Vývoj motocyklů v Čechách

Na trhu, a nejen na trhu s motocykly, je dnes standardem dobrá technická úroveň - výkony konkurenčních strojů jsou téměř rovnocenné (odpovídající míře lidského poznání a technologických možností), technika je prověřena dlouhodobými testy v hraničních podmínkách (tropické a polární klima, pouštní písek apod.), nezanedbaná je bezpečnost a mnohdy i šetrnost k životnímu prostředí jak výrobku tak i procesu výroby, minimalizována je odpovídajícím způsobem i cena. V těchto parametrech jsou výrobky srovnatelné, funkčnost, výkony a nízká cena jsou chápány jako standard - samozřejmost, velký konkurenční boj se tak odehrává na poli designu. Zákazník je oslovován vizuální harmonií, atraktivitou, novostí.
Jak vytvořit dobrý design? Použijeme-li přirovnání z oděvního průmyslu, odhalíme tři kategorie postupu vzniku díla a související úrovně designu. Na nižší úrovni je konfekce, výše jsou šaty šité na míru u krejčové, na vrcholu stojí díla stylistů určené pro módní přehlídky. Ta posledně jmenovaná kategorie je charakteristická tím, že na počátku je vizuální představa designéra, ke které se dohledává tvarově odpovídající modelka, vznikají tak objekty s vysokou vizuální kvalitou. Dámská krejčová to má obtížnější, jednou k ní přijde dívka extrémně hubená, jindy nepřirozeně prohnutá či jinak disproporční, pravděpodobnost dosažení špičkových vizuálních výsledků je nižší. U konfekce se dosahují špičkové výsledky nejobtížněji. Jak to souvisí s designem motocyklů? Jde právě o postup práce. Mezi tvůrci motocyklů v české kotlině přetrvává postup nazvaný „dámská krejčová“.
Konstruktér, často s nízkým vizuálním cítěním, je v prvním kroku pověřen vyvinout nový stroj, jako technik se snaží odvést co nejlepší práci, stroj je funkční, vyrobitelný, levný. Když je to hotové (má to motor, rám a kola), jde za designérem a je žádáno aby „to oblékl“. Vznikl tak motocykl Dandy, moped Jaweso i mnoho dalších. Jde o takzvaný liniový postup vývoje.
Konkurenční boj na poli designu je jedou z příčin, která tlačí světové výrobce do tzv. simultánního inženýrství. Na výrobku pracují designér, konstruktér, technolog prakticky současně. Na počátku bývá řada vizuálních představ estéta, které jsou konzultovány s marketingem, technikem, výrobou. Na počátku je koncepční návrh, při jehož realizace se postupně v každém kroku řeší všechna hlediska souběžně (taková práce má samozřejmě také svá ústalí). K realizaci podobných návrhů, jako byl například následující návrh naháče s motorem 125 a 400, již ve Vodňanech nedošlo.
Obava, že designér navrhne motocykl, který nebude vyrobitelný nebo nebude funkční je oprávněná (takových návrhů se sešlo v případě konkurzu na designéra FGR nemalé množství), taková obava však není opodstatněná v případě dobrého průmyslového designéra.
Není-li takový vývojový a realizační tým sourodý a prodchnutý společnou vizí, není to dobré, citlivé oko zákazníka to z výsledného výrobku vycítí. Simultánní inženýrství je obdoba postupu vzniku prvních motocyklů, kdy byl celý výrobek dílem jediného inženýra (o duševní konzistenci takového jedince není pochyb). U takových děl je v každém detailu i celku patrný jednotný duch, takové dílo působí harmonicky a příjemně a to i přesto, že tvůrce nebyl studovaný estét. Jedná se cosi, čeho si často nejsme vědomi, ale pocity, které máme při pohledu na takové dílo, jsou jiné než u díla, které vzniklo nechvalně známou metodou „přehazování horké brambory“ v případě zmíněného liniového postupu. Takto vzniká i motocykl FGR V6 2500.

Autorem konstrukčního konceptu motocyklu byl ing. Oldřich Kreuz. Na konci roku 2008 oslovila firma FGR širokou veřejnost s designérskou soutěží „hledá se designér motocyklu FGR“. Tvarové proporce motocyklu byly v té době již dány, design motocyklu byl tedy prakticky předurčen, ne však designérem. Úkolem designéra bylo v tomto případě „ušít“ plavky na dámu, jejíž tvary stvořil konstruktér na rýsovacím prkně. V případě naked-biku to lze brát téměř doslovně, jedná se o kategorii motocyklu, kde hlavní roli vizuálního dojmu dělá uspořádání a tvar rámu, motoru a dalších funkčních prvků. V případě FGR je pravděpodobně hlavním úkolem designéra na tento stroj „dosochat“ pár kevlarových dílů – plavky na nahé tělo dámy, která se zastavila ve vašem krejčovství, není to však modelka „vytříbených tvarů“. Motocykl FGR V6 2500 ponese mnohem více stopy práce konstruktéra než designéra.
Jako designér byl vybrán Stanislav Hanuš. Úkol nemá lehký, je to však nadějný mladý designér, který odvedl dobrý kus práce ve firmě Blata. Šéfkonstruktér a původní autor Oldřich Kreuj již dnes ve firmě FGR není, v jakém duchu pokračují práce na motocyklu FGR je tajemstvím. Motocyklová veřejnost dychtivě čeká na výsledek. Nezbývá než doufat, že se za daných podmínek podařilo vytvořit dílo, které najde své zákazníky. Zapadlých motocyklových projektů bylo u nás již dost.