M-T-B na tripu směr Balkán

Den 9., sobota 04. 09. 2021, stav 2814

Díky brzkému odchodu většiny M-T-B na kutě, kromě Blanche a mě, jsme všichni ráno vzhůru poměrně brzy. Jedeme pro nějaké čerstvé pečivo. Problém s placením. Menší obchůdky nemají terminály, naštěstí vezmou eura. Akorát, že vydají v chorvatských Kunách.

Opouštíme tohle zázemí, a protože chceme večer strávit v Čechách, volíme opět přesun po dálnici. Grr. Cestou se lehce zadrhneme v koloně na dálnici, způsobené průvodem několika tisíc lidí v délce dobrých 10 km, kteří jdou po krajnici v odstavném pruhu. Podle Janiny měli někteří z nich trika s nápisem Unicef, tak jenom čert ví, co to bylo za pochod. Kolonu aut v levém pruhu předjíždíme zprava. Bez problémů i u, na průvod dohlížející, chorvatské policie. 

Za chvíli jsme na hranici HR/HU. Posouváme se k okýnku k pasové kontrole. Blanche, která drží OP mezi zuby, a po kontrole ho dá mezi zuby znova, pasovák žertem říká: “Tak a ty korona“. Miládce, jedoucí za Blanche, která drží OP v ruce, pro změnu říká: “Ty ne korona“. Měl dobrou náladu. My také. Do 5 minut opouštíme celní prostor a tentokrát valíme přes HU silnicemi 1. třídy, takže díry a vyjeté koleje nejsou tak strašné. V Sopronu hledáme nějaké zázemí, kde nám dají najíst. Nakonec zapadneme na terásku nějakého baru, kde vaří. Dobrovolně bych sem kvečeru asi nešel, ale budiž, je brzké odpoledne. Je celkem vedro, a tak hodnotíme, jak asi musí být té servírce, která tady běhá v upnutých kožených kalhotách. Ale proč ne, tu prdelku měla celkem hezkou.

Po naplnění bříšek ještě naplníme nádrže, koupíme rakouskou dálničku a valíme směr Vídeň. Nevím proč, ale průjezd Vídní fakt nemusím. Možná díky tomu, že se nám tady kdysi dávno rozbila Škoda 120 a v tom šíleném provozu jsme čekali na krajnici na odtah. Za Vídní už je to pohoda a k pozdnímu odpoledni přijíždíme do Hrabětic na Haklův Mlýn. Zdejší podkrovní apartmán, kde budeme všichni spát v jedné obrovské místnosti o minimálně 100 m2 s několika zákoutími, nám vyhovuje. Konečník je místními pozván na Babské hody, které se konají v nějaké jiné hospodě, nakonec se tam ale nikomu nechce, a sám tam taky nejde. Večer je dost krátký. Všichni jsou z toho dlouhého tahání unaveni. Moc toho teda nevydrží. Ale není se co divit, dnes najeto únavných 468 km.

Den 10. neděle 05. 09. 2021, stav 3282

Máme celý den nato, abychom dnes ještě trochu pojezdili a poznali kouty vlasti, kam se jen tak nedostaneme. Projíždíme proto Podyjím, kolem Hardeggu znovu lízneme kousek i Rakousko. Pod Vranovským zámkem pauzírujeme a domlouváme se, že cestou dáme ještě Motorkářský doupě u Humpolce. Záměr se povedl a tak v doupěti dáváme oběd. Dobrá zastávka, doporučuji. Po obědě už jsou všichni tak trochu ušlí a natěšení na domov, a tak domlouváme, že už se nebudeme zdržovat zajížďkami a opět použijeme (jak jinak) dálnici pro přesun domů. Díky tomu parkujeme dotankované stroje už kolem 4 odpolední. Letos nalítáno neskutečných 3557 km za 10 dnů, a z toho skoro třetina pouze dálniční přesuny. Neskutečný vopruz. Nedoporučuji nikomu. Jedině byste sebou měli pár skvělých lidí kolem sebe, se kterými je vám dobře, i když vás sem tam krapet sejří. Na Balkán to chce buď více času, nebo menší plány. Ale nelituji, a zase s tou bandou pacošů rád zase někdy někam vyrazím.

Přeceda

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE