Harley-Davidson Breakout – 117 kubických palců osobnosti

Breakout se dá do češtiny přeložit jako „průlom“, zároveň ale tohle slovo označuje situaci, kdy se odněkud dostáváme silou – typicky třeba z vězení. A v případě Harleye se tímhle vězením myslí okovy konvencí a zaběhnutých pořádků. Breakout je totiž svůj a jde o jeden z nejcharismatičtějších strojů amerického výrobce.

Není zapnut JavaScript. Tento text má být nahrazen přehrávačem.

Kapitoly článku

Vítejte u dalšího dílu cyklu „Dominik a jeho stroje na důchod“, do kterého Breakout zapadá tak nějak z principu. Když mi bylo náct a doma jsme jako jedni z prvních měli pevný internet, moje virtuální kroky směřovaly (vedle čuňáren) hlavně na stránky s americkými svalnatými auty a americkými svalnatými motorkami. Zbožňoval jsem custom scénu, nikdy se mi však paradoxně nelíbily klasické choppery s vysokým rámem. To, co mě lákalo, byl styl, kterému se v dané době říkalo Prostreet. Nízká protažená stavba s velkým předním kolem. A právě Breakout je těmto strojům nejblíž, jak se dá v rámci sériových motorek dostat.

Breakout už je na trhu nějaký ten pátek, proto bylo pro spoustu lidí překvapením, když se v katalogu americké značky objevil coby jedna z hlavních novinek pro rok 2023. Jde pochopitelně o další generaci, nebo spíš přesněji „obměnu“, neboť po mnoha stránkách se vlastně vůbec nic nezměnilo. Ale tak už to u Harleye koneckonců bývá – o velké změny nikdo nestojí, a už vůbec nikdo nechce, aby se jeden z nejcharakternějších modelů proměnil k nepoznání.

Breakoutu tak zůstala jeho silueta. Nízká stavba s nízkým sedlem jen 665 milimetrů nad zemí, schované zadní odpružení, podkopnutá přední vidle, velká a hubená jednadvacítka vpředu a naopak strašlivě široká osmnáctka vzadu. Siluetu nenarušuje ani přítomnost budíku – stejně jako v uplynulých letech je tu namísto klasické přístrojovky jen maličkatý displej v objímce řídítek, na němž si lze tlačítkem na řídítkách přepínat nejnutnější údaje. Beze změn zůstal i nezvyklý světlomet – zakřivená oválná čočka s několika LED svítilnami.

Přece je tu ale pár věcí jinak, a ta nejviditelnější změna spočívá v chromu, potažmo v jeho množství. Zatímco dřív byl Breakout více méně „začerněný“, s novým modelovým ročníkem přibyly chromované držáky zadního blatníku, kryty výfuků nebo olejová nádrž – zkrátka věci, které jsou hodně na očích, a které na pohled dělají z Breakoutu „chromáka“. Nová je taky nádrž, i když vlastně je spíš stará. Když se Breakout v nabídce Harleye objevil poprvé v roce 2013, měl nádrž devatenáctilitrovou. Ta se posléze kvůli vzhledu vyměnila za menší třináctilitrovou, a teď po poslední obměně jsme zpátky zase na devatenácti. Co naplat, je to praktičtější.

Kór když je v trubkách rámu takový motor, jaký tady je. Ta úplně hlavní změna na celé motorce je totiž přechod z Milwaukee-Eight o velikosti 114 kubických palců na velikost 117 (1 923 cm3). Pořád je to klasický vidlicový dvouválec chlazený vzduchem a olejem, v tomhle případě ale ta největší varianta, kterou Harley pro svůj aktuální Big Twin umí. Motor byl ještě donedávna vyhrazen vrcholným modelům z řady CVO, teď se jím ale chlubí i pár softailů – konkrétně Breakout a pak ještě Low Rider ve verzích S a ST.

A právě tenhle motor – to ohromné hovado se spoustou chromu, trůnící v nízké siluetě, dodává charismatickému stroji jeho chlapácký faktor. Dobře se na něj už jenom kouká, a když pak obří dvouhrnek roztočíte a ze sedla vnímáte jeho pulzování při volnoběhu, je to prostě zážitek, ze kterého vám na hrudi začnou rašit půlcentimetrové chlupy. V průměru půlcentimetrové…

Zážitek pokračuje když zmáčknete důrazně tvrdou spojku, tuhým a hlučným, ale příkladně přesným řazením „řachnete“ jedničku a vydáte se na cestu. Každý Harley v sobě má něco, díky čemu si přijdete jako ten největší řízek ve městě, a Breakout má toho něčeho posílenou dávku. Zadek trůní v nizounkém sedle, nohy jsou na stupačkách jak jinak než předkopnutých, a přestože se lze trupem i trochu zaklonit, ruce je potřeba na široká rovná řídítka natáhnout. Pozice je to specifická, ale celkem pohodlná a hodí se k charakteru motorky. Tak nějak si přijdete jako v katapultu, a jen co zkusmo pootočíte pravým heftem, hned zjistíte, že v něm skutečně jste. Ta razance, se kterou umí dva bezmála litrové válce zabrat a vystřelit vás na vašem pekelném stroji kupředu, je prostě boží. Samozřejmě, že motor na otáčky moc neužije, a tak ani hodnota maximálního výkonu 102 koní nikoho příliš neohromí, o to více ohromující je ale točivý moment 168 Nm, přicházející už ve 3 500 otáčkách za minutu.

Motoru nevadí ani otáčky kolem 1 500 za minutu, kde třeba po městě na čtyřku jede naprosto bez protestů, ale ta správná show začíná zhruba o pětistovku výše. To, co je pro jiné motory vlastně zvýšený volnoběh, značí u Harleye začátek středního pásma a to je opravdu mocné. Filtr otevřeného sání zachrčí, výfuky zaduní a Breakout vypálí vpřed, zatímco vy si v nízkém sedle přijdete jako když jedete na střele. Pára motoru dojde někdy před hranicí pěti tisíc, které ohraničují také první citelné vibrace, a tak nezbývá než řadičkou řachnout další kvalt a celé si to zopakovat. Ten způsob, kterým tahá velký vzduchem a olejem chlazený Harley, má prostě hrozně moc do sebe. Jasně, celá řada motorek je na tom dynamicky ještě lépe, ale žádná neposkytne tolik srandy a zápalu v otáčkách, které si člověk spojuje spíš se starým turbodieselem než s motorkou.

Valit se na nízkém Breakoutu krajinou, do obcí zpomalovat jenom dvojím podřazením, a za obcí zrychlovat na neutuchající vlně krouťáku se jen tak neomrzí. A srandu lze zažít i v zatáčkách, i když hodně specifickou. Zejména vlivem velkých kol (a šíře toho zadního) je potřeba Breakout do náklonu důsledně stáhnout celým tělem, jakmile se to ale podaří, je dlouhá stavba s předkopnutým kolem a tuhým odpružením stabilní a klidná až do momentu, kdy se nutně přihlásí ke slovu stupačky. Technické údaje uvádí úhel náklonu 26,8 stupně, což není mnoho. Nemusíte být nijak velký střelec, abyste si tu a tam hlásičem na stupačce škrtnuli. Chce to zkrátka pracovat tělem, posouvat těžiště a zatáčky tak trochu vykružovat. A do toho všeho počítat s tím, že když budete potřebovat s větší vervou zpomalit, musíte se do brzd pořádně opřít…

Absolutně Breakoutu nevyčítám, že v zatáčkách škrtá stupačkami už v relativně malém náklonu – to prostě není závada, ale vlastnost stavby motorky, která není ani dílem sportovní. Co ale vyčítat míním, to je absence pořádných brzd. Vpředu je jenom jeden kotouč – sice velký a se čtyřpístovým brzdičem, ale pořád jenom jeden. A to na Breakout zkrátka tak úplně nestačí. S pohotovostní hmotností 310 kilogramů se sice jedná o jednu z lehčích motorek v nabídce, o to víc ale umí v kombinaci s nejvýkonnějším motorem z rodiny Milwaukee-Eight pelášit. A když to někde rozdovádíte a pak krotíte, musíte se dvěma prsty do páčky přední brzdy opírat jako diví. Dost významně pomůže v tuto chvíli zadní brzda – koneckonců s ohledem na rozložení hmotnosti má účinek dost podobný jako ta přední. Ale zde se do cesty k jejímu pedálu staví ocelové koleno vzduchového filtru, o které jsem se holení opíral prakticky po celou dobu jízdy a měl jsem vážně problém vytočit kotník tak, abych mohl zadní brzdou pohodlně brzdit.

Co naplat, dva kotouče dopředu by to vážně chtělo, a to navzdory tomu, že spousta majitelů Breakoutu nebude mít nikdy reálnou potřebu jezdit rychle. A když už jsme u toho, pojďme si to taky vyzkoušet v poklidu. Nechme obří motor s obřím potenciálem jen v poklidu vyklusávat a dejme si pohodovou projížďku při nedělním dopoledni, při které brzdy ani nebudeme moc potřebovat.

Jak už jsem naznačil, velkou výhodou je, že ve značném spektru běžných otáček motor téměř nevibruje. Pořád cítite, jak pod vámi pulzují ty dva obří písty, ale vnímáte je jen okrajově a naprosto nerušivě, takže i když se vydáte někam dál, nezačnou vás vibrace štvát. Totéž platí pro jízdní pozici, která není tak úplně standardní, ale sedlo je prostorné a pohodlné, takže se na delší cestě dá docela pohodově „vykydnout“. Tedy pokud nemáte problém s faktem, že tady není žádná ochrana proti větru – nicméně na velké cestování má Harley v nabídce úplně jiné stroje. Jestli vás na Breakoutu něco trochu vyklepe, bude to podvozek, který je zkrátka tuhý. Sklon přední vidle není zrovna optimální pro pohlcování příčných nerovností, kterými české silnice nešetří, a vzadu je potřeba počítat s tím, že nízká siluetu nedovoluje zrovna velký pracovní rozsah kyvné vidlice, takže si pružení a tlumení musí poradit se 43 milimetry zdvihu. Jiné než tuhé nastavení tady není úplně možné, byť hodně se dá ovlivnit nastavením zadního předpětí – to probíhá hydraulicky pomocí kolečka u olejové nádrže.

Breakout je zkrátka hodně specifický stroj a jedna z nejosobitějších motorek v celé nabídce Harleye. Má naprosto boží design, byť samozřejmě nebudete ochuzeni o některé pro značku klasické neduhy – typicky o to, že některé šrouby vypadají, jako kdyby je někdo koupil v hobby marketu. To však patří k celkovému zážitku a ten zážitek je jedním slovem ohromující. Jízda na relativně (na Harleye) lehké motorce s obřím a svalnatým motorem se vám nepoštěstí úplně každý den. Za řídítky tohohle nízkého a protaženého cruiseru si budete připadat jako největší frajer v okresu, a dost pravděpodobně tak budete působit i navenek. Breakout zdaleka není objektivně dokonalý, a třeba absenci druhého kotouče přední brzdy mu nemíním odpustit, jeho podmanivý chlapácký charakter vám ale vykouzlí úsměv kdykoliv, když usednete do nizounkého sedla, roztočíte dva litry objemu a jako na střele se vydáte hltat krajinu.

Na kolik takových 117 kubických palců charakteru vyjde? V rámci nabídky Softailů se Breakout řadí na úplný cenový vrchol, což je ale vzhledem k jeho stylu a použitému motoru poměrně pochopitelné. V eurech stanovená cenovka říká 23 617 euro bez DPH, což je po připočtení daně a přepočtu na koruny nějakých 690 tisíc.