Ducati den 2009

Každoroční setkání fanoušků desmo strojů se uskutečnilo tuto středu na autodromu v Mostě. Pro mnohé je to výjimečná a dlouho očekávaná příležitost vyzkoušet štíhlé italské stroje tam, kde je jim nejlépe - na závodním okruhu.

Ducati den 2009
Přímo v Mostě vypadala situace po ránu asi tak stejně vlídně jako před sobími závody v Laponsku. Mraky třely svoje břicha o kopce na horizontu, rtuť teploměru se přilepila někam k únorovým hodnotám a vítr foukal tak, že vystrčit na něj zadnici, zapískáte. 
Ale tak jako má každá káča dvě strany, i tahle situace měla svůj pozitivní moment. Jak někdo v depu prohlásil: „Jedu sem takovou dálku, a ani jedna moucha, vole“.





Ducati 1198S

Jako první jsem si „vylosoval“ královnu toho dne, Ducati 1198S. 
Což, na druhou stranu, bylo docela pro zlost. Na rozbruslení v té kose to možná chtělo něco méně akčního. 
Po dvou kolech na zahřátí gum a překalibrování se na jízdu na V-twinu, jsem musel dát za pravdu všem, kteří už měli možnost eSko otestovat trochu víc. 
Je to raketa která vám každým přidáním plynu pohladí duši a vynese ji nad mraky, a která vás každým brzděním bezpečně vrátí zpátky na zem. Zlaté Ohlinsy s přehledem vyžehlí i poslední zatáčku i dost rozbitou cílovku v Mostě. Jsem sice radši když od předního kola jde do řízení víc informací, protože aktuální nastavení, hlavně vpředu, bylo na můj vkus dost na měkko, ale i tak si podvozek zaslouží 100 bodů a tuš.
Ale aby nebylo jen vychvalování. Plexi je asi první věc která by letěla. Na fotkách vypadá výborně, nicméně 10…20…30… prostě se za něj neschováš. Druhou věcí je vakl neboli vůle na plynu. Mají ho všechny motorky z výroby takže to ani není myšlené jako výtka. Neplánované vrknutí v zatáčce si ale zvlášť u téhle motorky budete pamatovat dost dlouho. Tam kde vás čtyřválec jen tak postrčí, tam vás 1200ccm pěkně kopne. 
Během těch prvních kol mně chyběl i ukazatel zařazené rychlosti. Zvyk je zvyk… jenomže převodovka jako tahle ho vlastně ani moc nepotřebuje. Řazení dolů i nahoru bylo příkladně přesné a jednoduché, asi tak jako kliknutí myší, takže ve špajzce bylo pokaždé to, co tam mělo být. 

Ducati 1198S je okruhové nářadí se kterým budete surfovat na vlnách výkonu a krouťáku a ujíždět na přesném řízení a ultrastabilním podvozku.
Byla to jen kratičká ochutnávka, ale ta chuť se nezapomíná. Nejen kvůli supersvezení samotnému, ale i pro poryv větru před vracákem, díky kterému jsem měl v eSku skoro naimplantovaného předjížděného Monstra i s jezdcem.


Ducati 848

Druhé ježdění bylo z jiného soudku. Ducati 848, na první pohled stejná jako 1198 je vlastně něco úplně jiného. Nebo ne? 
Má pověst téměř motorky pro holky ale tak jednoduché to není. Je to velký bajk se vším všudy, to jen v porovnání s dnešními megasporty nabízí motoricky méně. Zatímco její ostrá sestra splnila vysoká očekávání, 848 úplně předčila ta plynoucí z jejího postavení nejníže ve sportovní řadě.
Když jsem s ní vyjížděl na trať, přestaly na Most útočit větry různých směrů a jízda byla hned o pohodě. Skvěle jsem se při tom bavil a užíval si výborně fungující motorky. Uzoučká stavba, dukatí podvozek, výborné brzdy … Je fakt že na cílovce si mě silnější strojky dávaly ke svačině, jenže na brzdy se jejich náskok dařilo v pohodě smáznout. A v zatáčkách jim byla osumštyryosma rovnocenným soupeřem. Tohle bylo nejvíc největší překvapení dne :-)



Ducati Streetfighter

Posledním kouskem byl Streetfighter. Nádherný stroj který mnohé slibuje. Dodrží slovo?
Tady jsou kecy zbytečný. Odpověď je jasná - do puntíku!
Hned první zážitek ale nebyl nic moc. Po výjezdu z boxů a příjezdu k retardéru jsem skoro vystoupil když jsem vzal za brzdy. Jsou sice stejné jako ty na 1198 ale tyhle byly asi líp „zajeté“ a zrovna kousaly víc.
To ostatní už byla pohádka. Motor ze stíhačky, podvozek ze závoďáku, řidítka z motárdu. Pecka. Letět na motorce po cílovce, zalehnutý za … že by za klíček? Před vámi prostě není nic. Jen silnice kterou tahle motorka s lehkostí a jen tak mimochodem muchlá za sebe …
A pak, daleko za cedulí 200, v rychlosti okolo 240 zavřete plyn, na brzdách sklepnete o čtyři kvalty dolů, pravá, levá … :-)



Jestliže 848 překvapila protože jsem od ní prostě tolik nečekal, Street překvapil protože to není jen „hezkej futrál“ ale opravdu funguje tak jak vypadá. Má sílu nosorožce, rychlost mamby a obratnost levharta :-). Skvělá jízda.
Přesto Street jednu dost zásadní vadu na kráse, vlastně spíš na funkčnosti má. Tomu kdo je zvyklý stát na stupačkách špičkami bot, bude opravdu hodně vadit výfuk vedený na pravé straně. Je to roura veliká a vystrkuje vám patu ven. Ale vem to čert. Je to jen malá daň za příval radosti kterou jezdci tahle motorka nabízí. Prostě eso nakonec.

Takže týmu Ducati Prague díky za svezení a, jako obvykle, za celkovou pohodu, kterou Ducati dny mají. Stejně obvykle i letos polední pauzu beze zbytku vyplnil Míra Lisý na šlapajdě a naprosto sériovém Monstru 696. 
Nemá cenu tady líčit co ten chlapík vyváděl, vítr nevítr. Je prostě jinde.


Jen jedno malý PS: Gyros už není?



během víkendu budou fotky na www.photopro.cz

Jak se Vám líbil tento článek?
Průměr: 0.00
Známkováno: 0x

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.



TOPlist