroby, se přechází na výrobu vojenského modelu. Motor (2 kontrakt) má například na karteru vyraženy vojenské přejímací značky, čímž armáda říká: Tohle je moje. Později, je již vyráběno pro armádu od prvo počátku a žádné dodatečné ražení přejímacími značkami se nepoužívá. Motocykl slouží v britské armádě až do konce války. Byl sem však dovezen z Dánska. Jak se tam dostal? Za války, až po ní? Začínám pátrat, postupně zjišťuji, že stroj patří mezi 800 ks, které v letech 1946-1947 prodala britská vláda dánské armádě, ta motocykl v roce 1951 odprodává do civilního sektoru. Stroj kupuje 11.5. 1951 pan Erik Isaksen, vlastní ho, dle technického průkazu, až doteď. Poslední, v Dánsku, platná STK je z roku 2015. Ty původní papíry, velký techničák, jsou také paráda, vše sedí. Kus historie...

Angláne, ale teď jseš náš a koukneme se ti drobet na zoubek. Při koupi jsem stroj projel, abych odzkoušel mechanickou funkčnost. Všiml jsem si, že je „koplej“, ostatně jako drtivá většina, takto starých strojů. Motor, jde hladce, žádné obratce:), převodovka trochu zlobí, trojka protestuje. No nic,  platíme, nakládáme a odjezd. Následný krok je jasný, přepis dokladů, díky moc Ivane!

Máme papíry, jdeme jezdit. Následuje poladění spojky, to se kamarádí s převodovkou a trojka už neprotestuje. Seřízení karburátoru, zběžná základní prohlídka, do brašny vercajk a jedem. Najíždím na kvalitní silnici, jedu zvolna, zkouším účinost brzd - jo dobrý. Koukám po geometrii, nojo jedno kolo kam jdeš, druhý pro vodu. Dostal pravej hák na předek vidlice a hnul se krk řízení. Nevadí, pak to srovnáme.. Jedu dál, tak Angláne ukaž, co umíš. Vrchová 350 OHV 17 koní, musíš jet hochu jako ďábel. Rovnej přehlednej úsek, nikde nikdo, plnej...

Tachometr neukazuje, nevadí, dáme to vodhledem. Motor jde jak pila, umí 5800 otáček. Na tu dobu, jo ty kluci z Birminghamu věděli, jak na to... Jestli vodejde nějaký ložisko, je po mě..., ale zkusit se to musí, držím plnej... Paráda, jede fakt skvěle, kilo tam je jak ho*no, asi i víc. Super, tak se uklidníme, vychladni wole. Zpomaluju tak na 80, jede parádně. Je to jasný, my si budem rozumět.

Následující dny přeje počasí, jezdím, co to jde. Testuji funkčnost, zatím žádné problémy. Jak se sluší a patří, povozím na tandemu celou rodinu. Všichni jsou spokojeni. Přestože je koplej, řídí se dobře. Paralelogram vidlici jsem rozchodil, myslím, že ty poslední roky motocykl vůbec nejezdil. Vše bylo zalehlé a zatuhlé, ale motor, ten jde kupodivu výborně, to jsem nečekal. Nemá smysl se v něm šťourat, jen zkouknu ventilové vůle případně přetěsním a jinak nešahat. Ariel bude mít velmi dobré jízdní vlastnosti, to cítím už teď. I přes handicap, jde do náklonů ochotně. Masivní trubkový rám zaručuje tuhost konstrukce, žádné vlnění, tohle je fajn. Nakonec provedeme měření rychlosti. Někdo, nebudu jmenovat kdo, že Marťas, je nevěřící Tomáš. „Přes kilo to nepojede!“ Manželka s autem za mnou, sjednotíme to a Anglán dostane za uši. Cítím, že to nahoře úplně není vono, rozhodně jel při předchozí jízdě rychleji, šahám na předstih a tlačím páčku na doraz... Ne, není to úplně vono, předtím jel prostě líp. Na max. plyn se lehce dusí, ale když trochu uberu, jde motor dobře. Evidentně špatný poměr benzín / vzduch. No nic, dojedem domů a ptám se ženy, tak kolik jel? Říkám, že to kilo dal... Ne, nedal, odpovídá. Jel jsi 98 km/h. Koukám na ni, jo tak to jo, ten můj vodhad je v toleranci 2 km/h :)) Všimnu si, že na na přírubě karburátoru chybí matka. Aha, problém vyřešen. Povolila se a následně upadla, tím karburátor přitahoval falešnej vzduch. A stejně předtím jel dost přes kilo:)  Později při demontáži zjišťuju, že na primárním převodu je „rychlejší převod“. Ozubené kolo má o zub více, než má mít originál. Také řetěz je dost napnutý, toto chtělo řešit spojkou a řetěz tedy prodloužit. Zkouším posunout převodovku na napínáku, abychom řetěz trochu povolili. Nejde, už je v krajní poloze, nic, rozhoduji se jasně. Koupíme originální kolečko. Junior se ptá co se změní? Odpovím mu „no půjde líp do kopců, ale pomaleji na rovině“. Prostě získáš sílu, ale ztratíš rychlost. Hele, je toho víc, ten karbec, na kterým ho zkoušíme, tam taky nepatří (je to Amal 276). Má tam být speciální 275, ta bude mít menší difuzor a to má vliv na to, jak bude motor dýchat. Původní majitel prostě zvedal rychlost motocyklu, je to zcela běžné. Stavíme však veterána, vojáka, tam byla max. rychlost nepodstatná, naopak šlo o to, aby měl motocykl převod do síly. Vidím rozpaky. Neboj, pojede dobře, ten motor je na tu dobu nadupanej... Pokukuje po R-12, aha, usměju se, tuším co mu jde hlavou. Pojedou tak nastejno, když odpojíme sajdu. Nastává diskuze o spodové 750 versus vrchové 350. Začíná mít přehled, jsem překvapenej, co si všechno pamatuje z minulých debat. Nakonec mu říkám že pokud bude chtít, koupíme tu prodlužovací spojku řetězu. Pak není problém tam dát i to rychlejší kolečko. Souhlasí, že ho postavíme v origo převodu...

Jak upéct Burmanna

Po týdnu ježdění Arielu už tak věřím, že si s sebou neberu ani nářadí. A to je chyba! Při jedné z jízd se náhle ozývá nepříjemný zvuk, okamžitě zpomaluji, poslouchám odkud to jde. Chce to radši zastavit, za mnou nalepený auto. „Sakra tak mě předjeď wole!“ Vhodný plácek, konečně zastavuju. Ariela na stojan, sakra já wůl nemám vercajk, jsem přesvědčený, že to bude spojka. Nakonec přijíždí a zachraňuje mě Pítrs. Zkoušíme, hledáme… Je to jasný, převodovka, a jéje už to začíná. No nic, nakonec se rozhodnu neprudit už Pítrse, aby jel pro vozejk. Dojedu to domů, je to kousek asi 8 km. Zjišťuju že nejlépe je, jet na trojku, špatný zvuk žádný a padesátkou se dobelhám domů. Hned s tebou na zvedák Angláne.

Rozpůlená převodovka Burmann

Junior je asi víc nervozní, jak já. Co s tím je? Něco se rozbilo? Rozeberem, uvidíme. Stejně začneme už renovovat, tak špajzka ven. I při otáčení rukou je jasný, že máme problém Hjůstne! Už v pokročilé noční době ji oddělávám ze svěráku a pokládám na stůl (nakloní se!). Odcházím z dílny, uvidíme zejtra, až ji rozeberu. Ještě beru naposledy za hřídel a otáčím s ní, nic, ticho, jde zvolna. Nechápu, opět zkouším, vše je v pořádku. Tak moment, tohle je divný. Upnu ji zase do svěráku do vodorovné polohy. Opět problém, chvíli čumím jak husa do flašky a potom si říkám „ty wole, to vypadá, jako kdyby tam nebyl olej“. Ale to je blbost, koukal jsem do nálevního otvoru, strčil tam i šroubovák a byla na něm kejda. Z odchodu z dílny právě sešlo, stejně bych neusnul. Výpustní šroub pryč, vytéká tak asi velkej panák čehosi, co se následně mění na cosi a to už neteče ale táhne se. Rozpůlím Burmana, všude vevnitř nějaká kejda, humus neskutečnej. Později zjišťuji, že se do těchto převodovek běžně dávala vazelína místo oleje. Doteď jsem stavěl Němce WWII a pro mazání převodovky se používal  vždy pouze olej. Toto mazání vazelínou však nebude můj případ. Radši ji celou přetěsním, ale tohle fakt ne. Po rozebrání zjišťuju zdroj problému.  Vinou nedostatečného mazaní se přikouslo na mainshaftu druhé ozubené kolo. Při těch otáčkách na max. to prostě nemaže, jak by mělo. Bohužel při rozebírání jsem také zjistil, že na Mainshaftu (hlavní hřídel) je totálně odpálené ozubení pro uchycení spojkového koše. Motocykl musel dlouho jezdit s povoleným spojkovým košem a dost se vymačkali zuby. Sice to zatím funguje, ale je nad slunce jasné, že tohle bude Grosse problem. No došel Urguel a je půl jedný ráno, jdu spát...

Ráno volám Pítrsovi, co jsem zjistil. Sděluje mi, že procházel různá zahraniční fóra a toto je docela běžný problém. Mám jasno, musím sehnat novou hřídel. Volám také po známých. Půjde to opravit?Vaření tigem nepřipadá v úvahu, vyvařit jedině návarovkou elektrodou. Tohle přesně by táta dal levou zadní. Nikdo do toho nechce jít, problém s následným opracováním.. Do pr*ele, dřív by to takovej problém nebyl. Dobře, je tu varianta vyrobit ji novou. Mám svoje zkušenosti a vím, že tady bude obrovský problém s materiálem. Hledám hřídel po všech internetových čertech, nic...

Ale co už, stejně začnem komplet renovovat. Junior pomáhá a Ariela komplet rozebíráme. První problém, který zjišťuji a to by mě to nenapadlo, je v přeorientaci se na palcovou soustavu. Hlavně závity. Ty jejich 5/16 a 16/32 a vůbec podobný zvěrstva, no zlatá metrika. Nakonec si na á 4ku dělám tahák a přidělávám v dílně na stěnu, abych měl lepší přehled a furt to někde nehledal, co je co. Bez kompletní velké sady Whitworth měrek není šance. Jsou zde použity závity 18, 20, 22, 26, 28 TPI. Nejhorší je, že může být např. stejné stoupání, ale je ještě různá hloubka závitu.  Původně jsem si myslel, že použiji nakoupený závitníky a očka, co mám  na moderní hádéčka. Jenže chyba lávky, modernizovaná řada UNC či jemná UNF dnes používaná je mimo mísu. Britové v té době používali jiné stoupání a hloubku, zde nejčastěji klasický 20 kroků a jemný 26 kroků (TPI). Vyhrabu to šuple po tátovi se závitníkama a očkama, matně si pamatuju, že tam bylo spousta různých Whitworthů. Nikdy jsem to samozřejmě nepotřeboval. Nakonec část z potřebných mám, díky táto:) Něco dodává Pítrs, nějak to nakonec dáváme dokupy.  Mám nakoupenou už i potřebnou literaturu a tak se orientujeme, co je špatně a co chybí. Osobně mám úchylku na ty vojenský doplňky, to mě fakt bere. Takže udělám cokoli, abych to komplet doplnil. Bohužel zjišťuji, že chybí spousta věcí či jsou zde díly, které tam nepatří. Seznam chybějícího se nepříjemně zvětšuje. Původní představa o rychlé pohodové renovaci, „proběhnem s tím dílnou a lakovnou“, rychle bere za své. A asi je to dobře, ať mladej vidí, že né všechno je zlato co se třpytí.

Junior při přípravách na renovaci

Sháníme a objednáváme (Pítrs, díky, vážím si toho kámo) postupně díly snad z celý Evropy. Anglie - „Thank's Stuarte“. Rakousko - doporučuji firmu British Only Austia, dobrej výběr, kvalita, rychlý jednání. Hned sleva, tady si uměj vážit zákazníka – výborný (https://www.vintage-motorcycle.com/en). Pak Německo, Francie, Holandsko... Tuzemsko p. Jiří Hořice Vintage Replika perfektní jednání, ochota, rychlost, prostě super. To u nás není úplně běžné. Konec konců, reference na jejich fi. v Anglii na britských fórech, je velmi dobrá. Strávený čas na netu při hledání chybějících dílů je větší, než bych chtěl. Dobré je, že se daří nakonec vše sehnat.

Mám dar zblbnout lidi kolem sebe tím zápalem pro věc, a to má opět neblahý dopad na okolí:)

Pítrs nakonec rezignuje a říká mi, že kupuje Matchlesse 3G. Chvíli koukám a konstatuji, že to je rozumná volba. Budeš stavět WO nebo 3Gl (první je paralelogram vidle poměrně raritní předválečná výroba, druhý model je modernizovaná verze od roku 1941 s teleskopickou vidlí)? Prej, nemůžu se rozhodnout, oboje je pěkný. No vyřešil to rozumně, kupuje všechno, co se dá dvakrát:) Bude to fajn dát ty bajky vedle sebe. Když to půjde dobře a další páni dostanou rozum, tak by tu časem mohla vyrůst ještě tlupa britských WWII military bajků. Wehrmacht už by tu byl :)

Oprava a montáž polního stojanu

Zdendo, ty kluku mlynářskej, díky moc za tipy na prodejce i možnost zapůjčení či prodej dílů. Ještě, že máš ty W/NG-éčka jenom tři:) Makám každý den, vše dopasovávám, zkouším, poměrně dost práce. Nezdálo se to, ale baví mě to jako za mlada. Zkušenosti větší, rychlost práce menší, nojo nemládnem. Ale zápal, ten je furt stejnej. Postupně to doplňujem, originální army tacho Smyths early verze ( jak říkaj v Anglii „rare“), Amal karbec 275 B1J s filtrem je origo sestava. Původní Tail convoj light už není snadný sehnat. Pítrs řeší od borce z Rakouska, paráda! Osobně, největší špek je ten polní stojan, chybí všechno včetně úchytů na rámu. Musím ho mít! Zachraňuje mě opět Zdenda, dodělávám poškozený originál. Montuju, zkouška funkce, no ty wole tenhle stojan je fakt špička totální. Další, co chybí,  je značný problém. Druhej kastlík na nářadí s klavírovým pantem, tohle je fakt artefakt. Nechci repliku z Indie, honím originál. V pr*eli, asi nesehnatelný, ale nakonec mám kliku (https://www.stuart-bray-motorcycles.co.uk). 150 liber? O.K. Beru, díky Stuarte. Tady se mrkněte, koho tato tematika zajímá. Ten chlapík, to je pacient jak já, stejná krevní skupina, jedině military bike WWII. „ srdcař“ :)

Celej svůj dospělej život mám ve stylu F.T.W. (Freedom two wheels), prostě svoboda dvou kol. A co je víc? Jo taky se to někdy může překládat „jeb*t celej svět“, každý podle libosti. U nás doma je to motorkaření prostě životní styl.

Pěkně se nám  to postupně skládá,  stále řeším tu hřídel, to je fakt průser. Mám vézt rám na srovnání, chlapík, co je špička na toto, však už je v důchodu. Prý už nepracuje. Ten čas tak letí! Rovnal rám na tu BMW R – 61, co jsem kdysi stavěl. Naštěstí hydraulickou stolici na rovnání stále má, ale nechce se mu do toho. Zakázkově už nedělá, už jen pro sebe pro radost. Marťas ho nakonec ukecá. „Fajn tak to teda přivezte“  ( Marťas díky moc!) Pán je machr, stará škola, o řemeslu ví vše. Nakonec se bavíme i o té mojí hřídeli, navrhuje opravu s tím, že pokud se to nepovede, vyrobí ji novou. Ptám se na materiál, usměje se a z ponku vytahuje kardan ze starýho náklaďáku. Prej to nebude problém. Směju se, jo jasně, jste připravenej...

Domlouváme se, že až si pojedu pro srovnanej rám, tak hřídel vezmu s sebou. Dobro, vše se snad v dobré obrací. Další problém k řešení je segment spojky. Ten stávající je pro kočku, ty zbytky zubů, co tam jsou by už moc provozu nevydržely, chce to jinej. Novej? Nebo slušnej originál? Trocha internetovýho porna, vypadá to blbě, nedaří se mi nikde nic sehnat... Nakonec při prolejzání jedné z fi. s tím správným sortimentem (https://www.feked.comhttps://www.feked.com) mám štěstí. Přesně to, co potřebuji, funglovka, novovýroba made in U.K. Tak to by bylo! Ještě tu hřídel! Po 14-ti dnech mi volá Pítrs, ať se stavím, že mi zas něco přišlo. Beru juniora a jedem, je objednáno více balíků z více zemí, takže se těšíme, co dorazilo. Zboží si přeberu, pokecáme, ptám se ho, jak to jde s mečounem? No ani se neptej, s prachama je to hukot:):). No, to je divný:) . Když se chystám odjet, říká mi „počkej“,  něco ti ještě ukážu. Jo jasně, za chvíli se vrací, v ruce Burmann převodovku na Red Huntera ( původní civilní verze W/NG-éčka). Potutelně se usmívá. Nehodilo by se ti to? „Si děláš pr*el? Kdes to kurwa zase sehnal?“ Směje se, no byla k mání v Anglii. Cena rozumná, tak jsem ji koupil. Já se z něj pos*ru. Na první pohled je vidět, že ozubení je perfektní jako nové. Ještě zjistit, jak to bude vypadat s hřídelí vevnitř. Tisknu mu ruku, díky kámo! Jedem ji rozpůlit.

Pak už je to klasika, tyhle ty Burmany já už dobře znám :):) Vevnitř kejda nechutná, druhý ozubený kolo na mainschaftu lehce přidřený. Jojo tohle je mi nějaký povědomý. Jakoby jsem to už někde viděl.

Po vyčištění mám problém vyřešen, ozubení je ve špičkovém stavu, skládám Burmanna. Vše snad 100x kontroluju, z obou převodovek vzájemně porovnávám kola, vidličky, nasucho asi pětkrát rozeberu a složím, zkouším funkci. Všechny kvalty nahoru, dolů, neutrál pojď, se mnou se nakonec každej domluví.... Gut, vyrábím těsnění a finálně skládám. Dílnou se vine vůně hermetiku, tu já tuze rád, žena ovšem nerada. Přijdu do baráku a prej vypadni, svlíkni se někde venku, smrdíš! Jak nezdvořilé... :)

Dopasování a zkouška spojky jako celku, dopadla na výtečnou. Žádné vůle na koši, vše sedlo, jak prdel na hrnec, super. Mám sice mrak lamel origo, ale všechny byly běhané. Nechci však zbytečné vůle, vše chci na 100% ,ať má junior mašinu na ježdění. Tohle nás (mě určitě) přežije. Objednávám tedy fungl nové lamely,  pro změnu z Holandska. :) No, je to kouzelný ten dnešní svět. Obě kola vezu na srovnání a přepletení (p. Klouda to je špička). Ráfky i štíty jsou ražený originály, takže je chci rozhodně použít. Jdeme do finále, připravujeme Ariela pro pískování. Opravujeme poslední problémy. Junior si zkouší řezat i závity, ke všemu si čuchne. Je to fajn, jsem šťastnej. Prej jestli si může z lednice vzít pivo? Jako mého Urguela? :) No dobrá, přirozeně, to k tomu patří, není problém ťuknem si...

Magnetka a dynamo, srdce bohyně větru, převodovka a spojka

Motorka je v lakovně, za mlada jsem si lakoval sám, ale nemám možnost boxu a chci pěknej lak.Vaškovi (mladej kluk, ale šikovnej lakýra) vysvětluji, že pravé vánoce mi pacienti můžeme slavit i u pohádek, ale musí se u toho skládat motorka a to je vždy priorita :).  Já to takhle měl X - krát a fakt mě to děsně baví. Jsou to nejlíp strávený vánoce. Vašek mi říká.„Nestíhám ty wole, já tady mám motorky už na leden“ (je 15. 11.).  Odpovídám mu, že to chápu. „Hele těm borcům, je to jedno, počítaj s lednem“. My s juniorem máme ale jasnej plán, o vánocích budem skládat W/NGéčko. „Mám pro tebe tedy speciální úkol a ten můžeš zvládnout jedině ty“!

Jeho pohled není dobrej. Tak jinak. Přece nechceš dítěti ku*vit vánoce! Usmívá se a vydechne „prosim tě to dáme“.  Díky moc kámo!!!

Fáze 3. skládání aneb čistá práce, kterou každej miluje, roste motorka...

Jsou tu vánoce, džingl bel, Popelka a tak. To podstatný je, že na zvedáku máme nalakovaný W/NG. Není sice nalakováno vše, ale základ pro začátek skládání je pohromadě. Jdeme na to, mám v dílně teplo, v lednici Urquely a pro jistotu taky Jacka, to kdyby se něco zvrtlo. Je pravděpodobné, že se sem tam někdo zastaví.. Dovolenou až do novýho roku, takže může chumelit i mrznout, je mi to fuk..

Nejprve kompletujeme přední vidlici, žádný spěch hezky v klidu. Po její montáži přišel čas usadit srdce týhle bohyně větru, (Ariel). Následuje magnetka, převodovka, komplet repas nové složené spojky. Taháme elektro, mám k dispozici dobovou literaturu kde je popsána detailně barva kabeláže. Barevné rozlišení kabelů bude tedy dle předpisu. Fajn, objednávám potřebnou metráž od p. Zdeňka Najbrta (veterán kabely) díky pane za perfektní a rychlé jednání (kvalita – super). Potom následují lanovody. Tedy lanka dekompresoru, předstihu, karburace, spojka, plyn a přední brzda.  Musím říct že je to paráda dělat motorku s mladým, oba na sebe občas kouknem, chemie... Tohle mi dává fakt smysl.

Rám s namontovanou vidlicí

Tak máme tady silvestra, jsem rád že se mi daří mít zkompletováno tak, že ji můžem „nakopnout“. Pětiletku plníme na výtečnou, sice se případně nesvezem, bo nemáme kola:), (p. Klouda rovná a nově vyplétá) ale k nastartování chybí chlup...

Tak jde se na to, pozoruju mlaďáka jak mu svítěj oči. Vše pečlivě kontroluju. Dle juniora až moc pečlivě, je nervozní, jak sáně v létě. Znovu rozházím karbec, protože netěsní, lehce rosí. Po opětovném přišroubování se zdá být vše O.K. Otvírám naplno dekompresor, několikrát sešlápnu startpáku a otočím motorem. Potom ladíme spojku. Zavírám dekompresor nastavuji předstih „na start“ přivírám vzduch. Sešlápnu, komprese jak bejk, tak jo zalejem to benzínem. Stříkačkou plním palivovou cestu až je plná plovákovka a trubička po okraj. Zmáčknu cupák, sešlápnu páku, krátkej prskanec. Říkám mladýmu, teď bude chvilka pravdy kámo, uvidíme jak tatík seřídil časování motoru. Opřu se do start páky ale nepřemůžu kompresi, musím si pomoci dekompresorem a ťuknu si píst do správný polohy. Zavřu dekompresor prudký zhoupnutí, Ariel se probouzí. Upravuji předstih „na jízdu“, rovnoměrně bublá na volnoběh. Zubíme se na sebe, jde jak švícary co? Projevuje se špičkový stav karburátoru, motor jde famozně bez výkyvů naprosto rovnoměrně. Doplňuji průběžně benzín, po naplnění 3 plovákovky říkám mladýmu tak teď ji trochu pustíme uzdu. Naplno otvírám vzduch a beru za heft. Zdá se že jsem trefil bohatost směsi celkem dobře, máme totiž namontován vzduchový filtr který tam původně nebyl. Půl otočky na bohatosti řeší správný poměr benzín/vzduch. Plný plyn, řvu na juniora že nám asi vodletí ze zvedáku, ale je to pecka, ten zvuk je brutální. Junior ji přes dekompresor zháší, tak to by bylo. Teď kouknem jestli nám z toho někde něco neteče. Dotahuji šrouby primáru, převodovka i motor všude čisto a sucho, špica. Teď kouknem jestli nám bude fungovat přimazávání řetězu, z tohohle udělátoru jsem sám vedle sebe:) :)

Parádní záležitost, pomocí labyrintu a uzávěru  kuželovým šroubem s pružinou je totiž možno regulovat mazání sekundárního řetězu z prostoru primární skříně. Geniálně jednoduché, labyrintem stéká olej k otvoru který je oním šroubem uzavřen. Povolením kuželu šroubu začne olej vytékat ven z primáru a kape na řetěz( funguje samozřejmě pouze pokud je motor v chodu). Následně ke spokojenosti konstatujeme plnou funkčnost.

Po novém roce bombarduju Vaška ať pohne s lakováním není totiž co dělat a to není dobře. Následně jsou k dipozici obě kola, hraju si s kuželovými ložisky, sehnání byl trochu problém je to atip nakonec jsem pořešil díky Pítrsovi z Anglie. Několikrát povoluji a utahuji dokud nejsem spokojen s vůlí a hladkým chodem. Poté skládáme brzdy a montujeme do vidlic, konečně to už má vzhled motorky. Po montáži rozety si hraju s nastavením zadního kola, dokud není usazeno přesně na milimetr z obou stran stejně,  a není dobře napnut sekundární řetěz nejsem spokojený. Poté co zadní kolo přesně usadím a doladím napínáky ho oddělám.

Jdeme do finále, zbývá namontovat kastlíky nářadí, oba blatníky, nádrž a nosič s držáky brašen.

V dalším týdnu se nám to konečně daří zkompletovat, všechny díly jsou nalakovány. Postupně montuji poslední nalakované díly. Přiděláváme zadní kolo spojujeme sekundár. Ariel je tedy kompletní. Stříkám prvky imatrikulace, bílé konce blatníků, tlak huštění pneumatik, číslo kontraktu a znak 6. obrněné divize. Teď už jen z Anglie dorazí dobové doplňky, objednal jsem ruční hustilku a nějaké nářadí ať je to komplet. Čekám také od Stuarta z Anglie na rannou verzi nádrže která je naštěstí u něho právě v nabídce. Zatím budu Ariel provozovat se současnou.

Výroba masek pro nástřik imatrikulace

  Mám takovej neblahej pocit že čekání na letošní jaro bude nekonečný... Venku mrzne, v garáži je sice teplo ale s juniorem se shodujem, že doma by ji bylo líp. Kdo má furt chodit koukat do tý garáže? Paní domu odjíždí s dcerou na nákup, to je ta správná chvíle. „Pojď jdem na to“. Junior nechápe. „Tak dělej jdeme a zaparkujem ji do jara v obýváku“. „Hele ale máma“... „No dobrý, to neřeš, nech to mě“. Začne se usmívat. Za čtvrt hoďky je Ariel zaparkován. Co řekneš mamce? Nic, hlavně klid, zachovej paniku:) Nejlepší na všem je však reakce manželky. Po příjezdu domů žena vyklízí nákup, oba horlivě pomáháme. S naprostým klidem projde několikrát kolem motorky. Čekáme kdy to přijde, ale uzemní nás, jen tak utrousí „ povedla se vám, je to krasavice“. Manželka je fakt miláček, už si chudák zvykla. Tak to je, když ty motorky jsou i pro ní srdíčko. Někdy si však říkám, že sem fakt trhlej :)

Repasovaný spojkový koš, parkování v obýváku

Máme tady jaro, počasí přeje a tak vyrážím otestovat funkčnost a výkon, jsem opravdu zvědav jak si povede. Perfektně srovnaný rám zaručuje přesnou geometrii řízení. Ještě jednou díky, poklona pane. Náklony v zatáčkách pod plynem na tomhle rigid rámu je zážitek.

Mám najeto cca 600km, vše funguje dobře, tachometr Smith – paráda. Snažím se doladit ideální bohatost směsi v karburátoru. Není to sice ještě úplně ono, nicméně dostal jsem z ní 65 mil za hodinu tedy cca 110 km/h. Zkusím ještě posunout předstih udělám ho ostřejší, motor půjde ještě trochu lépe a dostanem z něj maximum. Ukazuji tedy juniorovi kompletní nastavení a seřízení předstihu, vysvětluji co a jak. Po doladění umí 68 mil / hod. (cca 115 km/hod) Jsem naprosto spokojen. Jen tak mezi námi děvčaty, s tím rychlejším převodem a 276 Amalem musela chodit jako prd 120 za hodinu:)

Konečně dorazily poslední díly z Anglie, brexit = konečná, čekám na to měsíc. Především mám poslední chybějící díl pro kompletní modelovou řadu na rok 1940 a sice ranné provedení nádrže. Bude s ní sice dost práce, ale je to původní ranný originál. Současná je sice také originál, ale byla dodávána až od roku 1942. Liší se absencí nákolenic a smaltovaných znaků. Rozhoduji se,že si kus tý poctivý lakýřiny prostě taky udělám. Nádrž je dobitá, především však bojuju s „naku*veným“ (to se nedá popsat jinak) uchycením na rám. Některým lidem tam za kanálem prostě autogen nepatří do ruky... Po opravě uchycení jsem si naivně a trapně myslel, že teď už to půjde rychle.To jsem ale netušil co mě čeká. Teda, viděl sem myslím dost věcí které byli „ napadeny kutilem“, ale toto vše překonává. Nádrž zjevně tekla, oprava proběhla asi následovně: Zaletováno mosazí -  pořád to teče,  přepájím to teda cínem -  pořád to teče,  vezmu hadr s pryskyřici a vobložím to hadrama -  pořád to teče. Vyleju to teda pryskyřicí zevnitř. Pan řemeslník ale nasál nějaký špatný informace, (nebo nevím co nasál) ánebooo si říkal že ta svině furt teče a tak pro jistotu nalil takové množství prapodivné pryskyřice které ve finále udělalo 2cm šlupku. Že mu navíc neřekly, že musí tu pryskyřici pořádně s tím tužidlem rozkvedlat, aby nezůstaly vzduchové bubliny a nepraskalo to, to je jen detail na závěr. Ty wole to sem nežral, ta nádrž je snad neprůstřelná. Vyloupat vnitřek, opískovat na plech, perfektně odmastit. Další krok je, že seženu anti-statickou pryskyřici přesně určenou pro takovéto opravy nádrží (díky Fany). Jednoduše opravím netěsnosti při vrstvě cca 3mm. To vidět ten borec jak to lze snadno a jednoduše opravit, tak má tři bajpásy. Procvičím si kytování, chytám tvar a připravuju nádrž do plniče. Pítrs mi půjčuje stříkací pistoli kterou si koupil, je to profi kousek. No a protože prostě platí, že pokud chceš něco zku*vit nebo ztratit tak to pujč, mi pistole spadne z háku na zem a praskne baňka. Wole já sem dement... Dovedové z Anglie dostanou jmen že nemaj šanci si to zapamatovat, protože se to stalo samozřejmě kvůli nim. Takže letím za Vaškem pro jinou baňku, nádrž pak stříknu k naprosté spokojenosti. Po vytvrdnutí vyrobím masky a stříknu imatrikulaci. Podařilo se mi nakonec tedy sehnat veškeré díly na rok 1940 (které se u pozdějších válečných modelů lišily) např. stupačky, řadičku, ovladače atd. Tak teď je kompletní, takhle tedy vypadala když sjela z linky a předaly ji armádě v říjnu 1940...

Raná verze nádrže před lakýřinou

Práce je dokončena, Ariel se vrací na silnice. Líbí se mi jak byla rozmanitá konstrukční škola té doby, doteď jsem se hrabal pouze ve Wehrmachtu - BMW, Zundapy, NSU, DKW.. Britská škola je odlišná a oslovila mě. Byla to paráda stavět. Zmáknuli jsme to za půl roku komplet. Byl to ideálně strávený čas. Jsem spokojen. Junior má nějaké zážitky i zkušenosti a myslím že parádní motorku.

Máme podzim léta páně 2021, sezona skončila. Motorky jsem zazimoval, na Arielu mám najeto cca 3000 km, jezdí parádně. Na letošní zimu jsem si naplánoval nějaký ty práce na BMW R 12 hlavně musím udělat spojku je tam ještě originál válečný obložení. Brzo začně řvát o pomoc tak dáme radši nový.

Finální podoba po renovaci

Díky všem kdo pomohli s realizací, oni vědí, to čtení je pro ně... a ...Hele wolové, polaďte si ty postrky. Bo, ten čundr na těch starejch strojích mě ještě furt nepřešel.. A čekaj, akorát lidi na vlak:)

Polní stojan v akci

P.S.Pomalu si tak přemýšlím co dál. Nějaký nápady bych měl, co si ještě postavit. Mám třeba teď chuť na Indiána, tak to se asi stavím v cukrárně. Sakra, zase mě po letech chytli ty starý stroje a vlítnul jsem do toho jak kačer do ho*na. Uvidíme, no nic dám tomu čas...     Hail to England!

 

Technické údaje:

•  výrobce: -  Ariel Motors Birmingham LTD
•  produkce: - 1940 – 1945 (35 540 ks)
•  model:  - W/NG (tento konkrétní motocykl byl vyroben v říjnu 1940 / kontrakt -  C 8574 )          
•  zdvihový objem: – 349 ccm
•  výkon: - 17ks (12,7kw)
•  otáčky motoru: - max. 5800 ot/min.
•  ventilové uspořádání OHV
•  karburátor : - Amal 275 B 1/J
•  rychlost: -  max. 68 MPH tedy cca 115 km/h
•  ruční ovladače : - Amal (páčky na řidítkách)
•  chlazení: - vzduchem
•  palivová nádrž: - 12 litru
•  olejová nádrž: - 2,30 litru
•  vrtání: - 72 mm
•  zdvih: - 85 mm
•  rozvor: - 1395 mm
•  délka: - 2134 mm
•  váha: - 169 kg
•  spojka: - suchá, 2 lamelová, ovládání mechanické ruční
•  převodovka: - Burmann, typ CP 41, čtyř rychlostní, řazení nožní na pravé straně
•  brzdy: - mechanické, čelisťové
•  regulátor: - typ- MCR 1  (6V)
•  zapalování: - Magdyno Lucas M 01 * Dynamo Lucas E 3 HM
•  osvětlení: -  hlavní světlomet DU 42  (6V)
•                      zadní (tail lamp) L- WD-MCT 1  (6 V)
•  pneumatiky: - 3,25 až 3,50 X 19
•  zbarvení : -  barva - Bronze Green používána do konce roku 1940 poté až v letech 1946-47 do spotřebování skladových zásob.
•  příslušnost: - průzkum 6-té  obrněné divize  Britské armády (zformována v roce 1940)
•  označení průzkumných jednotek obrněné divize ( levá strana nádrže)
•  znak 6. obrněné divize (pravá strana nádrže)
•  číslo kontraktu každého daného motocyklu zde C 8574 zahrnovalo blok čísel od  … do dle počtu vyrobených kusů v daném kontraktu, umístěno na jedné či obou stranách nádrže v mém případě na pravé straně nádrže:  C - 4381467

Informace o redaktorovi

Jan Schiller - (Odebírat články autora)