Zimní motomodelaření 2: Stavíme první model

Každý začátek je těžký a laik nemá tušení, co kromě toho, že si v krámě koupí stavebnici, bude potřebovat. Nezoufejte, poradíme. Když s plastikovými modely nemáte žádné zkušenosti a ani nevíte, jestli si postavíte motocykl jeden, nebo jestli vás tento koníček chytne do budoucna, je lepší si nakoupit levnější a jen ty nejnutnější nástroje – nebudeme se bavit o nákupu kompresoru, stříkací pistole apod. Prostě si pro začátek zkusíme model sestavit, natřít a polepit obtisky.

Nástroje a potřeby, bez kterých to prostě nejde

Úplným základem je skalpel. Já celý život používám tento nástroj s výměnnými čepelkami a tvarem „špička“ (cca 40 Kč). Pilník nám pro začátek postačí jeden, může být plochý, trojúhelníkový, jehlový (cca 80 Kč), a k němu štípací kleštičky s pokud možno drobnými „šňobáčky“ na četné odstříhávání dílů z rámečků (cca 150 Kč). Zapomenout bychom neměli na smirkové papíry o zrnitosti 240 a 1000 „waterproof“ aneb na broušení pod vodu (cena za 1 x A4 cca 13 Kč) a dále dva štětečky, jeden velmi tenký 00 a k němu silnější kulatý, např. o velikosti 3 (cca 35 Kč za jeden). Když se budete chtít rozšoupnout, pořiďte si modelářskou pinzetu (cca 160 Kč), i když zpočátku vám poslouží úplně stejně pinzeta z manikúry.

Barvy a modelářská chemie

Tady jsou největší výdaje, tedy kromě samotné stavebnice. Jako základ bychom měli mít po ruce syntetické barvy (optimálně Revell) odstínů černá lesklá, pololesklá stříbrná, červená, oranžová, lesklý lak (50 Kč za plechovčičku). Toto jsou barvy, které použijeme na každé další stavebnici. Co se týče ředění, nemusíme striktně naslouchat pokynům výrobců barev a kupovat jejich šíleně drahá ředidla, české S 6000 nám vyhoví úplně stejně za zlomek ceny. U dalších barev už bohužel moc neušetříme. Na větší plochy totiž nezbývá než koupit spreje firmy Tamiya v potřebném odstínu, který každý stojí 170 Kč. Jenže pokud nemáme stříkací pistoli, je to nejsnazší způsob, jak dosáhnout slušného povrchu nádrže, plastů kapotáže apod. Kdo má dar natírat bez znatelných tahů štětcem, ten tedy případně velmi ušetří. No a jako poslední je lepidlo. Tady nechci nikomu nic nutit, ale já s úspěchem používám modelářská polohustá vteřinová lepidla, která v případě, že zůstaneme u jediného modelu, využijeme v domácnosti (cca 160 Kč).

Otevíráme krabici…

Jsme připraveni na stavbu, a tak ještě vybrat první model. Nejlepší bude začít na nějakém menším objemu, jednoduchém naháči. Zvolil jsem Suzuki GSX400E II ročníku 1981 v měřítku 1/12 od japonské Aoshimi. Úplně mi ale vypadlo z hlavy, že Aoshima má sice obrovský výběr typů, ale také velmi rozdílnou kvalitu. Suzučí čtyřstovka bohužel patří mezi ty méně povedené, místy i přímo odfláklé. Já už jsem si ho holt koupil, takže ho slepím, ale vám bych jako první model doporučil nějaký od firmy Tamiya, jedno- až dvouválec, např. Yamahu SRX600 nebo Yamahu RZ250.

Modely motocyklů japonských firem mají vždy úchvatné boxarty, tedy obrázky na krabici! Kolikrát se nemohu odtrhnout od přenádherné kresby. Zvedneme víko a vykouknou na nás asi čtyři rámečky s plastovými díly, jeden s průhlednými, potom pneumatiky, hadičky, obtisky a návod. Ten prosím berme odteď jako příručku obsluhy jaderné elektrárny. Nesnažme se být chytřejší než výrobce a jeďme opravdu důsledně v pořadí určeném konstruktéry modelu. Z vlastní zkušenosti mohu potvrdit, že když sem si něco chtěl „ulehčit“ a postupovat dle sebe, narazil jsem na problém.

Vzhůru do stavby!

Podívat se na první okénko v plánku a odstřihnout kleštičkami první díly, to jsou pro každého modeláře vzrušující okamžiky, asi jako když první jarní dny slečny odhazují vrstvy oblečení a přecházejí na minimalistické outfity. U modelů motocyklů a automobilů ale máme jednu šanci, jak si usnadnit stavbu. Než začneme díly odstříhávat, vezměme do ruky rámečky s díly a nastudujme si, jak které mají být zbarvené. Díly natřeme, eventuálně nastříkáme sprejem. Po zaschnutí (u syntetických barev se jedná o 5-8 hodin) si vystříháme všechny díly prvního okénka návodu a ty si položíme na místa v kresbě. Dále očistíme nálitky skalpelem. Na drobné díly raději rovnou použijme pinzetu. Jakmile poslepujeme vše, k čemu nás vybízí okénko v plánku, odložíme celek na bezpečné místo a pokračujme úplně stejným způsobem dále.

Tohle nejsou plastové díly jen a pouze na tento motocykl. Vyrobce dělá ještě několik dalších verzí GSX400 a do formy přidal díly i na ně. Dbejme návodu, ten nám ukáže, co použít a co zrecyklovat a "ozelenit" planetu tím, že je vyhodíme mezi plasty

Mohlo by se říci, že teď už není o čem psát. Jen barvit, odštipovat, začišťovat a slepovat. Např. motor se staví jedna báseň, stejně tak přední a zadní vidlice. Pak ale přijde část stavby, kdy doporučuji od kamaráda „jedoucího“ v antidepresivech vyžebrat pár tabletek Xanaxu. Za úplně nejsložitější část považuji sesazení dvou polovin rámu s celkem motoru a vidlic s koly. Tady bychom potřebovali pavoučí ruce, jaké má pán pekel v Dívce na koštěti. Jakmile po této peripetii postavím poprvé model na kola, vždy se mi velmi uleví. Pak už se v podstatě jedná o dolepovaní drobných dílků na hotový celek, taková ta radostnější část celé stavby.

Motocykl stojí na kolech. To nejsložitější máte za sebou

Pár drobných postřehů

Některé klasické motocykly mají rámeček s „pochromovaným“ povrchem. Tady je třeba opravdu dbát rady návodu a velmi pečlivě oškrábat chrom z míst, kam přijde lepidlo. Jakmile bychom spoj neočistili, bylo by jedno, jestli používáme lepidlo nebo pampeliškový med. Na začátku jsme se také zmiňovali o potřebě smirkového papíru. Ten středně hrubý použijeme např. na spoj polovin nádrže a ta velmi jemná tisícovka pod vodu je jistota na velké plochy, aby nám barva dobře přilnula – díly před stříkáním jemně obrousíme či spíše jemně zdrsníme. Co se týče nanášení obtisků, v dnešních stavebnicích se používají kvalitní, které přilnou prostě vždy. Ještě se mi nestalo, že by byl problém. Sice existuje řada „vodiček“, které mají zajistit lepší přilnavost a které vám prodejci možná budou vnucovat, ale ty by se vám hodily možná tak na stavbu nějakého 50 let starého BMW od Revellu, kde už obtisky mají něco za sebou. Navíc se ta zázračná „vodička“ dá s úspěchem nahradit rozředěným Herculesem s vodou. Některé modernější stavebnice také mají rámeček s průhlednými díly oranžové a červené barvy na blinkry a zadní světlo, často ale najdeme díly čiré a je potřeba je obarvit. Na to použijeme lesklý lak s přidáním minikapičky potřebné barvy a blinkry a zadní lampu opatrně natřeme.

Vlevo: Plastový „chrom“ je doslova odpuzovačem lepidla. Styčné plochy pečlivě oškrábat!

Závan léta

Máme před sebou velmi přesnou dvanáctinovou zmenšeninu motocyklu, který jsme třeba kdysi chtěli vlastnit, nebo jej obdivovali u kamaráda z ulice. Dáme si malé presso a kocháme se modelem na stole. V hlavě se přeneseme do letních teplých měsíců, do doby, kdy na kratší pojížďky odložíme motobundu, kdy se do otevřeného plexi necháme ovívat teplým fénem a užíváme si suchých vyhřátých silnic. A než se toho zase dočkáme, můžeme si postavit další model. Já si takhle čekání na první jarní kilometry krátím rád. Jestli vás to také chytlo, můžeme se v dalších dílech podívat na složitější modely, na přestavby, na sběratelské modely…

Informace o redaktorovi

Martin Decarli - (Odebírat články autora)