Sama nebo ve dvou? Trip za medvědy a Drákulou do Rumunska aneb, jak to vše nakonec dopadlo

Trip za medvědy a Drákulou do Rumunska aneb, jak to vše nakonec dopadlo 😉

Vyjeli jsme v neděli odpoledne za slunného počasí. No,spárovat interkomy,se nezdařilo,pak mi ještě praskla žárovka u předního světlometu mého BMW.Nu což,snad to nějak dopadne…

1.den tranzitní trasa 451km směr Györ - ubytování

Uháníme na Jindřichův Hradec ,přes Rakouský Horn krásnými vesničkami.Míjíme okrajem hlavní město Rakouska -Vídeň a dál podél Dunaje.Počasí nám přeje,sluníčko nás hřeje,větřík pofukuje👌. Cestou potkáváme spoustu větrných elektráren . Na ubytko dojíždíme ve 21.30 za tmy, do historického městečka s klášterním komplexem - do Pannonhalmy (ovšem nevidíme z něj nic) tady jsem zabukovala ubytování.Pan majitel rodinného domečku ( jak tak koukám,by potřeboval nějakou tu rekonstrukci ) nás již netrpělivě vyhlížel u vrat.Ráno zabaleno a asi po kilometru, parkujeme u bistra a dáváme snídani v „Trabantu“ u silnice, která vede až na Balaton.Kafčo a něco sladkého na zub,nás posílí na další cestu.Toni,jak začínám zjišťovat,je živ hlavně z cigaret a kafča…a naviguji od začátku já.

2.den směr Dráganesti  329km

Po sjetí z nudné a otravné dálnice, konečně cestou po Maďarsku ,obdivuji hnízda čápů,na všude přítomných sloupech. Potkáváme další větrné elektrárny a sluníčkové počasí ,nás doprovází dál.Malá zastávka v klimatizovaném Lidlu a zase pelášíme vesničkami. U domečků stánky se zeleninou a hlavně melouny,papriky a rajčata.Hranice překračujeme za Sarkad směr Rumunská Salonta.Teda,přechod zanedbaný,ale papíry od motorky a doklady,ty slečna celnice, striktně požadovala.

Cestou celkem lidu prázdno,jen pá zvířat na poli a zase čápi a také psi,válející se všude kolem silnice.Konečně větší město Beius,kde u krásného kostela, mění Toni od místného překupníka pár Lei a kupuje malý melounek,který se snažím upevnit k mé motorce pod svítivou zelenkavou síťku,která se stala na mých cestách osvědčeným pomocníkem,při poutání bagáže. Toni si ještě dává zmrzku,od místních krasavic a pak již uháníme dál na ubytko.

Cestou se stačím cestou malinko zamotat a zajet opravdu blízko do uliček místních vesničanů…no,docela se i bojím:-) jako navigátoru „nováčkovi“ mi snad bude odpuštěno.Ubytko fajn,připadá mi to tady,jako nějaký honosný palác.Všude bílý mramor, krásně upravená zahrada s kytkami a fontánou,ale nikde skoro žádní hosté.Před „palácem“ BMW a Ferrari:-)to jsou rozdíly… Po vykoupání jdu zakrýt plachtou motorku…jenže,dveře se zabouchnou a průšvih.Neznám kód a nemám ani mobil.Nakonec mi zachraňuje místní „domorodec“ a letí mi po schodech otevřít.Mé volání do otevřeného okna v patře,bylo vyslyšeno…ufff,to jsem ráda.Melounek vzal za své….a ráno hurá dál:-)a zase naviguji.

3.den  329km Transalpina a  dojezd na ubytování k jezeru do Pensiunera Alpina

Venku už se dělá horko,tak fajn,hlavně,že nám nebude pršet.Po pár metrech stavíme před parádním bistrem u silnice.Je zde čisto a krámek je plně zásobený klobáskama,masem a také preclíky a kafčem.Veliký pes,hlídá poblíž a pozoruje nás mlsným pohledem.Toni ho po chvíli hladí a promlouvá s ním.Cestou míjíme vesničky s domečky udržovanými,skromnými políčky,ale také chatrče a binec .Koně a krávy na cestě,nejsou ničím neobvyklím.

Vjíždíme do vesnice,kde nás vítá tabule s nápisem PARCUL NATURAL APUSENI. A najednou  policie a spadlé elektrické vedení na silnici.Chvíli stojíme a čekáme,až policajt zavelí…opatrně přejíždíme a mizíme.

Pomalu ,ale jistě se přibližujeme k městu Sebes,které je vstupní branou na Transalpinu. Jakmile se kopečky začnou zvedat,Toni nevydrží a vyráží jako neřízená střela.No,tak jedu sama…po pár kilometrech zalesněným terénem,plných zatáček na mne čeká.Cestou míjíme haldu rozsypaného štěrku,přímo na silnici- no,to nechápu.Ani žádná výstraha od místních silničářů. JEŠTĚ,ŽE NEJEL ZROVNA ŽÁDNÝ MOTORKÁŘ.Kolem i pár padlých stromů ve strmých kopcích. Nejprve nás s čeká zalesněná část (kdybych se lépe připravila a četla o tripech do Rumunska ,nemusela jsem…ale to až dál.

Konečně  dojíždíme na přehradu Taul Bistra s výhledem na vodní hladinu . Jedná se o umělou nádrž na soutoku řek Sebes a Bistra, přehrazená betonovou hrází vysokou 78m a širokou 178m. Do provozu byla uvedena v roce 1984.Vzduch se jen tetelí, pár stánků se suvenýry,na sloupu plechová cedule s nápisem TRANSALPINA .Samá motorkářská samolepka - i plno z Čech vidím. Jukneme na přehradu ,foto a pomalu frčíme dál.

Projíždíme série serpentin s nezničeným povrchem vedoucích až k jezeru Oasa.Opět stánky se suvenýry…kupuji  samolepku a vařečku,kterou pak někde při další cestě ztratím,no,šikula jsem teda.Cestou dolů přímo u silnice, míjím lišku,ale vypadá nějak unaveně a pohuble…ne,jako ta z našeho Budulínka. Pak mi skočí přímo před motorku srna .Hupká si to vedle mne, jako by motorku ani neslyšela.Nakonec tryskem do lesa... Sjíždíme prudce stále dolů,pak asfalt zmizí úplně,jen ostré kamení a po pár metrech křižovatka,stánky, domky a taky kemp.  

Křižovatka Obârșia Lotrului, kde se Transalpina protíná se silnicí vedoucí prostředkem hor z Petroșani do údolí Oltu. Teď máme za sebou tu nižší část hor. Pozor ať správně odbočíte (ne jako my). Později se o tom zmíním…

Dáváme oběd-hranolky a vepřový steak.No,nic extra teda.Najíme se a pokračujeme na ubytování do Pensiunera Alpina. Cesta ubíhá v poklidu.Asi po hodině,pomalu  projíždíme přes betonovou obloukovou hráz -přehrada Brădișor, která se nachází v korytě řeky Lotru 6km od obce Malaie /Malajsie .Jezero má hloubku kolem 40 metrů a je obklopeno pohořími Căpățânii a Lotrului.Je také velmi oblíbenou místní turistickou atrakcí.Díky své krajině a možnosti provozování vodních sportů,se zde daří i rybaření.

Konečně krásné jezero Lotru- mapy ukazují,že už jsme téměř v cíli.Přede mnou se najednou objeví motorkář,který prudce zabočuje přímo na ubytování.Zahybám také,ajaj,šílený prudký kopec,tráva a hadice a betonové schody s výjezdem.No,po pár metrech jsem to položila 😒přes tu „blbou hadici“ přibíhá majitel a motorkáři,po chvíli i Toni.Uff,jsem celá a ani mému „Bavíkovi králíčkovi“ se nic nestalo.Chlapi s velkým úsilím sunou motorku dolů...díky kluci:-)Tak,zaparkovat a odnést ten těžký bágl s věcmi do toho mega  kopce.Ubytko krásné s výhledem na jezero a i motorky jsou v dohledu pod kontrolou.

Večer pivko a povídáme s Polákem,který jel přede mnou nahoru.Přijel s přítelkyní,ale ta dole raději slezla včas.Kopec opravdu neskutečně prudký.No,rozebíráme Transalpinu…a zjišťuji,že ten krásný úsek 50km,jsme minuli,kvůli trase na ubytko.No,nedá se nic dělat,tak příště…Pak ještě ukazuje,jak nahrál medvědy na Transfagaraš,to tedy hltáme a těšíme se,až je taky uvidíme.Jasný,vždyť jsem taky kvůli tomu tady😉.

4.den medvědi na Transfagaraš 420km

 Snídaně kolem 8.30 na terase s výhledem na poklidné jezero a zelené kopce kolem👌. Omeletka a zelený čaj.Toni místo čaje kafčo a samozřejmě cigárko.Dobalit a frčíme - kvůli času najíždíme na místní „dálnici“ směr městoTálmaciu.Kopírujeme širokou řeku Olt.Řeka protéká i kotlinou pohořím Fagaras a jako jedna z největších rumunských přítoků ,se vlévá dál do Dunaje.

Tady se Toni pěkně rozjede - předjede mne,až se docela bojím,jede jak„drak“Ani mi neukáže, nenaznačí - můžeš,pojeď(zrychlíme) …jako gentleman,nu což - není to Pepan,když jsem prvně vyjela za hranice - po Rakousku.Cestou nehoda,která zablokuje silnici na dlouhé kilometry.Ještě,že máme ty motorky…Kolem 12h projíždíme hezkým a zároveň zvláštním městem Sibiu, které kombinuje moderní výstavbu s totálním ghettem a přidává prvky Sedmihradské architektury.  Cartisoara je pak místem, které skvěle vystihuje přísloví„tam, kde lišky dávají dobrou noc.” Polorozpadlá vesnice s barevnými domečky, pasáky ovcí, krav a oslů nás vítá s otevřenou náručí. Nedotčená krajina dávají tomuto výletu úplně jiný nekomerční význam.

Vstupní brána do ráje je za námi a Transfagarasan - zahalený v husté mlze před námi😉. Cartisoara, kde je začátek Transfagarašské silnice. Ta je megalomanským projektem vlády Nicolae Ceauşescu. 90 km dlouhá silnice spojuje historické oblasti Transylvánie a Valašska. Silnice byla postavena v letech 1970 až 1974/no,to je stará, skoro jako já😁… a byla budována pro strategické vojenské účely.

Podle oficiálních údajů zde při výstavbě přišlo o život asi 40 vojáků. Cesta stoupá přes nejvyšší pohoří Rumunska, zvané Fagaras (rumunské Transylvánské Alpy), až do nadmořské výšky 2 034 metrů. Jde o klikatou cestu, posetou fakt ostrými zatáčkami, strmými a dlouhými S-křivkami a ostrými sjezdy. Transfagarasan má 5 tunelů a také nejdelší silniční tunel v Rumunsku s 884 metry.Dole je krásné slunečné počasí,ale nahoře nás čeká….

Toni zase jako střela letí.Snad na mne nevybafne nějaký méďa.Už ho vidím„aha,tady už je Transfagaraš“ tak hurá na médi... Nahoru se začíná kazit počasí…mlha a déšť.Není vidět skoro nic,sakra! Nakonec dojíždíme v koloně do sedla do výšky 2044m n.m . v hustém lijáku a mlze,která by se dala krájet.

V sedle se neskutečně rozprší,tak rychle se schovat pod přístřešek u občesrstvení,kde se tlačí snad všichni turisté… a počkat,až se vyčasí.Toni po nějaké době navrhuje-vezmeme nepromoky a jedeme.Toto já striktně odmítám a stojím si za svým,počkat. Jj,je to tady,sluníčko vykukuje a sedlo se nám otevírá.Na jedné straně ovečky,mega výhled👌 a na druhé nádherné jezero,se zbytky sněhu.Kousek dál vidím lanovku a ta panoramata s klikatou silnicí…Kocháme se pohledy,ale čas nás tlačí - jedeme dál,za medvědy.

Cestou jestě vodopád a zase prudké sjezdy dolů.Výhledy na zelené kopce a kopečky,místy zahalené do mraků.A u jezera Vidraru,konečně nás vítají - medvídci😁. Jeden „obr“ se válí-spíše producíruje , přímo u silnice- tak natáčím z blízka asi 3metrů. Zastavují i ostatní auta a všichni valí oči na médi. Další mládě u silnice,papá nějaký krekr a další a další za svodidly ještě spolu s 2 mláďaty….jednu chvíli se máma medvědice, pěkně naježila na Toniho.Já ji objela a natáčela:-)no,jak riskantní...to jsem celá já(strach si prostě nepřipouštím).Cestou dolů jsem stihla zachytit i 3 člennou  rodinku vykukující z poza betonového mostku,pak zase medvěd - štramácky si rychle vykračoval při levé straně svodidel.

Malinko jsem zrychlila z kopce - jedu úplně sama a najednou přímo po hlavní silnici,běží méďa proti mně…sakra,ani nevím jak,ale nakonec jsme se vyhnuli - méďa skočil mrštně do křoví😉.V tento okamžik,jsem kameru zapnout už nestihla,jak jsem byla „ztuhlá"😎.Každopádně, medvěd nemá důvod na vás zaútočit, pokud se necítí ohrožen.V poklidu jsme se tedy vzájemným respektem minuli 😁.

No,to jsou zážitky! Mám splněno…Tady musím vyzdvyhnout intercom/ kameru MaxTo M3 na přilbě,kdy zmáčknu a nahrávám-mobilem bych asi šachovala,kdyby se medvěd rozhodl k útoku - ještě by si vzal i můj mobil a bylo by po navigování a vlastně i po (šikovné) navigátorce😁. Pak dole,zase se na nás valí déšť.Tak stavíme a dáváme oběd.Jo,zase maso a hranolky.Nakonec alespoň sladká tečka v podobě kynutého slaďoučkého těsta,osmaženého a politého borůvkami a jakýmsi pribináčkem.

Najedeno,vypršeno a dál…

Po nějaké době,jsem si ani nevšimla,že jedu blbě 😒.Navigace přeskočila odbočku na Brašov.Mávám na Toniho a stavím. Nakonec se nějak  nedohodneme a každý jedeme svou cestou… já se chystám na zabukované ubytko do Srbska 200km a Toni na Brašov 160km…(příště již nebudu řešit ubytko dopředu,pak to hrozně limituje).

Sama 200km částí  Rumunska na ubytování - vesnice Tekija Srbsko

Po chvilce rozdělení náraz …drbnul do mne tirák😒, o rukojeť řidítek.Rozkýval mne,sjela jsem na štěrk,pak na trávu,pak zázrakem na silnici (už jsem se viděla v metrovém příkopu)...Ale fakt jsem se lekla,na poslední chvíli jsem to ustála a vrátila se na asfalt. To byl zážitek…v tomto módu uháním dál. Cestou toulaví psi a myšlenka,aby se mi již nic zlého již nepřihodilo...Ve velikém teplu frčím dál,cestou usrkuji z camel bagu.Tankuji pak ve velkém městě Tárgu Jiu, na menší pumpě.No,už abych byla na místě…

Nakonec dojíždím těsně před hranice,které po Dunaji přejíždím do Srbska ,no,ajaj - zjišťuji,že nemám staženeé offline mapy Srbska...Nakonec pouštím v cílové vesnici Tekija data a v 21.30 již za šera vyjíždím do prudkého kopce,kde se motám mezi rodinnými domy...až konečně vidím ten správný,kde mi vítá ✋🏻milá stará paní.Ujišťuji se,že jsem tu správně.Pak úleva …krásný výhled na vodu,terasa - tak chvíli se snažíme komunikovat, ale stará paní neumí ani slovo anglicky - jen pokyvuje a usmívá se.Loučíme se kolem 22hodiny za hluboké tmy  ( babi jde o 4 domy níže,kde bydlí).Tak ,konečně sprcha a  klid.Jedno pivko  a ještě pořešit,kam zítra.Nakonec mi kamarád varuje,že přichází  fronta  a pak v sobotu„ humus” v oblasti jižního Balkánu…No,raději měním plány:-) do Mostaru k Blagadaj  a na vodopády Kravica,prostě jindy….

5.den po Srbsku (sama ) do Novi Sad 383km

Spánek nespánek, všemožné myšlenky...počasí bude teplé - asi až moc vedro se zase chystá. Dopoledne zabaleno a vyrážím směr Novi Sad,celkem 383km mi ukazují mapy.Sluníčko na obloze začíná hřát .Sjíždím z prudkého kopce uličkami mezi rodinnými domky a pak najíždím na hlavní silnici,která vede podél širokého Dunaje.Stromy vystřídaly skály nalevo a i na druhé straně Rumunska.Tunely a každou chvíli upozornění ,na padající kameny…ano,spoustě z nich se vyhýbám.Po Dunaji pár větších výletních lodí a lodiček.

Cestou minu i starou loděnici s rezavými loděmi na břehu - je tady fakt mrtvo.Po několika kilometrech malé zpestření - na skále pevnost Golubac. Středověká pevnost, která se nachází na pravém břehu řeky Dunaje u stejnojmenného města v severovýchodním Srbsku, na území národního parku Đerdap, v blízkosti soutěsky Železná vrata. Pevnost je dokonce považována za kulturní památku mimořádného významu.Po 200km dotankuji na místní pumpě,dodám si nějaký ten snack z batohu a uháním dál. Místní chlapi koukají a něco si šuškají,když vidí,kdo je řidič😁.

Cesty místy zničené a všude plno prachu.Míjím pole se slunečnicemi a kukuřicí.Po dalších 100km stavím a tankuji u nájezdu na dálnici,po které pojedu kousek a pak raději další část po místních komunikacích. Nakonec si dávám ještě jídlo na pumpě - Pljeskavici s hranolky a pořádnou kupu míchaného salátku s olivami a jedno nealko.Dále již najíždím na dálnici,kde se zdárně vymotám a směřuji na Novi Sad. Cestou ovšem kolony,které nejde ani pořádně předjet.Rozestavěné úseky silnic,vítr,horko a jinak nic zajímavého.

Konečně kolem 17h přejíždím řeku po dlouhém mostě.Pode mnou je široký a zdá se mi i čistý Dunaj.Okolo břehů vidím spousty obyvatel na přilehlých plážích :-) no,vždyť je taky vedro.

Novi Sad - je druhé největší město Srbska s 367tis.obyvateli (kdysi jsme tu s našimi projížděli cestou k moři - jo, ty vzpomínky...bez mobilu, táta jen papírové mapy a 3 holky ve„ staré ŠKODĚ 120 L" ( jo,tenkrát byla naše Škoda úplně nová a tátou hodně opečovávaná ) a ještě s vlekem a bez klimatizace ))). Vlhké subtropické klima (píše wikipedie) teda fakt šílený vedro,to je realita! Stojím v koloně a čekám,až budu konečně na místě. Je to nekonečné,všude autobusy,lidé a není kde předjet.Hurááá konečně po 25minutách,mi navigace bezpečně přivádí, na parádní ubytování v rodinném domě, v klidné části města.Paní majitelka mi vítá a udivuje se,že jsem sama.Ano,jsem tady sama… Objednávám si jedno vychlazené pivko - to teda jen zasyčí . A pak rychle vybalit věci a spláchnout prach a pot.

Podkrovní okojíček je neskutečně útulný a dokonce i klimatizace 😉.Když se trochu zmátořím,jdu dolů ještě nastříkat řetěz.Oba majitelé mi ochotně pomáhají se stojánkem:-)jo,únava je fakt znát. A ten žár venku… Na pokoji dávám výjimečně nudlovou - čínskou polévku a krekry.Jo a taky pak ještě na posteli jedno pivko,co jsem si koupila na pumpě:-) holt tekutiny se musejí prostě doplnit.Vyklimatizováno …na noc ještě zatahuji rolety a usínám hlubokým spánkem spravedlivých .Probouzím se až s nastaveným  budíkem.

6.den 800km k domovu

Vyspáno do růžova! Snídám kaši a zelený čaj.Doplním camel bag Klim,vše přichytím svou zelenkavou síťkou a šup do sedla.Lehce po 6hodině ranní vyrážím - domů.Popravdě,bude to nudná a dlouhá cesta po dálnici…Pouštím do sluchátek Modern Talking:-) hudbu „mého mládí“ jasný,taky Rihanu a Cold Play 😉 - a uháním dál.

Asi po 100km zastavuji na pumpě.A najednou slyším ahooj))) zdraví Slovák a dva Srbové.Jedou prý na kamarádovu veselku na Slovensko.Slovák mi dává dokonce i hadřík,na vyčištění plexi:-)jak milé. Prohodíme pár slov ,poděkuji a pomalu mizím,čas utíká, jak „splašené koně”.

Srbská hranice je plná kolon s auty a všude neskutečný mumraj.No,všechny zdárně objíždím (tedy předjedu😉)  a překračuji přechod…

V Maďarsku mi ještě potká banda Čechů na Harlejích a diví se,že jedu sama.Oni frčí na Moravu a já ku Praze.Prý v Bratislavě prší,tak snad se vyhnu. No samozřejmě,ještě se stačím zamotat ...kde jinde,než v Bratislavě,kam omylem sjedu z dálnice:-)vypnul se mi hlas do sluchátek a prostě se stalo.Jj,naštěstí je zde již po dešti .Každopádně jedu vše na offline mapách a musím je teda pochválit. Akorát,ta nudná dálnice pokračuje...

 Kolem 15hodiny konečně přejíždím hranice do ČR - se mi až derou slzičky,že jsem to prostě sama zvládla. Před Hustopeči šílené kolony a samé objížďky…ano,jsem v Česku,tady silničáři „páchají a makají“ Musím říci,že velkou část cesty mi foukal vítr:-)vlastně,to asi ,že jedu po dálnici…No tak nic,ale tak to bylo.A i mračna se valila,ale nakonec jen drobné přepršky cestou.

  Po 17hodině dojíždím … parkuji u vrat,soukám se z motorky- mého „Bavíka-králíčka“. Šťastná,jak blecha,jsem doma a dokonce i plná energie😉:-)to fakt nechápu.Já jsem to prostě dala - 800km do Prahy po dálnicích na jeden zátah! A doma hned „mami,co bude k jídlu?“ A já „medvěd mi nesežral" tak jdu teda něco uvařit...😁

 

 

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE