Tureckem do Gruzie 2019 + video

Tbilisi - 210km

Z Achalciche do Tbilisi, hlavního města Gruzie, už je to jenom kousek. Byl jsem po těch stovkách kilometrů denně v Turecku už tak domlácenej, že jsem chtěl už jenom dojet do Tbilisi a dát si pauzu. Nakonec těch posledních 200 kilometrů proběhlo celkem bolestivě v brutálním protivětru a trvalo to déle, než jsem čekal, ale vítězně jsem vjel do Tbilisi kolem druhé hodiny a jel hledat apartmán od AirBandB, který mám na několik posledních dní zamluvený v centru. Apartmán se necházel ve vnitrobloku větších domů, a tak byla motorka hezky schovaná přímo u dveří a já jsem byl už celkem rád, že jsem v cíli.

Tbilisi je velkoměsto s úžasnou atmosférou, která kombinuje orient s kulturou, která je velmi podobná naší a tak myslím, že všem návštěvníků od nás z Čech se musí v Tbilisi a celkově v Gruzii moc líbit. Centrum je stylové, bezpečné a na skalní stěně se tyčí opět krásný hrad. Řeka Kura, která Tbilisi protéká, se zařezává do hlubokého skalního kaňonu a dokresluje celou atmosféru města. Město má cca 1.1 milionu obyvatel a dokonce jednu linku metra, které vypadá jako u nás, sovětský vzor se nezapře. Tbilisi má skvělé jídlo, pití i atmosféru a moderní architektura je ve skvělé kombinaci s tisíciletou historií, takže ho určitě doporučuju všem jako destinaci na skvělou poznávací dovolenou. Letenky z Prahy jsou levné a ještě nedávno byl i přímý let Praha-Tbilisi, takže si myslím, že klidně i kratší cestě nic nebrání.

Po jednom dni poznávání Tbilisi jsem se rozhodl pro poslední jízdu letošní sezony, a to pro výlet ke kostelu Nejsvětější Trojice na severu Gruzie u ruské hranice v srdci Kavkazu u městečka Stepancminda. Cesta z Tbilisi a zpátky je celkem cca 320km okresek, které vedou přes několik horských pasů v celkem slušné nadmořské výšce, která je rozumně sjízdná jenom v létě. Tedy alespoň pro motorku. Po cestě je krásný klášter s hradem u jezera Ananuri a slavný památník rusko-gruzínského přátelství v Gudauri. Památník je asi jediné, co z přátelství po invazi zbylo. Jsou ale z něho neskutečné výhledy na Kavkaz a do údolí. Kostel Nejsvětější trojice je také jeden z nejznámějších a nejfotografovanějších kostelů a klášterů v Gruzii. Toho jsem si bohužel moc neužil a na to jak to tam vypadá, jsem musel najít fotky na Google. Mlha a déšť zkazily veškeré fotografické ambice, ale zase přidaly na magické atmosféře místa.

Po návratu do Tbilisi mě čekalo už jenom zevlování po městě a následně převoz motorky na místo jejího ročního odpočinku. Domluvený jsem byl přes půjčovnu motorek Husqvarna a parkování bylo v garáži domu jednoho z jejich rodinných příslušníků. Všechno klaplo na jedničku! Motorku jsem zaparkoval, dostal jsem čaj a bábovku a pak pro mě přijela Lada taxi, která mě odvezla asi za 30CZK zpátky do centra.

Konec

Odpoledne mě už čekalo jenom všechno, co jsem vezl zpátky do Prahy, zabalit a čekat na letadlo, které odlétalo až někdy kolem 2:00. Majitel apartmánu mě naložil do svého auta a odvezl na letiště. S těžkým srdcem jsem se loučil s motorkou i s Gruzií a celým dobrodružstvím. V hlavě jsem už dával dohromady plán na příští rok a kam v Gruzii a Arménii příští rok pojedu. To jsem ještě nevěděl, že se parkování a celý plán kvůli Covidu o dost protáhne. Za cca 12 dní jsem ujel zhruba 5000km a nabral větší zkušenosti a sebevědomí než za 5 let ježdění po Evropě.

Praktické rady aneb jak na to

První rada je nevzdávat se! Je jedno, jestli Váš plán cesty vede do Ruska, Afriky nebo třeba jenom do Portugalska. Tak jako tak Vám budou všichni říkat, že Vás tam zabijou, okradou, motorku už nikdy nenajdete atd. S největší pravděpodobností se to nestane. Mě vykradli motorku jenom jednou a to v Polsku hned za hranicí s Německem. V Turecku, Gruzii, Arménii ani na Ukrajině ne. Nikdy jsem se necítil ohroženej. Je dobře si udělat o cíli cesty nějaký průzkum a držet se zdravého rozumu. Největší nebezpečí je doprava a z ní vycházející případná nehoda. Jezděte pomaleji než doma, snažte se jezdit přes den a ne v noci a počítejte s tím, že přednosti v jízdě, červená na semaforu a podobné jsou možná dodržovány u nás, ale ne nutně třeba v Moldávii. Nakonec se mimo Evropu stávají jediným problémem volně pobíhající psi. Většina z nich na motorku automaticky štěká a začne Vás pronásledovat. Bohužel ne vždycky jsou to nějaký malý raťafáci. Někdy jsou to pěkně velký hovada. :-) Nedá se s tím moc dělat. Doporučuju je ignorovat a pokračovat ve svém směru. Jak začnete zmatkovat, razantně přidávat na rychlosti nebo kličkovat, tak se šance na havárii značně zvyšuje. Jinak se není moc čeho bát.

Druhá rada je ohledně parkování motorky. Parkování určitě hledejte už z domova. Asi by šlo to vyřešit i na místě, ale nemůžu to doporučit. Zaměřte svoje hledání na Google na velká města a hledejte dealery motorek, cestovní kanceláře, co nabízejí motovýlety, motoservisy nebo motopůjčovny. Pište emaily, kde rovnou jasně poptáte parkování. Druh věc, dopředu si zjistěte, jaké jsou podmínky na dočasný dovoz motocyklu do země a jak dlouho může v zemi zůstat (Vehicle temporary import). Většinou je to max. 12 měsíců, ale někdy 6 a musí se prodloužit. Všechno se dá většinou najít na internetu a pokud ne, tak by mohla poradit místní cestovní kancelář nebo půjčovna/servis motorek. Samozřejmě jde poslat dotaz na náš konzulát (pokud v zemi je) nebo na zastupující konzulát jiné země EU.

Třetí rada je ohledně věcí, které vezete s sebou. Já osobně volím letět domu v normálním oblečení a moto věci jako boty, kalhoty, bundu a helmu nechávám u motorky, protože mají velkou váhu a objem. Na sobě je mít nechci (speciálně když je vedro nebo má let hodně přestupů). Tím, že na začátku jsem vyrážel na motorce z domova, tak velkou tašku s kempingovým vybavením, náhradními díly a sadou nářadí nechávám také na moto. Pokud bych měl tohleto všechno stěhovat letadlem tam a zpět, bylo by to extrémně finančně náročné a z tahání toho všeho vybavení bych zdechnul. Domů letím vždy jen s tankvakem jako palubním zavazadlem (kde mám všechno drahé, kamery, foťáky a podobně) a jako zavazadlo, co posílám v nákladovém prostoru, tak to jsou obě tašky z bočních kufrů, které na letišti (nebo v klidu na hotelu) svážu potravinářskou folií do jednoho zavazadla. Na většině letišť je to běžná služba. Pokud si ale nejsem jistý, že na letišti tato možnost bude, tak raději koupím roli folie už na hotel a před odjezdem tašky svážu do jednoho balíku. Kufry na motorce tedy zůstanou prázdné a můžete si do nich uložit a zamknout moto oblečení, boty, helmu atd.

Čtvrtá rada je spíš moje preference než rada. Pokud se necítíte jako nějaký extra dobrodruh, není nic špatného na tom spát každý večer v hotelu nebo penzionu. V zemích na východ nebo v jižní Americe se cena pohybuje do cca 500,- CZK na noc. Já jako skoro 40. letý fotr od rodiny se prostě cítím bezpečněji v místnosti, než ve stanu u silnice, kde celou noc odháním smečku divokých psů. Také mám pak ráno víc chuť na další cestu. Kempování má určitě něco do sebe a vybavení na něj mám s sebou také, ale spíš z důvodu toho, že jsou země, kde je ubytování naopak celkem drahé (USA, západní Evropa, Japonsko, Skandinávie atd.), ale zase je tam bezpečněji. Druhý důvod, že jsou země, kde ubytování prostě není možné/stan je větší komfort než místní hotel nebo abych mohl přespat v místě, kde budu mít třeba technický problém s motorkou a řešení se protáhne přes noc (Mongolsko, Aljaška, střední Asie atd.). Kdo preferuje každodenní camping, tak tomu to samozřejmě nijak neberu. Také je rozdíl, pokud jedete ve více lidech nebo sám. Já jezdím sám a tak volím hotel/hostel/penzion/airbnb kdykoliv je to možné. Celkově jsou náklady od Slovenska na východ o řád nižší. Palivo, hotely a jídlo stojí 1/4 toho co v Rakousku nebo v Itálii. Týden na Ukrajině pořídíte za cenu víkendu na Grossglockneru.

Pátá rada je o tom, že všechno má řešení. Planeta Země nemá moc míst, kde by byl člověk úplně mimo civilizaci. Téměř všude, i když to tak na první pohled nevypadá, jsou místní lidé. Většina místních ráda pomůže a jsou nadšeni, že turista jejich pomoc potřebuje. Stejně tak s palivem taky není úplně problém. Je jenom pár míst na světě, kde je mezi možností tankovat víc než 300km a o těch budete vědět dopředu (pokud si uděláte na netu alespoň malej průzkum, jak radím). 

Je dobré alespoň trošku umět jazyk, ale já zatím s angličtinou a čechoruštinou jsem v pohodě. Když se nad tím člověk zamyslí, stačí vlastně angličtina, základy ruštiny a základy španělštiny a máte vystaráno na celý svět!

Poslední rada je, jděte do toho! I když nemáte čas, nemáte statisíce na účtu, máte rodiny, práci, vlastní firmu… všechno to těch 14 dní jednou za rok vydrží i bez Vás a vy nemusíte jenom koukat na YouTube a číst články a knížky, jak ostatní jezdí na Sahaře, v Pamíru nebo v Texasu. Když budete mít dostatečné odhodlání a plán na spoustu let dopředu, tak to můžete být i vy. :-)

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE