S Jawkou přes SK, H, SLO, A a CZ za turistikou

Tento rok jsme se rozhodli pro další turistickou dovolenou a určili jsme si dva hlavní cíle: Ostrý roháč (2068 m. n. m.) a Triglav (2864 m. n. m.) A protože jsem vášnivý motorkář a miluji Jawu, tak jsme samozřejmě nabalili moji Jawku 350/639 a pomalu se chystali na cestu. Na motorce pár závad bylo, ale naštěstí nic vážného, co by se nedalo na místě opravit.

V pondělí 17.7. okolo 11 h jsme z domova vyrazili směr Makov, dále jsme pokračovali přes Žilinu na Oravici. U Strečna jsme udělali přestávku, protože cesta pod Strečnem byla kvůli padajícím kamenům zavřená. Abychom si po jízdě protáhli nohy, šli jsme se podívat ke hradu a do středověké vesničky a cestou přemýšleli, kudy to objet. Vracet zpět do Žiliny se nám nechtělo, tak jsme to nakonec vzali přívozem přes Váh přímo pod hradem. Za převoz motorky chtěli 2 €. Pak jsme dál pokračovali do kempu v Oravici.

V úterý jsme si na rozjezd (ale hlavně kvůli špatné předpovědi počasí) vylezli na Roháčský Vodopád a Roháčské plesa. Ve středu už ale mělo být pěkně, tak jsme si dali onu plánovanou hřebenovku s Ostrým Roháčem. Byla to celodenní túra a abychom to zvládli, vstávali jsme asi v 6 ráno. Na motorce jsme dojeli na parkoviště Pod Spálenou, přešli asi 4 km po asfaltě k Ťatliakově chatě. U ní jsme si dali první svačinku (někteří z nás snídani) a začali stoupat do sedla Zábrať (1 656 m. n. m.). Z něj jsme pokračovali po hřebeni na vrcholy Rákoň (1879 m.n.m.), Volovec (2063 m.n.m.), Ostrý Roháč (2068 m.n.m.) a Plačlivé (2125 m.n.m.). Některé úseky cesty vedly opravdu po hraně a lidé trpící závratěmi měli občas problém. Ale o to hezčí byl výhled z hřebene. Pak nás čekal sestup ze Smutného sedla přes Smutnou dolinu zpět k Ťatliakově chatě a na parkovistě.
Ve čtvrtek jsme si na oddech prošli jen krátký okruh Juráňovou dolinou. Počasí nám na Slovensku krásně vycházelo (navzdory přepovědi).  

Pak jsme zahájili přesun do Triglavského národního parku. A protože jsme jeli na Jawě, zabralo nám to 3 dny.
V pátek jsme přejeli do Podhájské. Původně jsme měli v plánu se po dojezdu vykoupat v místních termálech, ale ve 30 °C už se nám tam tolik nechtělo. Tak jsme jen večer slepili botu, která nezvládla túry v Tatrách, přespali a ráno pokračovali v cestě.
Další cesta vedla přes Komárno, Györ, Veszprém až do kempu u Balatonu, kde jsme se ubytovali zase na jednu noc (vesnice se jmenovala Vonyarcvashegy). Mezi tím jsme navštívili dvě památky: Arcibiskupství v Pannonhalmě a zříceninu hradu v Cseszneku. U hradu jsme si dali sraz se Zdeňou a Lucií, kteří měli rozbitou motorku, a tak jeli autem. Toho jsme hned využili a přestěhovali k nim část bagáže z motorky.
V neděli jsme zvládli poslední úsek do kempu Zlatorog u Bohinjského jezera, kde jsme nakonec byli skoro týden.

V pondělí, když konečně přestalo pršet, jsme se šli podívat k vodopádu Savica. Těsně pod vodopádem ale vybírali vstupné, které se nám nechtělo dávat, tak z toho nakonec byla jen procházka kolem Savice. V úterý mělo být podle předpovědi jakž takž pěkně, tak jsme šli podívat na horní stanici lanovky SKI Vogel, na kterou jsme měli výhled přímo z kempu. Cestou dolů do Ribčev Laz nás chytla pořádná bouřka a déšť nás provázel i celou cestu kolem jezera zpět do kempu
Ve středu ráno odjel Zdeňa s Luckou domů a nás čekal odpočinkový den před túrou na Triglav.

Výstup na Triglav (2864 m.n.m.) jsme zahájili ve čtvrtek ráno v 7:45. Šli jsme přímo z kempu na Črno jezero, Dvojno jezero a Koču při Triglavskich Jezerich (1685 m.n.m.), Jezero v Ladvicach, Zeleno jezero a přenocovali jsme Zasavske koči na Prehodavcich (2071 m. n. m.). Původní plán byl dojít až na Koču na Doliču (2151 m.n.m.), ale tam to bylo ještě 2,5 h chůze to už jsme v šest večer nestíhali. Druhý den jsme ráno vyrazili ještě před sedmou, došli na koču na Doliču a začali konečně stoupat na Triglav. Pro výstup jsme si vybrali nejjednodušší a zřejmě nejfrekventovanější cestu. Šly tudy opravdu davy, často s malými dětmi a někteří ani neměli ferratové vybavení. Jako sestupovou jsme zvolili (asi ne úplně šťastně) cestu přes Triglavskou Škrbinu na Dom Planika (2408 m. n.m.). Jako začátečníci jsme se po cestě trochu zapotili a byli rádi, že jsme pořídíli ferratové sety. A protože už byl zase večer, z Planiky jsme doslova seběhli na Vodnikov dom na Velem polju (1805 m.n.m.), kde jsme měli naplánovaný poslední nocleh. Ráno jsme pokračovali v sestupu údolím (z počátku v úplné mlze), soutěskou řeky Mostnice až do Staré Fužiny. Přestože byla neděle, objevili jsme tam otevřený obchod. Poslední 4 nebo 5 km rovné cesty po břehu jezera jsme batohy ztěžklé nákupem a dlouhou cestou sotva vlekli. V údolí už bylo zase hrozné horko, a i když jsme celou cestu záviděli lidem koupajícím se v jezeře, po příchodu do kempu jsme na nějaké plavání v jezeře vlastně neměli vůbec sílu.

V neděli ráno už nás tlačil čas a museli jsme vyrazit domů. Do Rakouska jsme přejeli přes Tržič a pokračovali jsme na Ferlach, Klagenfurt, Athofen a Zeltweg. Tam nás chytla strašná bouřka a asi 100 km jsme jeli v dešti. Když už na cestě stála voda, museli jsme udělat přestávku. Přes spoustu tunelů jsme dojeli až do kempu v Purbachu u Neusiedler See.

V pondělí jsme rychle sbalili stan, mezi tím nám na slunci doschlo oblečení a v nesnesitelném horku jsme se vydali na poslední úsek cesty. Vzali jsme to nejkratší cestou Slovensko po dálnici až do Hodonína přes Kyjov, Kroměříž a Přerov domů.

Celkem jsme bez vážných závad najeli 1808 km. Dovolená na jednoho přišla asi na 6500 Kč. Za benzín jsem dal v přepočtu cca 2500 Kč (olej si vozím vlastní v kanystrech na kufrech). Na Slovensku jsme nachodili 42 km, v Slovinsku 77 km, celkem 119 km turistiky. Projeto 5 států.

Účastníci:

Michal (Shrek) a Terezka – Jawa 350/639

Další účastníci:

Zdeněk (Fofo) a Lucie – Mazda 626  

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE