KTM RC 390: není každý den posvícení?

Musím se přiznat, že tahle malá Káča byla nejmenší silniční kapotou, se kterou jsem kdy měl co do činění. Přistupoval jsem k ní ne snad přímo s despektem ale přece jen - 400 kubíků na jeden hrnek, to asi nebude továrna na emoce. No nic, pusťme se do toho, ať už je to za námi. A nebo že by nakonec bylo všechno trochu jinak?

KTM RC 390: není každý den posvícení?

Kapitoly článku

Napřed trocha historie
Vážně ale jen kapka. Řada RC byla představena v roce 2013. Přes všechnu podobnost nevznikla jen prostým dooblečením malých Duků do kapot a montáží dělených řídítek. Rozdíly se týkají hlavně rámu,  eRCéčka mají strmější řízení a kratší rozvor.
Tyhle tři sestry, počaté v Rakousku a narozené v Indii, mají nejen každá sukni jiné barvy, ale líší se i tím, co pod nimi skrývají. Tušíte správně, každá má jiný motor. Agregáty mají buď 125, 200 nebo 390 ccm. Jenže našinec se s prostřední sestrou moc nepotěší, protože dvoukilko je jen vnitroasijská záležitost. Takže jsme otestovali malou RC 125 a teď přichází test velké.

První dojmy
... vysunutá kusadla, skelný pohled dvou čoček, tykadla zrcátek, varovná oranžová... ohnivej mravenec po krutým flámu, nevyspalej, nevrlej a vytočenej, protože ho ráno nahnali do fachy...

Celek ale působí sympaticky přidrzle a neotřele a je vlastně docela svěží a atraktivní. Všemu vévodí dominantní trubkový rám, zářivě oranžový, stejně jako desetipaprsková kola.  Atraktivní jsou i detaily, tedy alespoň do té doby, než dojde na mytí. Čumák je jasná mucholapka a plexi, překrývající celou horní část předku, bude dříve nebo později z vnitřní strany nedosažitelně zakekelené. Podobných pastí na špínu a prach je plná celá motorka. Na kolech je vidět úplně všechno a vypucovat zajímavou a originálně navrženou "příhradovou" kyvku v reálném světě asi nepůjde.

Při první obchůzce se každý zaručeně zarazí u koncovky výfuku, přepychově zašité do spodní kapoty a také u brzdičů. Nepřehlédnutelný nápis BYBRE není obchodní značkou nějaké indické  firmy na holení, znamená totiž By Brembo ...

Ergonomie
Motorka je taková mikro, hodně podobná mé "závodní" Aprilce 125 SP. To ale neznamená, že by se na ní špatně úřadovalo, to vůbec. Jen to navozuje pocit hravosti, který je umocněný váhou jen lehce přes 150 kilo. Posezení je naprosto regulerní, skoro se vším potřebným v optimálním dosahu. To "skoro" je tam kvůli řadičce. Netuším jestli je ohnutá schválně, nebo jestli jí nějaký předjezdec trochu pomohl, ale vklínit pod ní botu při podřazování stálo občas dost úsilí.
Výhrady mám i k přístrojovce, mizerně čitelné ve slunci, k zrcátkům, která není jednoduché optimálně nastavit a k sedačce, docela klouzající.
Co mě překvapilo, bylo celkem pozitivně hodnocené sezení vzadu na špačkovi. Sedátko na první pohled nenabízí nic příjemného, jenže můj názor není relevantní, jelikož fotografce se tam docela líbilo ...

Jízda
Kačenu jsem vzal tam, kde je jí úplně nejlíp, na okresky, a čím klikatější, tím lepší. Ono jí totiž na dlouhých přesunech rovně občas dochází dech, ale tam, kde se silnice kroutí jako proužky slaniny na rozpálené pánvi, tam se jí líbí.

Překlápění z náklonu do náklonu je intuitivní, lehčí než lusknutí prsty a malorážkově přesné. Podvozek, zbavený veškerých štelovacích klikátek, si jako Ferda mravenec ví rady celkem se vším a ani průměrná česká silnice ho ve většině situací zásadně nerozhodí.
Motorka originálně peláší na gumách Metzeler Sportec M5 Interact. To jsou hodně univerzální gumy se solidními vlastnostmi víceméně pro každou jízdu, od zevlování až po lehkou palici, které celkem dobře snáší vodu a nejspíš hodně vydrží. Pro častější blbnutí v módu střední palice a víc, by to ale asi chtělo něco sportovnějšího. Párkrát se stalo, že předek lehce klouznul. Nebylo to nic děsivého, ale také nic příjemného. Prostě najednou jako když najedeš na šlupku od banánu, nebo přejetého krtka, nebo tak něco, a než se stačíš leknout, už zase drží. 

Zastavím se u brzd, i když nevím co přesně si o nich mám myslet. Za jízdy mě nikdy nenechaly ve štychu, fungovaly naprosto spolehlivě, ale občas, třeba při otáčení na malém prostoru, kdy je potřeba párkrát lehce přibrzdit, se vyměklá páčka propadla až na heft.
Chápu, že účetní z Mattighofenu chodí po indické fabrice a křičí ... náklady, náklady ... ale páčku se štelováním ti šejdíři pustit mohli.
Brzdový systém je, jak dnes jinak, standardně s antiblokem. Ten je sice vypínatelný, ale vypnutí se musí po každém zaklíčkování opakovat a tím pádem jsem se na to brzo vykašlal. ABS konec konců funguje docela dobře a v normálním provozu trénovat okruhové brzdění bez rezervy a na poslední moment je stejně kravina... ale když je potřeba kravit, čudlík přijde vhod.
Ještě pár slov o motoru a převodovce. Brblavý zvuk zahradního traktůrku, prskavě plivaný vývodem na pravé straně břicha asi nebude tím, co by čerstvým držitelům papírů způsobovalo neklidné spaní, na rozdíl od jízdy kterou dokáže tenhle jednobuch s přehledem zařídit.
Jádro, díky stříkačce relativně ochotné i v nízkých otáčkách, se nad pěti tisíci nadechuje a ochotně žije až někam k deseti tisícům a dovoluje na výjezdech bez většího rizika experimentovat s plným plynem ... jen bacha, bezhlavost se nevyplácí. Čtyřicet čtyři koní je čtyřicet čtyři koní a k nakopání zadnice už od dob praotce Váni stačí kůň jeden.
Převodovka je střižená tak akorát a neměl jsem vůbec potřebu nějak se jí zabývat.

Sumasumárum
KTM RC 390 je flinta odlitá a vykovaná hlavně pro mladé a neklidné střelce, případně pro slečny, které mají z těžších strojů strach nebo z nich prostě nedostanou na zem.
Je obratná a hbitá, složená z fungujících mechanizmečků, v neokoukaném, líbivém kabátě.
S grácií dokáže zprostředkovat první nakouknutí do světa rychlých motorek, vždyť ne náhodou je to v upravené podobě nářadí německého ADAC Junior Cupu.
Určitě by se jí daly vytknout nenastavitelné vidle a rozpočtové neseřiditelné páčky, na druhou stranu, náklady osekávané všude tam, kde se to ještě dá rozdýchat, drží cenovku na relativně rozumné hladině, přece jen jsme v kategorii pro začínající a nadějné...
Sám za sebe nakonec musím přiznat, že i s čtyřkilkem může být hromada zábavy.
Proto každému, kdo se rozhoduje a je na vážkách, určitě doporučím  vyzkoušet si eRCéčko na vlastní kůži.
Je fakt fajn a za testík na vlastní kůži určitě stojí...

Informace o redaktorovi

Tomas Mysliveček - Výška testovacího jezdce: 189 cm

Klady a zápory

je s ní psina
dobře vypadá


nestavitelná páčka brzdy


POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Průměr: 2.57
Známkováno: 7x

Motokatalog.cz

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.



TOPlist