Na sever

Nebyl to můj nápad. Má drahá polovička stejně jako cestu po jižní Evropě (ještě na R1200RT) vymyslela pro změnu Evropu  severní. Přesněji řečeno jsem byl rád, že s tím přišla ona, protože v případě nouze jsem mohl říct: „Byl to tvůj nápad“.

Měsíce plánování zahrnovaly vymýšlení trasy, ubytování, trajekty, co vidět cestou a spoustu dalšího. Stěžejní bod i datum byl dán. Protože dcera žije ve Švédsku a dostala na nás volno jen u určité dny znamenalo to, že místo a čas jsou pevně dány.

Blázni, šílenci, praštěnci, to je pár výrazů na naši adresu od „nemotorkářů“ když se dozvěděli, kam chceme jet. Tak jak? Inu chceme projet Německo, Luxembursko, Belgii, Nizozemí, Dánsko, Švédsko a přes Polsko domů.  Je to pro nás netradiční styl cestování, protože hlavní spojnice mezi ubytováním bylo převážně dálničním přesunem. Ano, vnitřně s tím také nesouhlasím, ale tentokrát bylo hlavní poznávat místní krásy a užívat si daného místa.

Vyrážíme a s jedním přespáním cestou přijíždíme do Německého města Rothenburg které chtěla vidět hlavně žena pro svou architekturu hrázděných domů a navštívit Vánoční muzeum v létě je také dost úlet.

Následně Sinsheim, kde je Automobilové a technické muzeum. Toto je místo které jsem si vybral já. Jako letecký nadšenec jsem se chtěl dostat do letadel Concorde a TU-144. Tyto stroje mají kolem sebe jakousi auru a při procházení jejich útrobami mi běhal mráz po zádech. Celé muzeum si zaslouží přinejmenším jeden celý den pozornosti, je to jeden skvost vedle druhého.

Sotva jsem se začal smiřovat s němčinou, tak přijíždíme do Luxembourgu a v restauraci na mě spustí Francouzsky.“ Bonne soire“ je první a poslední co jim rozumím, ale slova jako „lasagne“ jsou ve všech jídelních lístcích stejné, takže o večeři je postaráno. Město jako takové se mi ani nelíbí. MHD sice zdarma, ale jinak nic zajímavého. No nic, jde se na kutě, zítra nás čeká delší přesun.

Belgie, nová země, trochu jiná krajina (furt placka) a město Dinant. Nádherné starobylé město s kostelem Notre-Dame a citadelou na 100.m vysoké skále. Vyhlídka z ní je impozantní, stejně jako cena za nedlouhou lanovku. Je to i rodiště vynálezce saxofonu Adolpha Saxe a na první pohled je jasné, že si tohoto rodáka váží.

Waterloo, tak tady se to stalo, tady dostal císař Napoleon roku 1815 na prdel. I z tohoto místo sálá jakási aura, ale úplně jiné než v Sinsheimu. Instalace v místním muzeu vás vtáhne do neklidné doby 19-tého století, 3-D kino je neskutečně přesvědčivé . Stojíte přímo uprostřed děje,všude kolem vás duní válečná vřava, kanony pálí jednu salvu za druhou a tisíce zbytečně padlých vojáků a koní umírá na dosah od vás.  Hodně dojemné.

Bruggy. Krásné město, které se na naší šňůře stává tím nejkrásnějším a to nejen svou prastarou architekturou, hutným a silným pivem, plavebními kanály ale i svéráznými majiteli penzionu v centru města.

Antverpy, doprava peklo, kvůli parkování poruším pár místních předpisů a město spíše probíháme, ale ta chvíle na hlavních náměstích za tu trochu stresu stála.

Nizozemí, stále stejná placka kde mi GPS ukazuje nadmořskou výšku v minusových hodnotách. Je to zvláštní, ale co už, čeká nás Amsterodam. První dojem je spíše negativní. Den před našim příjezdem se touto oblastí prohnala obrovská bouře a popadalo spoustu stromů a všude je stále obrovský bordel.  Abych pravdu řekl, tak si připadám jako v Arábii, nebo v Indii. Těch přistěhovalců je tu tolik, že si připadám až jako nežádoucí a nepřítel - necítím se tu vůbec bezpečně. Návštěva čtvrti červených luceren, která se soumrakem ožívá  v úplně neznámých barvách mě ale uklidňuje a smiřuje se současným světem. Mám ale pocit, že holky, které se vystavují a nabízejí ve výkladech do toho tak nějak nejdou s nadšením a se srdcem na dlani. No, když jich polovina při vlnění se v bocích zároveň čumí do mobilu, tak to působí trochu antieroticky. Mají tu celkm nové pravidlo, které se pod hrozbou pokut snaží udržovat a to zákaz hulení a popíjení alkoholu na veřejnosti. V restauracích, předzahrádkách a Coffeeshopech je to v pořádku.

Jeden z technických zázraků, které na mě zapůsobí je asi 30km dlouhá hráz na severu Nizozemí pomocí níž se udržuje tato země v suchu. Působí to až trochu romanticky jet takovou dálku a všude kolem jen voda.

Brémy. Děda mimo jiné i zde byl za války totálně nasazen a vždy o těchto časech mluvil jako o nejlepších letech života – zvláštní, tohle asi z televize neuslyšíte. O to víc mě toto město lákalo k prozkoumání.  Po válce ani stopy a střed města krásný a upravený. Duch města žije stále pohádkou bratří Grimmů Brémští muzikanti. Samej osel, tedy jeho sochy. Jen s příchodem tmy se po okolí začalo rojit spousta podivínů s neevropskou vizáží, takže raději honem na hotel.

Tak a hurá na první trajekt do Dánska. Stačí si jen počkat 4hod než Německá policie uvolní po nehodě silnici a můžeme vyplout.  Dánsko nás vítá trochu chladnějším počasím a pivem na hotelu za 230 kč. Kodaň je další perla k prozkoumání. Malá mořská víla se mi zdá trochu unavená životem, protože jí stále okukujě tisíce turistů, hlavně ti Asijští jsou pro akční fotografii bezmála nasadit vlastní život. Vůbec všechna města doposud projetý mi architekturou přišly dost podobný - krásný. 

Další krásný den nás čeká druhý technický zázrak a to most Oresund ke kterému se přikrademe z Dánské strany tunelem, aby nás po skoro osmi kilometrech jízdy po mostě téměř 60m nad hladinou moře přivítalo Švédsko.  Místní několikadenní cíl je Goteborg a oblasti severně od něj. Konečně do hry vstupuje nádherná severská příroda, holá skalnatá pobřeží, koupání v Severním moři (15-17 st. fuj, ale vlezl jsem tam), taková jiná krása. Uchvátil mě ostrov Marstrand a Orust, hlavně svou čistou jednoduchostí a surovou chladností, je vidět, že na severu nebyl nikdy jednoduchý život.  Samotné město Goteborg má také co nabídnout. Pro šílence ujetý na kolotoče a veletoče tu čeká zábavný park Liseberg, plavba v busolodi, kde nevíš do poslední chvíle jestli se ten autobus skutečně na hladině moře udrží, nebo pro nás starší Volvo museum a plovoucí muzeum na bitevní lodi a ponorce. Možná jsem zahlédl i záblesk budoucnosti, benzínka byla prázdná, ale před ní fronta. Všech 8 dobíjecích elektro stojanů bylo obsazeno a dalších 10 aut čekalo na svou dávku voltů. 

Kalendář ale naznačuje, že je čas se otočit na jih. Poprvé nastavuji budík, protože nás čeká 350km do přístavu Ystad a šest hodin trvající plavba na trajektu do polského Svinoústí. Poprvé lezu do Baltu, není to tak hrozný jak jsem čekal, ale na jižní moře to prostě nemá. Co je ale srovnatelné je atmosféra polského přímořského letoviska, ruch na kolonádě i na pláži a noční život v barech a restauracích.

Poslední významnější město nás čeká v závěru putování. Je to Wroclaw a kvůli tomu jedeme 500 km po supernudné dálnici se silným bočním větrem. Skoro bych řekl, že Polsko bylo cenově nejpřívětivější stát a to jak cenou PHM, tak jídla a ubytování.  V tom nás utvrdily poslední dvě noci ve Špindlu, kde se normálně zbláznili. Třeba guláš může být sebelepší (nevím proč ho dělají z panenky), ale cena 430,- by se na jižní Moravě asi nechytala a sedmička vína se počítala na tisíce.

A jsme doma. Trvalo to dvacet dní a na tachu přibylo 4000km se spotřebou 5,2/100. Veškeré ubytování jsem řeši na Bookingu a každý den byla snídaně na hotelu, nebo penzionu a večeře v místní restauraci s pivem. Trochu mě mrzí, že jsme nezařadili do itineráře i Norsko, přece jen to bylo na hranice jen100 km, to by ale chělo pár dní navíc a poznávat větší část tohoto krásného území. Ano, byla to vesměs dálniční nuda. Ano stálo to raketu, ale počasí přálo (pláštěnky nebylo třeba) a nám se to líbilo a to je hlavní.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE