6. Den - 8.7. 2014 (209 Km)
Hned ráno si dáváme pěknou porci zatáček, David si v zatáčkách obrousil boční kufry, já centrální stojan, sice bylo 10°C, ale okolo deseti hodin se oteplilo a poté bylo krásných 25°C a to celý den.
Po včerejšku jsme měli v nohách 20 Km obtížným terénem, dneska nás čekalo dalších 22 Km a to výšlap na
Trolí jazyk, když jsme nevěděli do čeho jdeme, tak jsme se tomu smáli, teď už by jsme tak vysmátý nebyli. Každopádně se jedná o velký zážitek a určitě se vyplatí hecnout se a vyjít to. Jedeme po silnici
č.13 směrem na
Oddu cestou míjíme několik pro Norsko typických kostelíků a to celých ze dřeva,
cestou je i několik tunelů, většinou mají okolo 5 Km a jsou pouze vytesané ve skále, je v nich zima a nejsou odvětrávaný. Přijíždíme k parkovišti pod Trolím jazykem, balíme si na cestu věci, bereme si stan a spacáky s tím, že někde nahoře v horách přespíme a ve 14:40 vyrážíme, přičemž první 2 Km jsou nejhorší, je tam strašně veliké převýšení, po 6 Km už se to celkem dá, i tak to je dost namáhavé, když jsme spatřili Trolí jazyk, který je nad zemí 700m, tak jsme ožili a zpáteční cestu, jsme si užíváme ještě víc.
Nakonec nám to zabralo asi 7 a půl hodiny, což jsme nečekali, proto jsme stihli zase sejít dolů, sice až někdy o půl jedenácté večer, ale byli jsme u motorek, ještě jsme skočili do ledového jezera u kterého jsme měli postavený stan a hurá do spacáku.
60.134738, 6.624749 celkem najeto: 2 880 Km
7. Den - 9.7. (360 Km)
Dneska jsme si trošku přispali a vstávali jsme až v sedm hodin, v noci jsem se vzbudil s křečí v noze. Oba jsme byli po včerejšku rozlámaný a unavený. Počasí je opět na jedničku tak vyrážíme k vodopádu
Husedalen, původně jsme chtěli jít nahoru, kde samotný vodopád začíná, ale řekli jsme si, že v nohách za těch pár dní už něco máme a navíc jsme potřebovali zase něco ujet.
Cestou u silnice nacházíme stánky s třešněmi a jahodami, funguje to tu tak, že si člověk vezme třešně a do kasičky, která je vedle hodí peníze. Neexistuje tu, aby nikdo nezaplatil, dokonce samotná kasička s penězmi nebyla nějak zamknutá, zkrátka tohle u nás asi nikdy nebude. Když jsme čekali na trajekt potkali jsme čecha co sem jezdí na brigádu, sváží tu ovoce, právě ty třešně a jahody když jsou ve stánku více jak den staré, prý to tu už nikdo nejí a dělá se z toho "džem". Pokračujeme
Lærdalským tunelem, který je dlouhý 24,5 Km,
byla v něm taky zima a smrad z výfuků, na
Beitostølen cestou byla nějaká uzavírka, zdržení asi 10 minut, zato silničáři tu umí dobře anglicky. Posledních 20 Km před
Bessegenem vedla krásná silnice s ještě hezčí krajinou,
silnice má označení
51. Spíme v
Gjendeosenu, kde nás zítra čekala další 18 Km túra na rozdělená jezera, toto je jedno z nejvíce turisticky navštěvovaných míst v celém Norsku.
Stavíme si stan na mezi jako asi každý, kdo tam byl. Ještě zkoumáme kudy se tam může jít, jdeme se vykoupat a spát.
61.495917, 8.810614 celkem najeto: 3 240 Km
8. Den (209 Km)
Budíka jsme měli nastaveného na sedmou hodinu, ale ani jeden z nás nevstal a tak se budíme v 7:40 s oteklými a unavenými oči. V 8:30 nám jela loď, která nás dovezla na druhou stranu k úpatí hory, na kterou jsme vylezli a po jejím hřebenu jsme došli zpátky 18 Km zpět ke stanu.
Původně jsme si mysleli, že to bude kousíček max 5 Km, vyjdeme na „kopec“ a je to, ale nakonec to je opět náročné. Toto místo je nejnavštěvovanější kvůli vysoko uloženému jezeru v horách, které je z určitého místa vidět zároveň s jezerem uloženým o 400 m níže.
Na túře jsme cestou potkali češku a skupinu slováků. Někdy před druhou hodinou jsme dorazili k motorkám, sbalili jsme se, najedli a pokračovali na
Galdhøpiggen (nejvyšší horu Norska). Náš plán byl se na ní také vydat, ale když jsme k ní přijeli byla tam závora a dál už to bylo placený, navíc by se muselo jít pouze s průvodcem a my jsme si připadali, že více chodíme, než jezdíme.
Proto jedeme dál, po dlouhé době na nás kouká značka s omezenou rychlostí na 90 Km/h s úsměvem konečně řadíme po dlouhé době pátý rychlostní stupeň. Jedeme po silnici
63 stále úžasnou krajinou. V tu dobu nám došlo, proč je v Norsku téměř všude povolena jen „osmdesátka“, to aby se člověk stíhal kochat. Míjíme spoustu motorkářů a všichni se zdraví s nataženou rukou, jako kdyby si chtěli plácnout, tak jsme je taky tak začali zdravit. Nakonec nacházíme krásné místo v horách, kousek od silnice, kde teče horský pramen (jinou vodu než z místních vod jsme nepili). Voda byla výborná a za celou dobu jsme se z ní ani jednou nepo*rali.
Koukáme až zapadne slunce za hory a jdeme spát.
62.030578, 7.270616 celkem najeto: 3 449 Km
9. Den (373 Km)
Ráno nás čeká pořádná porce zatáček, kde se občas muselo dát pozor na povalující se ovečky na silnici. Hned na to
Trolí stezka, první polovina byla super, druhou polovinu jsme jeli za karavanem.
Počasí opět bez komentáře skoro ke 30°C. Cestou na sever je čím dál více vidět jak se Norsko mění, je to prostě úžasná země. Zastavujeme u
Trollkirky, je to jeskyně uprostřed které ztéká ledový vodopád z hor, v takovém vedru to bodlo. Na mapě se zdálo, že to bude hned u silnice, proto všechny věci necháváme položené na motorce u hlavní silnice na parkovišti, převlékáme se do plavek a já jdu v sandálech a David v pantoflích, samozřejmě to bylo cca 3 Km tam 3 Km zpět, občas se muselo lézt za pomocí lan. Jelikož jsme na to měli ,,vhodnou" obuv, tak jsme to zvládli. Nahoře byli také turisti, všichni měli čelovky a trekové boty a my jak chudí příbuzní. No nic, zapnul jsem baterku na mobilu a hurá do jeskyně, tam byla taková zima a tma ještě větší, že když jsme poté zase vylezli ven tak se z nás kouřilo.
Jinak uvnitř jeskyně je výše zmiňovaný vodopád. Všichni si ho tam fotili a my pod něj vlítli, najednou si začali fotit nás a smáli se. Byla nám taková zima, že jsme zase chvátali ven na sluníčko. Bylo tam jeskyň více a všude byl perfektní přístup. Nahoře nad jeskyní je ještě koupání u takového jezera, kde byla nečekaně teplá voda. Tam se taky chviličku koupeme, když přijdeme k motorkám, vše je na svém místě, dáváme se do řeči s Rakušákem, který mi vypráví, že má taky Transalpa, okukuje motorky a hledá na ní, kde máme nalepenou Rakouskou vlajku, s nadšením jí našel a když jsme mu řekli, že naše první hora v Alpách byl Grossglockner a první země kam jsme jeli bylo Rakousko, byl ještě šťastnější, popřáli jsme si šťastnou cestu a jedeme dál na
Atlantickou cestu.
Tam na nás fouká příjemně studený vítr od moře. Cestou dál je sem tam nějaká silnice, kde se platí mýto, ale motorek se to netýká, platili jsme pouze za podmořské tunely. Spíme hned u silnice u nějakého motorestu, kde si dáváme první a asi poslední točený pivo v Norsku, poté co jsme se dozvěděli, že jedno stojí v přepočtu na naše 265 Kč.
63.228751, 9.38977 celkem najeto: 3 822 Km
10. Den (671 Km)
Ráno se rychle balíme, všude okolo nás jsou protivné malé mušky. Celý poštípaný míříme směrem na
Mo i Rana, je to velká vzdálenost malou rychlostí (pouze 80 Km/h). Ráno při tankování si na benzínce zalomuju klíček od horního kufru, naštěstí jde dobře vyndat a veškeré náhradní klíče má u sebe David, stejně tak jako já mám jeho. Dneska kromě překročení polárního kruhu, žádnou zastávku neplánujeme, jde nám jen o to se ,,rychle" přesunout. Oba máme menší krize a usínáme za řidítky, protože k vidění je pouze stejnorodá krajina a rovná silnice při nízké rychlosti.
Kousek před polárním kruhem se začalo kazit počasí a zatahovalo se, obloha byla ošklivě černá a my jí jedeme naproti, proto dáváme nepromoky a proto taky nepršelo! Potkáváme Poláka kamioňáka, dáváme se s ním do řeči, prý má Yamahu Tenere, radí nám kde co koupit, ale většinu jsme už věděli, popřáli jsme si šťastnou cestu a pokračujeme dál. Překračujeme
severní polární kruh při krásných 25°C a všímáme si, že každé druhé auto má přídavná světla, asi když je tu půl roku tma. Rozbalujeme stany 60 Km za polárním kruhem.
66.992574, 15.338214 
celkem najeto: 4 493 Km
POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE
