Husqvarna den s modely 2010

Taliáni v Biandronnu naládovali tovární Magnum „nuladesítkovými“ Husqvarnami až po střechu a pak už honem upalovali po autostrádě do jihočeského Jinína. Kromě fungl nových mašin naštěstí nezapomněli přibalili i špetku jižanského počasí a tak Husky day 2009 mohl odstartovat svou českou premiéru za neobvykle slunečného dne.

Husqvarna den s modely 2010

Kapitoly článku

Původem švédská značka, jejíž první motocykl spatřil světlo světa roku 1903, zažila v poslední době velký třesk. Jak dobře známo, už před pěknou řádkou let vystřídali Švédy u kormidla Italové a značka se tak dostala pod křídla skupiny Cagiva. To už však dnes není pravda, protože Husqvarnu před dvěmi lety koupilo německé BMW, které s ní má velké plány. O tom vypovídá fakt, že se kompletně vyměnilo vedení, jež by mělo značku dostat na výslunní. V Biandronnu vyrostlo zhruba za 10 miliónů eur fungl nové sídlo společnosti, kde je vše kompletně pod jednou střechou a má zde své pracoviště 262 zaměstnanců. Vedení si vzalo na mušku nejen vývoj zbrusu nových strojů, ale zrovna tak zkvalitnění dodávky náhradních dílů, což bylo v minulosti pro tuto značku hodně ostrým trnem v patě. Velice pozitivně zní čerstvá informace, že se u historicky velice úspěšné offroadové značky, chystá pro modelový rok 2011 dost zásadních změn a kompletně nových modelů. Nakonec už modelový rok 2010 zaznamenal řadu změn, o kterých jsme se rozepsali v tomto článku.
Nemá tedy cenu znovu vypisovat výčet nuladesítkových novinek a tak radši pojďme vyzkoušet mašiny na vlastní kůži. Letos totiž měly Husky svůj vůbec první den na území naší zemičky. Postaral se o něj výhradní dovozce značky Husqvarna do České republiky firma Motoprestige, s.r.o. Koncem listopadu sezval všechny huskaře na motokrosovou trať do Jinína a do placu hodil téměř kompletní řadu offroaďácké flotily červenobílých strojů. Nechyběly jak dvoutaktní, tak čtyřtaktní endura a motokrosy všech možných kubatur.
Osobně jsem se těšil na vyprubování „malého“ motokrosu TC 250 a endura TE 250 se stejným dvaadvacetikilovým čtyřtaktním srdíčkem, ovšem plněným elektronickým vstřikem. Stejně tak jsem měl v úmyslu vzít za otěže, po objemové stránce hodně zajímavé, Husky TE 310. Ta bohužel s talošema nepřijela, což nepotěšilo nejspíš jenom mě. Během hodiny jsem si tedy na parádní jinínské trati oťuknul malé motokrosové „técéčko“ a čtyřtaktní dvěstěpadesétkové i čtyřistapadesátkové enduro. Času v sedle nebylo zrovna nazbyt a tak se pokusím nastínit své první dojmy.

TE 250

Hned po ránu dostávám pod zadek ostré čtyřtaktní enduro TE 250, které velice slušně vodí ve světových soutěžích třídy E1 frantík Antoine Meo. Huska disponuje elektronickým vstřikováním a motorem se čtveřicí titanových ventilů. První kola si musím omrknout záludnosti jinínské tratě, na které jsem se už hodně dlouho nepovozil. Vzhledem k dnešnímu datu jsem opravdu nečekal, že bude v tak slušné kondici.
Tééčko na mě působí jako poměrně lehké a hravé endurko. Výborně se mi vede v kolejích a stejně tak v pomalých zatáčkách. Nikdy jsem neměl pocit, že bych se s ním musel přetahovat o tom, jak zatáčku projedeme. Co se týče odpružení, tak si dvěpade na motokrosový trati nevede zle. Na kategorii enduro mi připadá tak trošku tvrdší, což mi zde hraje do karet. Nerovnosti pobere naprosto v pohodě a běžné doskoky zrovna tak. Když se přihlásí klapanec dorazů, je to až po divočejším doskoku na větší lavici. Myslím, si, že pro klasické enduro ježdění by takhle nastavený podvozek určitě obstál. Motor nefungoval špatně a asi nejlépe se mi jevil ve středních otáčkách, kde na mě výkon působil nejpoužitelněji. Od čtyřtaktních jednoválcových dvěstěpadesátek nemůžeme očekávat kdoví jak mohutný spodek, ale zdá se mi, že ten Husky TE 250 je na tom o chloupek hůř než nabízí konkurence. Pokud je řeč o vysokých otáčkách, není to špatný. Nicméně pro běžné lítání po enduro stezkách naprosto v pohodě a pro motokros by to ještě kousek na špičce chtělo. Celkově na mě TE 250 udělalo velice slušnej dojem a to hlavně po stránce ovladatelnosti a lehkosti řízení.

TC 250

Malé čtyřtaktní „técéčko“ šlo na lopatu hned po dvěstěpadesátkovým enduru. V tomto případě neplní čtyřtaktní jednobuch elektronické vstřikování, ale klasický karbec. Rozjetá motokrosová dvěpade je fuč a tak dostávám pod zadek naprostou, víceméně nezajetou funglovku. Už při výjezdu na trať je znát větší výbušnost a chuť po otáčkách. Poněkud ztuha zapadají rychlosti, což bývá u „čerstvého“ motoru běžné. Na técéčku se cítím velice dobře a opět musím pochválit skvělou ovladatelnost a lehkost řízení.
Na trati se už stačilo vyjet pár hlubších kolejí a ani ty mi nedělají větší potíže. Podvozek a odpružení je samozřejmě o dost tvrdšího charakteru než u předchozího endura. Funguje výborně a ani jednou s ním nemám na členité trati problém. Co se týče brzd, nemůžu na jejich adresu, stejně jako u TE 250, poslat jediného hanlivého slova, jelikož odvádějí velmi dobrou práci. Motor je ve svém živlu ve středních otáčkách. Pro plynulou jízdu to chce často spojkovat a nenechat otáčky klesnout do nízkého pole, protože tam budete výkon jen marně hledat. Od vyšších otáček jsem možná čekal větší porci temperamentu. Ukázalo se, že to chce podržet heft, nebát se nechat zakuckat omezovač a maximálně tak využít celého spektra otáček motoru. Konec konců, Husqvarna TC 250 se mi líbila především parádní ovladatelností, chováním v kolejích i průjezdem zatáček.

TE 450

Husky day jsem zakončil svezením na enduru TE 450. Většinou se říká, že to nejlepší přichází naposled. Bohužel, hned na začátek musím říct, že čtyřistapadesátkové enduro je docela zklamáním. Už při rolování na trať mi připadá poněkud monotónní. Huska jakoby neměla špetku temperamentu a chuti do života. Flegmaticky poblafává a aby trošku upalovala, musí se fest brát za plynovou rukojeť, která nejde zrovna zlehka.
Je naprosto jasný, že motor endur nikdy nemůže být tak ostrý jako u motokrosových speciálů a divokost by mohla být při výjezdech a krkolomných enduro pasážích naopak na obtíž, ale pokud je „měkký“ až moc, tak to prostě není ono. Ze čtyřistapadesátkového tééčka nejsem nadšenej ani po stránce ovladatelnosti, protože se mi špatně trefují koleje a průjezd zatáčkou není úplně stoprocentní. Zatáčku od zatáčky se musím sakra snažit, aby poslechla, jak bych rád vingl prolítl. Je zajímavé, že mi menší dvěpade přišla po motorové stránce pocitově daleko ostřejší a použitelnější. Prostě TE 450 mě osobně nesedla, což neznamená, že někomu jinému nemůže jít na ruku. Ostatně, každej očekáváme od offroadových mašin něco jiného a díky podobným akcím, jako byl Husky day 2009, si můžeme najit tu pravou.



Video z akce

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Průměr: 1.55
Známkováno: 11x

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.



TOPlist