globalmoto_unor




Harley-Davidson Ultra Limited: American Dream

Číslo 2017 je v dějinách značky Harley-Davidson významným letopočtem, a kdo se o motorky aspoň trochu zajímá, ví proč. Firma přichází po dlouhých sedmnácti letech s novým motorem, který postupně nahradí dosluhující Twin Cam. Jedním z prvních modelů, ve kterých se rozbušilo srdce s názvem Milwaukee Eight, je král amerických cesťáků; Ultra Limited.

Kapitoly článku

První pocit, který ve mně tahle motorka pokaždé vzbudí, je respekt. Pár sezón mám odježděno, vyzkoušel jsem lecos, ale před tímhle nablýskaným kolosem vždycky zkrotnu. Ta věc je už od pohledu  těžká. A drahá. Takhle ji ale známe už dlouho. Vypadá pořád stejně, i když nový motor Milwaukee Eight není jedinou změnou u letošního modelu. Důvěrně známý design tu však zůstal, na tom není u konzervativního Harleye nic překvapivého. Překopat kromě vidlicového dvouválce ještě tvar kapot, to už by bylo najednou moc. Stačí nové barvy, z nichž zrovna tahle zlato-černá kombinace sice není mým favoritem, ale ohledně kvality lakování ani chromu nemůžu říct křivého slova. Z každého detailu kouká poctivé řemeslo.

Ani po usazení do luxusního koženého křesla se nekoná žádné velké překvapení. Všechno je jako dřív, a popravdě - tenhle dokonale uvolněný a pohodlný posez se už moc vylepšit nedá. Na to, jak je sedačka široká, se z ní dá pohodlně došlápnout na zem, a zvýšené zadní sedlo tvoří přirozenou opěrku zad. Na nějaké velké přesouvání váhy ze strany na stranu to není, ale kdo by taky na takové motorce chtěl v zatáčkách vysedávat, že jo?

První kontakt s touhle cestovní legendou je stará známá písnička. Uvelebit se na gauči, otočit vypínačem (klíček s plastovým přívěskem může zůstat v kapse), přelétnout očima přístrojovku jak z autobusu (budíky jsou zas o něco větší), a naladit oblíbenou stanici v rádiu nebo připojit flashku či mobil a pustit do systému Harman Kardon nějakou pecku z vlastních zásob - takhle umí rozmazlovat i předchozí model Ultra Limited. Až když zmáčknete startér, je najednou něco jinak. Řídítka se nerozklepou jak bývalo ještě nedávno zvykem, a také z výfuků  zazní jiná muzika. Ubylo v ní mechanických zvuků, ale příjemný rytmus hlubokých tónů tu zůstal. Ještě než tam špičkou zasunu jedničku, leknu se jestli není něco špatně se spojkou. Jde tak snadno, že jí umáčku dvěma prsty. Kvalt tam ale spadne jako po másle, a tak za novou spojku posílám do fabriky pochvalu. 

Stupačky, nebo lépe řečeno  plotny, na které se moje pětačtyřicítky vedou tak akorát, nacházím přímo pod úrovní kolen. Ta jsou při jízdě zalomena do pravého úhlu jako když sedíte na židli, což obvykle není zrovna moje nejoblíbenější poloha. Často to znamená, že každou díru schytají rovnou záda, protože nohama nic neodpružíte. Harley to ale u letošní řady touringů vychytal novým odpružením, a motorka se díky tomu po nerovnostech skoro vznáší. Zadní tlumiče mají navíc širší rozsah nastavení, takže se lépe přizpůsobí i velké zátěži. Tuhle výhodu ocení spíš dobře živená americká klientela, odkojená hamburgery a colou, ale i u nás se jistě najdou zákazníci, co rádi otočí kolečkem regulátoru na doraz. A když už kvůli tomu není třeba shánět kompresor, přeštelujete si zadní pérování snadno a rychle nejenom jednou za rok před dovolenou s narvanými kufry a basou plzně na nosiči, ale třeba i na krátkou vyjížďku ve dvou. 

Na jízdních vlastnostech se příznivě podepsala také nová přední vidlice Showa SDBV, kterou mimochodem používají i výrobci sportovních motorek jako levnější alternativu ke kartidžovým vidlicím. Běžné nerovnosti českých silnic polyká až flegmaticky, ale jakmile dojde na prudší brzdění, ve chvilce ztuhne na kámen. Předek je při svižnější jízdě stabilní a řízení čitelnější, takže se v zatáčce cítíte jistější a můžete si víc dovolit. Limitem pak není ani těch tučných 413 kilo pohotovostní hmotnosti, jako spíš nízké stupačky. 

Nový Harley Ultra Limited sice pořád vypadá jako dálniční koráb, ale když zapomenete na všechny ta metráky železa, svezete se s ním parádně i po klikatých okreskách. Motor Milwaukee Eight má hutnější základ v nízkých otáčkách, a z výjezdu vás vytáhne bez sebemenšího zakuckání. Jde za plynem s větší razancí a zároveň víc hladce, bez nervozity. To se hodí i ve městě. Na druhou stranu je o něco točivější, takže ve finále stačí méně řadit, i když hladce fungující převodovka ani lehké ovládání spojky tomu nebrání. Jestli v téhle skříni něco chybí, tak snad jedině zpátečka. Postrkovat takový kolos nohama dá fakt zabrat, a značka označující slepou ulici tady dostává úplně nový význam. Manévrování na místě je prostě jedna z mála problematických disciplín. 

Žádný problém s váhou však nemají brzdy. Fabrika využila toho, že hodně váhy spočívá na zadním kole, a osadila ho čtyřpístkovým třmenem na 320mm kotouči. Stejná kombinace, jen v dvojnásobném počtu, je na předku, a celý systém je spřažený dohromady. Vezmete za páčku přední brzdy, motorka se místo očekávaného rozhoupání jenom trochu přikrčí v tlumičích, a vy můžete korigovat rychlost až hluboko do náklonu. ABS se schovává někde v záloze, a na suché silnici si na něj ani nevzpomenete.    

V kategorii touring se bohatá cestovní výbava bere jako samozřejmost, ale sem už snad ani nejde nic přidat. Dobře, možná o chlup vyšší plexi pro ty, co měří víc než metr osmdesát. I tak se tu ale dá hrát s větrem a deštěm skvěle na schovku, a když je večer kosa, můžete si ohřát ruce o řídítka.  O prémiovém rádiu s možností připojení USB už byla řeč, displej na požádání zobrazí i navigaci. Chybět pochopitelně nesmí tempomat. Do zadního kufru se vejdou dvě helmy, a to se ani nemusíte nijak zvlášť trápit s tím, jak je tam poskládat. Boční kufry jsou poměrně úzké, takže se snáz vejdou mezi dvě kolony aut, ale na úkor prostoru uvnitř. V záloze je však ještě chromovaný nosič na víku horního kufru.

Co víc si od cestovní motorky vlastně můžu přát? Pár drobností by se asi našlo, ale Harley svůj nejlepší Touring posunul o pořádný kus blíž k dokonalosti. Zbavil motor únavných vibrací a přidal mu sílu i pružnost. Za to, že nový dvouválec ztratil trochu ze své drsňácké povahy, se snad v téhle kategorii nikdo zlobit nebude. Podvozku také není moc co vytknout - je pohodlnější, a zároveň dává víc jistoty při řízení, a motorka je díky tomu zábavnější. Výbava? Málokde vás budou rozmazlovat víc. Řekněme, že vizáž není zrovna ultra moderní, ale to ke značce Harley-Davidson zkrátka patří. Kdo nechce, ať nechá být. Koneckonců, s cenovkou přes 800 tisíc to není motorka pro každého.

Informace o redaktorovi

Petr Poduška (Odebírat články autora) - Výška testovacího jezdce: 186 cm
Jiří Jevický - (Odebírat články autora)

Klady a zápory

+ motor
+ podvozek
+ brzdy


- chybí zpátečka
- nízké plexi


POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Hodnocení (16x):



TOPlist