3+1 nové pětistovky od Kawasaki

Rok 2024 je prostě u Kawasaki o nových pětistovkách sdílejících jeden a ten samý motor. Je to celkem sranda, že éru malých točivých a velmi zábavných Kawiček začala před 15 lety Ninja 250R a postupem času se přes třístovku a čtyřstovku dostala až na téměř dvojnásobný objem. V označení určitě, ale fakticky se jedná o dvouválec o objemu 451 cm³, takže to úplně přesný dvojnásobek není. Naopak v točivém momentu to sedí, protože původní dvěpade měla 21 Nm a pětistovky se chlubí 42,6 Nm. To je slušný nárůst, ne? Výkon šel nahoru „jenom“ o půlku, ze 31 na 46 koní. Jo a Ninja 500 je o kilo lehčí, než bývala Ninja 250R… Prostě tohle už dávno není ta legrační malá věc, teď už do srovnání s Hondami řady CB500 (ať už se budou jmenovat jakkoli) nebude Kawa nastupovat jako outsider, protože svou japonskou sokyni parametry motoru zcela dotáhla, cébéčka mají 48 koní a 43 newtonmetrů – výkon o 400 otáček níž, krouťák o 500 výš, ale taky váží o 20 kg víc!

Vypadá to tedy, že se z malých Kaw stává nový lídr mezi řadovými dvouválci pro A2, když v tomhle naladění 33,4 kW/42,6 Nm jsou motory v Ninje, Zedovi i Eliminatoru. Zejména když výkonově zůstává nový motor na úrovni letošní čtyřstovky (kousek pod limitem pro A2), ovšem maximum se posunulo dolů z 10 na devět tisíc, a v točivém momentu si výrazně polepšil. Ten narostl o 5,6 Nm, tedy rovných 15 %, a maxima dosahuje už v šesti namísto osmi tisíc otáček. Kdo umí číst v technických datech, už zdvihá obočí. Těch 52 kubíků (ze 399 na 451 cm³) nebylo dosaženo zvětšením vrtání, nýbrž zdvihu, Kawa tedy šla stejnou cestou jako kdysi při zvětšování 250 na 300. Lehounce poklesla komprese, jsou tady nové klikovky, ojnice, písty, vyvažovák, airbox, prostě nebylo to jenom o tom větším zdvihu. Výrazně větší sílu má zvládat zvětšená spojka s jinými pružinami i lamelami. Takže to nejdůležitější už víte, a teď se pojďme podívat na jednotlivé modely.

Ninja 500

Nemůžeme nezačít Ninjou, když ta tuhle éru malých Kaw odstartovala. Ale už se nebudeme dívat na dvěpade, porovnávat budeme s končící čtyřstovkou. Tu jsme letos testovali dvakrát a pochvalovali si, že navzdory levně vypadající podvozkové technice ta motorka funguje naprosto skvěle. Jo a moc se nám nelíbily ty žárovkové blinkry a ani přístrojová deska už nebyla výkřikem poslední módy… Kdo by mohl tušit, jak moc jsme se Japonců dotkli, že okamžitě připravili update a všechny naše stesky vyřešili? Tedy ty designové, blinkry už jsou z LED diod a hlavně je tu modernější displej. Tedy ony budou dva, protože Ninja 500 bude ve dvou verzích. Černá základní verze dostává LCD displej, který vypadá moc pěkně a nabídne i konektivitu, a varianta SE prodávána v tradiční zeleno-černé KRT a zajímavé šedo-zelené potěší známým kawím 4,3“ TFT displejem se všemi jeho vymoženostmi a navíc tady bude i bezklíčkové zapalování a standardně i USB-C zásuvka. To se malá Ninja docela vycajchnovala, že?

Změnila se také kapotáž, čumák se světly z Ninji ZX-6R je ještě dramatičtější, a i když se může zdát, že až na ta světla je to vlastně pořád stejná motorka, při detailním ohledání zjistíte, že stejný zůstal akorát přední blatníček, jinak jsou úplně všechny plasty jiné, stejně jako zadní světlo nebo sedlo, jež má sice stejnou výšku nad zemí, ale není tak skloněné vpřed, takže si nemačkáte o nádrž, ehm, víte co. Co bohužel zůstává stejné, je ten obyčejný podvozek, který zkušené jezdce sice dokáže spolehlivě odbourat tím, jak neuvěřitelně dobře funguje snad na všech površích s výjimkou motokrosové trati, v tomhle je Ninja opravdu neskutečně dobrá, jenomže co si budeme povídat, tou jeklovou kyvkou a obyčejnou přední vidlí s fádní dvoupístkovou brzdou se prostě před kámoši chlubit nebudete, zejména když oni mají na levnějších Číňanech USD vidle a radiální čtyřpístky. Kawa poněkud překvapivě také opustila vykousané brzdové kotouče, teď mají pravidelný kruhový tvar, a trochu zmatek je u průměru toho předního – u čtyřstovky Japonci psali 290 mm, u pětistovky 310 mm, při přímém porovnání fotek jsou oba stejné. Vidíme to spíš na ten větší.

 

Z500

Vše výše řečené u modelu Ninja 500 můžeme vlastně vzít a systémem Ctrl+C/Ctrl+V vložit k nahatému Zedovi. I tady zůstává stejná podvozková technika, i tady je jiné sedlo a také Z500 bude ve dvou verzích. Černý základ s lehkými zelenými a šedými doplňky dostane LCD displej, Z500 SE to téeftéčko, bezklíček a USB-C. A také ještě boční kryty motoru a především jiné barvy, buď černo-červené nebo šedo-zelené, přičemž heuréka, budou tady i barevná kola! To prostě ve výsledku udělá strašně moc.

A jestliže jste u Ninji museli hodně přemýšlet, jestli se kromě předních světel změnilo i něco dalšího, na Zedovi hned vidíte, že po stránce plastů je to úplně jiná motorka. Mě čtyřkilo za srdíčko úplně nebralo, ale pětistovka je úplně jiná káva, teda Káwa. Tady už není stejný ani ten přední blatník, ovšem nejvíc samozřejmě vnímáte úplně jinou a o dost agresivnější přední masku, a potom plasty v přední části nádrže a hodně pěkné kryty chladiče. Teď už Zed opravdu nevypadá jako dětská hračka.

Eliminator

Tohle je naprostá novinka v portfoliu Kawasaki, ovšem spoustu informací o Eliminatoru jsme vám přinesli už v červnu. Už tehdy jsme věděli, že dostane motor 451 cm³, takže nebylo těžké si odvodit, že větší agregát čeká i výše jmenované bývalé čtyřstovky. Každopádně s Eliminatorem Kawasaki útočí na pětistovku Honda Rebel a jí podobné malé asijské customy, a že se jich za poslední dva roky vyrojilo docela dost. Design není vyloženě líbivý, ale to vlastně modely Eliminator, známé z 80. let, nebyly nikdy. Ale je svůj a vypadá docela drsňácky, což se v téhle kategorii nosí. Proti Rebelu nabídne Eliminator větší 18“ přední kolo namísto šestnáctky a také o dost více místa na palubě, když má o více než 3 cm delší rozvor a o 4,5 cm výš sedlo, přitom to je pořád ve velice příjemných 735 mm. Když k tomu přidáme o výrazných 14 kg nižší hmotnost, nelze než konstatovat, že Rebel má problém. Ještě se uvidí, jak to bude s cenou, ale v téhle oblasti Kawasaki v poslední době hodně tlačí na pilu.

Také Eliminator bude ve dvou verzích, rozdíly však nebudou tak výrazné jako u sportovních modelů. Vlastně půjde jen o to, že základ bude v lesklé černé barvě a verze SE v matné šedé, navíc doplněná o harmoniky na přední vidli, malou kapličku kolem předního světla, prošívané sedlo a trochu čuňácky nad přední brzdovou pumpou umístěnou USB-C zásuvku. V Japonsku dokonce es-éčko dostane jako první sériově vyráběná motorka palubní kameru! Obě verze budou mít stejný jediný kulatý budík, jenž ten na Rebelu trumfne nejen čitelností (má bílé pozadí), ale dokonce i faktem, že půjde propojit s telefonem.

Z7 Hybrid

Je to měsíc, co Kawasaki oficiálně představila svůj první hybridní motocykl, jenž se má sériově vyrábět. Šlo o Ninju 7 Hybrid, a člověk nemusí být úplně tajně napojený na centrálu Kawasaki v Japonsku, aby si dal dohromady jedna a jedna a pochopil, že brzy bude následovat i naháč. V Miláně tak má premiéru model Z7 Hybrid, přičemž pořád nemůžeme říct, že bychom věděli úplně všechny technické podrobnosti, ale něco málo přeci jenom ano. U 48V baterky pod sedlem už konečně víme její kapacitu, má jít o nějaké 1,3 kWh, tedy relativně malá úschovna energie umožňující čistě elektrický provoz na zhruba 12 km velmi pomalé jízdy do 25 km/h a se zařazenou maximálně čtyřkou. Takže zapomeňte, že byste na elektriku přejeli město, tohle bude fakt záležitost vyloženě do obytných zón, garáží atd.

Zcela jasno už máme v jízdních režimech. Ty budou tři, Sport-Hybrid, Eco-Hybrid a čistě elektrický EV. Poslední jmenovaný je jednoduchý, to prostě pohyb zajišťuje trakční motor, řazení je čistě automatické a v převodovce vám řídicí jednotka cvakne maximálně již zmíněnou čtyřku. Režim Eco-Hybrid je takový nejsložitější, ten používá elektromotor pouze na rozjezd, spalovací motor má jenom omezený výkon, ovšem v převodovce už máte k dispozici všech šest rychlostí a vedle automatického režimu si můžete dát i manuální, kdy kvalty cvakáte čudlíky na řídítku. Při zastavení vám spalovák chcípne, prostě klasický start-stop. Největší divočinu nabídne Sport-Hybrid, ten je vyloženě výkonový. Tady běží benzínový dvouválec neustále, a i když je to stejné 451kubíkové jádro jako u trojice předchozích modelů, tady je naladěné na úplně jiné hodnoty, když v maximu nabídne 43,5 kW, tedy 59 koní! Jak vidno, potenciál je v něm velký. Elektromotor je tady jako pomocník při akceleraci, a když využijete funkce e-Boost, která je k dispozici vždy na pět vteřin (potom se elektrika musí vzpamatovat), dostanete systémový výkon 51,1 kW/69 koní při 10 500 otáčkách a točivý moment 60,4 Nm při pouhých 2800 otáčkách. I tady Kawa zdůrazňuje, že v tomhle případě (Sport-Hybrid s e-Boostem) dokáže Z7 Hybrid z místa odpálit jako dělová koule, dokonce prý rychleji než Ninja ZX-10R. Jenomže té po pěti vteřinách nedojde dech… Každopádně zážitek to bude asi zajímavý a jenom pro úplnost doplníme, že samozřejmě nechybí ani regenerativní brzdění motorem a že pro manipulaci na místě má jezdec k dispozici Walk Mode dopředu i dozadu. Z7 Hybrid bude k dispozici v jedné variantě, ovšem ve dvou barvách, matné šedé a „ekologické“ stříbrno-zelené. Na design si každý udělá svůj názor, nám se líbí asi víc než u hybridní Ninji.

Ninja 650 a Ninja 1000SX ve výročních barvách

Minulý týden ukázala Kawasaki první várku modelů oslavujících 40 let označení Ninja. Šlo o čisté supersporty Ninja ZX-10R, ZX-6R a ZX-4RR v barvách ikonického ZXR750 z roku 1989 (teda vlastně 1990, protože to mělo modrou samolepku na čumáku, jinak byly stejné). Ovšem první Ninjou byla GPZ900R, kterou proslavil Tomík Cruisů ve filmu Top Gun, a ta měla jako hlavní barvu červeno-černou. My už jsme před týdnem tušili, že na ni Kawasaki asi nezapomene, zejména když do rodiny Ninja patří i stroje sportovně cestovní, a teď už oficiálně víme, že tuhle ikonickou červeno-černou kombinaci napřesrok dostane Ninja 650 a Ninja 1000SX.

 

Informace o redaktorovi

Jan Rameš - (Odebírat články autora)
Jiří Jevický - (Odebírat články autora)
Vláďa Novotný - (Odebírat články autora)
Honza Zajíček - (Odebírat články autora)

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE