Výprava za svišti

Den 5. - 21.8. 

Brzy ráno nás budí chlad od říčky, proto rychle snídáme a balíme. Vyrážíme směr Grossglockner (teploměr u pumpy ukazuje 13 stupňů). Po cestě dávám nabíjet baterky z foťáku. Nabíječku zastrkávám mezi budíky a plexi, takto jsem to už dělal mnohokrát, ale někde se stala chybka, a při výjezdu z křižovatky nabíječku ztrácím. Vidím ji v zrcátku, jak hopsá uprostřed našeho pruhu a létají z ní baterky. Zastavuji a Eva vybíhá zachránit, co se dá. Tři auta se vyhýbají, ale italský autobus se trefil přesně. Výsledek je nabíječka a dvě baterky ze čtyřech KO. Dostáváme se do zácpy, proto po pár kilometrech zastavuji u pumpy, kde natankujeme a chvilku čekáme než zácpa poleví. Máme to i se zpestřením - italská řidička odjíždí od stojanu i s pistolí. Netušil jsem, že se dá hadice od pumpy tak hodně natáhnout. Naštěstí ji pár metrů od stojanu zastaví, pak na sebe nějakou dobu pokřikují. Dále již cesta přes Lienz a Helligenblut probíhá bez potíží. Před mýtnicí ke Grossglockneru dáváme svačinku a kocháme se úchvatnými výhledy. Zaplatíme 18 eur za průjezd, a pak už jedeme přímo k ledovci a hledat vytoužené sviště. U cedulí s vyhlídkama na ně žádní nejsou, tak procházíme okolí a nalézáme je až za restaurací na louce, kam je volný přístup a cedule čím se nesmějí krmit. Nejdříve jsou obezřetní a bojí se jít blíž. Snažíme se je nalákat na krabičku cigaret. 
Protože jsou zvědaví a zřejmě i dost mlsní, pomalu se přibližují a krabičku očichávájí. Nechají se i pohladit, ale brzy zjišťují, že cigarety nejsou k jídlu a tak o nás ztrácí zájem. Teprve když na místo dorazí fotograf s rodinkou a hlavně pytlíkem mrkve, začínají se sbíhat ostošest. Panáčkují, škemrají o jídlo a někteří se o mrkev i poperou. Skoro hodinu od nich nemůžeme odtrhnout oči a domlouváme se, že se za rok vrátíme tentokrát s velkou zásobou mrkve.Po naplnění karty ve foťáku, sjíždíme směr Zell am See, kde chceme nakoupit zásoby. Bohužel obchod nám zavírají před nosem. Zjišťujeme, že obchoďáky v Rakousku zavírají v 18 hod a v neděli jsou zavřené. Nezbývá nám než se zastavit u McDonald´s. U jídla se rozhodujeme tentokráte ubytovat v kempu, teplá sprcha už nás láká. Končíme v kempu v Kaprunu nedaleko vodní elektrárny. Za kemp platíme 22 eur, není plný, takže ráno nemusíme spěchat s odjezdem. 

Den 6. - 22.8. 

Ráno vstáváme opět do krásného dne a po snídani vyrážíme na prohlídku soutěsky Sigmund-Thun Klamm. Tady platí pořekadlo: Za málo peněz - hodně muziky. Vstup stojí okolo 2 eur (přesnou částku už jsme zapomněli) a zážitek naprosto úžasnej. 
Při průchodu soutězkou po dřevěných lávkách na nás šplouchá voda z říčky tekoucí z jezera Klamm See. Obcházíme jezero, užíváme si atrakcí určených především dětem (např. dětské hřiště a přírodní posilovna). Zkoušíme teplotu vody, ale ta je tak ledová, že nám kroutí palci na nohou. (To ovšem nevadí dětem, rochnícím se na mělčině.) Po ne příliš dobrém obědě z pytlíku opouštíme kemp a zastavujeme se ještě v Zell am See vykoupat v jezeře (je už krásných 28 stupňů). Po dvou hodinách povalování u jezera se neradi vydáváme zpět k domovu. Cestou se ještě v Rakousku zastavujeme na pořádné jídlo v italské pizzerii a pak už kvapem projíždíme Německem směr Passau. Před hranicemi si únava vybírá svou daň. Na odpočívadle zastavuji, a nevšimnu si, že zde není krajnice, šlápnu do prázdna, motorka se kácí a Eva už se válí na zemi. 

Den 7. - 22.8. 

Již po půlnoci se snažíme najít místo k přenocování. V šumavských hvozdech je taková zima, že nás to odrazuje. Navíc je na blatech strašidelná mlha, že by se tam mohl natáčet Pes baskervilský. Na dalším místě, které vypadá nadějně, vjedeme do bláta a motorku opět ukládám na zem. Nakonec končíme na louce pod vysílačem nedaleko Českých Budějovic, kde nás napadají čeští komáři. Ráno zjišťujeme závadu na foťáku, kterou zřejmě zavinil náš první pád. Foťák sice fotí, ale není vidět co, display je kaput. Pak už bez problému dorážíme domů kolem 15. hodiny.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE