na prdlavce do Švédska

1/ Prolog

Na začátek něco o mě a co je to prdlavka 😊

první moto jsem pořídil, jakmile cinkla čtyřicítka. Byla to taková doba hledání se, asi jako pár mých kamarádů i já jsem v té době měl 20ti – letou milenku a motorka mi k tomu přišla jako super nápad. Dal jsem na doporučení a pořídil si šestikilového Horneta, přímo z Hondy a byla to fakt skvělá mašina. Hodně mi toho v mých bike začátcích odpustila, a hlavně mě nikde nenechala a byl na ní spoleh. Postupně jsem vyzkoušel Kawu ER6 , poté přišel litrový FAZER od Yamahy, to teda byla raketa, a to poměrně pohodlná, následovalo SM-T od KTM což byl takový můj sen… no a po 4 letech s Rakušankou, jsem narazil na Kawasaki VN 900 Custom (to je ta prdlavka) a byla to hned láska na první pohled. Úplně jiná motorka, totálně odlišný způsob jízdy, ale mě to prostě vzalo. Říkal jsem si, už je ti pade, tak tohle je moto pro tebe ….

Jen tak na okraj, celou dobu jsme jezdili s partou na výlety od Rakouska, Itálie potom Slovinsko, Chorvatsko, Srbsko a Rumunsko i Ukrajinu jsme zvládli. Všechno cca stejný ročník, motorky to byl průřez všemi druhy, co tě napadne – od supersportu po chopera… takže prdel, večery byly ve znamení zlatavého moku, no prostě vždy to byl týden totální pohody a restartu. K tomu jsem se 2x přidal k dalším skvělým parťákům a s těmi se podíval na dvou kolech do Normandie a objel sever Německa.

Jenže před pár lety mě málem sekla zubatá, když jsem se z nemoci vylízal, tak už ale nemohla být řeč a jásajících večírcích…zkusil jsem to ještě 3x, ale když jste večer prostě na jiný vlně tak to není ono…

Loni jsem se tedy jako osamělý vlk vypravil sám na Slovenko, cílem byl Dukelský průsmyk a pár dnů v Tatrách…Letos jsem v práci zaslechl jak kolega, co taky jezdí, domlouvá Švédsko na motorce. Slovo dalo slovo, a byl jsem přijat do skupinky dvou motorkářů v důchodovém věku a začalo plánování…super bylo i to, že jsme měli i podobné stroje, k mojí prdlavce se Milošův Triumph Legend a Lubošova Kawasaki Vulcan prostě tak nějak hodily. Navíc tuhle cestu jsem pojal jako takový rozloučení s mým cruiserem, po dvou letech prima poježdění se vracím zpět k motorce, která bude zas trochu divočejší 😊

                               

                          

2/ Plán cesty

Každý měl svůj tip, co by chtěl vidět, a tak Luboš, který už si svůj zasloužený důchod užívá, se jal plánování a postupně nás vždy obeslal návrhy trasy, až jsme to dotáhli (Luboš) do finálního konce.

Sraz byl v Mimoni, poté přesun přes Německo, kde jsme si naplánovali návštěvu Hamburku, dále pak do Dánska, tam bylo cílem zastavení se v Legolandu, cournutí Kodaní. Následovalo Švédsko, slavný Öresundský most, Malmö, Goteborg, Karlstad, Stockholm a samozřejmě kochání se divokou přírodou, to se nejvíc těším na ty jezera. Zpět potom trajektem do Německa, tam se naše cesty rozdělí, páč já už musím do práce, ale kluci ještě dají Penemunde a Štětín.

Celkem to vycházelo bratru na nějakých 3500 km, 10-12 dnů a vše jsme směřovali hlavně na pohodu.

Je to můj první cestopis, buďte tedy při kritice shovívaví. Díky.

 

 

3/ Takže jedeme přes Děčín, Drážďany a Lipsko do Wolfsburgu

sobota ráno, skáču na mojí prdlavku, mám pořád trochu obavy v laďáků, který mám nově na motorce, říkám si, co tomu budou povídat četníci ve Skandinávii, ale už jsou tam, tak jedu. Na cestě z Prahy do Mimoně, kde mám s klukama sraz, mě stíhá první déšť, to to pěkně začíná si brblám do helmy, ale není to nic velkého, nepřemýšlím ani o nepromoku, snad tomu ujedu…Za Boleslaví už je slunce a klid, ale pro změnu se mi rozsvítí hladový voko 😊…no nic, VN má skvělou spotřebu, to zvládnu. Po cca 40 km jsem nervózní, dorážím s akademickou čtvrthodinkou na místo srazu, místo uvítání hned hlásím, že potřebuju tankovat :-)ok, domluveno, další cíl cesty Děčín a tam probíhá v dnešní době nezbytné testování na Covid. Máme malou dramatickou chvilku, deset minut před dvanáctou vychází z boudy paní a hlásí, že bere poslední nás tři a zavírá…uf, tak to bylo o fous… Všichni jsme negativní, navíc očkovaní a vybavení certifikáty, tak snad to všechno bude cajk. Cesta přes Německo není bůh ví co, ale místy jsou ty jejich „bundesky“ slušný, a tak se postupně doplácáme do Wolfsburgu, kde nám booking vybral penzion hned u zámku. Doba korona-virová se v tomhle hodně podepsala, při příjezdu na ubytování tam nikdo není, po telefonátu nám vysvětlují záhadné kódy u schránek, kde na nás postupně vypadnou klíče od pokojů. Ubytování slušný, jen ráno jsme rozčarovaní, páč obsluha asi měla mejdan a nedostavila se, takže frühstück nám jaksi byl odepřen…  

Ujeto 490 km

4/ Z rodiště VW do Hamburku a pak na hranice s Dánskem, konkrétně Flensburg

Jak jsem psal, snídaně nebyla, takže se dohadujeme, jakmile uvidíme něco, dáme dlabanec. Ale tady se projevuje asi to stáří, nebo co, dnes jede první Miloš (kolega z práce) a zřejmě se kouká jen vpravo, protože postupně míjíme několik pěkných bäckerai hned u cesty…stavíme asi po hodince u velké benziny, která má i přilehlou pekárnu. Ale…covid a Němci, to není dobrá kombinace, chtějí po nás testy, vyplňovat formuláře, a ještě je paní docela nepříjemná…volíme tedy benzínku, dáváme si všichni kávu a něco dobrého, po půlhodince vyrážíme dál. Musím říct, že tady ty úseky lesem jsou opravdu moc pěkný, vážně pohodová cesta, žádný vedro, prostě ideál! Před Hamburkem zastavujeme a domlouváme se co a jak. Jedem tedy přímo do centra, parkujeme hned u budovy Labské filharmonie. Krátká procházka po nábřeží, fotky, káva a přesun o kousek dál na promenádu podél přístavu. Jsem na vrcholu blaha, jelikož krom motorek a pěkných žen, jsem velkým fandou Jamese Bonda a Hamburk, kde se točilo "Zítřek nikdy neumírá" mi chyběl v seznamu navštívených lokací mého oblíbeného agenta. Cestou na promenádu míjíme věhlasnou policejní stanici z nekonečného seriálu "policie Hamburk", (to nám zas hlásí Luboš), který ho zřejmě sleduje. Je nádherné počasí, dáváme si něco k snědku a kocháme se krásnými pohledy na přístav a taky trochu odpočíváme. Později odpoledne sedáme na stroje a frčíme do Flensburgu, což je město přímo na hranicích s Dánskem. V cíli parkujeme a Luboš, jako vedoucí naší výpravy se vydává hledat místo našeho ubytování (mapy Google nás pořád točí dokola, klasika), tentokrát máme něco ve stylu RBNB, prostorný apartmán, ale bez snídaně. Na druhou stranu, tohle pěkný ubytování přímo v centru na pěší zóně bylo nejlevnější za celou dobu našeho výletu. Luboš ho nakonec našel, ještě malá válečná porada, jestli si troufneme s motorkami na pěší zónu, nakonec jo, dáme to. Trochu se zase bojím, co budou ráno spící sousedé říkat na moje laďáky😊 Večer procházka po městě – tohle je od kluků fakt dobrá myšlenka, že si hledají ubytování v centru, potom je kam se projít. S bývalou partou, jsme bydleli většinou někde na kraji města, tam byla priorita ale jiná 😊 ideálně přímo na ubytování, aby bylo točený 😊😊

Flensburg je vážně pěkný malý město, sedáme na zahrádce, ani po nás nechtějí nic vyplňovat kvůli covidu, super. Dáme večeři a dvě piva, pak šup do hajan. Ježíš, jak mi to teď vyhovuje, dobrý parťáky jsem si vybral.

 

 Ráno na samém místě, jak večer dáváme snídani, ale obsluha je nová a zřejmě čerstvá, hned musíme vyplňovat formulář kvůli covidu. Dáváme snídaňové menu za 10 éček, což v sobě skrývá jednu kávu, půlku rohlíku a salám nebo sýr, podle toho, kdo si, co objednal 😊 no jediný minusový bod Flensburgu, čeká nás předci Skandinávie, tak hurááááá

Ujeto 360 km

4/ Dánsko

Na hranicích po nás poprvé od vyjetí chtějí certifikát o očkování, časově nám to vychází, v sobotu ve 12 hod nás testovali a je pondělí dopoledne, takže ok…Policista rychlým pohledem zkoukne naše certifikáty a jsme v Dánsku! Ted už jen nastavit do navigací Billund a jedeme. Dánsko je tedy opravdu jiné…placka, kde snad každý kousek je využit jako pole, či lán…zemědělství, tady opravdu frčí. A hlavně fouká, ale těch větrníků zatím moc nevidíme. Je docela příjemně, trochu pod mrakem, takže žádný Palermo, což je ideální na cestování. Do Billundu dorážíme cca po dvou hodinách, cedule nás navádí k Lego Landu naprosto bezpečně. Je Covid doba, což je vidět na obrovských prázdných parkovištích, sotva z poloviny je zaplněno to první hned u brány. Vydáváme se vstříc vstupu, ale odrazuje nás potřeba nového okamžitého testování…. Přeci jenom, jsme generace, které je bližší spíš Merkur než Lego, takže se couráme jen okolo parku, ale i tak je k vidění, množství figur z Lega, které jsou doslova všude…Kdybych byl velký fanda, zřejmě ideální čas pro návštěvu, kvůli pandemii je tady málo návštěvníků a určitě se na atrakce nebudou stát velký fronty. No nic, vracíme se ke strojům a vyrážíme směr Ostende. Potřebujeme tankovat, ale zastavujeme asi až na pátý benzince, poněvadž tu jsou v přesile ty samo obsluhovací, kluci jim moc nedůvěřují. Najdeme tedy čerpačku se shopem, určitě si dáme si něco k snědku, jaké je naše překvapení, i tady se tankuje přes „self" stojany. No tak po krátkém zkouknuti přijíždějících řidičů jdu na to jako první. Jsem jen nervózní z toho, že dáte kartu, poté pin, pak teprve tankujete. Když jsem si pročítal na motorkářích cestopisy po Skandinávii, někdo psal, že vám to zablokuje na účtě zálohu, kterou pár dní banka blokuje a teprve pak si to odečte přesnou částku za tankování. Z toho jsem byl tedy špatný, ale musím říct, že nakonec neee. Odečte si to okamžitě přesnou cifru, za kterou jste natankovali. Fakt tohle funguje skvěle, dotankoval jsem, a než jsem zavřel nádrž na mašině, přišla mi zpráva z mobilního bankovnictví, za kolik kaček jsem tankoval. Po této zkušenosti se už ničeho nebojíme a po celé Skandinávii tankujeme v podstatě jen na takových benzinkách, oni vlastně z 90 % ani jiné nejsou…tohle a pak vážně velké preferování bezhotovostních plateb, je pro sever Evropy typické. Jedeme tedy po placce zvané Dánsko a dojíždíme do našeho dnešního cíle, města Odense. Ve Wikipedii píšou, že je to třetí největší město v Dánsku a narodil se tu Andersen, velká nejen Dánská postava 😊Znovu Luboš přes Booking hledá ubytko v centru, tentokrát fakt pěkný hotel, čtyři hvězdy se snad k motorce ani nehodí, ale co, žijeme jen jednou…Večer procházka v centru, navštívíme Irský pub a dáváme si Guinesse, no pivko jářku za tři kila 😊 😊, ale chutná. Večeře, k ní polkneme dva dánské Carlsbergy a do postele. Po posledních dvou relativně chudých snídaních nás hotel rozmazluje snídaňovým bufetem, takže si pořádně našlápnu pupika, snídaně je přeci základ, sedáme na moto a hurá do Kodaně!!!

 

Cestou přes majestátný most, který si žádá mýto, (jsou to ale megastavby) v hlavě se mi honí myšlenky, jak se tady asi jezdilo dřív, když tu takovéhle opravdu super mosty nebyly, byl to zřejmě zlatý čas pro trajektovou dopravu. 

První jedem k malé mořské víle, tam si dáme pohodu na lavičkách v přilehlém parčíku, koukáme po lodích, sledujeme rolující hydroplán a po nezbytné kávě se dohadujeme, když jsme tu, mrkneme taky do centra jestli nepotkáme královskou rodinu. Máme štěstí, zrovna se střídá čestná stráž, takže něco zajímavého…Zkoukneme sídlo Dánského panovníka, poblíž je i budova moderní opery, která tak nějak do toho přístavu prostě zapadá. Kodaň je pěkné město, určitě by tady bylo víc věcí k prohlídce. Naše partička po návštěvě toho „základního“ sedá na stroje a cíl dnešního dne je víc než jasný. Je to asi jeden z nejhlavnějších cílů naší výpravy, a to je Öresundský most… Kodaň v podstatě leží na východním konci ostrova Sjælland a částečně na ostrově Amager, pak už je jen mořská úžina a na její druhé straně Švédsko…Všichni se na most těšíme, je druhý nejdelší na světě, má úctyhodných 16 km. To bude něco. Já osobně propadám trochu panice a těsně před mostem kde je Kodaňské letiště, a pro jistotu natankuju 😊 ať mi nedojde benzín, to by byla ostuda. Na druhé straně je Malmö, cíl dnešního dne. Loučíme se tedy s Dánskem a vjíždíme na most….

Ujeto: Flensburg – Odense 300 km

Odense – Malmö 250 km

5/ Švédsko

Po přejezdu mostu mě osobně trošku zatrnulo. Po zaplacení mýta, které teda není moc laciné, vychází to na jednosměrnou cestu cca na 800kč, to není teda málo…V tu chvíli za mýtnou branou stojící švédský policista dává jasným příkazem povel k zastavení…A je to tady, říkám si, testy už máme po platnosti a Švédy nějaké očkovací certifikáty moc nezajímají…Luboš sice říkal, že před cestou volal na ambasádu a ptal se co a jak budeme potřebovat. Byl ujištěn, že je mezi Dánskem a Švédskem dohoda, oni si to mezi sebou hlídají, a tudíž by to mělo být v klidu…. Naštěstí je to zřejmě tak, pouze se nás ptá na účel cesty a kam jedeme…jo tak to by bylo, a teď se vydáme hledat vyhlídku, z které je údajně most skvěle fotogenický. Chvilku nám to zabere, tady se vrhnu do čela skupiny já a musím se pochválit, po chvilce kličkování se mi podaří dovézt naši skupinku na parkoviště kempu, z kterého je to na jakousi pláž jen kousek a most se nám ukazuje v celé své kráse…škoda jen, že nemůžeme pózovat s motorkami, asi to není ta správná vyhlídka, ale účel to splnilo. Využijeme i relativně klidného prostředí, Luboš vyhledává nocleh na dnešní den. Jak už je obvyklé, v centru, ať je kam vyrazit na špacír…

Hotel fajn, Malmö je takový moderní čistý město. Vyrážím do blízkého nákupáku, ať se mrknu, jak je to v tom Švédsku s drahotou a udělám si obrázek…nakonec si pořídím u salátového baru pořádnou míchanici, koupím dvě pivka v plechu a vracím se na barák. Cestou míjím už pár „neevropských“ Švédů. Všichni jsme zvědaví, jak to tady bude s přistěhovalectvím vypadat, tolik se o migrantech a Skandinávii napsalo, tak uvidíme…Ale jo, je vidět, že je jich tu znatelně víc, než v sousedním Dánsku

Po vcelku výtečné snídani, musím říct, že možná o fous lepší než ta poslední Odense (a to bude mít jen zlepšující se tendenci) vytahujeme motorky z parkovacího domu a jedem na sever do Goteborgu.

Cesta pohodová, jih Švédska je takový docela zemědělský, kombinovaný s větrnými elektrárnami. Postupně polí ubývá, jak se blížíme k druhému největšímu městu Švédska, sídle automobilky Volvo 😊 (mám ho doma v garáži). Goteborg je opravdu velkoměsto se vším co k tomu patří. Rušný provoz a centrum města je zpoplatněno, na motorky se zaplať pánbůh mýto nevztahuje…jak už je zvykem naší skupiny, na zastávce před městem hledáme ubytování, jak jinak než v centru. Oproti ránu teplota vcelku vzrostla, začíná být docela hic, což se projevuje spínáním ventilátoru při stáních na červenou-na tomto výletu poprvé. Zatím jsme měli pořád kolem 20–25 stupňů, příjemnou cestovatelskou teplotu. Při hledání hotelu nás navigace znovu trápí, tentokrát to leadera naší partičky nenechává chladným, atmosféra houstne. Je to takový první a musím dopředu říci ,že poslední chvíle špatné nálady v našem teamu. Večer jdeme tedy na rais jen ve dvou s Milošem, Luboš trošku trucuje a jde si vyvětrat hlavu sám. Dávám si fish and chips a zkouším nějaké místní pivko, sympatická obsluha, je zrovna ME ve fotbale, docela plno a všichni koukají na telku… my pokecáme, klasika dvě piva a pro krátké procházce zpět na hotel. Čeho už si od Dánska začínáme všímat je, jak se tu prodlužuje den a zkracuje noc…teď v Goteborgu je 22:30 a světlo jak v pět odpoledne. Když se jdu v noci jako správný padesátník vyčůrat, tak ve tři už je světlo…holt jedeme na sever (a pak zase na jih, jak by řekl klasik) I v hotelích mají takové pořádné závěsy, aby se dalo zatemnit. Po prvních nocích jsme přišli na to, že se budíme brzy ráno kvůli světlu, závěsy tu mají své opodstatnění. Po jejich použití, se chrupká daleko lépe.

Ráno u snídaně, která je zase o level lepší než v Malmö, už je atmosféra našeho teamu v pohodě, hlásím kolegům, co jsem se dočetl v průvodci o místních zajímavostech a ta nejbližší je blízké námořní muzeum Maritamar, kam se tedy vydáme.

Cesta k němu je tedy docela složitá, zjišťujeme že nejenom v Praze jsou přes léto všelijaké uzávěry a polovina ulic je rozkopaná, to samé platí i o této švédské metropoli…nakonec muzeum najdeme, pěkný kocábky tu mají. Vymotáme se z Goteborgu a hurá na divoký sever, naším cílem bude Karlstadt.

Ujeto: 320 km

6/ sever a jeho krásná příroda

Po počátečním výjezdu na okruhu Goteborgu se rychle snažíme dostat mimo dálniční síť, chceme si na mašinách užít ten pěkný ráz severu. Tento úsek trasy je vážně povedený, chvilkami mi to připomíná Rakousko, krásné serpentýny s vracečkami, super asfalt. Co je překvapující, je množství radarů podél silnic. Jak pravil můj kolega Miloš, asi jsou „Švédi“ neposlušní řidiči 😊Zhruba po hodince vždy zastavujeme na odpočinek, což mi ale vůbec nevadí, jak jsem zmiňoval na začátku, celá cesta je plánována na pohodu. Ubytování řešíme až odpoledne podle toho, kam dorazíme. Hrubou kostru trasy máme a musím říct, že vlastně jedeme podle ní.

Rád bych se také zmínil o jídle přes den, kdy kromě zastávky na dotankování kluci hledají i taková pro Švédsko celkem typická bistra u silnic. Vzhledem k mému problému s polykáním po nemoci to musím řešit šalamounsky 😊 no a vyloženě super nápad jsem dostal, když jsem v jednom takovém bistru zahlédl krekry TUC, hned jsem si vzpomněl na reklamu motorkáře s kozou a jdu do toho…Problém jídla přes den vyřešen… poté, co mi došly nutridrinky, které jsem si sebou vezl ,super zpráva pro můj trávící trakt. TUC, nějaká limča a hlad je zahnán.

Cesta hlubokými hvozdy příjemně utíká a odpoledne se dostáváme do Karlstadtu. Hotel máme tentokrát na kraji města, opět nás navigace trochu potrápí, ale po pár průjezdech okolo se dostáváme před hotel. Příjemné ubytování, dokonce i s bazénem, kde dovádí švédské rodinky zřejmě na dovolené…je docela teplo, ale první si dáváme pivko. Velké překvapení je, že mají na čepu Starobrno! My ale chceme ochutnat místní. Obsluha tedy přináší řádně orosené sklenice zlatavého moku, k našemu údivu ovšem ve sklenicích moravského pivovaru…Ujišťujeme se, jestli máme opravdu místní pivo, já teda znalec nejsem a asi bych to nepoznal, mě pivo buďto chutná nebo ne :-)

A také poprvé se setkávám s místem, kde vůbec nepřijímají hotovost. Nebude to naposledy, ti seveřani si jdou prostě svojí cestou. Ráno super snídaně, vyhodnocuji ji jako absolutně nejlepší za celý pobyt, říkám si, že pojem švédské stoly opravdu pochází ze Švédska. Fakt dobroty a neustále doplňované. Projel jsem hodně hotelů, ale tohle je vážně něco, a to má hotel jen tři hvězdy.

Cestou míjíme velká jezera a u jednoho zastavujeme a jdeme na osvěžení. I tady se setkáváme s migrací, ale takovou tou přirozenější, kdy si rodina osvojí špunta, který neměl to štěstí a narodil

se v oblasti kde se zrovna nežije nejlíp. Tohle mě osobně přijde jako takové nejlepší možné řešení. Když dítě vyrůstá uprostřed rodiny, která mu dá lásku, výchovu a hlavně ho naučí kultuře a zvykům, je to mnohem přirozenější, než žít v ghettech která si tvoří komunity a vlastně jedou stále po svém. Nic nechme tohle téma, to sem nepatří.

Patřičně osvěženi se dál vydáváme na cestu. Tady si uvědomuji, že vlastně celý den jedeme pořád v lese, sem tam jezero. Krásná krajina. Jaký to asi musí být ve Finsku, když se mu říká země s tisícem jezer? Později odpoledne dorazíme na předměstí Stockholmu, stavíme v místním McDonaldu, (bohužel, ty kouzelný bistra u cesty před Stockholmem nějak zmizely) a jdeme hledat ubytování, tentokrát na dvě noci, jelikož jsme si naplánovali prohlídku města a taky trochu chceme vydechnout. Hledání je trochu komplikovanější, chvilkami to vypadá docela bledě, je to jasný ve Stockholmu bude trochu větší nával, nakonec vše obře dopadá, po prvním ubytování, které z venku nevypadá moc fajn (co dokážou ty fotky na bookingu 😊), rezervaci rušíme, hlavně z důvodu parkování motorek, vyrážíme k dalšímu, patří to pod Best Western a je to tu fakt slušný. Kousek máme zastávku metra, takže i do centra je to kousek.

Ujeto: Goteborg-Karlstadt 285 km

Karlstadt – Stockholm 328 km

7/ Stockholm a cesta do Trelleborgu

Stockholm je fakt pěkný. Počasí nám vyšlo, je slušný pařák, ale pořád lepší, než kdyby pršelo.

Všichni tři vyrážíme místní MHD do centra a jako první cíl si dáváme muzeum ABBA, to chceme vidět. Stojí to na 100 % za návštěvu, jsem nadšený a vůbec nelituji toho pětikila za vstup.(a to jsem vážně rocker) Potom jedem přívozem na další ostrov a couráme starým městem. V rámci denní karty na MHD vyzkouším všechny druhy místní dopravy, což je i pěkný zážitek. Kolem poledne se rozdělujeme. Kluci pokračují do dalšího muzea, já se vydávám pěšky a metrem poznat centrum, tak jak mi ho popisuje průvodce. Pěkný, pěkný, povedlo se. Večer se scházíme na hotelu, dáváme pivko a dohadujeme jak dál. Nakonec se domlouváme, že to je vlastně poslední společný den ,v neděli po snídani se kluky loučím a vydávám se napříč Švédskem do Trelleborgu, kde bych měl najet na trajekt a po 6 hodinách se vylodit v Německu…Takový je tedy můj plán. Chlapi budou ještě jednou nocovat uprostřed Švédska a další den pojedou taky na trajekt, dohoda je, že jim vše zjistím a zavolám co a jak.

Vydávám se na vlastně nejdelší trasu tohoto zájezdu, navigace mi ukazuje zhruba 650 km, tak tedy pojďme na to. Jsem trochu nervózní z toho trajektu, nemám nic rezervované, pořád si myslím, že v době Covidu nebude snad loď narvaná k prasknutí a najde se tam místo pro mě a mojí prdlavku.

Cesta je nudná, pořád jedu po dálnici, aby mi dnešní cesta utíkala. A ejhle, svět je malý a asi po třech hodinách se na benzínce shledávám s parťáky, kteří se rozhodli část dnešní trasy dát taky po dálnici. Po popřání šťastné cesty razím dál. Míjím obrovské jezero Vättem, jde od něj příjemný chladný vzduch, jak u moře. Zastavuji na odpočívadle, dávám si k obědu sendvič a kochám se panoramaty. Mrzí mě, že tady tomu nemůžu dát víc času, nádherný hrad, který se majestátně zvedá na hladinou tedy nechávám v zádech. Cestou mě předjíždí nefalšovaný motorkářský „gang“ klub, - ty jo, to je poprvé 

za mých 12 let motorkáření, kdy se osobně setkávám s touto komunitou. Jedou tak 130-140, hezky spořádaně, takže mi za chvíli mizí z očí, páč já si to valím na pohodu maximálně 110.

Dochází mi voda k pití a nevýhoda místních benzinek bez obsluhy je tu. Cestou narážím na hodně silný vítr, zvláštní, asi jsem se dostal do nějakého proudu nebo co. Mraky na obloze se honí, no snad to dopadne a nebudu vyndávat nepromok. Potkávám u dálnice atrakci jako je u nás za Boleslaví, zastavuji u „Candy plane“, kupuji si pití, chroupu Tuc a je mi fajn

…jen zadek už mám po víc jak týdnu na motorce a v současné chvíli skoro 3 tisích km docela bolavej. Nevýhoda prdlavky oproti mým předchozím mašinám je v tom, že na ní si do stupaček nestoupnu, abych na chvíli ulevil zadnici 😊

Proměna krajiny ze zalesněného severu na zemědělský jih se mi začíná opět ukazovat. Míjím Helsingborg, po chvíli vidím v dálce moderní dominantu Malmö s jeho pěkným mrakodrapem

u moře a po šesté večer se dostávám do přístavu Trelleborg, vypínám navigaci, všechno je tady super značené a jedu po cedulích FERRY 😊 tak, parkuju na obřím parkovišti, kde stojím jen já a pár aut. No jsem zvědav, jak pochodím. Jdu do boudy přepravce, ujímá se mě úředník a po chvilce jsem v klidu, lístek na trajekt není žádný problém. Uf, ani to není nic drahého cirka 400 švédských korun, mi přijde jako rozumná suma za šest hodin plavby. Odbavuji se u automatu a přejíždím na další obří parkoviště, tentokrát značené podle toho, na jaký trajekt se budete naloďovat. Jsou tu přede mnou tři osobáky, já mám místo v pruhu vedle nich.

Parkuji tedy a budu čekat. No, fakt budu, protože ještě není ani osm večer, loď má odjíždět v 23:00, takže času je až, až. Jo, ale za tu jistotu mi to stálo. Záložní plán, byl pokračovat dál zpět přes most do Dánska a tam to švihnout na trajekt do Germánie. Byl by to teda opruz, trasa by se mi o nějakých 500 km natáhla, ale řešení to bylo. Čekání dlouhý, ale všechno jednou končí, po desáté večer připlouvá obří kolos do přístavu. Je až neuvěřitelný, co všechno se do něj vejde, možná 50 kamionů, autobusů a nepočítaně osobáků. A já s mojí prdlavkou.

Přišla ta chvíle a od místního zřízence dostavám povel k jízdě do útrob tohoto mořského gigantu.

Ujeto: 636 km

8/ Rostock, Fichtenwalde a domů

Po určení místa, kde mám nechat stát motorku, mi posádka kurtuje Kawu a já vycházím z –3 patra trajektu nahoru. Je to teda pořádný macek, naposledy jsem jel tahovouhle „lodí“ někdy v roce 1994 z Calais do Doveru. Na palubě je docela rušno, je tu hodně řidičů kamionů, ale i rodin s dětmi. Štráduji si to k restauraci, dávám si kávu a pivko, sedám sleduju ten mumraj. Po půlnoci všechno utichá, obchody i restaurace zavírají, jdu si najít místo k spánku, kajutu jsem si nekoupil, na těch šest hodin mi to přišlo zbytečné. Chvilku ležím v nějaké odpočinkové místnosti, kde si takhle pár pasažérů už dává zaslouženého dvaciáše, já mám však smůlu, vedle mě se usadila partička nějakých pobertů a z mobilu si pouští nějaké šílené, snad turecké? songy. Přemístím se teda zpět do restaurace, tam je klidněji. Pod hlavu si dám svůj Luis vak a bundu, telefon pod triko a snažím se usnout…

Jo, je pět ráno a začíná se to na lodi probouzet. Krom toho musím poukázat na to, že po víc jak týdnu cesty Skandinávii je tu zpět covid atmosféra. Zatímco v Dánsku, potažmo pak ve Švédsku, byl člověk s rouškou spíše raritou, vážně, tam to je jak kdyby Covid nebyl, tak tady na lodi, která patří Německému přepravci už všude mají nezbytná upozornění na distanc a masky…jo, vracím se domů. Ráno je u bufetu fakt nával, tak to vzdávám, nasnídám se až na pevné zemi. Trajekt houká, vjíždíme do přístavu. Koukám proti včerejšku velká změna počasí, je zataženo a prší. Přes okno to vypadá jako takový lehký deštík, no uvidíme.

Je čas, motorku už si musím odkurtovat sám, nasedám, startuji a čekám až se otevřou ta obrovská vrata. Vyjíždím jako první a hned jak kdyby na mě někdo vylil kýbl vody. Rychle stavím pod nějakým přístřeškem hned pár desítek metrů po vyjetí z lodi a v rekordním čase se převlékám do nepromoku. Jedu dál, z přístavu mají pěkně značený výjezd, dávám se směr Berlín a pomalu jedu. Déšť ale silně nabírá na intenzitě, ještě, než opustím Rostock, sjíždím na Aralku, natankuju a jdu si koupit tu snídani. A o tom, že jsem v Německu je mi jasné hned, co mě jinak vcelku příjemná paní po koupení kávy a croissantu vykazuje ven, prý Covid. Dobře teda, sedám si na balíky vody do ostřikovačů před benzinkou a v klidu si popíjím kávu 😊 Ta hrozivá průtrž odešla tak rychle jak přišla, zůstávám ale v nepromoku ještě asi dvě hodinky, než jsou silnice suché.

Cestou jsem se rozhodl, že jinak fádní cestu po dálnici z Rostocku přes Berlín do Práglu si okořením zastávkou ve Fichtenwalde, líbezné vesničky blízko Postupimi. Mám na ní kouzelné vzpomínky z dob krátce po revoluci, kdy ještě bylo DDR, ale už měli západní marky. Tehdy jsem tam prožil krásný týden.

Na benzínce se potkávám s motorkářem z Finska, jede do Liberce. Ty jo, to je řízek říkám si.

Potom už jen nuda, před Drážďany se rozhoduju, že si dám chvíli voraz a vezmu to po starý přes Cínovec, Dubí a Teplice, zpět na dálnici se napojím až u Lovosic.

No je to tady, konec téhle parádní cesty. Jsem obohacen o spousty nových zážitků, a tak to má být. Tímhle psaním, bych chtěl zároveň poděkovat mým parťákům za to, že mě sebou vzali, že jsme si to spolu prostě užili. Vše bez problémů, žádný pád, skvělá atmosféra.Dávám tomu jen palec nahoru, povedlo se nám to!

Ujeto: 616 km

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE