Ducati den 2010

Co dělat když je venku hnusně, když už ani děda Komárek počasí nekomentuje? Přeci jet do Mostu na Ducati den.

Ducati den 2010

Kapitoly článku

Možná úvodní věta postrádá logiku, vlastně určitě, na druhou stranu, proč hledat zdůvodnění něčeho co funguje.

Celé to začalo velmi brzo ráno, už cca v 8 hodin.  Venku zatím zuřila kosa, mokro, psa by člověk nevyhnal. Všechno šlo s mírným časovým posunem způsobeným odjezdem bez bot a následným návratem pro ně. Až na to počasí a až na Čerňák, zasekaná Praha na náladě nepřidala a z výletu na Autodrom se stávala denní-noční můra.
Nicméně sundávat trenky, když brod je ještě daleko se nevyplácí ... ono to totiž zase jednou, naprosto nepochopitelně vyšlo. V Mostě sice bylo zamračeno, ale na rozdíl od zbytku Evropy - sucho. Bylo mnoho takových, kteří po ranním pohledu z okna zase zalezli do peřin a nikam nejeli, nicméně dorazivší skalní optimisté byli za svou víru po zásluze odměněni bohatou nabídkou „volných“ italských strojů, nevelkým tlakem na jízdy po okruhu a dalšími více méně tradičními atrakcemi. 
Mezi ně patřila velmi dobrá kuchyně s nezvykle velkým výběrem jídla i pití, „značkový“ cvok Míra Lisý s otrubkovaným Monstrem, šlapajdou a školou bezpečné jízdy, a také už tradičně, celková pohoda a žádný stres. A málem bych zapomněl na to nejdůležitější, žádný 3v1, ale opravdový, výborný preso ;-)


Jízdy

Zájemcům o svezení byly k dispozici Ducati 848, Ducati 1198 a „klenot lesklej třpytivej“ Streetfighter. Představovat do podrobna jednotlivé typy asi nemá smysl, konec konců, jedná se prakticky o tytéž předváděčky jako minule.
Snad jen, stejně jako vloni, musím vyzvednout kvality „malé“ 848. Takhle si představuju ideální motorku na silnici. 


Charakterní motor s dostatkem kultivované síly. Žádný Vitalij Japraštímtstabój Kličko, spíš něco jako Srstka, Zdeněk Srstka. Blbnout na okruhu na tomhle nářadí je o radosti a lehkosti a při tom o jistotě a stabilitě. Žádná masírka, a to říkám jako pozitivum, ale příjemná dokonalost pro každého. Tuplovaně to bude platit za běžného provozu na obyčejné silnici. 
Taková Chytrá horákyně, něco jako nejlepší litr, gsxr 750 :-).
Letos vyhrála 848 i v porovnání s větší 1198, na které jsem dal svoji první jízdu. Příčinou mohl být nějaký nešikovný zásah do nastavení podvozku, nebo třeba ne zrovna optimální tlak v gumkách, ale velké sestře chybělo to, co je kořením jízdy na strojích Ducati, a tím je přesnost a jasné info o dění pod vámi... prostě to nebylo úplně ono. Možná jsem se ale jen špatně vyspal..

Malý testík

Z erárních motocyklů už zbýval jen Streetfighter. Vzhledem k tomu, že jsem měl na přívěsu KTM 990 Super Duka, tedy motorku ze stejného ranku, kde se vzal tu se vzal, narodil se takový malý srovnávací okruhový testík. Chtěl bych podtrhnout slovo okruhový, protože se právě tady velmi záhy projevily rozdíly mezi oběma motorkami. 

KTM 990 Super Duke

První jízdu jsem si dal na Dukovi. Po nastartování Véčka se odněkud z minulosti nostalgicky připomnělo TéeLko ... jo to byly časy. Neučesaný dvouválec si hned po prvních metrech řekl o jemné heftování, ale jinak paráda veliká. 

Očekávaným, přesto příjemným překvapením byly brzdy. O jejich účinnosti kolují legendy, nutno dodat že pravdivé. Tohle decelerační ústrojí by se mělo povinně montovat na všechny motorky, protože takhle s grácií zastavit před retardérem na pětníku, neumí nic jiného. 
Vlastní jízda ale už tak dokonalá nebyla. Podvozek si koledoval o lepší nastavení, protože mu trochu chyběla tuhost a přesnost. Přesto svojí chůzí houpavou dovolil, i díky solidnímu obutí, jet docela kudlu, takže na konec to byla fajn zábava. 

Ducati Streetfighter

Po přeskočení na Streeta mě znovu dostal vyjížděcí a zas tam zajížděcí čudlík startéru. Zbytečnost, ale neuvěřitelně dokonalá. Chlap, co to vymyslel, musí přijít do nebe, nebo alespoň do mramoru vysochat. 
Takže posunutím vysunout :-) zmáčnout ...a pak to začalo. 
Streetfighter hned po vyjetí na trať mosteckého autodromu vyťukával malinko ostřejší rytmus, než Velký Duke. Podvozek tuhý jak rohlíky z místního konzumu a přesný jako dělovka k levé tyči Gustavssona v semifinále, dává přesně vědět co se pod ním děje, a posílá do řízení všechny zásadní informace. Motor s tahem hrocha mířícího k vodě a to je, prosím pěkně nějaká síla, vystřeluje motorku ze zatáček s o poznání menším slitováním se zadní gumkou. Proti Dukovi další rozdíl a náskok díky nenahraditelnému objemu. Také tady se o bezpečné zpomalení starají nepřekonatelné čelisti Brembo.



A tady je stav mini zápasu KTM vs. Ducati po pár kolech:

podvozek 0:1
motor       0:1
brzdy        1:1

Suma sumárum, tady v Mostě celkem jednoznačně 1:3 pro Streeta. Ale je tady ALE. Doladit podvozek Duka osazený tlumením WP by neměl být velký problém a v tu ránu se rýsuje remíza po první třetině. A protože motor KTM je taky hodně dobrý, jen má prostě o pár koníků (155 :120) míň, nemusí ani celkové skóre skončit pro Vévodu prohrou. Protože v tomto případě záleží spíš na takových věcech, jako jsou osobní preference k té které značce, na designu ... na barvě, co já vím. Obě jsou fajn a obě jsou o radosti.

A zrovna takový byl i letošní Ducati den v Mostě. Všichni kteří nakonec dorazili, vyhráli dešťovou ruletu a mohli si do zničení těla užít fajnového počasí i desmodromického vrnění a vychutnat si pohostinnosti pořadatelů. Tak zase za rok tady, nebo na některé další zastávce letošního Ducati Tour.

více fotek na www.photopro.cz

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Průměr: 1.07
Známkováno: 15x

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.



TOPlist