A opět Grossglockner !
Zdroj: Strejda z Moravy | Zveřejněno: 8.2.2008 | Zobrazeno: 25 954x
Od první chvíle, kdy jsem vyměnil své BMW 650 za téměř nové 1200 Adventure jsem toužil po zahřátí motoru trochu na provozní teplotu, což při vyjížďkách tzv. kolem komína není téměř možné. Rodinné povinnosti (3 děti) mi nedovolovaly dříve znovu začít užívat svobodu motorkářského cechu, kdy jsem se naposledy nadechl se svojí Jawou 634 někdy v jednadvaceti, takže se po krátkých známostech s XJ 600 a F 650 cítím ve svých 37 letech jako znovuzrozený. Není tedy divu, že jsem si jako jeden z prvních vícekilometrových cílů vybral oblíbený a mnohými z Vás osvědčený Grossglockner. Po zmínce před Vlastíkem (Bandit 1200) bylo hned jasno, že jeden parťák je jistý. Záhy se k nám přidal Pavel (Fireblade) se synem Petrem (14). Po uveřejnění akce se sice ozvalo mnoho lidí, ale na 100% neznámý (dosud) Jarda alias Jarin s Jitkou.
Vyjížděli jsme v pátek cca. kolem 8:00 hod. já a Vlasťa ze Zábřeha. Pavel s Petrem měli naplánován odjezd za námi až v 18:00 hod. pro neodkladné pracovní povinnosti – to ovšem ještě netušili co je v noci čeká. Celkem poklidnou jízdu přes Svitavy a Hlinsko jsme přerušili v Havlíčkově Brodu na kávu z automatu a za celkem slušného počasí, sice pod mrakem, ale zatím bez deště, jsme pokračovali dál do smluveného setkání s Jardou a Jitkou v Českých Budějovicích na pumpě. Po šťastném setkání a seznámení jsme doplnili palivo do plných a zakoupili dálniční známky. Jarda tam na parkovišti zanechal Tranzita, jímž si zjednodušil přiblížení z Plzně a osedlal svoji Thunderace a Jitku, teda vlastně naopak nebo ještě jinak, no teď jsem se do toho zamotal.
Pro hlasité kručení v břiše po pár kilometrech brzdíme u motorestu těsně před hranicí v Dolním Dvořišti a dáváme si teplou obědovečeři ještě za kačky. Začínající déšť nás všechny neochotně nutí do nepromoků, které ten den již nemáme šanci sundat a které se později setsakramentsky vyplatily. Po překročení hranice to tedy pořádně leje, nicméně tempo držíme i hlavně díky vedoucímu skupiny Jardovi slušné. Ve Freistadtu se nám Jarda ztrácí vpředu v koloně, ale ne nadlouho. Na celkem přehledné křižovatce ho trefuje z vedlejší ulice džíp do pravoboku a Jarda situaci neuvěřitelně zvládá tak, že ani nelehá na zem a vše i s Jitkou na zádech ustojí.
Nepříjemná událost. Zjišťujeme škody a manžel řidičky džípu ihned volá policii, která je během 5 minut na místě. Utržený pravý přední i zadní blinkr, rozbitá kapotáž, odřená pravá vidle a lehce chycený pravý kotouč přední brzdy. Motorka se jinak zdá pojízdná a Jarda s Jitkou jsou odhodláni pokračovat dál, to ovšem ještě netušili, že celý víkend s rychlostmi chvílemi i okolo 200 km/hod, jezdili na motocyklu s prasklými brejlemi!!! Celkem vlídní policisté sepisují protokol, viník je jasný, ale i tak trávíme hodinu vysvětlováním a sepisováním.
Poté vyrážíme směr Linz a dále po autobahn A1 směr Knoten Voralpenkreuz a dále po autobahn A9. U dálnice zastavujeme na pumpě, Jarda s Vlastíkem tankují, ostatní se protahují. Jedeme za neustálého deště-lijáku, v tunelech je jako v páře, vše se nepříjemně rosí. Asi po 20 km od pumpy Jardovi najednou chybí jeho tankvak-nemá si o co opírat bradu a tak se pro něj vrací zpět. Ještě před tím nám radí sjezd z dálnice před mýtem – šetříme 4 eura - na Spital a. P. a dáváme si sraz v Liezenu na pumpě. To už pomalu přestává pršet, kdy to máme do cíle dnešního dne už jen tak 15 km. Volám paní domácí, ať zatopí – potřebujeme do rána uschnout-jsou z nás Wassermani. Kolem 20:00 hod přijíždíme na statek v Donnersbachwaldu- ze Šumperka 511 km - sušíme se a popíjíme pivko a třešňovici se starým pánem hospodářem. Ve 23:00 hod hlásí Pavel pozici ve Vídni s dodatkem o dobré jízdě. Cestu jsem mu naplánoval druhou stranou, aby to měl v noci jednodušší a jel jen po dálnici. Je to sice dál, ale zato pomalejší, jak se později ukázalo. V 01:00 hod hlásí Pavel pozici opět ve Vídni, ale s mnohem horším komentářem o objížďkách, rakouských policistech a deštivém počasí. V 05:00 hod ráno dělám regulovčíka v rakouské vesničce a Pavel se spícím Peťou na zádech přijíždí do cíle. Myslím, že slušný výkon. V noci, v lijáku a sám. Nocleh i se snídaní 15 euro na osobu.
Ráno v 09:00 hod snídaně a odjezd směr Grossglockner.
Počasí jsme si lepší nemohli ani objednat. Slunečno bez větru. Oč horší včera, o to lepší dnes.
Zastavujeme až těsně u mýtnice v malebné hospůdce z 14. stol. a doplňujeme tekutiny. Již dlouho před cílem nenechává nikoho na pochybách, že se blíží k motorkářské mecce, potkáváme spoustu motorkářů v nekonečných smečkách. Hospůdky okolo cest lákají motorkáře na nejrůznější dobroty.
Po zaplacení mýtného vyrážíme vzhůru. Cesta super, snad jen trochu větší provoz, než je zdrávo. Asi v polovině zastavujeme a kocháme se „panoramaty“.
Nahoře na Edelweisspitze je vcelku plno a na kostkami dlážděném posledním úseku se musíme neustále vyhýbat i velkému množství protijedoucích motorek a aut.
Vrchol nejvyšší hory Rakouska se nám schovává v mracích, ale pohledy dolů jsou úchvatné. Chvíli se věnujeme focení a obdivování přítomných veteránů a rozhodujeme se pokračovat dále.
Dojíždíme až k vyhlídkové plošině, která se tyčí nad námi, ale to jsme už úplně v mracích a viditelnost je skutečně špatná. Sedláme a vracíme se svižně zpět. Ještě pár foto u brány a už si to míříme do Zell am See. Tady nás ochotný mladý motorkář doprovází všemi zákazy až na břeh jezera.
Po krátkém odpočinku a svačince u místního Lidlu pokračujeme až do místa našeho noclehu v Donnersbachwaldu. Tady si zajíždíme do hospůdky u sjezdovky a dáváme si něco teplého na zub. Po dvou pivech dojíždíme asi tak 500 metrů k našemu statku a přidáváme ještě pár pivek na dobrou noc. Za sobotu máme na počítadle 386 km.
Ráno opět super obloha, a tak balíme a vyrážíme zpět domů. Po pár čůrpauzách
a obědu se v Budějkách loučíme s Jardou a Jitkou, kteří ač se k nám přidali nás po celou dobu zkušeně vodili.
Doma v Šumperku parkuji v garáži asi tak kolem 17:00 hod. Dnes to bylo 510 km. Celkem cca. 1410 km. Sečteno a podtrženo – velice vydařený výlet se ziskem nových přátel a za celkem málo peněz hodně muziky.