S Kymcem do Ruska a Kazachstánu - 1. část

Kazachstán a jeho krásy - část 1.

Ráno bylo nedaleko mého stanu velké stádo dobytka a jen jsem se pozdravil s pastevcem na koni. Po sbalení na mě čekalo město Cherlak. Zde jsem našel perfektní obchod a měli zde vše na co si cestovatel může vzpomenout, hlavně teda plynové bomby na závit. Vzal jsem dvě malé, cesta je ještě daleká.
Na Kazachstánskou hranici jsem dorazil v jednu hodinu, chvíli si postál ve frontě a šup, už jsem byl na celnici. Obě celnice byly podobné. Prohlídka zavazadel a kontrola víz. Zaujala mě ale nádherná kazachstánská budova celnice. Krásně čistá a upravená, celníci pěkně oblečeni a nové vybavení jako počítače a webkamery. Za 1:45 hodinu hotovo.

A zde začalo poznávání Kazachstánu. Nová silnice vedoucí stále rovně, placatá země bez kopečků, obrovské stáda s dobytky toulající se po cestě. Ze všeho jsem byl příjemně překvapen.
Ve městě Kachiry jsem chtěl natankovat benzín. V kazachstánu ale nelze platit kartou a bankomaty v neděli nefungovaly. Tak jsme si řekl že natankuji až další den. Spal jsem kousek od města.

Ráno jsem se ve městě ptal místních na bankomat a po jeho nalezení jsem si vybral peníze a ještě k tomu jsem si popovídal s dvěmi místními. A také jsem zde doplnil vodu z místní studánky. Dále má cesta pokračovala do města Pavlodar. V tomto městě jsem navštívil stavbu s názvem Mashkhur-Jusup Mosque. Je to opravdu nádherná budova, kterou navštěvuje hodně turistů. V nedalekém obchodním centru jsem si koupil Kazachstánskou sim kartu s internetem v přepočtu za 100 kč a při té chvíli si i vyfotil pěknou slečnu.

Za městem Aksu mě zastavil jeden kazach v autě. Říkal že byl pracovně v městě Cheb a že se mu Česká republika moc líbila. Vyfotil jsem se s ním a jeho rodinou, daroval mi nějaké peníze na benzín a rozloučili jsme se. Spal jsem na nádherném místě nad řekou.

Nedaleko bylo město Kurchatov a jedna z nejvíce zajímavých oblastí z celého výletu. Vedle tohoto města je totiž území kde sověti testovali atomové bomby. Ve městě jsem doplnil benzín, jídlo a vyrazil na 45 km rovinku do pustiny. Silnice byla šotolinová a na konci znova křižovatka. A zde jsem udělal chybu. Poslouchal jsem Google maps a to mě navedlo na strašnou cestu. Zbylých 20 km na území vedlo po pustině bez cesty. A toto jsem jel 1,5 hodinu. Nakonec jsem to ale nalezl a byl opravdu šokován. Tolik pozustatků a kraterů po testech jsem nečekal. Železobetonové zdi, různé stavby a také se zde nachází dva zasypané krátery s průměrem 400 metrů. Dle oficiálních informací zde na východním Kazachstánu bylo odpáleno 616 nukleárních a termonukleárních bomb. A více než 1,5 milionů lidem to negativně ovlivnilo zdraví.
Po dvou hodinách jsem jel zpět do Kurchatova. To už jel ale lepší cestou a byl ve městě o 1,5 hodinu rychleji.

Zde jsem uklidil kufr a odpočíval na laviččce. Během chvíle dojeli tři panové a také mladý pár cestovatelů z Ruska které jsem včera potkával. Po pár větách vzájemného povídání mě jeden z pánů pozval do svého podniku na jídlo. A zde jsem poznal Aslana, jeho manželku Nurgulu a jejich kamaráda. Večer mi Aslan sehnal ubytování v hotelu a říkal mi ať se ráno zastavím k němu na jídlo.

Ráno jsem dojel znova k Aslanovi, jeho manželka mi nachystala chutnou snídani a také mi udělali potisk na mé triko. Za nic z tohoto nechtěli peníze. Mnohokrát jim za vše děkuji.

Mířil jsem zpět do Pavlodaru kde bylo potřeba koupit redukci na nabíjení elektroniky. Zde jsem si koupil redukci za 50 korun a pokračoval na Astanu. Cesta je zde ale v rekonstrukci a občas je hodně špatná. Redukce se neosvědčila, protože má v zásuvce vůli a mobil se prakticky nenabíjel. Místo na spaní jsem si našel poblíž města Shiderty u vodní nádrže. Okoupal jsem se a šel spát.

Ráno jsem měl návštěvu v podobě velkého stáda koní, krav a ovcí. Cesta byla nadále v rekonstrukci a ještě horsí než včera. Rozbitá asfaltka, plno děr a nerovností. Až později mě napadl osvědčený trik se snížením tlaků v pneumatikách. Poté už jízda byla snesitelnější a mohl jsem jet i vyšší rychlostí. Kolem odpoledne jsem najel na nádhernou panelovku. Tato cesta mě občas připadala jako čistá asfaltka a nechápu jak to dokázali tak perfektně udělat.

Večer jsem si našel místo kousek od města Prirechnoye, u řeky a ihned vedle vojenského prostoru. Občas jsem viděl armádní Kamazy a také pár vojáků uvnitř prostoru.

Sobotní den byl jen 60 km přesun do Astany na hostel. Na benzínce jsem si ještě nechal dofouknout pneu, nastavil jsem si navigaci a v deset hodin ráno byl před hostelem. Majitel byl moc příjemný mladý pán a hostel byl úplně prázdný „prý kvůli turistické krizi“. Tento den jsem už jen odpočíval. Mám za sebou 26 dní cestování, 7 300 kilometrů a únava je čím dál větší.

V příštím díle se můžete těšit na Kazachstán, Rusko, Kavkaz a Turecko.
Bude tam i ucelený souhrn a také VIDEO 

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE