Road Trip Rumunsko

Den čtvrtý: Portile de Fier, Srbsko, Bulharsko

Další den se chystá přesun někam pod Fagaraš, pojedeme co to půjde a pak se někde ubytujeme. Zatím jsme nemokli, tak předpokládáme, že se nic nezmění. Po rozloučení se s Klepáčkovými a předání dárků pro místní děti do školy, vyrážíme směr Železná vrata. Největší přehradě přes Dunaj, která slouží zároveň jako jeden z mála suchých přechodů přes Dunaj do pobaltských republik. Projedeme pasovou kontrolou a snažíme se dostat kousek od vody, protože nás od rána stopuje pěkná bouřka. Projíždíme přes milionářské letovisko Dušanovac a zastavujeme na dlabanec na Železných vratech II, která jsou ale v rekonstrukci. Poobědváme něco ze zásob a vzdalujeme se od bouřky hlouběji do Srbska k přechodu Bregovo do Bulharska. Zde jsme vyrušili celníka s paní ze směnárny z odpoledního “rozjímání”. Měl očividnou potřebu nám to vrátit, ale naštěstí neměl na čem, takže jsme vesele pokračovali na trajekt opět do Rumunska. Tady si 2 hodiny počkáme na převoz. Mezi tím klábosíme s hrozně “chytrým” panáčkem z Jihlavy co vozí vojenská vozidla z Řecka. Konečně přeplouváme  do Calafatu a nabíráme směr Craiova. Po cestě není nic moc zajímavého. Protože je už dost pozdě, tak hledáme místo k přespání. To, že Petrovi upadla motorka, sem psát ani nebudu, protože únava se projeví na každém. V Craiově při hledání motorestu na spaní potkáváme místního motorkáře na choperu a ten nám nabízí ubytování v hotelu u jeho kamaráda. Zavedl nás na místo a dostali jsme apartmán v podkroví, jelikož se hotel zrovna trochu opravoval, za 40€ i s hlídaným parkovištěm. Příjemné překvapení. http://www.hotel-sport.ro/en/index.html (350km)

Den pátý: Drákulův hrad a Lacul Vidraru

Ráno se probouzíme do slunečného dne a vyrážíme pod Drákulův hrad v Poienairi. Ve městě něco málo málo nakoupit v PLUSu, natankovat a jedem. Tahle trasa je samá rovina, tak to bereme rychlovkou. Cestou se zastavujeme v Pitesti v jednom motorkářském krámku, abychom si koupili mazání na řetěz, který dostal v Banátu co proto. Tady mají snad úplně všechno, ale samozřejmě jen pro moto do 250ccm - čínské výroby, protože tady nic jiného nejezdí. Kolem 13 hodiny jsme pod Drákulovým hradem, shazujeme motorkářské a vydáváme se s Petrem zvládnout těch 1200 schodů nahoru na zříceninu. Dita zatím u motorek hlídá oblečení. Po výstupu až na vrchol koukáme na ten výhled na místa, odkud jsme hrad ani netušili. Kolem se začínají stahovat bouřkové mraky přecházející přes Fagaraš. Než sejdeme na parkoviště začíná poprchávat, takový zahradní deštík. Z hradu to vypadalo i podle hřmění a blesků na vydatnou koupel. Schováváme se před deštěm na lavičkách s přístřeškem. Uvařili jsme si zatím polévku, popíjíme kávičku a svačíme. Po přeháňce jedeme ještě dotankovat zpět do Cutea Agres, ať máme plnou na přejezd Tranfagarašské magistrály. Tady jsme pochopili, co to přešlo za mraky. Říčka, kde místní zemědělec oplachoval před nějakou hodinou traktor, měla cca 3m hloubku a okolní louky byly pod vodou. Zase jsme měli štěstí. Vyjíždíme k Lacul Vidraru, snad nejvyšší přehradě v Rumunsku, že si ji objedeme a najdeme ubytování. Pravá strana jezera je asfaltová … Cesta byla mokrá a netvářila se příliš bezpečně. Druhá strana je lesní cesta, po které jezdí dřevorubci s náklaďáky. No, a jelikož bylo po bouřce … začali jsme hledat, kde by se dalo přespat, protože tohle prostě projet nešlo.  Máme stany - tak je postavíme. Ale kde? Všude v okolí samé odpadky a romantika nikde. Slyšeli jsme motorovou pilu a sekery, tak jsme se vydali tím směrem. Snad je tam nějaký kemp. Narazili jsme na velice příjemný pensionek, kde jsme byli mimo majitelů ještě se dvěma turisty. Opláchli jsme oblečení od bahna, koupili jsme lahvinku výborného místního vína, povečeřeli a šli na kutě. (220km)

Den šestý: Transfagarašská magistrála

Dnes už je výjezd na asfaltku sjízdný. Napojujeme se na cestu k průsmyku na Fagaraši. Ačkoliv se všude na motorkářích.cz a podobných serverech píše, že Transfagarašská magistrála je něco jako Stelvio v Alpách překvapilo nás, že potkáváme cestou pouze tři motorky. Cesta ovšem nic moc. Na horním parkovišti ještě vyjedeme kousek do přírody. Uděláme pár fotek ve zbytcích sněhu, okusíme něco z místních specialit a pokračujeme dále. Trasa je plánovaná přes Talmaciu a Brezoi k přehradě Vidra. Tu objíždíme po rozkopané cestě, kde se chystá nový povrch (místy už je), někam kde budeme moci přespat. Tady jsou nádherné průsmyky do Suché rokle. Kolem cesty snad stovka menších či větších vodopádů. Výborná lokalita pro turistiku a stanování kolem říčky Lotru. Vybrali jsme podle navigace kemp v Simerii. Když už máme sebou ty stany, tak bychom je měli taky někdy rozbalit ;-) (340km)

Den sedmý: Balaton

Ráno zabalit stany, naložit motorky a hurá domů. Máme na to dva dny, tak plánujeme přespat v Mecce českých turistů osmdesátých let na Balatonu. Vydáváme se do Aradu, kde nás zaujala pevnost podobná naší v Terezíně. Ovšem dovnitř se nám nepodařilo dostat. Je to stále ještě vojenský objekt a vypadal dobře střežený. Teď už jen pokračovat do Maďarska. V podvečer přijíždíme k severní části Balatonu a ubytováváme se ve stanovém kempu. Zanedlouho k nám přibude společnost tří mladíků z čech na malých motorkách (50, 125 a 250 ccm), kteří se sem na otočku dorazili vykoupat. Povečeříme, okusíme vody Balatonu a jde se spát. (490km)

Den osmý: Domů

Ráno jsme se rozhodli posnídat langoše a meloun - jsme přece v Maďarsku. Cesta domů byl již standardní rychlý přesun bez zbytečných zastávek přes Rakousko,  Znojmo a domů. Nakonec jsme byli rádi, že ještě můžeme sedět ;-) (550km)

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE