Německo Balt na 125 ccm

Cesta k německému Baltu, konkrétně do městečka Lubmin, které se nachází u moře. Jeto na motorce Kymco Pulsar 125.

Německo Balt na 125 ccm

Kapitoly článku

Předmluva

Tento rok se to povedlo, stal jsem se majitelem 125 ccm a to oproti padesátce byly skoro neomezené možnosti.

A tak můj plán už někdy od zimy jet k Baltu (německému) vyšel.
Motorku jsem neměl ani měsíc, ale nejméně 2 tisíce kilometrů už jsem s ní najel a nikde mě nenechala. Další věc bylo, aby na cestu vyšlo počasí, předpověď na den odjezdu vyšla. Na nádrž jsem si nalepil papírek s přesným popisem cesty. S sebou – náhradní motorový olej (a trychtýř), nějaké elektrikářské pásky, pojistky, izolepu, pití, jídlo, navigaci v případě nouze, jen pro zjištění, kde se momentálně přesně nacházím. Automapu Německa. Samozřejmě nějaké € a protože jsem tam jel na týden, tak osobní věci, i s jízdním kolem mi vezli rodiče v autě (resp. na autě) s kterýma jsem tam dovolenou trávil.

Dlouhé trasy mě vždy bavily, ale neměl jsem možnost je absolvovat. Od 15 let jsem měl padesátku ve čtyřtaktu, bohužel ještě k tomu nespolehlivou, takže jsem žádné dlouhé výlety nemohl podnikat.

Teď už k cestě.

V 5. hodin ráno plánovaný odjezd, ten mi až na pár minut vyšel. Venku ještě tma. Směr německé hranice přes Dubí na Altenberg, pak pár vesničkami, abych najel na dálnici. Za příjemného svítaní jsem přijížděl na dálnici. Ubíral jsem se směrem na Drážďany, byla mi docela kosa. Ze začátku jen pár kamionů, po pár kilometrech už byl hustší provoz. Po nějakých 100 kilometrech jsem si zastavil na odpočívadle. Občerstvil se, protáhl se a pokračoval dále v jízdě po dálnici za Drážďany.

Za nimi jsem sjel z dálnice a jel na Finsterwalde, Luckau, Zossen.
Po silnici B96, po které se dostanu až k nájezdu na dálnici a pojedu po Berlínském okruhu (Berliner Ring), abych objel Berlín, v něm bych totiž určitě zabloudil. :D
Všude cestou jsem míjel samé větrné elektrárny a pole, kde byla vidět veliká úroda, sluníčko už svítilo a počasí bylo úžasné.
Zastavil jsem si u pole a pojídal české řízečky (výborné). Jel jsem dál, pomalu jsem se již blížil k nájezdu na dálnici.


Ještě před nájezdem na dálnici jsem narazil na parčík, který byl ovšem oplocen, ale spatřil jsem dva zřejmě ruské tanky, které se nedaly přehlédnout. Zastavil jsem tam a vyfotil si je, protože mě to zaujalo.

Bylo mi tam příjemně, sice mi půlka cesty ještě zbývala a už dost hodin jsem byl na cestě, ale bylo krásné počasí a cítil jsem, jako už bych byl na dovolené, bylo tam příjemně a lišilo se to prostředím a atmosférou oproti Česku.

Pokračoval jsem v jízdě a za chvíli najel za Zossenem na dálnici.
Pak už jsem jen jel a jel po Berlínském okruhu.
Čekalo mě sjet směrem na Prenzlau, kde bylo zúžení jízdních pruhů, kvůli nějaké stavební práci na dálnici, ta tam už asi probíhá delší dobu, jelikož doma jsem koukal na Google Mapy a bylo to tam už rozestavěné. Tam provoz trochu vázl, menší zácpa, ale za chvilku jsem byl z ní a už zase jel svých krásných 80 km/h. 

A po chviličce sjel z dálnice na Wandlitz a teď pojedu po silničkách až k moři.
Po silničkách jsem si dělal dost často přestávky a poznával různé malé vesničky.

Nic zajímavého se nedělo a přeci jen více jak půlka cesty byla za mnou, už jsem nebyl ani tolik zaujat okolím a stal se ze mě polykač kilometrů.
Jel jsem na:  Mittenwalde -> Prenzlau -> Pasewalk -> Anklam -> Wolgast -> Lubmin.

V Prenzlau jsem viděl veliký kostel Panny Marie, věž a kostel sv. Ducha.
Pokračoval jsem na Pasewalk a na Anklam, kde mě chytl malinký deštík a obloha se zatáhla.
Ale nebylo to nic hrozného. Teď už jen na poslední větší městečko - Wolgast, kde je zvedací most spojující pevninu s ostrovem Usedom, po kterém jsem ale nejel a dříve odbočil na Kröslin. Byl jsem kousíček od cíle.

Na tachometru jsem měl nějakých 560 kilometrů a ukazatel paliva už byl na červeném empty (prázdné).

A tak jsem byl docela nervní, i když jsem věděl, že na plnou nádrž bych měl najet nejméně 600 kilometrů.
Místo cíle jsem si radši ještě pár kilometrů zajel směrem na Greifswald na benzinku HAM.

Spotřebu jsem se nedozvěděl, neboť jsem nebral plnou, ale jen za 10 €.

Pak už jsem se vracel na cíl tedy do Lubminu. Když jsem přijel, jel jsem se hned podívat k moři. Na tachometru 566 km, stopky ukazovaly 10 hodin a 30 minut, přijel jsem v půl čtvrté.

Byl to super pocit! Splnil jsem si jeden ze svých snů.
Pak jsem se jel ubytovat, projít se po pláži a měl jsem toho dost.

Týden dovolené byl přede mnou.

Dovolená

Na motorce jsem tam ale moc nejezdil, jen jednou jsem jel do přístavu a tam jsem nafotil okolí s motorkou.

Když nějací němečtí důchodci viděli mojí českou značku, tak se semnou dali do řeči, německy umím leda jako naprostý začátečník, ale i přesto jsme si docela pokecali. 

Jinak jsem převážně jezdil celý týden na kole, je to tam ideální oproti severním Čechám - samá rovinka a moje horské kolo bylo luxus oproti tamějším hrůzám s kterýma jezdí důchodci pro rohlíky. 

V pátek večer (v sobotu ráno mě čekala cesta domů) jsem motorku akorát nastartoval, jestli je vše v pohodě, nastartovala – oddechl jsem si a řekl jsem si: „Super budu moct jet domů! “
V pátek jsem zabalil, připravil si věci na cestu, plánovaný odjezd byl v 8 hodin.

Odjezd domů

Ráno jsem se ještě zašel podívat na pláž (stejně jsem nemohl dospat), bylo krásně, viděl jsem východ slunce a udělal hned fotky.

Potom jsem došel koupit nějaké jídlo na cestu. Připravený na cestu, přesně, když odbila osmá jsem vyjel domů. Cestou jsem natankoval plnou nádrž.

Cestu zpět jsem ale podrobně naplánovanou neměl a tak jsem na to taky doplatil, v Prenzlau jsem špatně sjel a jel jsem do Polska… Naštěstí jsem to tušil, protože podle slunce jsem jel na východ, zatím co já potřeboval na jih. Koukal jsem na mojí pomocnici (navigaci), ale i s ní jsem měl co dělat a ztratil jsem blouděním minimálně hodinu.

Zadařilo se a najel jsem na dálnici, dřív než jsem měl v plánu. Potom na Berlínský okruh, cesta stejná jako když jsem jel tam. Počasí mi opět přálo a bylo krásně, asi jsem to měl objednané.
Z Berlínského okruhu jsem sjel na silnici B96 za Zossenem jsem natankoval pro jistotu, abych mohl v klidu jet až domů, přeci jen nějaké kilometry jsem najel navíc tím, že jsem bloudil.

Po silnici až do Finsterwalde, kde jsem najel opět na dálnici a jel směrem na Drážďany, za nimi jsem sjel na silnici B170 a jel přes Dippoldiswalde na Altenberg.
Pak už jen na Cínovec, do Dubí a domů.

Přijel jsem v půl osmé, tentokrát cesta trvala 11 hodin a 30 minut, najel jsem 584 km.

Shrnutí


Byl to zážitek, na který nezapomenu a u moře bylo krásně.

Tak snad příští rok zase někam vyrazím.

Doplňující informace:
  • Průměrná spotřeba byla jednu cestu 2,2 l/100 km a druhou 2,5 l/100 km.
  • Motorka neměla žádný problém, jel jsem celou dobu 80 – 85 km/h, motorový olej jsem dolívat nemusel.
  • Čínská motorka opět dokázala, že jí nečiní problém ani několik hodin jízdy v kuse.
  • Se stejným modelem ujel:
    Pernik92 za 9 dní 3000 km, bez jediného technického problému.
    Fatal_netware za 5 dní 2010 km, bez jediného technického problému.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Průměr: 2.53
Známkováno: 19x

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.


TOPlist