Gas Gas pro rok 2023: Je libo motokros, enduro nebo dual sport?

Gas Gas neustále rozšiřuje nabídku a jeho modelová řada se stále rozrůstá. Pochopitelně se nepřestává věnovat trialu, se kterým mám asi nejen já původně španělskou značku spojenou. Pokud se ale podíváme na sekci motokros a enduro, tak tu máme pět dospělých motokrosů, tedy čtyřtaktní MC 250F, MC 350F a MC 450F, které doplňují dva dvoutakty MC 125 a MC 250. Motokrosy pro rok 2023 víceméně žádnou zásadní inovaci, natož revoluci nezaznamenaly a jsou stejné jako předchozí modelový ročník. Stále fungují s ocelovým rámem, hliníkovou podsedlovkou a kyvkou, kompletně stavitelným pérováním WP XACT, přičemž přední vidlice je vzduchová. Na rozdíl od endur používají brzdy a spojku Brembo. Samozřejmostí je elektrický startér, který je dneska u motokrosů až na jednu výjimku standardní záležitostí.

To je záležitost kompletní enduro řady, která pro červené znamená dva dvoutaktní soutěžáky EC 250 a EC 350 a dvě čtyřtaktní endura EC 250F, EC 350F. Stejně jako motokrosy vycházejí z ocelového rámu s hliníkovou podsedlovkou, používají kompletně stavitelné pérování WP. Na předku je vidlice Xplor a na zadku XACT a nutno dodat, že zadní kolo je odpružené pomocí přepákování. Brzdy a spojka červených endur jsou od výrobce Braktec. Pro přístup ke vzduchovému filtru není potřeba nářadí, nádrž je pro lepší kontrolu stavu benzínu transparentní a vejde se do ní 8,5 litrů.     

Gas Gas MC 350F: 99,5 kg (bez benzínu), zdvihy 310/300 mm, nádrž 7 l

Motokrosy jsou na testovací akci zastoupeny čtyřtaktními modely MC 350F a MC 450F. Ve stupačkách MC 350F rychle chápu, proč je tak populární a vyhovuje hobby ježdění. Zkrátka je někde mezi dvěstěpadesátkou a čtyřistapadesátkou, přičemž mě přijde o dost blíže k horkokrevné dvěstěpadesátce. Pochopitelně má o fous silnější spodek a o poznání mohutnější střední pásmo. Třistapadesátka má ráda hlavně střední otáčky a vršek a už kvůli tomu si říká o časté řazení a sem tam je potřeba zaspojkovat. Právě v tom je podobná čtyřtaktní dvěstěpadesátce a opět a znovu se přesvědčuji, že se čtyřistapadesátkou tolik společného nemá. Gasík jde parádně za plynem a krásně se mi jeho výkon dávkuje na výjezdech z vinglů a při nájezdech skoků a lavic. Z tohoto pohledu je větší motor výhodou a díky velice použitelnému střednímu pásmu bude sedět i hobíkům, kteří v takových otáčkách pohybují nejčastěji. Je fajn, že není vyloženě agresivní, ale hezky plynulý bez sebemenšího kopance ve výkonové křivce.

Třistapadesátkové emcéčko dělá dojem pocitově lehkého stroje a vnímám u něj příjemnou ovladatelnost, což mi zase připomíná o trošku víc menší dvěstěpadesátku, než údernější čtyřipáďo. Myslím si, že MC 350F reprezentující kategorii MX1 bude sedět jednak hobby jezdcům, ale i zkušeným střelcům, kteří rádi motor točí, častěji řadí a dokáží využít potenciál relativně lehkého stroje s výborným středním pásmem otáček a velice použitelným vrškem. Pérování se vzduchovou přední vidlicí nabízí možnost individuálního nastavení, a na to bych se určitě zaměřil, protože nastavení testovacího kousku bylo spíš tužší a já bych si ho potřeboval o maličko povolit.

Gas Gas MC 450F: 100 kg (bez benzínu), zdvihy 310/300 mm, nádrž 7 l

Bezprostředně po něm sedám na větší čtyřistapadesátku MC 450F a nemusím otočit víc kol, abych mohl říct, že s předchozí třipade je spojuje pouze a jenom motokrosová kategorie MX1. Větší motor disponuje mohutným spodkem a silným středním pásmem otáček. Na trati nemusím tak často řadit, ani spojkovat a čtyřipade si se vším hezky poradí. Je to paradox, ale hodně hobby jezdců mi říká, že z toho důvodu jim čtyřistapadeátky vyhovují a na tratích využívají právě sílu v nižších otáčkách. Díky tomu prý nemusí tolik řešit řazení a víceméně ani spojkování. Ano, to je pravda a na čtyřipade dá se jezdit i takto. Když ale dostane pokouřit, MC 450F letí jako z praku a síla velkého motoru vzbuzuje respekt.

Mě se líbí, že i přes to se s výkonem pracuje moc hezky a díky okamžité reakci na drbnutí plynem poměrně jednoduše skáču lavice a zdolávám proskakovák, který je poměrně blízko za zatáčkou. Prostě stačí drbnout za plyn a v tu ránu je vyřešeno, co potřebuji. Velký motor o sobě dává vědět také po stránce ovladatelnosti a nemá šanci skrýt větší rotační hmoty. Gasík při jízdě nepůsobí tak hravým dojmem jako menší bráchové a pocitově bych hádal o hodně vyšší hmotnostní rozdíl, než jen zanedbatelné půl kilo podle tabulek technických informací. Čtyřistapadesátka je nastavena na těžší jezdce a také pérování v tvrdším nastavení tenhle dojem umocňuje a na rovinu říkám, že čtyřistapadesátka není tím, co hledám a co mé výkonosti i váze sedí. Každopádně každý to máme jinak a je dobře, že Gas Gas dává do placu tři čtyřtakty, tedy MC 250F, MC 350F a MC 450F. Pak si může vybrat úplně každý a pokud mu čtyři takty nevoní, může skočit motokrosech s dvoutaktním srdíčkem, jako je MC 125 nebo MC 250.

Gas Gas EC 250F: 105,6 kg (bez benzínu), zdvihy 300/300 mm, nádrž 8,5 l

A pokud není motokros vaší krevní skupinou, může padnout volba na některé z ostrých endur. Na akci je k dispozici dvojička čtyřtaktních soutěžáků EC 250F a EC 350F a nutno dodat, že Gas Gas víc čtyřtaktů ve svém portfoliu nemá. Endura vyrážím prohnat na technický enduro okruh s umělými překážkami, kde to není tolik o rychlosti, jako spíš o rovnováze a trialovém vrkání. Prvním pánem na holení je dvěstěpadesátkový Gasík, který působí docela lehkým dojmem a od první chvíle dává vědět, že není žádným zbrklounem, který trestá každé nechtěné vrknutí plynem. Je neskutečně hodnej a přátelskej, alespoň co se odezvy na plyn a výkonu týká, a tak to u endura má být. Pochopitelně nemůžu očekávat kdovíjakou sílu ve spodku a od toho se odvíjí nutnost spojkování a častého řazení, tím spíš v takto technickém terénu, kde je to nízkých rychlostech a nízkých kvaltech.

Malý čtyřtakt je hezky lineární a výkon se mi pěkně dávkuje v celém rozsahu. Každopádně si musím zvyknout na jemný nástup výkonu a méně úderný spodek, respektive méně pružnou reakci na vrknutí plynem. Přesně to potřebuji na umělých překážkách, jako jsou pneumatiky od náklaďáku či traktoru nebo kmeny stromu a kameny. Díky přátelskému projevu se nemusím bát, že by mě při ostrém vrknutí Gasík zahodil, ale naopak mu občas musím dát pořádně za uši. Jen tak dobře přejedu kládu nebo odskočím pneumatiky nebo betonové skruže. Líbí se mi lehký chod spojky a vyhovuje mi i měkčeji naladěné pérování. Pérování se mi skvěle sedí a pro enduro blbnutí na umělých extrémních překážkách funguje výborně. Jakmile dostávám menší motor pod kůži, začínám se na trati bavit a užívat si příjemně ovladatelnou přátelskou motorku. Už z toho důvodu bude EC 250F vyhovovat také méně vyježděným endurákům nebo juniorům, kteří se v terénu začínají otrkávat a sbírat zkušenosti.

Gas Gas EC 350F: 106,4 kg (bez benzínu), zdvihy 300/300 mm, nádrž 8,5 l

O kousek větší Gasík EC 350F je po stránce motoru trošku jinde, přesněji řečeno, jeho výkon je citelně mohutnější a pružnější. Přesně takový projev od čtyřtaktu chci a maximálně mi vyhovuje. To je jak s tím pivkem ze sedmého schodu. Prostě dvěpade je málo a čtyřipade už moc, takže mi dlouhodobě sedí třistapadesátka. Přesvědčuji se o tom také teď v Trenčíně, kdy pod sebou mám relativně lehký a hravý stroj, který má dost výkonu a zároveň není agresivní na plynu a nepůsobí těžkopádným dojmem. Pružnou reakci na plyn oceňuji hlavně na odskočení překážek, jako jsou pneumatiky nebo při dávkování výkonu před zdoláním klád. Stačí vrknout plynem a v tu ránu tam mám tolik výkonu, kolik potřebuju a nemusím se bát, že mě Gasík potáhne. Spodek motoru není pochopitelně extra silný, ale oproti dvěpade je rozdíl obrovský, což je dost zásadní nejen na umělých překážkách, ale i na výjezdech.

Výborně funguje hydraulická spojka, která je teď neustále v pernamenci a přesně tak to mám u endura rád. Také s převodovkou nemám problém a jsem v pohodě s chodem i s odstupňováním. Vzhledem k tomu, že jde o soutěžní enduro, je pérování WP Xplor nastaveno měkčeji a tovární nastavení mé váze maximálně vyhovuje. Gasík se mi moc hezky ovládá a je radost si s ním hrát a užívat si trať plnou umělých překážek. Tohle je paráda a třipade může zastínit snad jen o krapet hbitější enduro dvoutaktní konkurence, na které si ale tolik nedokážu užít kratší výlet na motokrosovou trať. Právě to se mi líbí na EC 350F a mám na mysli jeho široké spektrum využití. Svezu se totiž slušně jak na enduru, a to bez rozdílu, jestli lítám na rychlejším enduro okruhu v lese nebo blbnu na plácku plném umělých překážek, tak na motokrosové trati, kde stačí o chlup přitvrdit pérování a tradá. Už proto mám třipade rád a pokud bych uvažoval o čtyřtaktním ostrém enduru, uvažoval bych právě o něm.

Gas Gas ES 700: 147,5 kg (suchý), zdvihy 250/250 mm, nádrž 13,5 l, sedlo 935 mm

Ještě, než zabalím fidlátka, beru si do parády Gas Gas ES 700, který jsem si pořádně proklepl na prezentaci ve Španělsku. Rozdíl oproti menším endurům je obrovský a víceméně se s nimi nedá moc srovnávat. Přiznávám se, že se musím chvíli adaptovat a zvykat si hlavně na mnohem širší stavbu v oblasti kolen a pochopitelně také na vyšší váhu. Od toho se odvíjí úplně vše. Každopádně stačí pár okruhů na krásné jednokolejové trati v lese a začínám se skvěle bavit a užívat si velký jednoválcový dualsport se servisním intervalem 10000 km, který se vyznačuje skvělou stabilitou, výborně fungujícím pérováním a příjemným motorem. Velký jednoválec už znám, a i přes to mě neustále překvapuje minimálními vibracemi a krásně lineárním a pružných výkonem. Tady by nebylo na místě ho srovnávat s předchozí třistapadesátkou, která je víceméně závodní záležitostí a tomu odpovídá její drobnější stavba, ale i servisní intervaly.

Naopak, sedmikilo si jde svou cestou a skvěle vyplňuje prázdné místo mezi soutěžnímu endury a většími dvouválcovými cestovními endury, jako je třeba Yamaha Ténéré, KTM 890 nebo Aprilia Tuareg. Všechno je přizpůsobeno terénnímu sklouznutí a pochopitelně případným pádům, kdy nejsou velké škody na materiálu jako tomu je o cendura. Motor je hezky plynulý a rozhodně není ostrý na plynu, ba naopak, reakce na plynovou rukojeť je hezky čitelná. To ale neznamená, že by se neuměl rozvášnit a letět, to vůbec ne. Přeci jen čtyřiasedmdesát koní v osmi tisících otáčkách není málo a když sedmikilu dám napít, tak je to pořádný polet. Přesně tohle upozorňuje na skutečnost, že sedmikilo je univerzálním teréňákem pro každý den a nezkazí zábavu jak v terénu, tak na asfaltu nebo ve městě. Jeho stavba a veškeré předpoklady ho pasují do role stroje, který se pomocí speciálního kitu během pár hodin dá překopat do rally speciálu a přiznávám, že takovou verzi ES 700 bych si uměl představit v garáži.

Gas Gas na Slovensku předvedl své terénní stroje pro rok 2023 a díky velké rozmanitosti modelové řady je z čeho vybírat. Myslím si, že každý dobře ví, že značka Gas Gas patří do impéria rakouské společnosti KTM a že v základu motokrosy i endura jsou velice podobné oranžovým a modrožlutým sourozencům. I tak u nich najdeme jiné komponenty, jiný design a dokonce i několik jiných technologických řešení. Je teď na každém, co je mu po chuti, co se mu líbí a po kterém modelu sáhne.

Informace o redaktorovi

Vláďa Novotný (Odebírat články autora) - Výška testovacího jezdce: 173 cm
Honza Zajíček - (Odebírat články autora)

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE