Motokoloběžky - elektro vs. benzín

Když jsem před rokem a půl testoval repliku Hondy Monkey, myslel jsem, že už se na ničem menším nikdy nesvezu. Ovšem netrvalo dlouho a ve městech se začala objevovat nová jezdítka v podobě motorových koloběžek. Dovozce na sympatické internetové adrese motokolobezky.cz ochotně souhlasil s testíkem dvou kusů, jeden s benzínovou padesátkou a druhý s elektromotorem.

Motokoloběžky - elektro vs. benzín

Kapitoly článku

Koloběžku s benzínovým motorem již několik let vyrábí Blata, ovšem podobné vozítko na elektromotor s baterií jsem ještě neviděl. Oba stroje pocházejí z Číny, ale na konstrukci a zpracování to rozhodně není vidět a je zřejmé, že svářeči a designéři z východu už si v některých oborech své dětské nemoci vyřešili a dokážou nabídnout slušnou evropskou kvalitu svárů i obrobků. To samé platí o designu - zpracování povrchů, chromované díly, vcelku atraktivní polepy, zkrátka jen těžko tady něco vytknete.

X-treme Electric 16

Elektrická koloběžka je trochu vyšší, protože pod stupátkem skrývá baterii. Na trup s baterií vzadu navazuje kyvná vidlice s elektromotorem, který posílá výkon na zadní kolo pomocí drobného řetězu. Odpružení je řešeno dvěma samostatnými nastavitelnými jednotkami, nad kolem se tyčí pevný blatníček, za který se dá stroj v případě potřeby také v pohodě chytit a kousek přenést. Vepředu je kloub s pojistnou pákou, která umožňuje celý krk s řídítky sklopit a stroj naložit do auta.

Přední kolo je odpružené dvěma klasickými jednotkami krytými plastovou „harmonikou“, což je vcelku na místě, když uvážíme, jak těsně nad zemí se povrch vidlí pohybuje a tudíž chytá všechny nečistoty. A pokračujeme směrem nahoru - na konci dlouhého krku jsou řídítka se spínacím klíčkem. Na řídítkách najdete dvě páčky brzd a otočný regulátor elektromotoru (funguje stejně jako klasický plyn) s diodovou indikací docházející baterie. Řídítka s přidanou střední hrazdičkou jsou povedená a působí docela luxusně.
A to je vše. Vlastně není! Zapomněl jsem na výškově nastavitelné sedlo. To totiž patří k volitelné výbavě a lze jej snadno nasadit a zase vyndat a jezdit i bez něj. Bohužel usazení je řešené jen zasunutím do otvoru bez další fixace, takže po silnějším zatažení se sedlo vysune a motokoloběžku kvůli tomu není možné chytit za sedlo a poponést do schodů a podobně, což by se dost často hodilo. Ovšem během testu jsme stejně většinu času trávili bez sedla, protože bez něj se s tímto přesunovadlem mnohem líp dají dělat blbiny.

Jízda a ovládání

Tak, a půjdeme se svézt. Napřed vyndat složenou motokoloběžku z kufru auta. Sakra, ta je ale těžká, potvora! Papírová váha 34 kg se docela pronese, když třeba po cestě chcete stroj vynést do delších schodů, navíc se nedrží nijak zvlášť pohodlně. Rozložení do jízdní polohy jde úplně snadno, stačí vyklopit řídítka nahoru a zkontrolovat, zda je pojistná páka zacvaknutá až nadoraz. Naopak složení je obtížnější, vyklopení pojistné páky chce u nového stroje dost síly a pokud si nedáte pozor, řídítka se prudce sklopí a můžou vás majznout po hlavě (vaše chyba, máte mít přilbu, aspoň tu cyklistickou, která by i zde měla být samozřejmostí!). To ovšem platí pouze prvních pár otevření, pak se systém ochodí a jde to zlehka a zvládnou to i slabší a technicky méně zdaní jezdci.
První dojem z rozjezdu s elektromotorem o výkonu 800 W je opravdu zajímavý. Chytíte řídítka, otočíte regulátorem podobně jako u motorky a elektromotor najednou zabere a rozjede stroj kupředu. Oproti benzínovému motoru a spojce či variátoru je ten okamžitý záběr opravdu nezvyk. Regulátor ovšem umožňuje pozvolné přidávání, takže rozjezdy nejsou nijak raketové a v pohodě je zvládnou i větší děcka. Když po rozjezdu dáte regulátor nadoraz, koloběžka se s bzučením rozežene až na max. rychlost 28 km/h - tedy asi tolik, kolik jedete po rovině bez většího úsilí na kole. S krouťákem je to slabší, do většího kopce stroj citelně zpomalí, i když se tam nakonec tempem cca 10 km/h také vyškrábe.
Jízda po cyklostezkách, chodnících a vedlejších silnicích je docela požitek. Jedete si jen s elektrickým bzučením, neprobudíte děti v kočárku, nedráždíte zelené environmentalisty výfukovými plyny, stroj snesete ze schodů, můžete s ním do metra a nikdo vás nevyhodí ani nevyžene ze silnice, protože oficiálně jedete na jízdním kole s pomocným pohonem (i když pro takové účely by to chtělo nějaká ta světla a odrazky. Svůj půvab má také jednoduchý servis, stačí párkrát za sezónu přimáznout řetěz. Elektromotor je totálně bezúdržbový a když stroj na jaře vytáhnete z půdy, nemusíte se obávat, zda nastartujete, zda máte dobrý benzín, zda jsme přimíchali dost oleje, jak jsou na tom svíčky - prostě dobijete, zapnete elektriku a jedete! V rámci testu jsem na tomto vozítku pár dní jezdil z domova do redakce a docela mi to ježdění bez finančních nákladů, nároků na údržbu a bez námahy přišlo smysluplné.
Užívat si volnosti bez benzínu si ale můžete jen zhruba hodinu a kousek. Jakmile se začne blížit hranice dojezdu na baterii (oficiálně 15 km, ale ve městě spíš 10 km), začnou problikávat žluté diody u regulátoru a poslední kilometr už stroj jede citelně pomaleji a nechce se mu do kopce. V tu chvíli přijdou na řadu vaše nohy a když koloběžce pomůžete klasickým odrážením, v pohodě se svižně dostanete až do cíle. Pak nezbývá než vytáhnout napájecí adaptér a zapojit stroj do zásuvky, kde se za 6-8 hodin dobije. Baterie by ovšem měl majitel opečovávat dobitím po každé i kratší jízdě, není dobré je nechat úplně vybít, jinak jim údajně hrozí znehodnocení.
Co se týče jízdních vlastností je jasné, že jízda ve stoje, malinké kolečko, krátký rozvor a minimální předsazení předního kola nedávají šanci na příliš stabilní jízdu. Motokoloběžka ve vyšší rychlosti při každém pohybu jezdce trochu kličkuje ze strany na stranu, v zatáčkách můžete zapomenout na nějaké rychlé průjezdy s náklonem a už vůbec nedoporučuji pustit za jízdy jednou rukou řídítka. To raději odbočujte bez ukázání směru, protože vozítko je jednou rukou špatně neovladatelné. Na druhou stranu, celkové rozměry stroje prostě lepší jízdní vlastnosti neumožňuji a kdo chce miniaturní vozítko, musí se s tím smířit. Na delší cesty se vyplatí nasadit sedlo, které podstatně vylepší stabilitu.

Co jezdce naopak nadchne, je odpružení. Předek i zadek velmi služně kopírují nerovnosti a ani na kamenité cestě neztrácejí jistotu, přejet propadlý kanál nebo seskočit z obrubníku jde prostě úplně samo. Při větších skocích (které jsou ovšem v záručních podmínkách zakázané) se sice odpružení dostane na dorazy, ale ani tehdy nehrozí ztráta ovladatelnosti. Brzdy byly u zbrusu nového stroje ještě nezajeté, ale při testu si postupně sedly a zvláště přední brzda pak byla pěkně razantně účinná a dovoluje blbnutí se stavěním na přední kolo kdy si vzpomenete.

Informace o redaktorovi

Filip Tichý - Výška testovacího jezdce: 195 cm

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Průměr: 2.50
Známkováno: 8x

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.



TOPlist