Harley-Davidson Street Glide Special vs. Indian Chieftain Limited: Jako Laurel a Hardy

Byl takový ten klasický letní den, kdy se vzduch ani nehne a ve stínu je přes čtyřicet. Navíc pátek, v kanclu bylo jen o pár stupňů méně a na dvoře stál Street Glide Special. Nejsem žádnej velkej čoprák, ale ten den jsem si to dal. Po obědě jsem to zabalil, vzal si džíny, koženou bundu, otevřenou přilbu a šel jsem si vyvětrat hlavu a podpaží. Vedro bylo nakonec takový, že jsem se zastavil doma odložit i tu koženou bundu a vyrazil jsem nezodpovědně na „na čopráka“ jenom v košili. Kluci na takových motorkách přeci takhle jezděj a já stejně nepojedu rychle. Chci si to užít. Kdo teď čeká, že můj příběh bude pokračovat jako bajka o tom, že jsem se já blbec měl pořádně obléct, protože krom rozbité motorky za třičtvrtě míč jsem sedřenej jak šmirgl u lakýrníka, bude zklamaný. Tohle je jen o tom, že jsem si to parádně užil. Užil jsem si tu motorku, pohled na ní a i přes některé nedostatky i samotnou jízdu.

Prostě pohoda, relax. Takhle si to u motorek tohohle ražení představuju. V tomhle provedení na mě navíc opět zafungovalo to, proč si spousta lidí velké motorky pořizuje. Street Glide Special je totiž správnej macho-bike. Vypadá drsně a člověk se v jeho sedle cítí zkrátka dobře. Jen musí být tak trochu exhibicionista, protože když projíždí se zapnutým rádiem Mělníkem, Litoměřicemi nebo nějakou horní dolní, přitahuje zraky kolemjdoucích jako magnet. A to je prosím tahle motorka tak temná, že se vážně nemá čím blýskat na všechny strany. Jelikož ale patřím do té skupiny, pro které je černá tím pravým chromem, Haryk mi kápnul do noty. K tomu ta matná armádní barva a velké přední kolo. Special se mi prostě líbí. Paradoxní je, že když vedle stojí v podstatě ta samá motorka v tom nejklasičtějším duchu – Electra Glide Standard, vybavují se mi akorát divoké taneční kreace motorkářů z baru Modrá ústřice a kožené nohavice s třesněmi a dírou v rozkroku. Sranda, pár drobností, a motorka vypadá úplně jinak a dává také úplně jiné pocity.

Nízká siluata s velkýma kolama a tmavým lakováním je top

Speciální Streetka je drsná i svým projevem, protože se s ní člověk musí trošku poprat. V nízkých rychlostech nebo při otáčení to byl s mojí muskulaturou občas fakt boj. Řídítka měla tendenci se neustále zavírat, motorka chtěla padat a vůbec nepřipomínala nic stabilního. Než jsem někam odbočil, dvakrát jsem se vždycky rozmyslel. Co kdyby tam náhodou byla slepá a já se nemusel otáčet. Některé motorky zkrátka svých 360 kilogramů umí maskovat dokonale, Special je umí dát pěkně najevo. Prsty v tom mají určitě ta velká kola, protože pneumatiky byly v dobrém stavu a měl jsem možnost přímého porovnání se zmiňovanou standardní Glidou, a to bylo jiné kafčo. Na druhou stranu, jak píšu na začátku odstavce - k drsnému stylu Speciala mi to vlastně sedí.

V tuhle chvíli už je ovladatelnost naprosto v pořádku

Zvlášť, když je to v podstatě to jediné, na co si u něj můžu stěžovat. Jakmile se zvýší rychlost, silnice se otevře, a dokonce i když přijdou zatáčky, je vše v nejlepším pořádku. Na rovinách před českým středohořím jsem nasázel šestku, zapnul rádio a užíval si stabilitu a jistotu s příjemným bubláním véčkového motoru. Myslel jsem si teda, že to bude kochačka do 90 kilometrové rychlosti, ale tak nějak automaticky se díky motoru a podvozku ustálila cestovní rychlost lehce nad stovkou. Tou dobou bylo díky větru snesitelněji, motorka si krásně lebedila, a já si to užíval. Jó pocity, o tom tyhle motorky jsou, a tady to prostě zafungovalo. Náramně mě taky bavilo na koncích obcí za motor zatáhnout a užít si přísun těch masivních 163 Nm. Stočtrnáctka sice není žádný dragster, ale je hutný jak dobře našlehané těsto. Jen bych si k tomu dokázal představit výraznější soundtrack. Ne žádné uřvané vodovodní trubky, ale pár dB navíc by si zasloužil.

Navigace by mohla mít o chlup lepší plánování trasy, jinak infotainment funguje, jak má a je to krásně intuitivní. Audio hraje pěkně, ale samozřejmě se nemůže vyrovnat strojům se zadními reproduktory.

Ještě větší překvapení pro mě ale bylo, že jsem si se Specialem užil i přejezdy kopců ve středohoří. Dnešní Harleye už dávno nejsou motorky, co nebrzdí, nezatáčí a nejedou a tahle Glida mi to parádně dokázala. Levá, pravá, utažená nebo otevřená, všechny zatáčky byly v podstatě radost a musel jsem se dost snažit, abych si v náklonu něčím škrtnul. Pocitově to byly na téhle lodi už dost velké náklony a průjezdové rychlosti, ve kterých byla motorka pořád dost stabilní. Zábavu v zatáčkách podtrhnul jednak motor, hlavně ale brzdy, na které se člověk může spolehnout. Zvlášť když vezme za obě naráz. A ještě na chvíli zpátky k motoru. Už to zmínil i Honzis, ale já to musím zase podtrhnout. Má krásnou odezvu. Bez ní by vlastně nebyl Harley Harleyem a je to velký kousek do celkové skládačky pocitů. Cítíte dokonalé spojení s motorkou, reakce zadního kola na otočení plynu je příkladná, a tak to má být.

Haryka jsem si užil, čas vyzkoušet zástupce konkurenčního kmene

Zvlášť to vyniklo ve srovnání s Indianem. Na tom jsem se svezl v podstatě jenom během focení a měl jsem z něj trošku rozporuplné pocity. Svoje v tom hraje určitě i barevná kombinace, do tohohle souboje by se víc hodila matná temná verze Dark Horse, ale i samotné jízdní dojmy nebyly moc vyrovnané. Z čeho jsem byl vyloženě nadšený, to bylo otáčení a manipulace v malé rychlosti. Žádné zavírání řídítek, jen příkladné chování a díky tomu spousta jistoty. Z toho jsem měl oproti Streetce vážně rohlík na tváři. On za chvíli ale zase trošku ztuhnul, to když z chodu spojky začalo tuhnout moje předloktí. Tady to není jen tak na dva prsty. Nadšení panovalo i z motoru a jeho chodu. Je charizmatický, kultivovaný, má dost síly a je to o něco větší dravec. H-D je pořád trochu traktor, stará koncepce, i když to tak úplně není, Indian je podle jeho chodu vážně moderní motor. Jde hladce, má chuť do otáček a tahá jak bejk. Jenom ta odezva. Ta to v mém případě docela zabila. Prostě pro ten správný pocit mi tu chybí přímé spojení mezi pravou rukou a motorem. Elektronický plyn je tu až moc cítit a to radost z motoru a z celku mírní.

Super motor, ten Thunder Stroke 111

Třeba si toho nevšimnete a nebude vám to vadit. Pak vám v tom případě gratuluju, protože si Indiana užijete mnohem víc. Krom toho na mě během krátkého svezení působil Chieftain jako celek takovým modernějším a svěžejším dojmem než zemitý Special. Svůj podíl na tom má třeba i skvěle funkční elektrické plexi. Super vychytávka, protože ve městě a pří stání vypadáte s nízkým plégem dostatečně drsně, při jízdě jste ale v jeho vrchní poloze krásně chránění. Já bych si ale asi právě kvůli tomu trochu old school stylu vzal H-D i přesto, že jsem se s ním pral. Mým dojmem se ale neřiďte, protože tyhle motorky jsou hlavně o pocitech a každá motorka bude na každého řidiče působit jinak. Tak sbalte helmu, a upalujte k dealerům. Teda až sleze sníh…

Informace o redaktorovi

Jan Rameš (Odebírat články autora) - Výška redaktora: 174 cm
Honza Zajíček (Odebírat články autora) - Výška redaktora: 183 cm
Jiří Jevický - (Odebírat články autora)

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE