Nordkapp na půllitru

Den 1: Erlangen - Flensburg (Campingplatz Jarplund) [750 km]

V neděli ráno vyrážíme. Ano, vyrážíme ve dvou. Já na CB500F a kamarád na 1250 GS ve fullu. V pondělí 04. července ve 22:15 musíme být na trajektu v Hirtshals.. letíme po německé Autobahn, ale času máme relativně dost, takže při navigační chybě jedem z Meiningenu přes Eisenach do Göttigenu po okrskách. Ale je to příjemné zpestření jinak nudného přesunu. Hannover, Hamburg a do kempu ve Flensburgu přijíždíme těsně než se spustí déšť.. stavíme stan vedle Poláka, který jede na CBF600 také na Nordkapp.

Den 2: Flensburg - Hirtshals [360 km]

Ráno je pod mrakem, ale neprší. Chceme jet podél západního pobřeží Dánska po okrskách. Ovšem tím směrem jsou dešťové mraky. Jedem tedy přes Kolding, Viborg do Aalborgu, kde stavíme v muzeu namořnictví. 

Do Hirtshalsu dojíždíme v pozdním chladném deštivém odpoledne. Čínská polévka sice zahřeje, ale tu chuť těch masových koulí si vybavím ještě teď, po půl roce.. brrr... Čekáme na trajekt. Prší. Poslední tři týdny byly v Norsku ideální podmínky pro motorku, sluníčko, teplo, déšť zřídka. To se ovšem tenhle týden mělo změnit a nasledující dny má být trvalý déšť, vítr.. S kamarádem probíráme naplánovanou trasu, Gairanger, Trollstigen, cestu podél pobřeží škrtáme, dáme na cestě zpět a soustředíme se na směr na Trondheim. Má známého na Lofotech, s manželkou v karavanu na tři měsíce, tak máme přímé informace o počasí i odtamtud. 

Trajekt přijíždí s hodinovým s požděním. Je už zážitkem i to, vidět kolik náklaďáků a aut z něj vyjede. Motorky přikurtovaný, další 3,5 hodiny odpočíváme a sbíráme síly na další den.

Den 3: Larvik - Lofsdalen (Lofsdalen camping) [525 km]

Ve tři ráno se otevírají vrata trajektu a skupinka motorek vylétne ven jak hejno vos na zmrzlinu. A my jsme jedny z nich. Sice ne úplně odpočatí, ale přes ten pocit objevování nečeho nového únavu zatím nepociťujem. Na členité norské pobřeží je krásný pohled. Dálnice směr Oslo. Neprší, ale je mlha, chladno. Zastavujem na parkovišti, musím si už přehodit kalhoty se zimní vložkou. Otevřu kufr, beru kalkoty, ale ty drží jak přilepený. A taky že ano. Výfuk propálil díru v kufru a odnesly to mimojiné i náhradní boty. Moje testovací jízda s kuframa doma se ukázala jako nedostatečná. Co už. Musím pracovat s tím co mám. Jedem přes Oslo. Najednou se proberu z mikrospánku. A z druhého. Dvouproudový koridor, není kde zastavit. Po pár kilometrech stavíme na benzině a trochu odpočíváme. Tohle se už nesmí opakovat. Dáváme Redbull a jedem volným tempem směr Elverum, Drevsjø. Dle radaru směr Trondheim prší, a tak míříme do Švédska. Nekonečný les, který mění svojí hustotu a barvu, pojedem jím ještě nekolik dnů. Jedem po červeném asfaltu, cesta Älvros do Lofsdalen je až místy tajemná, ale zvlněná, že je to páradní požitek. 

Chatku v kempu, který jsme našli přes navigaci, nám sice nabídnout nemůžou, ale přespání ve stanu není problém. Kolem jedné ráno funění. Posranej strachy ani nedýchám. My jsme ale fakt debilové, říkám si, spát tady takhle ve stanu, když kolem můžou být i medvědi. Něco nám očichává plachty motorek, projde kolem stanů a za neustálého mlaskání se vzdálí. Nebudu tady takhle čekat ve stanu, až mi ho medvěd otevře pacičkou. Teď nám dal šanci. Pomalu otevírám zip stanu, kamarád z vedlejšího stanu šepne. Nespíš, slyšíš to taky. Kamarád narozdíl ode mne byl ale na divou zvěř přípraven. Plynový plašič, pepřový sprej, taktickou baterku.. vše v kufru motorky. Ne, nespím. Snad to nebude.. pomalu vykouknu ze stanu, připraven se rychle přemístit do společenský budovy s kuchyňkou vzdálenou pár desítek metrů, s tím, že bych pak snad na sebe v bezpečí upoutal pozornost, aby dostal šanci i kamarád.. Sob, je to sob. Jsou to soby.. ufff. 

Den 4: Lofsdalen - Jokkmokk (Arctic Camp Jokkmokk) [800 km]

Nekonečný les, který mění svojí hustotu a barvu, střídá občasná louka, město či vesnice. Ale těch jezer, pro rybáře a nebo pro toho, kdo chce pohodlně ostranit svojí tchýni, ideální krajina. Příjíždíme do Jokkmokku. Jsme za polárním kruhem. V kempu se ptám po chatce, ale možnost máme pouze přespat ve stanu, i přes mojí poznámku, že bych nerad, aby nás v noci přišlo zas něco navštívit. Recepční mi pobaveně vysvětluje, že zvěř je plachá a bojí se. To se jí to říká, když spí někde v uzavřeném pokoji. Stavíme stany. Na rukou, krku a hlavě máme už menší boule od komářích sťípanců. Komáři jsou všude a je jich hodně.. 

Den 5: Jokkmokk - Alta (Holmen Husky Lodge) [580 km]

Sluníčko už nezapadá. Min. tohle jsem chtěl na téhle cestě zažít. Pojedem směr Alta. Na Lofotech neustále prší, i my počítáme, že zanedlouho vjedem do deště a celý den už z děště nevyjedem. Proto objednávám ubytování Holmen Husky Lodge přes booking.com. Nekonečný les, který mění svojí hustotu a barvu.. nevím přesně kde, asi nejspíš při přechodu z Finska do Norska, krajina se změnila. Kolem sebe už nemáme jehličnany, ale spíše listnaté menší stromy, většinou břízky rostoucí i v trsech. A mokřady. A miliony žíznivých komárů. Krom jedné přeháňky jedem ale bez deště. Cestu si užíváme, auto nebo karavan potkáváme zřídka. Kolem drsná nekonečná arktická příroda. 

V Altě spíme v jednoduché chatce, kolem desítky psů trénovaných pro spřežení.. proto ten název "hotelu", že. Psi si na nás ale po čase zvykli. Už nejsou natažený na řeťezech, necení zuby, a nechtějí si nás dát jako proteinovou pochoutku.

Den 6: Alta - NORDKAPP - Ivalo (Ivalo River Camping) [660 km]

Už jen 240 km na Norkapp. Cestou do Olderfjordu občas zamrholí, občas foukne. Teplo vypadá taky jinak. Ale s tím jsme počítali. Podmínky náročnější, ale dá se. Ještě v Olderfjordu si říkám, že nakonec ten Nordkapp není tak náročný, jak se mě pár lidí snažilo vystrašit fotkama převrácených a roztrhaných karavanů, apod. A pak to přišlo. Vítr. Brutální boční vítr. Držím motorku v náklonu, abych jí udržel jet rovně. Občas náraz, přehodí mě to na druhou stranu silnice. Pak projede karavan, motorku mi to zas rozhodí.. Tak tohle nebude opravdu zadarmo. Ještě 100 km. Míjím cyklistu. Jako my dojedem do cíle za 1,5 hod., ale co ti cyklisti tady. A jak museli projet tím podmořským tunelem. Držím motorku co to dá, občas si uvolním svaly, ale proti těm chudákům na kole, to máme zadarmo. Posledních deset kilometrů je hustá mlha. Mám teda to štestí, že má kamarád mlhovky, takže mi razí cestu.

Z mlhy se vynoří budka, kde platíme parkovný. Není nic vidět, ale lidi proudí jedním směrem. Projdem si celou budovu, ohřejem se. Ale kde je ten globus, náš cíl cesty. Musím si na něj sáhnout, udělat fotku. Ke globusu se jde venkem přímo z parkoviště, radí nám krajan, který přijel s manželkou karavanem. Cítím vnitřní uspokojení, že jsem se sem na tom půllitru dohrabal. Tak příští rok Isle of Man.. Když jsem dojel až jsem, už není v Evropě místo, kam bych na motorce nedojel. A nakonec, ve finále to není o motorce, ale o tom vůbec vyrazit..

V Norsku trvalý déšť, který nemá ustoupit ještě pár dalších dnů. Sice se tam otevírají nějaká okna, ale volíme nakonec zpět cestu přes Finsko.

Den 7: Ivalo - Jyväskylä (Caravan Laajavuori) [830 km]

Arktická krajina s listnatými keři, stromy je proražená silnicí, která vede rovně, jen se vlní nahoru a dolů. Po pár kilometrech se mírně stočí a znovu nahoru a dolů. Uchvatný.. ale i nekonečný. Navíc zvláštní pocit jet po silnici a míjet značenou odbočku na Murmansk, ani ne 300 km.. Stavíme natankovat v Rovaniemi. Kamarád mi ukazuje nějakou atrakci naproti. Všude vanoční výzdoba.. Santova vesnice. Protáhnem se a jedem zas dál.. 

Od Rovaniemi je to už spíše jen přesun. Jedu tuhle trasu poprvé a doufám, že i naposled. Motorkářský zážitek nula. 

Den 8: Helsinki - Tallinn - Tuja (Camping Klintis) [555 km]

V Helsinkách berem trajekt do Tallinnu. Přespíme v Lotyšsku v téměř opuštěném kempu u balstkého moře. To je na dlouhou dobu žážitek hodný zapamatování. 

Den 9: Tuja - Baranów (Petrol Station ORLEN) [860 km]

Litva, Polsko, katastrofa. Jedem v kolonách, občas se to utrhne, ale všude kamioni.. Nakonec jsme podcenili čas a i to, že zapadá sluníčko. Varšavou projíždíme už za tmy. Unavený parkujem na dálnici na odpočivadle s čerpací stanicí Orlen. Mají nostop, i kuchyni. 

Den 10: Baranów - .. [600 km]

Brzo ráno vyrážíme. Už abychom byli v Česku, ale cesta do Náchodu se táhne. S kamarádem se loučím v Jaroměři. Napálil to směr Praha a já přes Přelouč, Kutnou horu domů..

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE