Suzuki Address 125 & Burgman Street 125EX: S jiným přístupem

Bylo to vážně s podivem, že Suzuki dobrovolně opustila tak velký segment, jako jsou stopětadvacítkové skútry. Její nabídka tady pomalu chřadla, až zbyl Burgman 125, který následně zašel na emisní nedostatečnost, a bylo hotovo. V Evropě zbyl akorát Burgman 400, což je skútr, který letos slaví 25 let od své první verze, na což zatím Suzuki nikterak nereagovala – zvláštní, když si uvědomíme, že to byl první velkosériově vyráběný maxiskútr s objemem motoru větším než 250 cm³. Dodnes si pamatuji, jak se intenzivně řešilo, proč dávat do skútru tak zbytečně velký motor, dnes je to střední třída… Každopádně co se prodaných kusů týče, důležitější jsou stopětadvacítky, a tam prostě nezbylo nic. V letošním roce se ale na showroomy Suzuki osminkové skútry vrátily, a to dokonce hned tři! Již loni v létě Suzuki oznámila sourozeneckou dvojici levných skútrů nazvaných Address 125 a Avenis 125, jež se liší pouze exteriérem, a v listopadu přidala malý maxiskútr Burgman Street 125EX. My jsme si do testu vzali první a poslední jmenovaný a více než jejich vzájemné porovnání nás zajímalo, jak si budou stát ve srovnání s konkurencí a jestli nebude nevýhodou jejich původ. Protože už na první pohled vidíte, že nevznikaly tady, nýbrž daleko na východě.

Co jsou zač

Označení Address i Burgman jsou u nás velmi dobře známá, ovšem kdo by k těmto skútrům šel s tím, že najde staré kamarády, asi bude dost překvapený. Protože pod těmito názvy se ukrývají úplně jiné stroje. Jméno Address má svůj původ až v 80. letech, kdy to byl prostorný padesátkový skútr s takovým dlouhým nosem, který se v nultých letech změnil na stodesítku. Zůstával však v Asii. Před necelými deseti lety se začal nabízet i u nás a šlo o přímého konkurenta stodesítky Honda Vision, prostě takový ten ultra praktický pracant na velkých kolech za super peníze. Existoval i Address FL 125, to byla zase suzučí varianta Hondy Super Cub. Prostě ať už jste vzali jakoukoli verzi, vždycky byla dost jiná od toho, co se pod názvem Address ukrývá teď – malý skútr s výraznými retro tvary a především maličkými kolečky. Dlužno říci, že takhle to je v Evropě, neboť v Indii, tedy své domovině, se tenhle skútr prodává pod označením Access.

Jméno Burgman je ovšem daleko známější a dá se říci, že ve skútrovém světě jde už o ikonu, viz to připomenutí v úvodu. Pod tímhle označením se vždy ukrývaly opravdové maxiskútry, maximem byla dvouválcová šestsetpadesátka, kterou si určitě budete pamatovat kvůli jejím elektricky sklopným zrcátkům a variátoru, který měl přednastavené převodové poměry, takže jste na skútru mohli jezdit a čudlíky na řídítkách si jako by řadit kvalty. Menší motorizace, jmenovitě sourozenecká dvojice 125 a 200, nebyly tak opulentně rozlehlé, ale pořád to byly jasné maxíky se vším všudy – pohodlí, úložný prostor, silný motor, akorát ta kola byla vždycky aspoň o palec až dva menší, než kolik bylo bráno jako standard. Představení nového Burgmanu Street 125EX loni na podzim tak bylo pro mě osobně docela šokem, a i když chápu, že se z toho Suzuki pokoušela trochu vybruslit tím „Street EX“, aby zdůraznila, že to není Burgman v podobě, na jakou jsme zvyklí, pořád z toho mám takovou pachuť na horním patře. Novinka totiž není maxiskútr ani omylem, jedná se o malý městský skútr na hubených malých 12“ kolečkách, jehož maličké čelní plexi je tu maximálně jako designový prvek a nikoli ochrana proti povětrnostní nepřízni a pohled na tabulku technických údajů, konkrétně výkon motoru, vám okamžitě z úst vystřeluje otázku: „To jako fakt?“ Naštěstí si tu můžete natáhnout nohy, tak aspoň něco z „opravdového“ Burgmanu.

Každé zboží ale má svého kupce, ať už se jmenuje jakkoli, pokud má odpovídající cenovku. Address bude mít v tomhle ohledu asi lehčí život, protože se jedná o jeden z nejlevnějších stopětadvacítkových skútrů od jiné než čínské značky vůbec. Stojí 59 900 Kč, tedy úplně stejně jako již zmiňovaná stodesítka Honda Vision, tvarově i vůbec koncepčně podobná Yamaha D´elight 125 je oficiálně za pětasedmdesát – tady uvidíme, jak se věci změní, až napřesrok přijde od Yamahy model RayZR, který je vlastně ze stejného těsta jako Address (resp. Avenis), za kolik bude. Každopádně prostě stopětadvacítka za šest pětek od renomovaného výrobce, to bude hodně zajímavá nabídka hlavně pro ty, co v jedné stopě nemají moc zkušeností, skútr chtějí jako doplněk k autu a vědí jenom to, že nechtějí nic pochybného původu. Vždyť to vypadá skoro jako sousedky Vespa, akorát že ta stála dvakrát tolik… Burgman to naopak bude mít poměrně těžké, protože při ceně 79 900 Kč se dostáváme do rajonu Hondy PCX, která stojí o dva tisíce víc, Yamaha Nmax je za 85, osm pětek dáte za Sym Jet X, takový Voge SR1 je dokonce jenom za 70. Tady se bude Burgman muset hodně snažit, protože všechno to jsou skútry se silnými motory, na relativně velkých kolech a se skvělou výbavou. Inu, uvidíme.

První dojem

Jak už bylo zmíněno na úplném začátku, u obou skútrů jasně poznáte, že nejsou odsud. Indie prostě má svoje vlastní estetická měřítka, tamní skútry jsou takové buclaté a na malých kolech. Větší ráfky by jednoznačně přinejmenším po optické stránce prospěly Burgmanu, mohl by přidat i delší rozvor, to by potom bylo úplně jiné pokoukání. Pohled zezadu na Address je ještě humornější, jeho opravdu maličké 10“ kolečko v kombinaci s opulentní zádí s obrovskými světly dokáže vyvolat otázky, jestli ta kastle a podvozek vůbec patří k sobě. Pokud jste ale se stylingem v pohodě, tak pro vás mám ale jednoznačně dobrou zprávu, a sice že zpracování, ať už jde o lakování, lícování dílů nebo kvalitu použitých materiálů, zcela odpovídá tomu, že si kupujete skútr od Suzuki a ne nějakou Čínu z kontejneru u garážového překupníka. Kvalita z obou skútrů dýchá, ať už při statickém obhlížení, nebo poté při jízdě.

Při dané ceně nemůžete zejména od Addressu chtít žádné extra kudrlinky, tenhle skútr je prostě levný na prodej i výrobu. Malý kotouč vpředu s jednopístkovým třmenem a propojenou funkcí k zadnímu bubnu, jediný nenastavitelný zadní tlumič, kola o průměru 12 a 10 palců, to jsou podvozkové „hájlajty“. Motor musí stačit vzduchem chlazený s nepříliš oslnivými parametry, ale tady jde hlavně o spotřebu, a tu má Address psanou 1,9 l/100 km. Přístrojovku tvoří jediný kruhový tachometr s malým displejem dole a sadou kontrolek po stranách, zasazený do velkého plastového krytu řídítek s přepínači stejnými, jako mívaly japonské skútry před desítkami let. Vlastně jediným prvkem upozorňujícím vás, že nesedíte na veteránu, jsou barevné proužky podél tachometru měnící se podle zatížení, nicméně zrovna tohle si Suzuki mohla asi odpustit, protože v noci (nebo třeba v tunelu) tohle dokáže poměrně nepříjemně oslňovat. Malá zelená Eco kontrolka u Burgmanu je mnohem příjemnější

Kdo se ale na Address bude dívat očima praktického uživatele, bude poměrně spokojený. Spínací skříňka je taková ta skútrová klasika s uzavíratelným víčkem, aby se vám v zámku nikdo nešťoural a neteklo do něj. Před nohama máte otevřenou schránku a nad ní USB zásuvku. Hned vedle ní potom najdete háček na tašku, a pozor, na opačné straně před sedlem je taky háček, tentokráte výklopný a uzavíratelný. Oba se na sebe dívají přes rovnou podlážku, která vypadá, že by snad pojmula i basu piv, navíc má příjemně neklouzavý povrch. Za sedlem najdete velké madlo pro spolujezdce, které bohužel postrádá nosič, a pod ním nemůžete přehlédnout tankovací otvor – nezvyklé umístění, ale poměrně praktické, necintáte si benzín do úložného prostoru a hlavně Ind nemusí sedlo odklápět, což by znamenalo sundat těch patnáct beden, krávu a manželku se třemi dětmi, které tam má usazené (další děcko dá klidně na přední blatník, je plechový!), když potřebuje jednou za uherský rok dolít těch pět litrů pohonných hmot. Když už sedlo odklopíte, směje se na vás poměrně velký úložný prostor, jenomže pozor, zdání klame. Průšvih je v tom, že je mělký, resp. sedlo není zespodu tak probrané, a horko těžko jsme sem nacpali Zajdovu malou otevřenou helmu velikosti S. Já mám velikost stejnou, ale „džetku“ o fous masivnější, a byl jsem bez šance. Tohle je u tak prakticky orientovaného skútru obrovské mínus a vůbec se nedivím, že v Německu letos vedle standardního modelu prodávají ještě Address (a Avenis) Urban Edition, tedy s nosičem a 27litrovým kufrem. Žádná krása, ale účel to splní. Do výčtu život zpříjemňujících prvků musím přidat ještě startpáku (tu už jsem dlouho neviděl, super!), oba stojany, vyklápěcí stupačky pro spolujezdce nebo LED přední a zadní světlo, blinkry jsou samozřejmě žárovkové.

 

Cítíte, že teď by mělo přijít „Burgman je z úplně jiného těsta a za 20tisícový příplatek nabízí to a to a to…“? Jenomže on Burgman z úplně jiného těsta bohužel vůbec není a s Addressem sdílí poměrně dost prvků. Tak především hardware, což je poměrně zklamání, tady byste za ty prachy čekali jednoznačně silný kapalinou chlazený motor a ABS, nejlépe i bezklíčkové zapalování a kontrolu trakce. Ale nic. Aspoň že dostal větší 12“ zadní kolo. Ani ty žárovkové blinkry tady nevypadají zrovna vhodně a rozčarování pokračuje po otevření podsedlového prostoru, který je stejný jako u Addressu – ani sem nedáte víc než malou kokosku. Tohle že má být Burgman?! Nicméně proti Addressu tady pár věcí najdete, které vám řeknou, že je Burgman v „potravním řetězci“ přeci jenom o patro výš. Madlo spolujezdce přechází v nosič, před koleny máte kromě otevřené schránky ještě přihrádku zavírací (USB zásuvka je v téhle) a před řídítky se na vás směje poměrně velký čitelný LCD displej. Tady trochu zamrzí, že v Indii mají Burgmana Street EX vybaveného displejem s konektivitou a turn-by-turn navigací, to by u nás dokázalo tomuto modelu nahnat cenné body. Každopádně překvapí, že vzhledem ke vzduchovému chlazení je tady poměrně velký grafický ukazatel teploty motoru, jenomže on souvisí s jednou fičurou, kterou se Burgman na Address pořádně vytahuje, a tou je start-stop systém. Takže vidíte, pár cenných prvků navíc tady proti Addressu bezesporu je, nicméně finanční rozdíl 20 tisíc korun mi přijde až přehnaný – v Rakousku jsou oba modely od sebe vzdáleny 400 eur, v Německu dokonce jenom 300 eur. U nás vychází Burgman dráž a Address naopak levněji.

S nečekanou jistotou

Miluji ty situace, kdy člověk od daného stroje vůbec nic nečeká, resp. čeká něco úplně jiného, a nakonec dostane opravdu hodně. A přesně to proběhlo i v případě těchto stopětadvacítkových skútrů Suzuki, jakmile jsme se po statické prohlídce, provázené spoustou úšklebků, posadili do sedel a vyrazili do ucpané metropole. Překvapení první bylo už v tom, že ač jsou si technicky oba skútry hodně blízké, tak za jízdy se chovají výrazně jinak. Začíná to už jízdní pozicí. Address je typicky „sedací“ skútr s pohodlným velkým sedlem, nohami zalomenými v pravém úhlu a rukama na vysokých řídítkách, přičemž oceňuji, že na malou stopětadvacítku nabídne poměrně dost prostoru. Tady je pozice daná. Burgman Street dokáže na rozvoru delším o 2,5 cm ale vykouzlit ještě víc, když si u něj můžete, stejně jako na PCX, natáhnout nohy dopředu na připravené plošiny! Proti Hondě je tady ale stejně jako u Addressu plochá podlážka bez tunelu, takže rozhodně netrpíte stísněným pocitem. Řídítka jsou umístěna níž než na Addressu a celkově je jízdní pozice taková aktivní a zároveň ležérní, mně trochu připomínala Tmaxe (fakt hodně vzdáleně), úplně máte chuť se vrhnout do zatáček nebo do úzkých mezer v dopravních zácpách, zatímco na Addressu cítíte hlavně pohodu a bezstarostnost.

Čím obě Suzuki hodně bodují a kde trochu dohánějí výkonová manka, je hmotnost. Protože o 105 (Address), resp. 112 kilogramech (Burgman) se konkurentům nemůže ani zdát! A je to při jízdě hodně znát, tohle jsou oba králové městských center, které musí zvládnout i naprostý začátečník, který nezvládl vyrůst ani ztloustnout. Ještě když přidáte ta malá kolečka, máte pod sebou stroje, které otočíte na pětníku a u nichž budete trénovat jízdu pomalosti před každým červeně svítícím semaforem – my jsme se Zajdou soutěží „kdo dřív dá nohy na zem“ strávili celý test.

No jo, ale ta malá kola, to bude průšvih, zejména když jsou to takové žiletky o šířce 9, maximálně 10 centimetrů… Ano, vím, co říká teorie a vím i to, jak se obvykle takhle obuté skútry chovají, ale v Suzuki to nějak zapomněli vzít na vědomí. Burgman je z téhle dvojice jednoznačně ten sportovnější nejen vzhledem, ale i naladěním podvozku, který je tužší, avšak nikoli udrncaný, a vůbec byste neřekli, že mu do standardů třídy jeden až dva palce na průměru kol chybí, o šíři zadní Dunlopky nemluvě. Ve spojení s tou nízkou hmotností je tady vážně velmi zábavné to posílat bez brzdění do ostrých zákrut.

Ještě větší překvapení nám ale přichystal Address, protože jsem přesvědčený, že malý skútr s miniaturním 10“ zadním kolem by se neměl chovat takhle sebejistě a především komfortně. Nevím, jak to v Suzuki udělali, ale ani na kočičích hlavách Address nedrncá a neskáče, vymetené kanály ho (přehnaně) nerozhazují a hlavně vám celou dobou dává najevo, jak komfortního kámoše jste si pořídili. Jasný, když dáte malé zadní kolo, musíte k němu udělat jako kompenzaci měkké zadní odpružení, takhle to má Yamaha D´elight, jenomže když na ni začnete trochu tlačit, stane se uhoupanou. Suzuki ne, zírali jsme, co všechno si k Addressu můžeme dovolit. Akorát u brzd jsme se žádného překvápka nedočkali, ten malý kotouč vpředu doplněný o bubínek vzadu s propojenou funkcí zpomaluje slušně, ale nikterak výjimečně, a po přibrání pasažérky na palubu a rozhulákání na maximálku asi bude krizové brzdění pro tuhle soustavu tvrdý oříšek. Zvláštní je, že Burgman má brzdovou soustavu stejnou, avšak brzdil o něco lépe.

Malý bojovník

Lehké rozdíly najdeme i v projevech motorů, ač i ty jsou úplně stejné. Tedy mechanicky, protože naladění je mírně odlišné a poznáte to i na parametrech, které má, opravdu nečekaně, Burgman dokonce horší než Address! Jako pohonná jednotka je zde použit dvouventilový vzducháč, který Suzuki označuje jako SEP (Suzuki Eco Performance), v případě Burgmanu SEP-Alpha (protože start-stop), jenž má rozumně balancovat výkon a přátelskost vůči životnímu prostředí dokladovanou udávanou spotřebou 1,9 litru na sto. Mně budík na Burgmanu ukazoval 2,2 litru, ale byl jsem na plyn pěkné prase. Každopádně co se výkonových parametrů týče, může se tohle jádro pochlubit u Burgmanu 6,3 kilowatty (8,6 k), u Addressu dokonce 6,4 kilowatty (8,7 k) a točivým momentem shodných 10 Nm. Ehm, to jako fakt? U Addressu oukej, ale že Burgman nemá ani v koních to, co konkurenti v kilowattech, to tedy bolí.

Ale nakonec ne tolik, jak jsme si mysleli. Oukej, ani Address, ani Burgman nejsou žádní trhači asfaltu, ale jejich dynamika rozhodně není líná a ve městě se neztratí. A vzhledem k maximálce lehce pod hranicí 90 km/h (tachometry ukážou víc) je můžete vzít i na městský okruh nebo na okresku, pokud dojíždíte do města z nějakého satelitu. Při tomhle kvapíku, kdy motory drtíte naplno, vám dojde jedna důležitá věc – vždyť tady nic nebrní! Vážně, kultivovanost těchto vzducháčů je až neuvěřitelná a opět jsme u toho, že tady si kupujete kvalitu Suzuki. Rozhodně zapomeňte na nějaké Číňany z tržnice, ale i na spoustu konkurentů i těch „lepších“ částí Asie. Jako by jednoválci bylo jedno, jestli ho jen tak šudláte krokem, nebo chvátáte na plný plyn, vlastně o něm nevíte. Bravo!

A jestli tedy cítíte, že je Burgman slabší? Pozor, já jsem řekl, že cítíte, že motory mají jiné projevy, a Burgman naopak působí silnějším dojmem. Může za to naladění variátoru a ověřili jsme si to mnohokrát při rozjezdech z křižovatek. Address se odpíchne z místa, ale když už čekáte, že se motor rozezpívá, tak ho najednou variátor zavře a nechá ho brumlat při nízkých točkách. Je to až legrační, jak si pobrukuje. Proti tomu Burgmanu dovolí poslechově o nějakou tu stovku otáček víc a je to prostě při dynamice znát. Nicméně k celkovému vyznění Burgmanu (podvozek, ergonomie) by se více výkonu určitě hodilo, to bez diskuse. Naopak velkou pochvalu si tenhle model zaslouží za velmi dobře fungující start-stop, motor zhasíná rychle a startuje tiše a ještě rychleji.

Obstojí v konkurenci?

Jak už jsem říkal na začátku, tohle není test, kde bychom ve finále řešili, jestli je lepší ten nebo onen model. Spíš šlo o společné svezení na dvou nových stopětadvacítkách Suzuki a zhodnocení, jak se od sebe liší a jak si povedou proti svým skutečným tržním konkurentům. Jak jste asi pochopili, Burgman Street 125EX to opravdu nebude mít lehké, protože za 80 tisíc korun soupeři v čele s Hondou PCX nabízejí o hodně silnější kapalinou chlazené motory, kontroly trakce, bezklíčková zapalování, ABS, velká 13-14palcová kola, pořádné úložné prostory pod sedlem a líbivější vyváženější designy. Burgman tak bude volbou hlavně pro fanoušky značky a pro ty, kdo to mají do dealerství Suzuki o hodně blíž než třeba do Hondy nebo Yamahy. Má své kvality, ať už se bavíme o velmi nízké hmotnosti a s ní související skvělé ovladatelnosti, kultivovaném projevu motoru nebo moc pěkném zpracování, ale nedokáže zamaskovat, že v téhle cenové relaci toho konkurenti nabízejí víc. Oproti tomu Address je za dané peníze skvělou koupí z rozumu, protože za 60 tisíc toho od renomovaných značek moc nepořídíte a Address není jenom levný, ale i velmi dobře fungující. Nabídne skoro to samé co Burgman a k tomu takovou větší pohodu podpořenou komfortnějším naladěním podvozku, přestože má vzadu jenom 10“ kolečko.

Informace o redaktorovi

Jan Rameš (Odebírat články autora) - Výška redaktora: 174 cm
Jiří Jevický - (Odebírat články autora)
David Jelínek - (Odebírat články autora)

Klady a zápory

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE