Jak se motorkaří v Kanadě?

První věc je rozloha - Kanada je co do velikosti srovnatelná s celou Evropou. Lidé jsou běžně zvyklí dojíždět 100 km do práce a na dálnicích jsou zvyklí strávit hodně času. Jeden nadšený motorkář mi vyprávěl o skvělých zatáčkovitých silnicích, kam si jezdí v sobotu s kamarády užít, a pochvaloval si, že je to od Toronta jen 250 km po dálnici. Zmiňoval také neoficiální (a nelegální) soutěž

Coast to Coast

, kdy jezdci měří vytrvalost v tom, kdo nejdříve dojede od východního pobřeží s Altantikem na západní pobřeží s Tichým oceánem. Prý se to dá zvládnout pod 80 hodin... Jeho nadhled nad vzdálenostmi jsem částečně pochopil při tankování u pumpy. Benzín letos na jaře vycházel v přepočtu asi na našich 15 korun a s ohledem na podstatně vyšší příjmy Kanaďanů asi opravdu není položkou, nad kterou by se museli právě u motorek zamýšlet. A to se ještě všude v novinách psalo, jak je benzín neúnosně drahý a uvažovalo se o možnosti snížení spotřební daně na benzín! Příjemná věc je jednotkový systém používaný v Kanadě - měří se tu stejně jako u nás na kilometry a litry (narozdíl od USA, kde musí našinec složitě přepočítávat míle a galony). Provoz na silnicích je tu omezen poměrně přísnými rychlostními limity. Na většině okresek je maximálka 80 km/h, na dálnicích většinou 100 km/h, značka 110 km/h jen výjimečně. V reálu sice všichni jedou přibližně o 10-20 km rychleji, ale přes 130 už si troufne opravdu málokdo. Policie si tu umí zajistit dodržování předpisů a jedinou věcí, která je tu tolerována, jsou dost odvázané výfuky některých chopperů. I v ranních zácpách jsem obdivoval místní motorkáře, kteří spořádaně jedou v jednom pruhu a i přes značně široké silnice si nikdo nedovolí projíždět mezi pomalu popojíždějícími kolonami! Nejčastěji se tu na silnicích setkáte s choppery, převládají Harleye, jinak tu potkáte stejné modely jako v evropě (narozdíl od aut, která se v americkém provedení podstatně liší). Supersportů a endur se v provozu pohybuje méně, jejich vyznavači mají alespoň v okolí velkých měst k dispozici dostatek tratí, kde si mohou užít své stroje. Kupní síla kanaďanů je o dost silnější než u nás, takže se nějaký ten choppřík skrývá v každé druhé garáži. Co mě překvapilo, byl velký počet

Kawasaki GPZ 500

pohybujících se v provozu, že by je tu dávali zadarmo? Pokud se dostanete do Kanady a dostanete chuť si zajezdit, pak můžete využít vekého počtu prodejen, kde často také půjčují motorky v relativně dosažitelných cenách, konkrétně například 150 dolarů (cca 3000Kč) denně za HD1200 (bohužel mi po všechny víkendy pršelo, takže z projížďky sešlo). Ale i když prší, nudit se nebudete, vychází tu přes desítku různých motorkářských časopisů a v televizi běží několik programů, které se velmi často věnují motocyklům, motosportu, přestavbám, recenzím novinek adt. Oko českého diváka potěší časté reklamy na české minimotocykly Blata.

Informace o redaktorovi

Jarda Ducháček - (Odebírat články autora)
Filip Tichý - (Odebírat články autora)