Německo na Pionýrech

S Pincekem na Rujánu!

Německo na Pionýrech

Kapitoly článku

Naše šestidenní cesta do Německa k Severnímu moři byla pouze vyvrcholením předchozích expedic na Pionýrech.

Den 1. - 10.7.2010

Petr Bílek vyrazil okolo půl 6 z Vojic směrem na Jičín, tam už na něj čekal Martin Svatoň na Mustangovi, což je modifikace Pionýra . K těmto dvěma se nakonec připojil v Rovensku pod Troskami Martin Vít. Zatím pouze se dvěma pionýry jsme jeli do Kacanov, kde byla garáž s třetím Pionýrem. Zde jsme poladili naše stroje, Martin si v Kacanovech zabalil věci na cestu, potom jsme se šli na dalekou cestu vyspat.

Den 2. - 11.7.

Ráno jsme vyjeli okolo 8 směrem na Liberec. Asi první zastávka kvůli technické závadě nenechala dlouho čekat. Na Malé Skále oba Martinové nastavovali odtrh. Další zastavení bylo kousek před Libercem – opět odtrh. V Liberci byla delší technická zastávka Martinovi Vítovi na Pinckovi upadla Indukční cívka. Zde jsme dotankovali nádrže a nakoupili něco k jídlu. Po chvíli jízdy následovalo další zastavení, kus před Polskem. Zde Petr na Pinckovi dofukoval přední kolo. V Polsku jsme narychlo vyfotili pár snímků, Martinové zatím koukli do mapy. U Zgorzelce bylo poslední zastavení v Polsku, tady jsme opět nastavili odtrh na Mustangovi a všechny stroje trochu vychladili.
Hurá do Němec. Na hranici jsme vyfotili hraniční ceduli s Německem, aby nám lidi věřili a jeli jsme dál. Počasí se povedlo, nepršelo, ale bylo hrozné vedro a stroje se extrémně přehřívaly. Následovalo obědo-chladící zastavení kousek za Rietschenem. Momentálně nám štěstí moc nepřálo, takže jsme několik hodin skejsli ve Weisskeisselu. Pravděpodobně to bylo ucpaným výfukem na Mustangovi, ale než jsme na to přišli, rozebrali jsme ho kromě motoru téměř celého. Pozdě odpoledne jsme se ze začarované vesnice vyhrabali. Naše cesta vedla někde po objížďce a napojili jsme se na velice pěkný obchvat s nádhernou silnicí a téměř žádným provozem kus před Eisenhuttenstadtem.
Vážným problémem byl nedostatek benzínek. Téměř nám došel benzín. Byl však již večer, takže jsme přenocovali na příhodném místě kousek od silnice. Zde nás obtěžovaly mračna komárů. Téměř jsme nespali.

Den 3. - 12.7.

Ráno jsme ještě kousek dojeli na zbylý benzín. Petrovi došel nejdřív, naštěstí jen asi 500 metrů před benzínkou. Tlačit jsme nemuseli. Martin Vít dojel natankovat a něco málo jsme přetočili z nádrže přes láhev do nádrže Petrova Pincka.
Následně probíhala cesta hladce bez větších problémů občas jsme zastavili na nějaké benzínce nebo na odbočce na polní cestu, posvačili, případně natankovali, lehce nechali vychladnout motory a jeli zase dál. Pokračovali jsme dále přes Frankfurt nad Odrou, Bad Freienwalde, Angermunde. Další delší zastávka byla v Prenzlau, tentokrát ne kvůli technické závadě, ale abychom jsme se zchladili v jezeře Unteruckersee. Po krátkém hledání jsme najeli na dlážděnou cestu, kde jsme zaparkovali Pincky a šli se vykoupat. V těchto místech nás zaujalo velké množství větrných elektráren.
Poté jsme pokračovali směrem na Anklam a Greifswald. Zde začal být cítit vlhký mořský vzduch a místama jsme moře na obzoru zahlédli. Kilometry pěkně ubíhaly a na večer jsme byli ve Stralsundu. Teď už bylo jasné, že Rujánu pokoříme, stačilo totiž přejet most Rügenbrücke, který spojoval Rujánu s pevninou. Po krátké pauze na benzínce, kde jsme natankovali a posvačili, jsme se vydali přes most na Rujánu. Cestou po mostě začal ztrácet výkon Martinův Mustang. Závada byla v nastavení odtrhu, což nám netrvalo dlouho opravit. Oprava však již probíhala na Rujáně. O několik kilometrů dále Martin Vít přetrhl Martinu Svatoňovi při hledání cesty nedopatřením plynové lanko. Tato závada se jevila ze začátku jako fatální, povedlo se jí však pomocí zdrhovacích fašet rychle opravit. Pokračovali jsme směrem na Rambin, Bregen auf Rügen, ale to už byla téměř tma a proto jsme se rozhodli zakotvit v řepkovém poli kousek za Rambinem. Těsně potom, když jsme usnuli, se strhla bouřka s velmi vydatným deštěm. Zachránila nás Martinova plachta, pod kterou jsme se schovali my i veškeré důležité věci jako oblečení aj. Bouře naštěstí trvala asi jen 20 minut.

Den 4. - 13.7.

Další den jsme pokračovali směrem na Bergen. Bylo sice zataženo a místama se přehnala menší přeháňka to nás však neodradilo. Pokračovali jsme přes Lietzow do městečka Glowe, kde jsme udělali zastávku a vyfotili Pincky u moře. Z Glowe vedla táhlá rovinka, podél které byly ruzné odbočky a parkovištátka, odkud se dalo jít na pláž až do Altenkirchen. Pokračovali jsem směrem na Putgarten kde jsme zaparkovali Pincky na zapomenutém chodníku, a pokračovali pěšky na mys Arkona.
Arkona byl cíl naší cesty, proto jsme se zde zdrželi o trochu déle. Nejdříve jsme se prošli po mořském břehu a odpočinuli si po namáhavé cestě. Poté jsme si prohlédli oba místní majáky a vyfotili se nad mořským břehem. Tímto jsme považovali naši návštěvu na Arkoně za dokončenou.
Při návratu jsme se ještě v Altenkirchen vykoupali v moři, které nebylo vůbec studené, zato bylo velmi mělké. Poté jsme pokračovali zpět do Stralsundu a přes most zpět na pevninu. Rozhodli jsme se, že pojedeme v noci, protože podle předpovědi počasí měly přijít ohromné lijáky. To jsme nehodlali podstoupit. Tento den jsme ujeli celkem 213 km absolutně bez poruchy. Den jsme zakončili asi ve 23:30 v poli s ječmenem, poblíž Ferdinandshofu, kde jsme se pohodlně rozložili v kolejích od traktoru.

Den 5. - 14.7.

Ráno jsme poladili opět preventivně odtrh a předstih a vyrazili jsme na cestu. Toto byl úsek cesty, který byl nejdelší. Vzdálenost 380 km průměrnou rychlostí 31,6 km/h. Cesta vedla přes Pasewalk, Prenzlau, kde nás zaujal Trabant. Při tom jsme si uvědomili že ve „dvoutaktním“ Německu už tyto auta vůbec nejezdí . Potom přes Frankkfurt am Oder až do prokletého Weisskeisselu. Martinovi Svatoňovi se asi 4x ucpal po cestě výfuk, ale už jsme věděli, po čem jít, takže oprava byla rychlá. Večer jsme zaparkovali v lese a spali pod stromem na kraji paseky.

Den  6. - 15.7.

Další den jsme plánovali dojet domů. Martinovi Vítovi však hned ráno upadl šroub z motoru a ohnul se, takže nešel utáhnout. Oprava si vyžádala asi půl hodiny. Poté opět ucpaný výfuk Martina Svatoně. Snažili jsme se rychle projet vojenským prostorem, ale hned za ním nás zastavil německý policista a kontroloval doklady (asi nevěřil, že takové stroje mohou projít technickou prohlídkou). Kontrola pro nás dopadla kladně. Ufff.
Poté následovalo už pouze Niesky, Gorlitz a byli jsme zpět v Čechách. Teď už nás zdržovali pouze dopravní omezení na českých silnicích v okolí Liberce. Z Liberce do Turnova jsme jeli přes Dlouhý Most, protože Pincek na dálnici kvůli nízké maximální rychlosti nesmí. Po příjezdu do Turnova jsme jeli navštívit naše společné kamarády Marka Studničku a Vítka Bílka, Vítek se rozhodl, že ten kousek cesty, co máme ještě před sebou, nás doprovodí na své Jawě 90 cross, asi o dvě vesnice dál se mu přetrhl řetěz, a zamotal se do zadního kola takovým stylem, že nám oprava trvala asi půl dne. Ale povedlo se. Po opravě jel Vítek domů, Martin Vít se oddělil do Kacanov a Martin Svatoň s Petrem Bílkem pokračovali dále na Jičín. Zde se oddělil Martin a Petr jel domů sám. Jako suvenýr jsme si z Rujány přivezli láhev plnou mořské vody a písku z mořského břehu.


Kilometrovník:
1. Den (So 10.7) 47km Vojice ⇒ Kacanovy
2. Den (Ne 11.7) 240km Kacanovy ⇒Eisenhuttenstadt
3. Den (Po 12.7) 374km Eisenhuttenstadt ⇒ Rambin
4. Den (Út 13.7) 213km Rambin ⇒Rugen⇒Ferdinandshof
5. Den (St 14.7) 380km Ferdinandshof ⇒Weisskeissl
6. Den (Čt 15.7) 205km Weisskeissl⇒ Vojice

celkem 1459 km

Poruchy a závady:
Petr Bílek - Jawa 21
- spadnutý řetěž
- doléval jsem olej
- dofukoval přední kolo
Martin – Jawa 20 (21)
- uvolněná indukční civka
- přicpaný výfuk
- odtrh
Martin – Jawa 23A (Mustang)
- ucpaný výfuk (nespočetně krát)
- odtrh

Autorem článku je Martin Vít za přispění Petra Bílka.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Průměr: 1.07
Známkováno: 88x

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.


TOPlist