Monkey Replica

v Svoji charakteristickou podobu získala Honda Monkey v roce 1967 a sériová výroba pokračovala jen s drobnými změnami až do roku 1999. Ještě dnes Honda každoročně připomíná kult Monkey ruční výrobou omezené dvousetkusové série, která je žádaným zbožím na specializovaných aukcích. V našem testu jsme měli možnost vyzkoušet motocykl Monkey Replica JC90 v provedení Classic vyráběný čínskou značkou Jincheng v rámci licence od společnosti Honda. Výhradním prodejcem těchto motocyklů v ČR je motocyklový závodník cross-country rallye Ivo Kaštan, jak také hrdě hlásá etiketa na boku: Prepared by www.ivokastan.cz.

Konstrukce, posaz

Těžko říct, co udělalo z Monkey takový hit. Konstruktérům se zkrátka podařilo seskládat jednotlivé kusy do celku, který je tak ošklivý, až je vlastně krásný. Celé to působí jako takové mládě od dospělé motorky. Verzi Classic moc slušely chromované prvky, které sympaticky ladily s dlouhými skládacími řídítky a krytem horem vedeného výfuku. Řídítka se dají po povolení pojistných šroubů sklopit, což usnadňuje naložení motocyklu do auta. Při nakládání do Felicie se za přední sedačky jsem sklápění řídítek ani nemusel využít, stačilo odšroubovat zrcátka a šup tam s ní. Do Fábie údajně jde Monkey po sklopení řídítek pohodlně uložit i dozadu do kufru. Při hmotnosti 70 kg není problém mašinu vynést pár schodů a zagarážovat třeba v kuchyni, i když musím přiznat, že zrovna v kuchyni mi to vyšlo jen na jednu noc, protože gumy drobet smrdí a marně jsem argumentoval, že v obchodech s motorkami to voní úplně stejně nádherně.
Moje první obavy, že se se svou skoro dvoumetrovou postavou nemám šanci na Monkey vejít, se naštěstí nepotvrdily. Velké měkké sedlo je hodně vzadu a řídítka jsou docela daleko, takže jsem bez problémů srovnal kolena k nádrži. Pravda, nemohl jsem moc roztahovat nohy od sebe, spíš to chtělo mít kolena stále přitisknutá k sobě, jinak bych neměl místo na zatáčení řídítky. Běžné postavy se ale nebudou muset omezovat ani v tomto směru. Jízdní poloha je kupodivu docela pohodlná a uvolněná a ani po dvouhodinové jízdě po Jizerkách jsem nebyl nějak moc utahaný či zkroucený. A to přesto, že jméno Monkey tento model prý původně dostal kvůli posazu jezdce, který z boku připomíná šimpanzí podřep.

Přístroje, ovladače

Přístrojovou „desku“ motocyklu Monkey Replica zastupuje malý kulatý tachometr s počítadlem kilometrů zakomponovaný do světlometu, doplněný kontrolkou neutrálu a spínací skříňkou. Ovladače na řídítkách zahrnují jen to nejnutnější - přepínání světel a směrovek, sytič a klakson. Zde bych konstatoval jedinou výtku týkající se designu - přepínače a působí dost levně a tak nějak... čínsky. Zrcátka na takto malém a úzkém motocyklu poskytují jen hodně omezený výhled, ale žít a přežít v provozu se s tím dá. Osobně bych v roli majitele hned vyměnil sklo za nějaké vypouklejší, aby bylo vidět víc do šířky. Když už jsem u ovladačů, musím hned zmínit netypickou převodovku, která má neutrál úplně nahoře všechny rychlosti se řadí směrem dolů. Ani po několika dnech jsem si na to úplně nezvykl a po zašlápnutí jedničky jsem občas intuitivně řadil nahoru - na neutrál a s následným mohutným zavytím motoru naprázdno (asi to bylo tím, že jsem střídal více motorek). Ke konci testu se také trochu zhoršilo vyřazování a neutrálu se občas nechtělo nastoupit do služby, ale stačilo jen dotáhnout spojkové lanko.

Motor a převodovka

O startování se stará nožní páka, se sytičem nebyl nikdy problém motor na druhé našlápnutí rozblafat. Je ale nutné jej nechat asi minutu ohřát, jinak protestuje škubáním. Vzduchem chlazená čtyřtaktní devadesátka s KN filtrem má docela zátah a dává zřetelně najevo, že Monkey není jen nějaká hračka pro děti. Vždyť na poměrně výkonný devadesátkový motor připadá jen asi poloviční hmotnost než u srovnatelných skútrů či motorek!
Mezi jedničkou a dvojkou je sice trochu větší prodleva a motor poklesne v otáčkách, ale na další rychlosti už se Monkey dravě žene vpřed a s přehledem trumfne leckterý skútr v kubatuře 125 ccm, srovnání s padesátkami by byla vysloveně urážka. I v mírném stoupání se rychlost na čtyřku pohybuje kolem 70 km/h, na trojku jsem v kopci musel řadit opravdu jen výjimečně. Maximálka je na rovině 80 km/h, s podporou větru nebo mírného klesání i devadesát. Spojka funguje docela příjemně, není problém si „říci“, jestli má být rozjezd spíše poklidný nebo naopak razantnější.

Motor nějaké ty vibrace do řídítek pustí, ale jen do velmi kultivované míry. Díky otevřenému sání s KN filtrem má Monkey při otevřeném plynu dost ostrý a řezavý zvuk, který vás při kratších projížďkách nadchne, při delší jízdě jsem ale sáhl po špuntech do uší. Spotřebu jsem změřil jen přibližně a vyšla mi na sympatických 3,5 litru na 100 km mimo město při dlouhodobém využívání maximálního výkonu motocyklu. Levnější vozítko takové dynamiky s ohledem na celkové náklady na provoz asi najdete jen těžko. Při objemu nádrže 4,5 litrů tak máte jistotu dojezdu přes 100 km i při městském provozu.

Jízda, odpružení, brzdy

Řízení motocyklu s tak malým rozvorem vyžaduje dost soustředění. Každý pohyb řidítky či změna těžiště těla se okamžitě projeví na směru jízdy. Asi za hodinu jsem si na okamžité reakce motocyklu zvykl a od té chvíle bylo řízení intuitivní a zábavné. Že je tak malá motorka neskutečně obratná, asi nikoho nepřekvapí. Vyhýbání dírám na silnici nebo kličkování mezi stojícími auty jde prostě úplně samo. Tak obratné řízení jsem zažil snad naposledy v šesti letek na koloběžce. S váhou kolem 70 kg navíc není problém si Monkey třeba vysadit na chodník a vzít to zkratkou nebo ho pár schodů vynést. Ve městě je Monkey jako ryba ve vodě. Je jen třeba počítat s tím, že sedíte o něco níže než na skútru či motorce (i když leckterý chopper je na tom s výškou sedla stejně). Z toho vyplývá že máte trochu menší přehled o okolním provozu a také jste pro řidiče aut méně vidět, to jsem ale vyřešil žlutou reflexní vestou a následujících několik dní byla Praha moje. Při prudších rozjezdech se projeví uložení sedla hodně dozadu a odlehčené přední kolo si někdy malinko poskočí nad asfaltem, párkát se mi to stalo i při přeřazení z jedničky na dvojku. Menší postavy ale budou sedět o něco více vepředu, takže tento efekt se bude míň projevovat. Náklony v zatáčce při tak živém podvozku a s pneumatikami s hrubým vzorkem není radno příliš pokoušet, to ale rozhodně neznamená, že by se s Monkey nedalo zažít trochu toho sportovního adrenalinu. Svižná vyjížďka přes Souš rozhodně byla docela pěkné svezení.
Odpružení zvládá svoji funkci na jedničku a hodně toho poberou také balónové pneumatiky, takže si s opičákem můžete klidně vyrazit i trochu do terénu. Celkově je motorka dost měkká a pobere malé díry i větší vlny v asfaltu. Hrubý vzorek pneumatik je na asfaltu trochu slyšet, ale oceníte jej na polních cestách a loukách. Stejně spokojený jsem byl i s bubnovou zadní a kotoučovou přední brzdou, které dobře odpovídají hmotnosti motocyklu, omezené přilnavosti pneumatik a zaručí vám bezpečné zastavení i příjemné ovládání.

Souhrn

Monkey v čínském licenčním provedení je jednoznačně povedená motorka. Je krásná a současně praktická, protože kterou mašinu si šoupnete na dovolenou do kufru u auta nebo zaparkujete v prvním patře v předsíni? Přitom je tisíckrát zábavnější a díky řazení a nízké hmotnosti i dynamičtější než skútry srovnatelné objemové a cenové třídy. Navíc na tuzemském trhu se můžete takříkajíc spolehnout na značku, protože Ivo Kaštan rozhodně není žádný noname a kdo se s ním setkal, určitě potvrdí, že motorky prostě jsou jeho život. Za jediný nedostatek bych asi označil příliš živé řízení a náročnější ovládání při vyšší rychlosti - protože devadesátka už je docela svižné svezení a nedával bych ji do rukou úplným začátečníkům. V prodeji ale jsou i další verze, například JC50 s padesátikubíkovým motorem. Na druhou stranu - v nabídce ale je i kit na 125 ccm, což zase bude něco pro opačný extrém - milovníky nadupanějšího svezení, kteří se s rychlou jízdou na minimotocyklu s nadšením poperou.
Další verzí je cestovněji laděná Gorilla s jinak laděnými tvary a nádrží na 8 litrů benzínu... ale nakonec, podívejte se sami na adrese www.ivokastan.cz, kde v současné době najdete také pěknou reportáž z Ivošovy cesty na sraz minimotocyklů Monkey a Dax ve francouzském městečku Thenay ve středu Francie, při které na Monkey Replica natočil bezmála tři tisíce kilometrů.

Informace o redaktorovi

Filip Tichý (Odebírat články autora) - Výška testovacího jezdce: 195 cm
Jarda Ducháček - (Odebírat články autora)

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE