Motohouse 5/2014

Superbike ze školky: Malá YZF-R125 je naše nejoblíbenější čtyřtaktní malorážka. Zamilovali jsme si ji kvůli skvělému vzhledu, točivému motoru a jistému podvozku. Teď Yamaha představila modernizovanou verzi, která má být ještě lepší a taky krásnější.

Vše pro vaše pohodlí, jistotu a komfort. Honda přišla s revoluční koncepcí, která je evidentně sázkou na lidi milující pohodové ježdění. Honda představila pro modelový rok 2014 dvě zajímavé novinky. Obě mají společného jmenovatele – byly postaveny okolo osvědčeného nezáludného pohonného agregátu a obě využily stavby kombinující v sobě geniálně uvolněný posez cruiseru s pohodlím velké cestovní motorky.

Hlas lidu, hlas boží. Hornet plnil ulice, CBF600 strhávala prodejní statistiky a Honda se rozhodla obě dvě motorky propojit… „Tak nám zabili Horneta, paní Müllerová,“ zaznělo sborově letos na podzim při představení CB650F z tábora fanoušků honďácké legendy. Malá nahá stokoňová šestistovka zmizela z nabídky největšího světového výrobce a mnozí její oddaní fanoušci jen těžko potlačovali slzy ve svých očích.

Až vám někdo s rukama od oleje bude se zapálením tvrdit, že zná vychytanější jednoválec, než je LC4 od KTM, nechte ho vykecat, ale neberte ho vážně. Tohle je zcela jistě ten nejpropracovanější „stoják“ v motocyklové historii. Znám tyhle motory, dokonce jsem jeden v podobě boží 625 SC nějaký čas vlastnil. Proto můžu dobře posoudit až neskutečný progres, kterým za poslední roky prošly.

Máme odježděno. Propálili jsme šest nádrží, udělali nespočet parádních wheelie, dlouhých brzdných smyků a já se nemůžu zbavit vtíravého pocitu, že jsem právě řídil dvě z nejvíce vzrušujících motorek letošního roku. Jasně, určitě teď budete namítat, že jsme do srovnání nahatých bestií nezahrnuli Tuono, Monstera a Super Duke R, ale jejich čas ještě přijde. Jako k namlsání tyhle dvě posloužily naprosto dokonale.

Testovací sezona pro nás standardně končí začátkem září a musím se přiznat, že většinou už mám naježdíno tolik, že si pak vybírám už jen ty krásné slunečné dny, a když nemusím, nejedu. Ovšem výjimka potvrzuje pravidlo, a tak tento test probíhá na konci října, ručičce teploměru se přes desítku přelézt moc nechce a já bych normálně na motorku nesedl ani za úplatek.

V Milwaukee vytvořili geniálně jednoduchý systém modelových řad a stavění nových motorek. Každá řada jeden rám a jeden motor, ale dají se z toho dělat divy. A pokud už náhodou nevíme kudy, sáhneme do historie a vytáhneme nějakou motorku z ní. Jednoduché a funguje to. Přesně tak se stalo u právě představeného modelu Low Rider.

Ti z nás, kteří vyrostli na závodních replikách, ví jistě dvě věci: už nikdy nebudeme mladší a motorky, kterými jsme byli dlouhou dobu posedlí, už nikdy levnější nebudou. A právě proto, pokud už doma nemáte nějakou takovou krásku doma v garáži, je nejlepší čas si ji koupit.

Díky tomu dnes konečně můžeme společně usednout za řídítka a začít trénovat techniku jízdy. Ta je pro jízdu v terénu možná ještě důležitější než pro jízdu na silnici, neboť zatímco na asfaltu tak jako tak postupem času sami přijdete na to, jak vykružovat vingl, jak brzdit a jak sedět na motorce, v enduru to tak říkajíc úplně samo nepřijde, jelikož zdaleka ne všechny finty by člověka napadly, když by mu o nich někdo zkušenější neřekl.

Laskaví čtenáři, až budete číst tento text o začátku sezony MotoGP, bude mít tato série za sebou s největší pravděpodobností už druhý závod sezony v Austinu a předpokládejme, že se vše zas tak trochu přetočí. Dnešní MotoGP je krásná totiž nejvíc právě v tom, že žádné pravidlo neplatí déle než několik dní a nikdy dopředu nevíte, co koho napadne nebo kdo je vlastně pro daný závod (trať) favorit.

Motocyklové závodění se v posledních letech vrací v českých a moravských zemích stále víc zpět ke svým kořenům. Máme hluboko v sobě zarytou onu slavnou historii našeho motocyklového sportu a chtěli bychom tak trochu vrátit čas, mít ty velké závody zas co nejvíc na dosah a zažít znovu tu okouzlující atmosféru velkých vítězství a neskutečně skromných hrdinů. Současná obrovská vlna zájmu o Road Racing je výsledkem této touhy. Chceme se opět na závodech potkávat jen tak nad kelímkem piva, užít si adrenalin a být na dotek při té okouzlující chvíli, kdy řvoucí stroje vyrážejí na dráhu.

Kubatura Twin byla vymyšlena proto, aby dokázala na závodní tratě přivést i ty jezdce, kterým necinkají v kapsách hromádky zlata. Ty nejlevnější a nejjednodušší motorky, kterým stačí dát trochu péče, a můžeš začít. Náš kamarád David „Dortik“ Kužela jednu takovou přes zimu postavil a věnoval jí veškerou pečlivost, která mu je vrozena. Ona totiž není radost jen motorku užívat, ale také se oni starat, neřkuli si ji postavit sám. Pokud by vás tedy tato kubatura také zaujala, je tady malý návod, jak na to:

Na začátku bych se asi měl omluvit za trochu alibistický nadpis. Ne, nemyslím si, že jezdit už umím. To asi nemůže říct nikdo. Ale troufnu si tvrdit, že ty nejhorší začátky mám za sebou. Taky bych nechtěl, aby mě někdo pochopil tak, že nemá smysl projít Motoškolou s Carlosem nebo si domluvit trénink s někým, kdo jezdí dobře. No, nebudu to prodlužovat. Tady máte zkušenosti z mých prvních dvou okruhových sezon.

Dnes to bude trochu jiný test, lehce se hodí do Tlap. Tahle motorka mi totiž už pár let stojí doma v garáži a zvládli jsme spolu najezdit nějakých 18 000 kilometrů. Známe se dokonale. Ale zpátky na začátek. Nikdy nezapomenu na ten moment, kdy jsme se prvně potkali. Nebudu mluvit o lásce na první pohled, spíš to byl šok. Byl jsem v jednom olomouckém bazaru koupit jinou motorku, která ale byla v tak zbědovaném stavu, že byla ostuda už to, že se ji někdo snaží prodat.

Je to už pár let, co jsme se spolu sešli na letišti v Hoškovicích s tím, že si vyzkouším jízdu na dragsteru mistra republiky Otty Knebla. Tenkrát to byla Kawasaki ZX12R přeplňovaná rajským plynem. Bylo pro mne nepředstavitelné, že si stoupnu na start, otočím heftem naplno a vyrazím se 400koňovou bestií k cíli. Na ten pocit, kdy dragster dělá všechno možné, jen nejede rovně, nikdy nezapomenu.

Když vám v mailu přistane pozvánka na návštěvu takové firmy, jako je Alpinestars, uvažujete o odpovědi asi tak půl sekundy a ještě se modlíte, aby ty jedničky a nuly nesoucí vaši odpověď dorazily na místo co nejdřív. Takže s velkou radostí vyrážím v polovině března směr Asolo, devítitisícové městečko na severu Itálie, kde tahle, troufnu si říct legendární, značka sídlí. Respektive jedna z jejích dvou centrál, druhou najdeme v L. A.

Naštěstí je mezi námi ještě dost bláznů, pro které jsou motorky z městečka Mandello del Lario modlou. Koukejte na ně klidně přes prsty, ale ten jedinečný vzduchem chlazený motor s válci do stran je prostě nenahraditelný. Jedním z velkých milovníků Moto Guzzi je také Filippo Barbacane, který už pěkných pár let provozuje v italském městě Pescara svoji firmu Officine Rossopuro.

Ahoj holky. Nebudu to dlouho protahovat, ale poděkování si neodpustím. Moc vám totiž všem děkuju za to, že jste se za mnou zastavily na stánku Motohouse, že jste přišly na pokec. A co je pro mě osobně nejvíc super, že vás bylo opravdu hodně, o poznání víc než na loňské výstavě. Měla jsem tedy radost, že tuhle rubričku nezařazujeme pravidelně do časáku samoúčelně.