S Kymcem do Ruska a Kazachstánu - 1. část

Jmenuji se Lukáš, a mnozí z vás mě možná znáte. S motorkou Kymco Pulsar, která má obsah 125ccm jsem se vydal na výlet do Ruska, Kazachstánu, pohoří Kavkazu a Turecka zpět domů. Pokusím se s vámi podělit o všechny příjemné i nepříjemné zážitky.

S Kymcem do Ruska a Kazachstánu - 1. část

Kapitoly článku

Ůvod

Můj první větší solo výlet jsem jel v roce 2012, kdy jsem strávil 9 dní jízdou po Balkáně.
Motorka Kymco Pulsar sloužila skvěle a já se rozhodl, že s ní pojedu i dál. Ikdyž motorka prošla komplet servisem tak stále nejela tak jak by měla. „A co teď?“ 
Volba srdce byla jasná; koupit starší motorku a jet. Koupil jsem Pulsara a od července roku 2016 začaly přípravy na výlet. Času bylo málo a starosti přibývaly. Z posledních 6 týdnů před odjezdem jsem 3 týdny strávil v práci a týden s přítelkyni na dovolené. Po návratu z dovolené jsem začal nakupovat důležité věcí na cestu. Mezi nejdůležitější věci patřili věci na spaní, campingové vybavení, pojistění, víza a připrava motorky. Stálo to hodně úsilí a financí, ale má touha byla vysoká. 

Večer před odjezdem jsme s nejbližímí kamarády sedli do naší oblíbené hospody. A až tady jsem si uvědomil, že jsem si zapomněl sbalit doklady od motorky a zaplatit cestovní pojištění! Vše ale nakonec vyšlo a já byl připraven 23. srpna 2016 vyjet na dlouhý výlet po Východě.

Start a první dny

V úterý 23. srpna jsem v 7:00 odstartoval z obce Krhová a jel směr východ na Slovensko a Polsko. V kopcích u Makova bylo ráno ještě chladno a mlha, ale po cestě dál se už počasí zklidnilo a já dojel k mému oblíbenému místu u obce Hrčava. Proběhl malý relax a já se těšil až přejedu do Polska. Zde proběhly menší komplikace s uzavírkama. Ale po určitých kilometrech jsem měl radost s množstvím zatáček v kopcích. Uprostřed Polska jsem zastavil na pauzu a po chvíli dojel řidič na krásné sajdkáře IMZ M-72 s kterým jsem si popovídal. Při loučení mi popřál štastnou cestu.

Odpoledne jsem zjistil, že mě začíná pískat něco v předním kole. U města Rzeszow jsem na benzínce koupil WD-čko a nastřikal ložiska a náhon tachometru. Poté jsem si našel místo na přenocování u malého sportovního hřiště.

 

Ráno když jsem vstanul, tak jsem vědel, že za hodinu cesty budu na Ukrajině, tak jsem k ní s radostí vyrazil. Na hranicích vše proběhlo v pořádku, a měl jsem mou první zkušenost s kontrolou zavazadel. Dnes jsem měl za úkol sehnat si ve městě Lvov ukrajinskou Sim kartu. Po vjezdu do centra Lvova mě překvapilo množství lidí a ještě více mě zaujalo mnoho krásných mladých dívek.
Ale od místních jsem se dozvěděl, že je státní svátek a mnoho obchodů má zavřeno.Takže Sim kartu jsem zavrhnul a vyjel z města. Během dne jsem jel převážně po rovině tudíž po nezáživné cestě bez zatáček.

Jediné zpestření byla ocelová stavba na kopci. Železná konstrukce tyčící se z jediného kopce široko daleko. Je zde krásný výhled, ale neměl jsem odvahu vylézt dále na konstrukci. Večer bylo spaní nedaleko města Dubno.

 

Ve čtvrtek jsem chtěl překonat Kyjev. V průběhu celého dne opět nezáživná silnice, ale začal jsem se více soustředit na poznání Ukrajiny. Před Kyjevem byl pískot předního kola už nesnesitelný, takže stopka a servis. Zjistil jsem, že náhon tachometru je špinavý, takže jsem jej vyčistil a namazal. Od té doby bylo vše v pořádku.

Při projíždění Ukrajiny jsem zjistil, že je výhodné parkovat na benzínkách OKKO, protože je zde wifi. Zde jsem si také vyfotil svatební pár na který jsem zde nahodně narazil. Není zvykem v Ukrajině vidět silnější ženy, to jen u větších měst. Večer jsem projel Kyjevem a spal za městem Brovary.

 

Čtvrtý den bylo v plánu dojet co nejblíže k ruským hranicím. Cesta pokračovala k městu Chernihiv po kvalitní a nové silnici. Poté jsem sjel na vedlejší cestu vedoucí k městům Mena a Novhorod-Sivers´kyi. Zde se asfalt už rapidně zhoršil a já jel jen po silnici plné nerovností a nekonečných záplat.

Za městem Mena mě nedal přednost řidič bílé Toyoty a až po pískotu mé zadní gumy zastavil. Chybělo možná 30 centimetrů a stala se mi nehoda, která nemusela dopadnou dobře, ale naštěstí ke kolizi nedošlo a já mohl pokračovat v dobrodružství.
Navečer jsem vjel do města Novhorod-Sivers´kyi nakoupit si jídlo a přitom jsem si i popovídal s pár lidmi na benzínce.Spaní proběhlo na pěkném plácku vedle cesty. A přitom jsem v noci fotil noční oblohu.

 

Ráno mě čekalo 30 km k Ruským hranicím, ke kterým jsem během chvíle dojel.
Všechny auta jsem opět předjel, pár minut si počkal před hranicí s Ruskem a nakonec mě uvítala samotná celnice. Zde jsem si nevěděl vůbec rady a musím mockrát poděkovat pánovi z Uzbekistánu který mi pomohl na ukrajinské straně. Na ruské celnici byl velký problém s komunikací. Já neuměl rusky a celník neuměl anglicky. Ale po hodině domlouvání bylo vše hotovo. Celkově jsem na hranici strávil dvě hodiny.
Rusko mě ihned překvapilo kvalitou svých cest. Cesta k městu Pochep pokračovala snadno a relativně svižně.

 Na benzince u města Pilshino jsem od ostrahy zjistil kde bych nakoupil ruskou sim kartu a já jel do blízkého města Vigonichi. Zde jsem po menších komplikacích pořídil ruskou SIM kartu v přepočtu za 400 korun (po telefonátu s přítelkyni byla SIM karta vyčerpaná za pouhých 13 minut). Spal jsem nedaleko města Bryansk.

 

Další den jsem od města Bryansk vyrazil po silnici E101 stále k Moskvě. Naprosto nudná cesta pokračovala stále dál a dál. Důkazem je fotka ze semaforu, kde jsem byl uprostřed 50 km rovinky. Na motorce s obsahem 125 ccm při rychlosti 70km/h to bylo opravdu nekonečné. Malé zpestření přicházela postupně a to velkou nafukovací figurkou lega, poté návštěvou památky na válku a ke konci dne setkání s motorkářem a místními lidmi. Motorkář měl motorku značky SYM o obsahu 125ccm a byl jen na jednodenním výletu mimo Moskvu. Přitom měl motorku více naloženou než já. Mladí lidi byli naprosto přátelští. Ptal jsem se na jejich život s alkoholem a toto období naštěstí přežili a stali se z nich abstinenti.

V závěru dne jsem dojel 100 km před Moskvu a všude byli neuvěřitelné kolony aut. S 3-proudové silnice se stala během chvíle 5-proudová a každý kdo jen mohl, využil každičkého místa aby se dostal dopředu. V tomto šílenství jsem ujel možná 10 km, než jsem to vzdal a jel hledat místo na spaní. V městě Naro-Fominsk jsem s pomocí místních našel hotel a i s jazykovou bariérou si domluvil nocleh na 2 noci.

Moskva a její okolí

Během prvních 6 dní na mě dolehla únava a byl jsem opravdu rád že spím v hotelu.
Ráno jsem se nasnídal a ihned potom vyrazil do Moskvy. Naštěstí už množství aut rapidně ubylo a já dojel do Moskvy kolem 11 hodiny. Udělal jsem fotku blízko rudého náměstí a poté jel k místu kde sídlí největší ruský motorkářský gang Černí vlci. Areál byl sice zavřený ale ihned vedle byl moto obchod a od obsluhy jsem zjistil, že se areál otevírá až od 6 hodin večer. Nechtěl jsem čekat a jel zpět do hotelu.

Moskva samotná je neuvěřitelně velké město. Vedou kolem ní 3 městské okruhy a vzdálenosti jsou přibližně 5km, 15-20km a 100 km od centra. S blížícím se večerem je doprava stále hustší a hustší. Běžně tu potkáváte černé limuzíny s majáčky. Je tu mnoho luxusních aut nejprestižnějších značek a také krásně oblečené rusky. Odpoledne jsem na hotelu odpočíval u filmu, stáhl si mapy do navigace a uklidil si zaneřáděný kufr.

 

Další ráno jsem udělal menší servis na motorce. Bylo potřeba napnout a namazat řetěz. Motorka jela bez problému a tak nic víc nebylo potřeba. Odpoledne začalo balení, naskládání věcí na motorku, rozloučil jsem se s personálem na hotelu a jel do města na jidlo. V místním Mc´donaldu byla spousta lidí ale i tak jsem si dal hamburger a hranolky.
O půl šesté už jsem byl znova v Moskvě a jel rovnou do areálu motogangu. Ten kdo jede do Moskvy a lákají ho motorky tak by toto místo neměl vynechat. Samotná výzdoba a design areálu působí dost drsně a taky jde vidět, že to všechno dělají na koleně.
Dal jsem si Pepsi a šel si sednout. Pár lidí s naprostým úžasem zjistili odkud jsem ale více se o mě nezajímali.

Po přibližně hodině jsem se dal na cestu. A večerní Moskva je něco neskutečného.
Neuvěřitelně dlouhé kolony, semafory a taky spousta motorek. Motorky vždy obsadili první místa u semaforu a pak frrr plným plynem k dalšímu semaforu. Propletání kolonami je ale ten největší zážitek a pokud máte strach, tak zde ani nejezděte. Auta stojí a já mezi nima i 60 km/h rychlostí, nebo kličkování mezi stojícími auty. Nemám pro strach uděláno a toto nebezpečí jsem si dositosti užil. Ikdyž ano, párkrát jsem do zpětných zrcátek ťuknul.
Spal jsem někde v lese na udupané cestičce. Všude tma, nevěděl jsem kde jsem a pár metrů za plotem byl dům kde se svítilo.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Průměr: 1.11
Známkováno: 44x

Motokatalog.cz

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.


TOPlist