Jawandr 2004

1.DEN

Vyjíždím z Klášterce nad Ohří a mířím na Domažlice. Do kopce jedu 40, na rovině 70 a z kopce 80. No jo, chce to výbrus. V Domažlicích fotim jawku na náměstí. Míjí mě dva kluci na starých skůtrech ČZ175. Rikši s valníkama. Maj to pěkně zrenovované. Jdu si prohlídnout věž. Za války němci bombardovaly náměstí a od té doby je věž nakloněná o 130 cm. Nahoru vede nekonečně dlouhé dřevěné schodiště, které se proplétá mezi trámy. Člověk si tady musí dávat pozor na hlavu. Nahoře je vyhlídka do všech stran. Dřív tady byla taková bedna, do který se hodila mince a ze záznamu jste si poslechly, co všechno jde z věže vidět. Jako malej jsem si to rád pouštěl v ruštině. Ve špičce věže je malá místnost, kde žil ponocný s rodinou a krávou. Krávu tam vynesly jako malé tele. Také tam musely každý den vynést vodu a uhlí. Myslete na to, až budete šlapat nahoru. (by mě zajímalo, jestli dolu nosily kokíta, nebo jestli se občas na věži blejskla prdel...) No nic. Je čas jet dál. Jedu do 20km vzdálené pohraniční vesnice Všeruby. Motorku dávám do zahrady k příbuzenstvu a jdu do hospody s místním jawařem, kamarádem PETREM.

2.DEN

Ráno upravuju zrcátko. Je to šmejd. Za jízdy se točí v kloubu. Dlouhou rourou si rovnám stupačku, na benzinovou hadičku si dávám filtr a měním stržený šroub v brejlích. Ještě si uříznu prkýnko pod stojánek a vyrážím směr východ. Na první benzině si kupuju svíčku a hned ji měním. Jedu na Klatovy a začíná docela slušně pršet. Zajíždím se schovat do autobusové zastávky.Už tam jsou dvě endura. Po dešti jedu dál a míjím pěknou country hospodu, tak stavím a jdu tam na oběd. Mám radost, když si němci fotí jawku se starou mapou Československa přilepenou na nádrži. Po obědě jedu do Klatov. Stojím na semaforech a najednou mi prdlo spojkový lanko. Jedu na benzínku a ptám se pumpařky, jestli neví o nějakém motoshopu. Ona volá synovi motorkářovi a pak mi povídá: syn má v garáži pod benzínkou motorku. Sundej si z ní co potřebuješ. Jdeme do garáže. V rohu je rozpadlý mustang. Spojkové lanko má přetrhlé a spojené čokoládou. Beru si tu čokoládu a za chvíly jedu dál. Jedu na zříceninu Kašov a hned potom na hrad Rabí. Už maj zavřeno, tak aspoň fotím nádvoří, židovský hřbitov v podhradí a vyrážím na hrad Velhartice. Fotím hradby a dochází mi film. Škoda. V hradním pivovaru je výstava věnovaná Verneovkám. Ponorky, balóny, hrdinové a lotři. Je to super. Jdu do hradu na koncert Hutky. Je to otřes. Kupuju si sbírky básní od E.A.Poea a Gellnera. Vracím se na zříceninu Kašov a stavím stan. Jdu do vsi pro vodu a cestou si úplně promáčím boty. (hlavně, že si vezu gumáky) Rozdělávám oheň, vařím si hrachovku a nad ohněm sušim boty. Jdu se natáhnout do stanu, pořád prší a je zima jak v ruský pohádce. Čtu si u svíčky básně mých oblíbenců a pod vlivem prostředí starého hradu a hororového počasí se ve mě probouzí poeta. (ocelové nebe nade mnou, mokrá hlína pode mnou, studený hrad vedle mne, moje tělo...již beze mne)

 

3.DEN

Pořád prší. Zašívám si ponožky, oblékám nepromok, nazouvám gumáky a jedu do Kašperských Hor. Nádhera. Pěkná cesta lesy. V Kašperkách jdu do muzea motorek, hraček a perníku. Průvodce u motorek nás na uvítanou seřval. Že prej jsme banda debilů a naše generace může za to, že jawa krachuje. Jedna paní se rozplakala a půlka lidí odešla, ani si nic neprohlídly. My, co jsme zůstaly, tomu průvodci oznamujeme, že debil je on a zkurvila to jeho generace. Ve finále o exponátech vyprávím sám a dědek jen poulí očima. Z muzea jdu do hospody na čaj a bramboráky. Pak se jdu projít na hrad Kašperk. Lesní 8km dlouhá procházka v dešti. Super. Šlapu v nepromoku a gumákách. Hrad je fakt super. Samozřejmě se dá na motorce vyjet až k hradu. Kašperk má dvě věže. Na jedný je původní keramická střecha ze 14.století a na druhý nová dřevěná. (Za rok vítr novou střechu sfoukne a stará vydrží. Holt kvalita) Z vrcholu věže trčí kamenný bloky, jsou asi 1,5 metru od sebe. Když byl někdo odsouzenej k trestu smrti, tak ho se zavázanýma očima postavily na ten kámen a když dokázal poslepu z místa přeskočit pře druhej kámen na třetí tak dostal milost. Prý se to jednomu povedlo a tak šel do hospody oslavit svobodu a když vyšel ven tak mu kůň rozkop hlavu. Po hradu obídek v hospodě a jedu dál. Zjišťuju, že všechny cesty vedou do Budějovic. Taky cestou zjišťuju, že jsem si vzal nízký gumáky a za jízdy mi do nich fouká a prší. V nějaké autoopravně je měním za vysoké filcáky ale po chvíly jízdy mi do nich teče voda skrz ten filc. A aby toho nebylo dost, tak ještě zjišťuju, že v pravé koženkové montážce mám suché konzervy a v levé kožené montážce mám rozmočené mapy a chleba. Za Třeboní stavím stan ve vodáckém kempu. Je to velká promočená louka a hospoda plná ožralejch vodáků. Jdu spát. Oblékám si vše suché a klepu se zimou.

 4.DEN

Vstávám v 6.30. Skrz stěnu stanu svítí slunce a je mi teplo. HURÁÁÁ!!! Přestalo pršet, svítí slunce a je teplo! Peru, suším, balím, koupu, meju. Vodácká ošetřovatelka mi vyndavá klíště z žíly na předloktí. Škoda, že jsme se s ošetřovatelkou nepoznaly večer. Mohly jsme si klíšťata hledat celou noc. Všichni vodáci si léčí kocovinu. Pomáhám jim nastoupit do loděk a odjíždím do Telče. Pod zavřenou rozhlednou si vařím oběd a relaxuju. Pak bloudím po vesnicích. Jsou tu samé objížďky, ale nevadí, aspoň poznávám srandovní názvy obcí. Když jsem v Hodoníně, tak ani nevím jak, najednou jsem na slovenské celnici. Nu což. jedu dál. Bez slovenských korun a bez benzínu. Za hranicí je benzín drahý a kurz nevýhodný. Speciál nejde pod 35 SK. Cesta z Jižní Moravy na Slovensko je trochu nudná. Samá rovina a žádné zatáčky. Tábořím u Smolenice v autokempu Buková. Je to vodní nádrž s přehradou na hranici malých karpat. Ohřívám si fazole ajdu spát. Všude kolem kuňkaj žáby a bzučí komáři.

 5.DEN

Vstávám, snídám, balim. Je krásně. Jawku nechávám v kempu na řetězu u lampy a jdu na výlet. U rozcestníku zjišťuju, že slováci na turistické ukazatele nepíšou jak je cíl daleko, ale za jak dlouho tam dojdeš. Vyrážím do Plaveckého Mikuláše. Je to hodinová procházka lesem a na konci trasy mají být přístupné jeskyně. V cíly mojí cesty o jeskyních nikdo nic neví, ale asi 15km na západ vidim hrad. Stopem se tam jedu podívat. Vystupuju pod hradem a zvířecí stezkou se po čtyřech škrábu do vele prudkého kopce. Nahoře úplně ztrhanej se šnekem za uchem a kopřivou ve vlasech nalézám zříceninu kdysi velkého hradu. Pěkný hrad, pěkný výhled, pěkná příroda. Těsně nad hlavou mi stíhačky trénujou výkruty, jako by chtěli hrad zbořit tlakovou vlnou. Z chytré tabule se dovídám, že okolní krajina se zkládá ze stejných geologických prvků jako karpaty v Rumunsku. Hustý les, prudké bílé skály a hodně jeskyní. Po cestě scházím do vsi a stopuju starýho žigulíka. Řidič si se mnou rád povídá a pak se ptá odkud jsem. Povídám že od Karlových Varů a on na to - tak prieto hovoriš takým čudným priezvukom, Karlovy Vary sů u Košic hej? Pak mě opět čeká hodinová procházka do kempu. Cestou nacházím miniaturní lesní kostelík. Je napůl vysekán do skály a napůl postaven z kamenů. Hned vedle je půlmetrový model kostela. Moc pěkné. Sedám na klády, vybaluju sváču a pozoruju lesní dělníky jak stahujou dřevo ze stráně. Sou to borci. Rozbahněnej krpál kde bych lez nahoru po čtyřech a oni to jezdí s lakatošema a kládama na řetězu. Potom pokračuju lesní cestou podle potoka a připadám si jak ve filmu cesta do pravěku. Je to paráda. Z kempu jedu do Trnavy, pak špatně odbočím a jedu na Piešťany. Kašlu na to a jedu dál. v Piešťanech se stavím u přehrady v kempu. Je tu nuda a mrtvo. Rozhoduju se, že jedu domu a hned vyrážím. Před Trenčínem se z motoru ozývá strašná rána, pak mlácení železa o železo. Okamžitě mačkám spojku a jedu dál setrvačností. Brzdim a stojim v poli. KONEČNĚ SE NĚCO DĚJĚ! Volám domu, že se mi tu líbí a že přijedu až za týden. Tlačím jawku asi 500m do vsi Záblatie. V hospodě mi radí za kým jít. Za chvíly zvoním u vrátek a už přichází pan Mičo. Je to malý, vrásčity dědeček a je evidentně rád že se něco děje. Šup s motorkou na dvorek a sundavám válec. Ty brďo! Přetrhlá ojnice! Píst na padrť, prasklý kroužek, trochu otřepený válec, jinak vše v pohodě. Jdem do hospody, spím na seníku.

 6.DEN

Ráno volám kamarádce, jestli ještě její táta z Luhačovic má nějaké jawácké motory ze svého mládí. Kamarádka mi říká, že snad jo, ale že její táta je v Praze. Prý mám jet do Luhačovic, že zbytek zařídí. Jdu na autobus a jedu z Trenčína přes Starý Hrozenkov do Luhačovic. Asi 50km. V Luhačovicích jdu na udanou adresu, sice není nikdo doma, ale vychází sousedka, dává mi klíče od baráku rodičů mé kamarádky a říká: volala Eva, že se tu máš ubytovat a že její táta přijede zítra. Hmmm... moravská pohostinnost. O.K. Ubytuju se, vykoupu a jdu na prohlídku města. Moc pěkné lázeňské kolonády a všude pramení prameny minerálních pramenů. Jdu brzy spát.

 7.DEN

Abych jen tak nelelkoval, tak scháním klikovku. Na Moravě jsou fakt zlatý lidi, jsou na mě moc milí a snaží se mi pomoct. Bohužel jsem nic nesehnal. Lidi mi zadarmo nabízely motor na ČZ150, čz175 a celou funkční panelku 250 za 1500kč. Přijíždí Evin táta a řiká, že už žádný motor nemá. Ukazuje mi na zahradě betonovou zídku ve svahu. Prý tam všechny motory zabetonoval. Jdem podél zídky a on ukazuje kde co v betonu je. Všechno si dokonale pamatuje. Jsou tam většinou motory z automobilových veteránů, ale i z motorek. Domlouvám si s ním pár noclehů a jdu na prohlídku ke dvěma místním zběratelům jawiček. Je to paráda, škoda, že nemám u sebe foťák. Večer se procházim parkem a pak jdu spát.

8.DEN

Ráno jedu autobusem do Zlína a v obchodě kupuju novou klikovku, píst, kroužky, silikon, těsnění a spojkové lanko. Vše stojí 2100kč. Vracím se do Luhačovic a zase se jdu projít na promenádu. V parku mě mladý hipísačky zvou na víno, ale já radši piju minerálky z pramenů, mlsám lázeňské oplatky a cpu se zmrzlinou. Sem prostě trouba. Pak jedu autobusem do Trenčína. Ihned vyndavám motor a půlim ho. Vyndavám ložiska, gufera, převodovku a hromadu kovových střepů. Všechno důkladně čistím a skládám motor s novou klikovkou. Jdu za mototechnu prohrábnout popelnice a nacházim tam fajnovej blinkr. Přesně tenhle mi chyběl k těm třem co mám doma...no fakt...nekecám... Večer jdu s Mičem do hospody. Spím zase na seníku, Mičovo dcery jsou zamčené a na dvorku je puštěný pes.

 9.DEN

Ráno musím vypilovat otřepky ve válci. Je trochu prasklej a kousek ho chybí. Na dlažbě vyklepávám destičku kladívek, brousím ohlou přírubu karbece a vůbec si vesele spravuju motor. Mičo je už namazanej z hruškovice kterou jsem mu přivezl z moravy. Jeho pani okopává záhony a kroutí hlavou. Motor je hotovej, dávám ho dohromady a hned si jdu zajezdit. Vše je v poho, tak strojim plechařinu, šteluju spojku, balim brašny, nakládám páva a jdem do hospody. V hospodě se loučím s mými novými kamarády a za mohutného kouře odjíždím zpět do Luhačovic. Zase jdu na kolonádu, popíjím kapučíno na terase, fotim se v parku, jdu do čajovny a večer jsem pozvanej k táboráku u sousedky. Jdu spát až pozdě v noci.

10.DEN

Vstávám, snídám a rozhoduju se, že radši pojedu domů. Nechci riskovat, že jsem někde přehlídnul nějakou prasklinu v motoru. Vysypanej motor na východním slovensku by mě moc nepotěšil. Jedu k tetě do Turnova. Zhruba 300km nonstop šedesátkou. Pro jistotu kdyby ten válec nevydržel. Cestou mi to začíná sát falešnej vzduch. Na semaforech na neutrál mi to vždy vylítne do toček a jde to chcípnout jen sundánim fajfky, jsem docela atrakce. Vypadá to, jako že to na těch semaforech schválně tůruju, aby náhodou někomu neuniklo, že mám starou panelku. V Turnově ukládám motorku na zahradu a jdu obdivovat místní krásy. Dnes spím v posteli.

 11.DEN

Dnes je takový smutný den. Domů to mám jen 200km a cestou se neděje nic zvláštního. Celkem jsem ujel baj voko 2000km. Získal jsem spoustu zkušeností. Spoustu věcí jsem cestou postrádal a další spoustu jsem jich odhazoval. Příště chci jet dál, houšť a hlavně s kamarády!!!!!!!

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE