Do Turecka přes Balkán a Bulharskem zpět

Den 1. Praha – Split

A je to tady. Konečně jsme se dočkali a ráno v 7:00 stojíme na žižkovském nádraží a nakládáme naše motorky. Po nezbytném papírování a přikurtování motorek na vagon sedíme v kupé a vyrážíme směr Split.
Čeká nás asi dvacetihodinová jízda. Máme skvělého průvodčího, který se o nás vzorně stará a zásobuje nás pivem, párkama, vynikající bramboračkou ve finále to završíme (teda jenom já) výborným guláškem. Pivka a slivovička jsou samozřejmostí. Kolem 22hod. se jde spát, ať jsme ráno fit.

Den 2. Split – Djurinci

(pár km před hranicí s Černou Horou) S asi hodinovým zpožděním přijíždíme v sedm hodin ráno na splitské hlavní nádraží. Motorky jsou za chvilku složené a vyrážíme směr jih.
Je pěkné dusno a ze severu se valí pořádné mraky. Všude kolem lítají blesky a hromy. Takhle jsme si jízdu po Jadranské magistrále nepředstavovali.
Po asi 15 km jízdy nastává první dobrodružství. Pavlovi se zadřela zadní brzda. Koukáme na to, proběhne pár telefonátů odborníkům. Destičky násilím odblokujeme a asi za dva kilometry nám místní chodec poradí autoservis. Tam nacházíme ospalého mechanika, který ochotně začíná něco kutit. Po asi dvou hodinách opravování, čištění zkonstatuje „Brembo Italia na govno“ a vrací nám motorku bez fungující zadní brzdy.
No nic, jede se bez zadní brzdy. Mezitím se černé mraky dostaly přímo nad nás a začalo pořádně pršet. S nepromokama pokračujeme po Jadranské magistrále až do Dubrovniku, což nám trochu kazí náladu. Dubrovnik si prohlídneme z motorek a pádíme dál směrem na jih.Počasí se už umoudřilo a začíná být pěkně.Těsně před hranicí s Černou horou nacházíme vynikající ubytování v soukromí s výhledem na zátoku a s restaurací přímo u moře. Prostě paráda. Domácí se nás zeptá, kde máme „curke“ (asi myslel děvčata), tak jsme zkonstatovali, že doma, a byl spokojenej.
Večer proběhne téměř romantická večere v restauraci u moře. Jen kdybychom nebyli tři chlapi.

Den 3. Djurinci, Chorvatsko – Albánie

Asi 50 km před hranicí s Řeckem. Po vynikající snídani od paní domácí vyrážíme dále na jih. Hranice do Černé Hory je vcelku v pohodě a bez problémů.
Provoz v Černé Hoře nás trochu překvapuje, nedá se jet víc jak 50-60km/h, všude je spousta aut, domů a lidí. Cestu si trochu zkracujeme trajektem Kotor - Bari a tradá dále do Albánie.
Cesta podél pobřeží v Černé Hoře už začíná být zajímavější, docela kvalitní silnice, spousta zatáček a výhled na moře. Všude se staví ostošet, i když asi krize udeřila už i tady. Na billboardech vidíme skvělou nabídku na apartmán jen za 590tis. Eur. No nekupte to.
Dorážíme na hranice s Albánií po cestě, které je úzká a samá zatáčka. Perfektní svezení. Najednou se objeví obrovská celnice, kde k našemu překvapení probíhá odbavení do Albánie naprosto bez problémů. I když jeden malý problém nastal.
Attila zapomněl po zastavení vyklopit boční stojan a opřel si motorku o dveře jednoho peugeota. Pár eurových bankovek to spravilo. Kdyby toto měla být jediná lapálie, která nás má potkat, tak by to bylo pohoda. To ještě ale netušíme, že za pár dnů si to Attila zopakuje. Nicméně za pár minut není s odbavením co řešit, mile nás to vzhledem k našim zkušenostem např. s přechodem do Moldávie šokuje.
Vjíždíme do Albánie, což je pro každého z nás trochu dobrodružství, protože nevíme co máme očekávat. Už teď víme, že budeme v Albánii nocovat (je asi 13hod. a přes Albánii je to asi 400km na hranici s Řeckem). Hned za hranicí dáváme obídek, nabídka je skvělá: „fish or meat“, hlásí číšník, což je první a poslední člověk v celé zemi se základem angličtiny. „Meat“, který jsem si dal, se jeví jako lepší volba než „fish“, kterou si dali kluci.
Po vydatném obědě jedeme dál, s cílem dojet co nejblíže k řecké hranici. Překvapuje nás kolik mercedesů v Albánii jezdí (samozřejmě to nejsou funglovky). Je to asi dobré odbytiště pro všechny ojeté mercedesy z Německa. Míjíme větší města na pobřeží, kde je obrovský provoz a spousta nových hotelů. Neuvěřitelná je koncentrace čerpacích stanic. Kdesi jsem slyšel, že je u nás hodně benzinek. Blbost. V Albánii jsou třeba tři za sebou a po kilometru hned další. Naše obavy, jestli načerpáme, jsou rozptýleny. Ceny jsou asi jako u nás. Za městem Fier končí dálnice (rozuměj širší silnice) a vjíždíme do hor, které se táhnou až na hranici s Řeckem. Hlavní tah (alespoň je tak označen v mapě), se dá srovnat se silnicí třetí třídy u nás po bombardování, ale pro nás je to super a jízdu si naprosto užíváme. Končíme ji až za tmy v jednom hotýlku s restaurací u silnice asi 50 km před hranicí s Řeckem. Cena 10 Eur za noc je přijatelná, kvalita tomu odpovídající.

Den 4. - Albánie – Athény

Do Athén to máme asi 530 km, tak tam chceme do večera dojet. Po snídani, kdy vrchní nebyl pochopit ani naši mimiku a ruční gesta ham ham a nechápal že se dožadujeme snídaně (nakonec nás zachránil jeden kamionista, který taky snídal a vysvětlil vrchnímu v albánštině, že chceme jíst), vyrážíme.
Počasí je super, vypadá to na azuro. Hranice do Řecka jsou opět bez problémů, zaplať pánbůh, že se vracíme do EU a nikdo po nás nic nechce. Cesta za hranicemi je super, kvalitní silnice, hory a spousta zatáček. U jedné z restaurací se stavíme na první frapé a dortík a pokračujeme dál. Skvělým zážitkem je přejezd přes most přes moře u města Patra. Most spojuje dvě pevniny, který dělí Řecko a přejezd nás stojí 1,9 Eur. Jízda přes moře na mostě delším než 2 km je taky zajímavá.
Řecké dálnice nás zprvu překvapují, je to širší dvouproudovka, kde ale předjíždění funguje naprosto dokonale, protože všichni jedou po krajnici. Asi 60 km před Athénami se dálnice mění v super tříproudovou dálnici v každém směru, která je samý tunel a vede podél pobřeží. Skvělá vyhlídka. Kolem 18 hod. dojíždíme do athénského přístavu Piraeus a začínáme shánět trajekt do Turecka. To se nám, daří. Další den je odjezd v 19 hod., ve 4hod. ráno jsme na ostrově Chios, kde v 8:30 jede trajekt do Turecka do Cesme (asi 60km od Izmiru). Cena za oba trajekty s kajutou a motorkou je na osobu 135 Eur. Je před námi odpočinkový den v Athénách. Zatím máme najeto asi 1500km.

Den 5. - Athény

Ráno se v pohodě vyspíme a po snídani bereme taxi směr Akropoli.Taxi přesně podle ceníku za 8Eur nás mile překvapuje. Památky jsou super, navštěvujeme i nové muzeum.Poté následuje hospůdka s gyrosem a potom už hurá na trajekt. No a tady se Attilovi opakuje stejná situace z hranic s Albánií. Na jedné křižovatce si opět opřel svoji motorku o auto. Tentokrát to byl zaparkovaný Mercedes. I když je to nečestné a nesportovní, vzhledem k časové tísni jsme na majitele fakt nemohli čekat. Naloďujeme se asi v 17hod.. Trajekt vyráží přesně v 19hod., dáme si pár pivek, večeři a jde se spát. Ráno musíme vstávat před 4hod. (momentálně je asi 23hod, právě píšu tyto řádky a loď pěkně houpe. Kluci už spí a já akorát vypínám notebook a jdu taky spát). Čeká nás Turecko, což je cíl naší cesty. Ráno se kola našich motorek dotknou Asie. Super.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE