KTM 690 Duke - splašený jednoválec

Tady mě trochu omluvte, Duke 690 není zas tak malý, určitě ne vezmeme-li v potaz, že výrobce nabízí ještě slabší modely o objemu 125, 200 a 390. A navíc design šestsetdevadesátky je oproti původnímu modelu o něco víc mohutnější. Prim hrají stále ostré hrany, ale motocykl vypadá víc dospěle. Naopak mi trochu mrzí, že zmizel původní světlomet tvořen dvěma čočkami. Celkově se však KTM tímto modelem trefila do černého a i po dvou letech co již sjíždí tento Duke silnice, je jeho styl stále svěží a neokoukaný.

Přijíždím na smluvené místo, a kdybych neměl zadek turch a vytopenej mobil, byl bych spokojenej. Duke nastolil za Prahou tempo okolo 120 km/h a dokázal ho udržet až do cílové destinace. Mírné vibrace pocházející z jednoválcového bucharu nejsou nepříjemné. Cítíte je v rukou, ale rozhodně se kvůli tomu nevztekáte a proti mravenčení pocházející kolikrát ze čtyřválcových motorů je to úplně v rychtiku. Samozřejmě, že ochrana posádky před deštěm není bůh ví jaká, ale kdy vlastně na naháči byla? Naopak oceňuji přehlednost sdruženého palubního panelu i v takto nehostinných podmínkách. Všechny kontrolky vyzařují akorát, neotravují. Design kokpitu je moderní a zapadá přesně do stylu KTM.
Poloha řidiče je zvolena velmi dobře. Sedíte rovně, ruce mírně roztažené a nohy zalomené v přijatelném úhlu. Ani na chvilku jsem si na nic nestěžoval a mých skromných 177 centimetrů jsem na motorce poskládal jednoduše jako poslední dílek mozaiky. Ovladače blinkrů, poloha spojkové i brzdové páčky je přesně tam kde byste je očekávali. Pouze řadička mi přišla nastavená nepřirozeně víc vlevo do strany, ale zvyknul jsem si a po chvíli mi to už nepřišlo. Plynová rukojeť reaguje okamžitě, bez cukání a s velkým objemem jednoho buchara cpe na zadní pneumatiku solidní nálož. Ve spojení s parádní váhou necelých 150 kilogramů vám okamžitě musí být jasné, že Duke bude hrát domácí zápasy hlavně na okreskách.
Sedmdesát je hodnota maximálního výkonu i kroutícího momentu. Rakouskej rarach je v nízkých otáčkách dost nerudný a pod čtyři tisíce se mu nechce vůbec fungovat. Jde to, jasně že můžete nechat pracovat otáčky i na třech tisících, ale motor se v rámu kvrdlá a řetěz má nakročeno k tomu, že vás brzo přetáhne přes záda. Takže do města Dukáče taky ano, ale rozhodně se nedá říct, že řidič v jeho sedle může nerušeně relaxovat. Motor si totiž neustále říká o otáčky a ve spolupráci s dlouhými převody nechává řidiče vtáhnout do děje. A to je to proč jej budete chtít nebo pro vás Duke 690 skončí nenávratně v propadlišti dějin.
Smiřte se, že tohle je motorka pro zábavu. Lehkonohá stavba je fajn do nějakých 130 km/h, ale potom už vás vítr nahání a otravuje ze všech stran a neustále poňouká podvozek k chybám. A to značkové tlumení WP je tuhé a schopné odvádět práci jak na nekvalitním povrchu tak i na tom kvalitním. Jakmile zvolníte tempo, máte víc času vstřebat informace, že podvozek je vlastně dost tuhý a výraznější výmoly dává řidiči najevo tupými rázy. Instinktivně tak budete vybírat trasu po lepším asfaltu. A když k tomu budou i zatáčky, jedině dobře. Málokterý motocykl vám v této třídě nabídne takto rychlou reakci, nespočet informací a tak snadnou ovladatelnost. Okamžité změny směru se zde odvíjí od lehké stavby, kdy máte pocit, že snad ani nesedíte na motorce. Za to si však KTM řekne o váš vklad ve formě aktivní jízdy. Pokud se tedy snažíte vy, Duke poslouchá. Je připraven kdykoliv předjet auto, otočit se v obytné zóně na pětníku a s předním kolem v luftu vysmahnout pryč. Pro okolí to může někdy působit dost divoce. A když budete mít namontovaný ještě výfuk Akrapovič, zapomeňte na velkou slávu a zvednuté palce kolemjdoucích. Na KTM jste totiž v rušném provozu nejhbitější stroj, který se všude protáhne a na semaforech stojí vždy první. Což může některým jedincům způsobit náběh na infarkt.

O infarktové stavy ale nemějte strach při brzdění. Jeden kotouč je pořád jen jeden kotouč, takže výrobce nasadil radiální čtyřpístek značky Brembo a aby nebyl v takovém průseru, byla zvolena i značková kola Marchesini. Nástup brzdné síly je okamžitý, a tak velkou silu bych z jediného kotouče vážně nečekal. Po několika desítkách nešetrných brzdících manévrech se páčka přední brzdy lehce propadla, ale brzdný účinek neuvadal a nikdy jsem se nedostal do srabu. A to i díky výborným pneumatikám Michelin Pilot Power. Za sucha fungují ihned a pokud už překročíte hranici bezpečného náklonu informují okamžitě a nezáludně o tom, že je potřeba ubrat na agresivitě. Za mokra nemám rovněž sebemenší výtky a dlouho jsem se necítil na mokré silnici při 16 stupních tak bezpečně jako tady.

Po praktické stránce jde o zlatý střed. Třeba taková zrcátka jsou přímo šílená. Vibrace od motoru jsou tak silné, že pokud se vám podaří zahlédnout světla vozidla jedoucího za vámi, gratulujte si, máte vážně štěstí. A jedno varování, z šíleně rozmazaného obrazu se může některým jedincům udělat špatně – do slova. Duke 690 nemá žádnej zvuk, teda má ale hroznej. Nevýraznej tlumenej rachot si přímo žádá laděnou koncovku. Antihoping a hydraulicky ovládaná spojka jsou výbornými společníky do provozu a ne každý výrobce vám toto nabídne. Spotřeba paliva se pohybuje okolo 5 litrů. Dále, na to, že to je motorka s tak odlehčenou stavbou dá se jezdit i ve dvou. Motor neprotestuje a do nějakých 140 Km/h s osazenstvem svižně zrychluje. Pohodlí je na perfektní úrovni. Na polohu sedla ani na jeho polstrování si celá posádka nemůže stěžovat.
KTM 690 Duke má styl. Nespletete si ji s ničím jiným a odkaz na motokrosové úspěchy je pro spoustu lidí také pádný důvod proč vybrat právě tuhle oranžádu. Za svoje peníze dostanete kvalitní komponenty, fungující podvozek a motor. Takový motor nebude chtít ale každý. Abyste si jízdu užili musíte se snažit, na kochání to moc není. Ale když chcete mít v garáži něco jiného než japonce, není moc motorek na výběr.