Na skútrech po Slovensku a Polsku

16.7.2015 - 17.7. Odjezd na Slovensko a přejezd do Polska

Po loňské okružní cestě po naší vlasti jsme letošní "gastrovýlet" směřovali do zahraničí, i když Slovensko asi nikdy za zahraničí považovat nebudeme. Ani si nedokážeme představit, že bychom spolu cestovali a zažívali spoustu zážitků a taky srandy, jako cizinci. Poznali jsme se před třemi lety, kdy jsem pořádal první oficiální sraz skútrů Honda PCX. Je fakt, že věrný tomuto strojku jsem zůstal pouze já, ale cestujeme spolu stále, i když na různých strojích, různých kubatur.

Takže bylo dohodnuto, že se sjedeme u mě doma 16.7. v poobědových hodinách. První se téměř úderem 12-é hodiny dostavil Elem z Brna na své trojkolce Piaggio MP3. Asi hodinu a půl po něm přijeli bratři ze Slovače Bajo z Ivanky pri Dunaji na Piaggio X10 a Forester z Blavy na Yamaze X-Max. Po občerstvení jak u mne doma, tak v zahradní restauraci Hvězda u nás v Bojkovicích, jsme vyrazili přes hraniční přechod Brumov-Bylnice Sidonie na Slovensko. Jelikož jsme se domluvili, že dálnice nebrat, jeli jsme po silnici směr Lednické Rovne, Púchov, kolem přehradní nádrže Nosice přes Bytču na Žilinu. První tankovací zastávku dáváme v Tepličke nad Váhom. Benzinka leží kousek od montovny a překladiště korejské automobilky KIA. Jelikož jsem na Slovensku dlouho netankoval, ale pouze z tisku věděl, že na Slovensku je průměrná cena benzínu 38,-Kč, uvěřil jsem. Opravdu cena o více než 5,-Kč vyšší než u nás. Tak už se nedivím, že u stojanů benzinových pump v našem pohraničí je více slovenských aut než moravských či českých.

Po krátkém odpočinku a občerstvení pokračujeme směr kraj Juro Jánošíka, oveček a sýra, Terchová, Zázrivá až k naší první ubikaci v horské vesničce Komjatná na rozhraní Malé a Velké Fatry. Ubytováni jsme byli v přístavbě rodinného domu, ve dvou pokojích se základním zařízením, které objednal Bajo. Co nás zaujalo, tak sociální zařízení, kdy toaleta byla tak blízko zdi, že jsem se při svých 180 cm téměř dotýkal koleny zdi a čelem se mohl v pohodě opřít. Asi to mělo svůj důvod při tom, když člověk přišel společensky znaven a nemohl udržet svůj globus. Nevím jak by svou potřebu však vykonal dvoumetrový čahoun.... Po zbavení strojů zátěže a odnesení na pokoj jsme na doporučení majitelky a Forestera, že tam jsou výborné halušky, vyrazili do údajně 5 km vzdálené koliby Krajinka. S tím vědomím jsem nazul sandály a cestoval pouze v tričku a kevralech. No, z pěti kilometrů bylo cca 20 km a jelikož byla sedmá hodiny večerní, říkal jsem si, že cesta nazpět bude asi trochu ochlazující. Halužky byly ucházející, stejně jako držťková, i když se tam kuchaři poněkud více usypalo broků. Avšak dle Baja, odborníka na halužky, byly slabota a litoval, že se nechal ukecat, jelikož původně jsme měli jít na halužky do jiné koliby. K tomu nás ještě otravovaly mouchy. Ale celkově jsem byl spokojený, jelikož jsem se tam setkal po třech letech s kamarádem z Ružomberka, s kterým jsme skotačívali na fesťáku Noc plná hvězd v Třinci, než ho zrušili. 

Po osmé hodině večerní jsme se počali navracet do Komjatnej. No, bylo místy už jen 16°C a mé holé ruce to pociťovaly. Po příjezdu jsme nahodili mikiny a šli okusit do místní knajpy jaké čepují pivo. No, prostředí jako by jsme se vrátili o cca 20 let zpět (kdybych přidal, už bych místním křivdil, jelikož měli na stěně LCD TV), ale pivo, alespoň pro mě nejlepší, které slovensko produkuje - Martiner 12°. Dal jsem tři kousky a jelikož se blížila 22. hodina, paní výčepní naznačila, že bude zavírat. Tak jsem si vzal ještě jednoho lahváčka sebou.

Ráno jsme vstali radši dříve ( 5.30 hod.), jelikož jsme měli v Osvětimi na jedenáctou hodinu zamluvenu prohlídku se slovenskou průvodkyní. Vyjeli jsme o půl sedmé a udělali dobře. Do Dolného Kubína cesta v pohodě, dále do Námestova (tam jsme zakoupili v Jednotě coop snídani a před marketem ji zkonzumovali) jakž takž, ale dále v obcích Rabča a Oravská Polhora jedno omezení za druhým. Dělali tam snad kanalizaci a semafor byl snad na každých dvěsta metrech. Silnice od Námestova taky v horším stavu, stejně jako úprava obcí nevábná. Forester už chytal nervy a klel, že proto on nerad jezdí po Slovensku. Naštěstí se vše změnilo přejezdem hranice. V Polsku silnice bez sebemenších námitek a taky se změnila struktura a vzhled obcí. Milé překvapení. 

Do Osvetimi jsme přijeli s předstihem půl hodiny. Tedy mysleli jsme si do té doby než jsme zjistili, že jsme zaparkovali u vstupu do části tábora v Brezince, která je až druhou částí prohlídky. Počátek prohlídky je v táboře tři km vzdáleném. Takže zpět na parkoviště a přejezd do Osvetimi. Zaparkovali jsme na počátku parkoviště u plotu a hned k nám běží "výběrčí" a chce po nás 8 zlotých za moto na celý den. Říkáme mu, že nemáme, pouze eura. Dále to neřešíme a spěcháme ke vstupu do tábora. Vyfasujeme naslouchadla pro lepší poslech a doháníme skupinku s průvodkyní hovořící slovensky. Rozepisovat se o tom co jsme viděli a slyšeli nemá smysl. Jedním slovem MASAKR! Kdo nebyl, měl by se do Osvětimi vydat a na vlastní oči a uši vidět a vyslechnout. Terezín je slabý odvar. 

Po prohlídce jsme se autobusem přesunuli do Brezinky, kam vlastně Židy přiváželi vlakem a nedávno se zde konala připomínka 70 let osvobození tábora Sovětskou armádou za přítomnosti všech evropských prezidentů. Autobusem jsme se opět přepravili do Osvietimi a na parkovišti jdeme ke skútrům. V tom nás samozřejmě zmerčí neoblomný "parkovišťák". Chce mermomocí zloté. Prý jde platit i kartou. Odejde pro terminál a než se stihneme vytratit je zpět. Tak nás vymákl....co už.

Po natankování a občerstvení nanukem jedeme do Wieliczky. Cesta 80 km dlouhá ubíhala v naprosté pohodě až po okraj Krakowa, kde se to trochu začalo štosovat z důvodu nějakého dopravního problému. Ale na skútrech jsme bez problémů mezi auty prokličkovali. Mimochodem chování řidičů, až na pár vyjímek, nás mile překvapilo. Tutam je jejich pověst řidičů bez respektu. Ve Wieliczce nemáme rezervaci ubytování, tak jakmile zmerčím směrovou ceduli MOTEL neváhám a jedeme. Pokoje měli volné a dokonce i pro čtyři. Cena 380,- Kč parádní, za osobu, v pokoji s veškerým komfortem. V motelu byl i bazén, sauna atd. a hlavně mílé, sličné a ochotné servírky. Usadili jsme se venku pod slunečníky a holky se mohly přetrhnout v obsluze. Tak jsme vyzkoušeli polskou polévku žurek - vynikající, jejich řízek, kávu, lody (zmrzlinu), zalili to několika nefiltrovanými pivy a štamprlí zubrovky. Vše velice chutné a za překvapivě rozumné ceny. Ve 23.30 jsme se odebrali na pokoj a zalomili to. 

18.7.2015 - 19.7.2015 - Polsko a návrat

Po snídani formou švédského stolu jsme se rozhodli navštívit solný důl, který byl v provozu od 13.století do prvního desetiletí století tohoto a je i v UNESCO. Nevěděli jsme co máme od návštěvy čekat, ale byli jsme unešeni! Prohlédli jsme 3,5 km dlouhou trasu, která zahrnuje prohlídku soch historických i mýtických postav, vytvořených z kamenné soli. Kromě skutečného a vědeckého vysvětlení vzniku rozsáhlých solných ložisek je také návštěvníkům přiblížena i pověst o vzniku dolu, spojená se středověkými panovníky polskými a uherskými. Celková délka chodeb je neskutečných 300 km. Nejvíce nás ohromila podzemní solná katedrála. Musím říci, že mi jako zapřísáhlému ateistovi běhal mráz po zádech. Taky se zde můžete setkat se sochami Mikuláše Koperníka, Johanna Wolfganga von Goethe a mnoha dalšími. V hloubce 134 m je i restaurace a herna pro děti. Prostě ohromující zážitky. Kdo budete mít cestu kolem, nezapomeňte navštívit.

Po prohlídce jsme se vrátili zpět do motelu, naobědvali - jak jinak žurek a po něm jsem si dal výborný vepřový šašlik a poté se ubrali skútrmo směr Rzeszów, kde jsme měli zajištěno ubytování v motorestu Taurus, ale hlavním cílem byla návštěva Muzea Dobranocak - Muzeum večerníčků :-) Ano, většina motorkářů jezdí např. po muzeích motorek nebo technických apod., my jsme se však chtěli vrátit na chvíli do dětství a vidět Bolka a Lolka :-)  Cesta proběhla naprosto v poklidu a bez problémů. Muzeum jsme trefili pomocí navigace bez potíží v centru. Mj. město je velice hezké a muzeum se nachází blízko velkého historického náměstí plného hospůdek. Vstup do muzea je volný a i když je nevelké rozsahem, je velké svým významem. Nachází se zde exponáty i dalších, kdysi socialistických zemí, ale i Šmoulové nebo včelka Mája. Od nás např. krteček, Rumcajs a Cipísek, Pat a Mat nebo Křemílek a Vochomůrka. S tématikou večerníčků je zde mnoho předmětů. Mě nejvíce zaujaly žvýkačky - gumy balonowe s tematikou Bolka a Lolka :-) Taky je zde dětské kino, které ještě asi takové diváky jako nás nezažilo. Po zakoupení prezentů pro naše prcky, vesměs s tématikou polských dětských hrdinů Bolka a Lolka jsme se odebrali k ubikaci, kterou jsme v pohodě natrefili.

Motorest útulný, pokoje, že by jste mohli hrát fotbal, s veškerým komfortem za cenu 700,-Kč za dvoulůžkáč. Základem samozřejmě bylo dobré jídlo, které jsme mohli konzumovat třeba i ve dvě ráno, protože bar-restaurace byla nonstop. Sice se samoobsluhou, ale výběr a ceny vynikající. Já jsem pozřel další z žurků, tentokrát se sýrem (předtím to byly s vejcem) a opět něco exkluzivního. Poté někteří dali pirohy (taštičky) na sladko někdo plněné masem. Samozřejmě nějaká káva a pár piv Tyskie. Vše bez chyby. Po 22.00 hod. jsme se odebrali ke spánku s tím, že když nebudu moci usnout jdu na další chod. Nakonec tím byla až snídaně, ale brzká. Vstali jsme před 6.00 hod. já jsem ke snídani dal míchaná vajíčka se špekem, rozloučili se a po půl sedmé odjíždíme směr Nowy Sacz a se dvěmi přestávkami přejíždíme po dvanácté hodině hranice na Slovensko u Bobrova. 

Po přejezdu hranice je opět vidět podstatný rozdíl v upravenosti obcí a kvalitě silnic. No, postupně se to lepší a zastavujeme na oběd v Zázrivé, v nějakém penzionu a pod slunečníky dávám fazolovici, hovězí guláš a nealko pivo. Nebylo to nejhorší, i když porce guláše mohla být větší. Avšak cena byla jak za dvě...250,-Kč. Proti Polsku procitnutí... Po natankování v Žilině jsme pokračovali k Trenčínu, kde jsme se vřele rozloučili. Kluci slovenští pokračovali dále směrem na Piešťany a Blavu, já s Elemem na Starý Hrozenkov, přičemž já byl už téměř doma a Milan valil směr Brno.

Co na závěr? Letošní výlet byl opět velice povedený. Polsko nás dostalo ve všech směrech kladně. Milí lidé, kvalitní silnice, parádní služby a jídlo za více než přijatelné ceny. Takže nyní už přemýšlíme, že příští rok to protáhneme na týden až k Baltu.

P.S. Kdo stále tvrdí, že na 125 ccm skútru se nedá cestovat, tak teda dá a člověk není vůbec o nic víc unavený nebo rozlámaný než na silnějším stroji. Jen spotřeba je cca o litr nižší....:-)

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE