Yamaha FZ1 Fazer Grand Tourismo

Fazer - pojem a označení stroje, který je s námi již více než jednu dekádu. Leckdy opomíjený, někdy trochu ve stínu svého nerozlučného technického vzoru R1. Zcela určitě však motocykl společník, který je vám vždy nablízku připraven vyrazit téměř kamkoliv. Vývoj a trh nezastavíš, takže oproti původnímu vzoru tu dnes máme hned několik možností a je jen na vás, kterou z nich si vyberete. My jsme tentokrát zvolili variantu GT, jenž je oproti standardu vybavena přidanou kapotáží, padáky a především sadou praktických kufrů.

Yamaha FZ1 Fazer Grand Tourismo

Kapitoly článku

Vývoj modelu

Historie této generace motocyklu se začala psát v roce 2005, kdy Yamaha reagovala na rozšiřující se nabídku v tomto segmentu. Bylo potřeba změny a navíc tu byl jasný cíl - mít motocykly dva stejně jako v šestistovkách. Jeden v původním více cestovatelsky zaměřeném duchu s polokapotáží a potom vysloveně „nahatou“ -  radovánkám a blbnutí o chlup bližší verzi.
Nahaté stroje s velkým objemem byly v té době téměř na vrcholu zájmu a Yamaha si jednoduše nemohla dovolit na tomto hřišti chybět. Nastal tedy čas změn a tehdy 5 let stará původní verze v trubkovém rámu tak musela do věčných lovišť. Yamaha si vše odzkoušela na šestistovkách, takže to pro ni nebyl zas tak velký problém. Tehdy legendární karburátory (BSR37) nahradilo vstřikování, motocykl dostal velice aktuální 998 ccm motor s 5 ventilovou technikou a vše bylo zavěšeno do zcela nového hliníkového rámu. V tomto duchu až na dílčí změny a rozdíly jednotlivých verzí je motocykl v podstatě k dispozici až do dnes. Psal se rok 2005 a pro příznivce značky to tehdy bylo, jak polití živou vodou.
Obě verze FZ1/FZ1 Fazer byly uvedeny na představení dealerům v Barceloně a slavnostně potom téměř v zápětí odhaleny široké veřejnosti na podzimní výstavě v Paříži. Vše samozřejmě s náležitou show, hosteskami a vším tím děním kolem. Pro mně osobně to bylo v tomto úhlu pohledu a době uvedení stejně zásadní, jak historický příchod původní FZS600 Fazer v devadesátých letech. Ta tehdy vyplnila jasnou mezeru mezi XJ 600 S Diversion a legendární YZF 600 R Thundercat.
Osobně jsem se s litrovým Fazerem setkal již několikrát v různých situacích, nicméně po velkém testu v roce 2006 to je až nyní opětovné setkání v detailnějším náhledu na věc. O tom, že se jedná o motocykl v pravdě populární, nasvědčuje mimo jiné i množství registrací na našem portálu.

Vzhled

Nám se dostala tentokrát do redakčních spárů sněhově bílá verze s plnou kapotáží a černými kufry v označení GT. Zde je třeba říci, že v podstatě verzi GT si je možno postavit z libovolné verze s polokapotáží. Cestovatelsky zaměřený charakter motocyklu jistě upřít nelze, nicméně daleko nejlépe sedí stroji sportovní tempo a kufry jsou zde spíše příjemnou přidanou hodnotou. Na velkého cestovatele si zkrátka příliš nehraje, ale pokud je třeba rád poslouží.
Krom samotných kapot a padáků jsou pro tuto verzi zásadní samotné nosiče kufrů. Ty totiž v případě montáže plní i funkci nosiče blinkrů. Na původním místě by se zkrátka díky kovové konstrukci a celkovému uspořádání stroje nevešly. Součástí dodávky je tak i přídavná kabeláž, která umožní blinkry posunout. Vše je tak jasně zřetelné a nadále funkční. Kufry jsou vítanou přidanou hodnotou, jelikož v základu je na motocyklu takřka nulový úložný prostor. A ani v průběhu let se na tomto stavu bohužel nic nezměnilo. Osobně jsem tajně doufal, alespoň v minimalistickou schránku na drobnosti – snad v budoucnu.
Sympatické je však snímaní sedla řidiče, k čemuž stačí odsunutí kolíčku ve tvaru “L“ z místa pod zadním sedlem. To je velice praktické. Žádné šrouby, žádné nářadí, ve výsledku snadný přístup k akumulátoru. Samotné sedlo řidiče je spíše tužší a sportovnější, ale problém v tom nevidím. Horší je to již se spolujezdcem, který zde má sice oproti vysloveně sportovním strojům náležitý komfort a madla pro ruce, nicméně z vlastní zkušenosti vím, že po delší cestě zas tolik spokojený již nebude. Pokud zamýšlíte cestovat ve dvou, možná by se tedy vyplatilo zamyslet se nad nějakou dodatečnou úpravou, či přešití stávajícího sedáku.
Samotné plastové kufry padnou na držáky jak ulité a uchycení funguje jak má. Dle očekávání jsou kufry uvnitř vybaveny páskami k snadnějšímu usazení zavazadel. Jedinou výtku tak snad lze mít k jejich opravdu vydařenému, ale vcelku nepraktickému vzhledu. Víka z lesklého plastu jsou opravdu pěkná, ale bohužel i na ráně a ze zkušenosti z cest vím, že je to první věc, o kterou kufr při manipulaci drbnu ve dveřích hotelu nebo o zeď na úzkých schodech. Každopádně v bílo černém provedení působí motocykl opravdu efektně a kapotáž výrazně přispívá k celkově lepší ochraně a jízdnímu komfortu jezdce. Celkové černé vyvedení motoru, rámu a koncovky zde působí z dálky jednolitým dojmem a díky kontrastu s bílou kapotáží, tak u mě osobně získává body za celkově svěží vzhled.
Při bližším ohledání je motocykl přeci jen robustnější záležitostí a dost vaší pozornost krom kufrů bude poutat mohutná typicky zkrácená koncovka výfuku. Kapotáž naopak částečně zakrývá jinak obnažený motor a nenechá tolik vyniknout krouceným svodům. Celkově však design kapotáže velice dobře doplňuje již zavedené známé prvky a nechá i nadále vyniknout ostře řezaným křivkám a prolisům, které jsou patrné především na nádrži a podsedlovce. Na první pohled jsou tu stále jasné geny původní verze a motocykl nezapře odkud vzešel. Již tak celkově vydařený vzhled umocňuje extra dlouhá kyvná vidlice a mohutná 190 mm široká guma.
Z pohledu jezdce sedíte vůči vysloveně sportovním strojům vzpřímeně a velice pohodlně. Jízdní usazení je však i tak více s náklonem dopředu. Váha však není tolik na rukách, což je z hlediska určení více než dobře. Krátká palivová nádrž a delší sedlo spolu s rovnějšími řidítky zajišťují opravdu netradiční a dost specifické sportovně-cestovní usazení. Z hlediska přehledu o dění kolem stroje lze dobře hodnotit pro Fazera typicky uložená zpětná zrcátka v kapotáži. Ovládání je velice příjemné a všechny prvky a kontrolky vypadají velice přehledně a uhlazeně. V tomto ohledu je zde vše naprosto beze změn již od roku 2005.
Pokud bych měl s tímto strojem větší cestovatelské ambice, možná bych měl drobnou výtku krom sedla spolujezdce, pouze k 18litrové palivové nádrži. Z hlediska zpracování nelze mít sebemenších výhrad. Vše je naprosto funkční a precizně zpracované. Z výbavy jistě potěší i nadále v základu montovaný centrální stojan.

Motor a jízdní vlastnosti:

Ačkoliv se dnes vývoj posunul o notný kus dále, srdcem Fazera zůstává i nadále čtyřválcová 20-ventilová jednotka o objemu 998 ccm. Stejně jako v minulosti není motor hnán tolik do maxima. Papírově se výkon ustálil na 150 k při 11 000 ot/min, což je i pro tento typ motocyklu stále více než slušná porce. Z hlediska změn, které se od roku 2005 udály, je asi tou nejdůležitější úprava řídící jednotky od modelového roku 2010. Motocykl - a koneckonců jsem se o tom přesvědčil i v testu v roce 2006 - trpěl komplikacemi například při pomalé jízdě ve městě. Byla zde pomalejší reakce vstřikovací jednotky na otočení rukojeti plynu v nižších otáčkách. Pokud jste ze zavřeného plynu jen lehce přidali, podvědomě jste cítili jakoby pomalejší reakci elektroniky, která následným sepnutím s motocyklem občas lehce drcla. To je však již minulostí.
Současná testovaná verze byla v tomto ohledu naprosto bez problémů a nástup otáček a reakce na plyn byla opravdu příkladná ve všech jízdních režimech. Od 3 000 ot/min motocykl táhne bez jakéhokoliv zaváhání. Síla motoru i po těch letech opravdu uchvátí. Motocykl nabízí opravdu masivní krouticí moment a poskytuje již od středních otáček vynikající zrychlení. V praxi to znamená, že jízda je tak i přes 5000 ot/min pořád vcelku pohodová a v rámci možností klidová záležitost a vy si jen uvědomujete razantní sílu, kterou motor ukrývá. Kolem 7000 ot/min se však probouzí v motocyklu šelma, která vám rozproudí krev v žilách a přichází opravdu masivní nárůst výkonu a vy si plně uvědomujete, kde je toho všeho původ.
I přes úpravy, které vedly k celkově přijatelnějšímu charakteru, má motocykl síly a výkonu opravdu na rozdávání. Nás s odstupem času a náhledu na současný stav věcí a techniky, může snad jen mrzet dnes již trochu vyšší spotřeba. Nicméně co zde platí i díky použité technice dvojnásob je fakt, že více než kde jinde, je zde důležité jak jezdíte a jak vytáčíte motor. Z hlediska převodovky je zde vše naprosto bez problémů. Motocykl je maximálně vstřícný a přívětivý. Jednotlivé rychlostní stupně jsou spíše delší, ale vzhledem k charakteru stroje to není myslím tak úplně na škodu, snad vyjma prvního rychlostního stupně. Stupačky jsou spíše sportovnější, ale mají gumové překrytí. V horkém létě je snad jedinou opravdu nepříjemnou věcí fakt, že motocykl strašně topí a veškeré teplo proudí přímo k nohám jezdce.
Jedničku dostávají u Yamahy tradičně brzdy. I přesto, že zde nejsou radiální brzdiče, zaslouží vysoké hodnocení. Především přední čtyřpístky na 320mm kotoučích nezklamou v jakémkoli jízdním režimu. Ačkoliv to nebývá vždy u sportovněji zaměřených motocyklů zvykem, zaslouží si kladné hodnocení rovněž zadní Nissin. Celková ovladatelnost je na patřičné úrovni a to i přes to, že se nejedná vysloveně o střízlíka. S výškou 182 cm jsem neměl na motocyklu sebemenší problém se dostatečně poskládat, ovládat stroj pohodlně při parkování. Myslím si, že díky celkové konstrukci a stylu usazení to nebude z hlediska jízdy překážkou ani pro vyšší postavy.
Z hlediska konstrukce si zaslouží kladné hodnocení pevný rám a v rámci možností tohoto stroje rovněž kvalitní podvozek. Ten nemá sice vysloveně sportovní charakter a odpružení je spíše měkčí, ale zcela vyhovuje určení a potřebám tohoto motocyklu. Bez problému tak zvládne i horší typ silnic bez ztráty kytičky. Navíc je zde samozřejmě možnost vše doladit dle aktuálních potřeb a stylu jízdy. Zajímavostí a známkou typické japonské vynalézavosti s maximálním výsledkem je přední odpružení a upside-down vidlice. Vše je konstruováno tak, že tlumení odskoku je seřizováno pouze na pravé přední vidlici. Vpravdě netradiční řešení, ale jak se zdá funguje. Pokud bych hledal nějaké nedostatky, bude to z hlediska funkčnosti držák zadní značky. Přes jeho žebrování se dostává na zadní partie stroje a potažmo na spolujezdce dost nečistot. Z hlediska dálničních přesunů a podpoření cestovního ducha by možná nebylo k zahození také vyšší plexi. V rámci redakčního testu jsme stroj tentokrát příliš nešetřili a možná i díky přidaným kufrům se nám tak spotřeba ustálila na hodnotě 7,5 l/100 km.

Závěr

Pokud hledáte sportovněji zaměřený stroj s cestovními ambicemi, ve verzi GT to pro vás bude jistě ta správná volba. Stejně tak vám motocykl dobře poslouží na příležitostný výlet na okruh, či jízdu kolem komína. Ze své podstaty by se dalo říci téměř motocykl univerzál. Nic však není ideální. Pravdou je, že se jedná spíše o individualistickou záležitost a z dnešního pohledu na věc je třeba počítat rovněž s vyšší spotřebou nebo se při jízdě notně krotit na plynu, což se na druhou stranu trochu vylučuje s jeho dravým charakterem. Cena testovaného modelu FZ1 Fazer GT je v nabídce stanovena na 269 900 Kč.

Informace o redaktorovi

Lukáš Růžička - Výška testovacího jezdce: 182 cm

Klady a zápory

+ sport cesťák (výkonu na rozdávání)
+ vylepšený průběh otáček od verze 2010
+ ovladatelnost, celková konstrukce
+ brzdy
+ kvalitní zpracování


- dost topí
- v kontextu dnešní doby již vyšší spotřeba (20 ventilový motor z R1)
- přes žebrování držáku značky se dostává na zadní partie dost nečistot
- vzhledem k cestovatelským ambicím GT menší nádrž
- na delší cesty problém s pohodlím pro spolujezdce


POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Průměr: 1.17
Známkováno: 18x

Motokatalog.cz

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.



TOPlist