Na Harleyi z Texasu na Floridu

Žijeme v Chicagu, a protože je zde v únoru vcelku nevlídně využili jsme možnosti vyrazit za teplem do Texasu. Sbaleno jsme měli během hodiny, jelikož jednat bylo potřeba rychle. Kamarád vyrážel s nákladem sušenek do texaského Dallasu a byl ochotný nás přibrat. Půjčíme tam motorku a pak uvidíme, kam vyrazíme. Během dvoudenní jízdy kamionem jsme objednali motorku a naplánovali naši cestu: vyrazit z Dallasu kolem mexického zálivu na východ s cílem ve floridském městě Daytona Beach/místo konání známé motorkářské akce Daytona Bike Week/. Daytonu známe, bydlí tam jiný kamarád – opět “trucker”, který pokud to vyjde nás zase naloží a zaveze nazpět do zamrzlého Chicaga.

Na Harleyi z Texasu na Floridu

Kapitoly článku

Zapůjčení motorky – Harley-Davidson, Electra Glide

Vždy jsem se chtěla vozit na Harleyi. Což se mi díky mému příteli splnilo projížďkami na Road Kingu, který jím byl ale před 2 lety (k mému smutku) prodán. Na důchod jsem nám ovšem již naplánovala Electra Glidu. Tak jsme se ji rozhodli prozkoušet.  Stroj jsme objednali u společnosti “EagleRider” – řetězec půjčoven motorek v USA s velkou sítí poboček.  Pokud chcete, zapůjčí Vám zde i vše potřebné k jízdě od přileb po GPS. My jsme měli výbavu vlastní (ikdyž na Harleye poněkud nestandartní přilby). Při vyzvednutí motorky v Dallasu svítilo slunce a počasí nám pak přálo celou cestu.  Cena za půjčení Glidy (815 USD celkem, 4 dny Čt - Po), kterou jsme uhradili předem převodem přes internet, se ovšem na místě ukázala jako problém. Někdo prý záměrně uvedl na i-netu dumpingovou cenu za vrácení motorky (tzv. drop-off fee) v Daytoně, aby si do zdejší půjčovny nashromáždil stroje před blížícím se bikeweekem. Bohužel rozdíl v ceně, ve které tento drop-off poplatek hraje při jednosměrné cestě rozhodující roli (netýká se okružních jízd, při kterých vracíte motorku v místě zapůjčení) byl značný (cca 400 USD). Smlouvali jsme. Máme přece již zaplaceno přes internet, a to, že zde byla uvedena chybná cena, není naše starost ani vina. Nakonec jsme museli zaplatit den půjčení navíc (cca 150 dolarů), aby prý majitel nebyl až tak moc tratný. Jako bolestné nám provozovatel půjčovny daroval mapu Texasu a extra míle. K mapě se nám dostalo ještě cenných rad, které z vyznačených texaských kochacích tras opravdu stojí za to.  Též nám bylo doporučeno stravovací zařízení na trase a rovnou naprogramováno do naší GPS. Musí se tedy uznat, že i když chtěl pán z půjčovny hlavně vydělat (nebo spíš nehodlal na vlastní chybě prodělat), choval se velice slušně a chyba s cenou jej mrzela.

Texas plný zatáček i texaská klasika

Rozhodli jsme se dát na doporučení a prozkoumat “jiný” Texas než jak ho známe. Místo na východ jsme tedy vyrazili směr jihozápad.  Měly nás čekat zatáčky a vůbec kopcovitá krajina a hlavně bez rušné dopravy! Prý lepší než legendární americké serpentýny Deal´s Gap v Tennessee.  Den až dva, které tím ztratíme, budeme muset prostě později dohnat nebo řešit náhradní plán. Cesta byla opravdu jedinečná – slibované zatáčky skalnatou krajinou s potůčky přes cestu lemovanou někdy velkolepými, jindy chudšími branami rančů. Za dešťů to zde ale může být obtížně sjízdné a i nebezpečné. Značky často upozorňují na vodu na cestě a nevinné potůčky v obrovském korytě dávají tušit, že se stanou řekou po prvním slušném lijáku. Nicméně nám nepršelo, provoz byl minimální a tak jsme si mohli jízdu na brblajícím Harleyi dosyta užít. Několik “našich” jsme potkali, ale jinak opravdu byla po většinu času cesta naše, občas drsný kovboj či rančer. Takový klídek byl i díky tomu, že jsme prý zvolili ideální termín, kdy je v celé oblasti mimosezóna.

Doporučené jídlo ušlo  - bylo to barbecue, podnik s názvem “Hard Eight”, venku si vyberete maso z grilu, uvnitř příloha a placení. Jednu z našich dalších stravovacích pauz (jiné krom tankování ani nebyly) jsme udělali ve vesničce Utopia. Měli tam pěkný ošoupaný kovbojský podnik s tradicí “The Lost Maples”.

Po projetí alespoň části kochacích tras jsme se museli vydat na východ směrem k našemu cíli v Daytoně. Ještě stále bylo do pondělí “dost” času, tak jsme si dovolili kašlat na dálnici a jet bočními jak to jen šlo. Přitom jsme se napojili na jednu z dalších mapou “MadMaps” doporučovaných tras a užívali si již typického Texasu s širými pláněmi plnými kaktusů a pasoucích se krav kam až oko dohlédne. Ale nuda to není, páč není kráva jako kráva a taky jsou zde koníci, oslové, kozy, občas ovečky, též nějaké ty stromy a houští.

Zajímavé je to, že je zde Texas plný usedlíků z Evropy.  To je patrné z názvů městeček, ulic, podniků a firmiček. Spousta německých jmen, ale co hlavně i českých. Našincům asi země krav učarovala; čtete názvy cedulí jako: Praha, Frydek, Komensky nebo reklamu na české “kolaches”. Ubytovat se můžete v motelu s názvem “Czech Inn”. V některých městech pořádají usedlíci s českými kořeny i slavnosti s dechovkou (např. v New Braunfels).

Spali jsme po motelech. Cena byla většinou neúměrně ke kvalitě ubytování a obsazenosti (všude prázdno) vysoká. Na snídani, která byla občas v ceně, se není třeba přehnaně těšit: řídké kafe a olezlá kobliha jsou standardem, někdy zvýšeným o čaj na vyžádání a toustík s máslem. Ale jak se říká “…lepší než drátem do oka…” ,tak jsme službu vždy poctivě využili.

Mexický záliv

K pobřeží mexického zálivu jsme sjeli ve Freeportu, Surfside Beach a pokračovali kolem vody na Bolívar Peninsulu. Příjemný mořský vzduch a cesta lemovaná krásnými barevnými domy na vysokých pilotech. Některá z těchto stavení svou architekturou a velikostí až brala dech. Krátce jsme se projeli po pláži, kterážto slouží jako alternativní cesta. Na udusaném písku se dalo vcelku v klidu jet i na tom našem Harleyi. Sice to prý bylo řidičem a ne strojem, ale žádné enduro při opatrné jízdě potřeba určitě nebylo. Jet přímo po pláži kolem vln na takové mašině bylo fakt prima. Zpestřením cesty byly dva trajekty. Převoz máte zadarmo, prostě místo silnice. První, krásná dlouhá jízda trajektem byl převoz na Bolívar Peninsulu. Viděli jsme v zálivu i delfíny. Druhý převoz náš čekal až později v Louisianě.

Stát drsných kovbojů jsme opustili za mávání a jásotu davu – místní slavili karnevalový svátek tzv. “Mardi Gras” a shromážděni u silnice házeli po projíždějících barevné korálky. Všude byly bohužel díky tomu silnice zacpané. Kolony jsme předjížděli nepředpisově po straně, jak se dalo. Šerifové v Americe jsou většinou k Harleyářům tak-nějak, zdá se, více tolerantní. Texas na nás opravdu udělal dojem a je to právem hrdá “Lonely star” – označení, které mj. nese valná hromada podniků a firem.

Louisana až Florida

V sousední Louisaně jsme udělali jeden kochací okruh, a to “krokodýlí stezku” (žádného plaza jsme neviděli, asi se i zde projevila mimosezóna a krokodýly pro turisty nevypustili :-). Cesta vedla bažinami s vodními kanály mezi travou. Zde již zmíněný další převoz trajektem, tentokrát kratší.  Státy Mississippi a Alabamu, kterými bylo, při cestě na Floridu, také nutno projet, jsme proletěli po dálnici. Tlačil nás čas a taky bouře v patách. Další vyhlídková jízda kolem moře následovala až na Floridě. Kolem mexického zálivu se zde táhnou krásné sněhově bílé křemičité pláže a v únoru skoro pusté. Cena za levnější hotel u pláže 65 – 80 USD. Do Daytony jsme dorazili včas. Stihli jsme se jen krátce vykoupat v moři, odevzdat Glidu a napakovat se kamarádovi do kamiónu mířícího zpět do Chicaga. Tentokrát jsme vezli mrkev.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Průměr: 1.33
Známkováno: 15x

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.


TOPlist